Dan Drápal / Smíme se radovat?

Nedávno jsem v jednom článku napsal, že jsem šťastný člověk. A hned první komentář pod tímto článkem na „Křesťanu dnes“ mě za to vyplísnil: Prý nemáme právo se radovat, dokud jediné dítě na světě trpí hladem. Popravdě řečeno, když na otázku „Jak se máš?“ zpravidla odpovídám, že moc dobře, že jsem šťastný člověk, tak mívám takový trochu tísnivý pocit, že říkám něco nepatřičného. Zatímco ve Spojených státech se mnohdy hraje spokojenost a úspěšnost a říci, že se zrovna teď mám špatně, je považováno za společensky neslušné, u nás je tomu naopak. Je přece tolik věcí, které nefungují tak, jak by měly, takže být spokojený, když máme např. tak nemožnou vládu, znamená buď nedostatek inteligence nebo nedostatek empatie. 

 Žiju však z evangelia – a to je dobrá zpráva. Věřit v Ježíše Krista neznamená tvářit se, že je všechno v pořádku. Znamená to ale věřit, že jednou to v pořádku bude. Jistě, na této straně nebes se toho nedočkáme – vždyť i sám Pán Ježíš říká, že chudé budeme mít vždycky s sebou.

 

Křesťan věří, že smrt je poražena. Akorát to zatím není tak úplně vidět. Žít ve víře ale znamená, rozhodovat se podle toho – tedy zařídit se podle skutečnosti, že smrt je poražena. Pán Ježíš nás k radosti vyzývá a uvádí řadu důvodů, proč se máme radovat. Jedním z nich je ten, že naše jména jsou zapsána v nebesích. A apoštol Pavel nás – ve stopách Ježíšových a v jeho jménu – vyzývá naprosto jednoznačně: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“

 Ano, uznávám, že apoštol Pavel to nemyslel absolutně. Vždycky se radovat opravdu nejde. Jedním úletem je tvrdit, že se radovat nemáme vůbec, druhým je, že se máme radovat pořád. A tento úlet se může opírat o tato apoštolova slova. 

 Bibli ovšem musíme vykládat Biblí. Jednak máme ve starozákonní knize Kazatel takové až banální konstatování, že je „čas plakat a čas se smát“ (Kaz 4,4), jednak nás sám apoštol Pavel nabádá, abychom se radovali s radujícími a plakali s plačícími (Ř 12,15). A velmi praktický Jakub je docela konkrétní: Jsi-li dobré mysli, zpívej Pánu, je-li ti zle, třeba jsi nemocen, zavolej starší sboru (Jk 5,13-14). 

 A mimochodem, nevšimli jste si, že lidé, kteří nejvíc pomáhají zbědovaným (třeba matka Tereza), bývají velmi šťastní? Že mají smysl pro humor a umějí se radovat? 

Je to Boží nepřítel, který má zájem na tom, abychom žili ve chmurách a neustále kritizovali, případně se jalově trápili nad věcmi, za něž neneseme zodpovědnost a které nemůžeme změnit. 

 Ne, křesťan nepopírá, že svět ve zlém leží. Nelakuje skutečnost na růžovo. Věří ale tomu, že „milosrdenství vítězí nad soudem“ (Jk 2,13). Jinými slovy, u Boha je více lásky, než je u lidí zloby, hříchu a neštěstí. 

   

Písmo nás nabádá, abychom vykupovali čas, a lenivost je skutečně jedním z vážných hříchů. Na druhé straně ideálem není uspěchanost. Kdysi jsem někde četl vysvětlení, proč má čert (ďábel) místo jedné nohy kopyto. On nemůže normálně chodit – musí poskakovat, protože spěchá. Ví, že má málo času. Ježíš se někdy skoro jakoby loudá – to třeba v případě Lazara. Nebo přinejmenším nespěchá – třeba když jako vzkříšený připravuje svým učedníkům snídani. Proč se rovnou nevrhá (a proč je rovnou nevrhne) do nějaké křesťanské aktivity? Není to ztráta času?

 Ke křesťanskému ideálu patří činorodost, nikoli však ukvapenost. Ano, empatie je na místě, a víra ve vítězného Ježíše nám nebere prostor pro truchlení, třeba když nám zemře někdo blízký, nebo když odpadne od víry někdo, koho máme rádi. Nicméně důvody k radosti jsou mnohem pádnější. Vždyť smrt je poražena!

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 3. února 2021 Foto: Pixabay – ilustrační

Tags: ,,,,

26 Komentáře

  1. Chtělo by to rekapitulovat fakta :).Na výrok pana Drápala „Jsem šťastný člověk. Ale nebylo tomu tak vždycky tak vždycky“ jsem reagoval takto :

    „Kdo je šťastný v tomto světě a ještě se tím chvástá vůbec nepochopil tento svět. Jak může být někdo šťastný ve světě kde umírají tisíce dětí denně na hlad. Byl by snad náš pán Ježíš šťastný v tomto SVĚTĚ ???“

    Pan Drápal má ale politické zkušenosti a tak slovo „štastný“ předělal ve slovo radovat se. Zatím co slovo šťastný symbolizuje stav, slovo radovat je spíše aktuální činnost.

    Ježíš když byl s učedníky tak se s nimi i radoval ikdyž ve svém srdci nebyl šťastný. Takže milý pane Drápale, v reakci jsem se ptal jestli byl Ježíš štastný v tomto světě ??? ANO nebo NE ???

    Záměrem nebyl ale útok na autorovo štěstí ale vyvolat zamyšlení nad položenou otázkou, která má vést k jedné věci… a to takové, že kdo má pánova ducha bude stejně štastný na tomto světě jako on sám.

    Odpověď
    • Vážený pane,
      sice chápu, že obsah slov „radovat se“ a „být šťastný“ se nepřekrývá na 100 procent, nicméně nedokážu si představit, že nešťastný člověk se může radovat a šťastný člověk se může trvale neradovat.
      Kdybych si měl zvolit, zda přitakat tvrzení „Ježíš byl v tomto světě šťastný“ nebo tvrzení „Ježíš byl v tomto světě nešťastný, tak bych, přiznám se, volil tu první možnost. Ale nechci se o tom přít. Bůh Vám žehnej!

      Odpověď
      • Vážený pane Drápale

        V žádném případě nejsem Vážený ale naopak zcela obyčejný pro tento svět nicotný člověk. Děkuji za odpověď. Vaše odpověď je tedy ANO, Ježíš by byl v tomto světě šťastný. Má odpověď by byla zcela jasná a byla by NE, Ježíš by nebyl a ani nemohl být v tomto světě šťastný.

        Máme zde Svaté písmo, tak se k odpovědi může každý s pomocí Svatého Ducha dostat. Myslím si, že jediný Bůh nikomu štěstí upírat nebude a zanechá ho v takovém systému ve kterým je šťastný. A já bude v takovém kde nebude jediné hladové dítě a všichni budou stejně váženi „metafora“.

        Bohužel nemůžu akceptovat požehnání od trojjediného Boha, můj Bůh je stejný jak Bůh Abrahámův a je jediný a od jediného Boha jsem dostal bílý kamének….nikoliv od trojjediného 😛 (kamínky by asi byli tři)

        Hodně štěstí a ať je Svatý Duch s Vámi

        Odpověď
        • Dobře jsme si všiml toho zdůraznění čísla „1“ v mnoha příspěvcích, a vrtá mi hlavou, jestli patříte co se týče monotheismu spíše k ariánské nebo sabeliánské straně, moderně řečeno k Svědkům nebo pohledu opačnému, to jest „Message of the hour“ WMB nebo dokonce k „Oneness Pentecostal“, tito poslední u nás sbory nemají. O tema se zajímám a platí-li 2) nebo 3) , bylo by možné přenést rozpravu na soukromou platformu .. ?

          Odpověď
          • Nepatřím k žádné pozemské církvi ani sektě. Ani bych patřit nemohl protože by mě nemohli pokřtít tak jak je psáno ve Svatém písmu. Když jsem se rozhodl pokřtít obešel jsem všechny církve u nás a žádná nebyla schopná mě pokřtít dle Svatého písma. Takže mi Svatý Duch ukázal v jakém ubohém stavu jsou pozemské církve a nejenom u nás ale po celém světě.

            Co se týče svědků Jehovových tak ti sice písmo znají docela dobře ale absolutně nechápou Svatého Ducha… říkají o něm, že je to jakási Boží síla…což je absurdní…protože Svatý Duch je sám jediný Bůh.

          • „(ABOUT US, HOME) INFORMACE O NÁS (JK)“. Celkový název je „psilanthropism-adoptionism, liberálně (biblický)“. „Psilanthropism-adoptionism, Liberal (biblical)“. Pán Ježíš má LIDSKÉHO biologického otce, proto je pravdivý „Psilanthropism,“ určitý Adoptionism“. BIBLE má také texty nepravdivé. „Teologie liberálně biblická“ je pravdivá. ((Teologie „unitarian universalist“ NENÍ dobrá, pravdivá)). Minimálně zčásti MODELOVÉ, tzn. nepravdivé texty v Bibli jsou: Jozue, Jonáš, Daniel, Mojžíšovy. ADAM a EVA neexistovali, ale Bůh dopustil, aby byly popsány ty „modelové události“ v Bibli. Z ČÁSTI pravdiví jsou ThDr. Petr Pokorný. A Dr. theol. Ulrich Heckel, v knize „ÚVOD do Nového zákona. Přehled literatury a teologie“. Jiří Mrázek Th.D., Mgr. Pavel Klinecký. Mají více LIBERÁLNĚJŠÍ teologii, než je ta tzv. evangelikální. Která chybně má, že Bible je verbálně tj. doslova inspirovaná, nadiktovaná, od BOHA.

            Kamil PODEŠVA (ALIAS „Lima AVSEDOP“), Born 1962 in OSTRAVA, Czech Republic (European Union). Česká republika, Česko.

    • Můj názor na matku Terezu je takový, že měla obraz něčeho co nebyla. Bohužel se nám tady rozmohl takový nešvar „cenzura“. O tom jestli byla matka Tereza svatá, nesvatá či zlá ví dobře jediný Bůh a to zcela nezávisle… narozdíl od ústavních soudců typu pana Rychetského.

      Odpověď
    • Olga Nedbalová

      To, že má člověk pochybnosti se ještě asi nemusí rovnat tomu, že věří špatně. Luther také procházel krizí své víry. Asi tak jak hodně ostatních věřících. V ten moment je velmi dobré mít v blízkosti bratra, sestru ve víře, kteří dokáží ve víře povzbudit. Ostatně i učedníci po ukřižování Krista „ztrácejí“ svou víru, aby ji posléze nalezli. K radosti ve víře, je velmi potřebná. Mít radost, když pomohu bližnímu, mít radost, když v přírodě vidím Boží dílo, mít radost z Ježíšovy blízkosti. Já jsem také občas upadla do takového neradostného stavu, viděla jen Kristův kříž a nic za ním. Až mi třeba pan Krejčí naznačil, že se mám podívat dál. Na to, že tím křížem byla vlastně poražena smrt.

      Odpověď
      • Karel Krejčí

        Ano smrt je poražena. Ale my se musíme systematicky učit a ověřovat si, nakolik je to u každého z nás skutečností nebo zatím ještě spíše nadějí. Nepochybně, každý jsme podle Božího plánu a individuální „učební osnovy“ vystaveni různým zkouškám i utrpením, ale stejně tak i odměněni opačnými, radostnými emocemi. Jestliže nás tedy právě apoštol Pavel nabádá, abychom se radovali, pak nám dává na vědomí, že i ona radost nebo umění se radovat je součástí toho, co se máme naučit. Vždyť kdo z nás touží po tom být smutný?

        Odpověď
        • Olga Nedbalová

          Ano, to je pravda. Vzpomínám si, že jsem tak před půl rokem v jedné diskusi rozebírala potřebnost nesení kříže. Je třeba, aby každý, kdo chce jít za Ježíšem, si řekl: „Ne má, ale Tvá vůle, Pane, staň se.“ Vzal si svůj kříž a s důvěrou následoval Krista. Není dobrý nápad se pokusit sám od sebe svůj kříž zkrátit, přehodit někomu jinému nebo dokonce odhodit. Také nemáme závistivě pošilhávat po ostatních, zda náhodou nemají svůj kříž lehčí, zatím co my se tady lopotíme a dřeme. Je nutné si uvědomit že:1) Ježíš nenaloží nikomu břemeno, které by sám neunesl. 2) Ježíš sám nám s nesením kříže pomůže, buď osobně – posílí nás, nebo i skrze bratří a sestry ve víře, kteří nám s nesením kříže pomohou. A tím jsem svou úvahu skončila. Vyslala jsem křesťana, ať si naloží na záda svůj kříž a maže s ním na svou cestu. Bez odmlouvání! Zapomněla jsem, že ta cesta s křížem má ale také svůj cíl. Není to žádná bezcílná dřina, která nedává smysl. A právě v ten okamžik jste mi, pane Krejčí, připomněl cíl. Bez radosti z vykoupení skrze kříž ta moje úvaha nedávala moc smysl. Ano, měli bychom si stále připomínat Velikonoce – pátek, naše hříchy a veliká oběť Ježíše Krista, sobota – mlčení hrobu, neděle – radost ze vzkříšení a z nového života v Kristu. Pokud se dlouhodobě zaměříme jen na jednu část, nebude to k ničemu. Nemůžeme žít neustále jen v pátku a přemílat si pořád dokola své hříchy. V sobotě – nevím, co se děje, jsem ztracen. V neděli – jen radost z vykoupení. Tím, co jsem v úvodu psala, jsem totiž reagovala na snahu některých věřících přeskočit úplně kříž a vrhnout se zrovna do spasení. Bez uvědomění si své viny, bez vyznání hříchů (hříchy, pokání jsou již nemoderní a není to potřeba). Ano, Ježíš je také radost, milosrdenství, láska. Ale pokud neuznáme, že jsme se ušpinili, tak proč vlastně chceme od Ježíše očistit?

          Odpověď
  2. Radost člověka je ovlivněna i politickým vývojem. Po únoru 1948 se mnoho lidí radovalo, že se věci hnuly správným směrem a některým to vydrželo třeba až do roku 1989. Takový Slánský se také jistě radoval a pak se to s ním tak neskutečně zvrtlo. Já jsem vcelku spokojen s nynějším prezidentem, možná přijde horší.

    Odpověď
  3. Olga Nedbalová

    A velice se mi líbí myšlenka z Jakuba – „Jsi-li dobré mysli, zpívej Pánu, je-li ti zle, třeba jsi nemocen, zavolej starší sboru.“ Tady je velmi dobré, pokud je věřící členem fungujícího sboru. Možná se dá víra žít osamoceně, bez bratří a sester ve víře, vždy to ale bude o hodně náročnější. Vzájemné podpírání, povzbuzování ve víře je úžasná věc. Mít radost, když se druhému daří, mít starost a pomoci, když je druhý v nesnázích. Myslím, že i sám Kristus z toho má radost, když se daří takto alespoň částečně naplňovat jeho evangelium 🙂

    Odpověď
  4. Sice se slovo blažení nepřekrývá na 100 procent se slovem šťastný ale sám Ježíš k tomu řekl :

    1Uzřev však ty davy, vystoupil na horu, a když usedl, přistoupili k němu jeho učedníci.2A otevřev svá ústa, vyučoval je a pravil:3Blaženi chudí v duchu, protože těch je království nebes.4Blaženi ti, kteří hořekují, protože ti budou potěšeni.5Blaženi tiší, protože ti zdědí zemi.6Blaženi ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože ti budou nasyceni.7Blaženi soucitní, protože těm se dostane soucitu.8Blaženi čistí v srdci, protože ti uvidí Boha.9Blaženi působci pokoje, protože ti budou nazváni Božími syny.10Blaženi uštvaní pro spravedlnost, protože těch je království nebes.11Blaženi jste, kdykoli by vás hanobili a pronásledovali a lživě o vás říkali veškeré zlo – pro mne.

    – chudí v duchu ( rozdíl od farizejů, kteří si myslí, že jsou plni duchem )
    – ti co hořekují
    – tiší ( že by mlčící většina 😛 ? )
    – ti co hladovějí a žízní (nešťastní lidé hledající spásu)
    – soucitní
    – čistí v srdci
    – působící pokoje
    – uštvaní /hanobeni / pronásledovaní za následování Ježíše

    V království nebeském tedy nemůže být jediné hladovějící dítě. Pokud by v tomto světe byli všichni šťastní tak můj bůh a pán – Ježíš by přišel právě a jenom pro to jediné neštastné dítě a ty štastné by zde zanechal !!!. Tak stejně jak šel pro ztracenou ovečku.

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Ano, bezpochyby zde na zemi zatím není království nebeské. Ale můžeme ho snad v neúplnosti, ale přesto vidět. Právě když někdo nakrmí to hladovějící dítě, podá ruku starému člověku, zastane se toho, kdo trpí nespravedlivě. Víra v Ježíše je strašně zvláštní. Já jsem si jako dítě, když jsem viděla film o Janu Husovi, vždy říkala. Proč neodvolal? Proč neunikl smrti? Ale teď jsem to pochopila. Kdyby Jan Hus odvolal, možná si zachrání pár let pozemského života. Ale tím, že neodvolal, si zachránil život věčný. Ano, přiznám se, že mě také poněkud rozčiluje, že zatímco ve světě ještě děti hladoví, u nás lidé dávají neuvěřitelné peníze do domácích mazlíčků, jezdí si na drahé dovolené, vyhazují jídlo do popelnic. Kdyby se naučili trochu prozřetelně hospodařit, bylo by pro všechny tak akorát. Ale, buď jim to řekne sám Ježíš, ať otevřou oči a uvidí pravdu, nebo chtějí žít v klamu. Ve své samospokojenosti, soběstačnosti, pýše. A věřím, že Ježíš má svůj plán připraven dokonale. Sice ho možná ještě úplně nechápeme, neznáme úplně přesný harmonogram, ale až přijde správná doba, tak budeme uvedeni do plnosti. Aspoň tak si to představuji. Někteří z nás vidí už možná dále, někteří ještě ve víře tak moc nepokročili. Snad i to je součástí Božího plánu.

      Odpověď
  5. Tak já taky napíšu kousíček
    .Byla jsem vychována v tom že svět je slzavé údolí ale má dvě strany.Tu krásnou-příroda,láska,zdraví,rodina,sbor atd.A tu špatnou.A my máme nést radost a jako plevel hubit zlo.Modlit se,pomáhat,těšit
    .Já zamlada-ještě v KS u Dana jsem horlivě evangelizovala a sloužila.Ne vždy jsem z toho měla pocit štěstí.
    Teď už jsem v penzi.Bůh mi dal úkol přímluvné modlitby a potěšování slovem.A musím říci že jsem na tom jako Dan.Mám se nezaslouženě dobře a moje služba nese ovoce takže se raduji.
    Svět nenakrmím.Ani Ježíš to neudělal.Ale nemusím proto odmítat jeho dar radosti,požehnání a štěstí.Přežila jsem ledaco atak právě v této chvíli mohu říci Raduji se v Pánu svém.A děkuji.Klíč k radosti je vděčnost.

    Odpověď
  6. I jájsem šťastný a děkuji za to Bohu. Někdy mne z tohoto stavu vykolejí problémy moje, jindy problémy druhých, ale vždy je uvrhnu na Boha. Protože k tomu nás Pán v Bibli vybízí. Zažil jsem i období, kdy jsem se Bohu vzdálil a žil ve stavu, který měl blíž k depresi než radosti. V té době jsem tomuto světu rozhodně nic moc dobrého nepřinášel.

    Odpověď
  7. Olga Nedbalová

    Děkuji za svědectví paní Urbanové a panu Kalašovi. Moc mi pomáhají svědectví těch, kteří chodí delší dobu s Pánem.

    Odpověď
  8. V tom citovaném verši je „v Pánu“. To je klíč k autentické radosti. Apoštol Pavel poctivě předává Boží slovo a máme je chápat „doslova“. V Pánu se nemůžeme jednou radovat a jednou nikoli. Naše pocity – včetně smutku a pláče – nemohou diktovat naší radosti v Pánu. Když se mého tchána (kazatele) lidé ptávali „Jak se máš ?“ odpovídal konzistentně „Jako v nebi“. Tak nějak . . .

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Možná je to i tím, že ona Radost v Pánu je na hony vzdálená světské radosti. Na druhou stranu – i Ježíš v evangeliu někdy projevuje úzkost – třeba modlitba v getsamanské zahradě. Nebo Ježíš, který pláče nad Izraelem. Nevím, zda lze tedy říci, že křesťan, na kterého přijdou pochybnosti, cítí úzkost, cítí se ztracený (tak jako učedníci v sobotu po ukřižování), je automaticky zavržený. Možná jen potřebuje ve své víře povzbudit.

      Odpověď
      • Samozřejmě, že tu nemluvíme o „světské radosti“, o pocitu štěstí, apod. Taky jsem nikde nepopřel Ježíšův smutek nebo Ježíšův pláč. Ani slovo o nějakém „zavržení“. Jen musíme domyslet, co to ta „radost v Pánu“ je a jakou má moc v každé životní situaci věřícího člověka.

        Odpověď
  9. Olga Nedbalová

    Pro pana Vožeha, malá poznámka. Nevím, zda mám říci ženě, které ze tří dětí dvě tragicky zahynou – Raduj se v Pánu. Možná časem ano, ale v ten moment mi spíše přijde vhodnější se zachovat dle rady – radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Písmo je bezpochyby pravdivé od začátku až do konce. Ale v některých momentech lidského života, zvláště když se jedná o vztahy s našimi bližními, je lépe si rozmyslet, na kterou část se zaměřím. Nevím, já totiž v takových okamžicích ani moc nemluvím. Spíše se člověka dotknu. Modlím se za něho. A úpěnlivě prosím Pána, ať mi dá vhodná slova v pravý okamžik. A taky doma pláču. Asi jsem slaboch.

    Odpověď
  10. 1. Tak, jak to podáváte, určitě nikoli. 2. Je zásadní rozdíl mezi tím, jestli mluvíte s věřícím nebo nevěřícím. Kdo Pána nezná, nemůže v Něm mít radost. 3. máte pravdu, že čím jsme tomu druhému blíž (rodina, přátelé), tím to je často složitější.
    Můj problém s tím článkem spočívá v tom, že autor jakoby poměřoval naši radost našimi pocity . . . a proto to nemůžeme chápat doslova. Když to Bůh slovy apoštola říká, musíme to brát doslova a je to možné, stále se v Pánu radovat.

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Děkuji za odpověď, pane Vožehu. Máte pravdu, že je rozdíl, zda mluvíme s věřícím či nevěřícím člověkem. Vzpomněla jsem si na parte Markéty Sedláčkové (manželka ekonoma T. Sedláčka). Umřela mladá, zůstal po ní malý syn, ale na tom parte bylo napsáno:
      „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“(Římanům 8,38-39)
      Když jsem to parte četla, cítila jsem radost. Radost, že skutečně Kristus dokáže překonat i toho největšího nepřítele – smrt.

      Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář