Dan Drápal: Tajemství Hospodinovo

„S těmi, kdo se ho bojí, má Hospodin důvěrný vztah, dává jim poznat svou smlouvu.“ Tak zní ve studijním překladu Žalm 25:14. Ekumenický překlad, jenž se jen nepatrně liší od kralického, zní: „Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.“

Česká slova těchto překladů nám nejsou neznámá: bát se, tajemství, důvěrný vztah, poznání, smlouva. A přece je tento text patrně pro mnohé zahalen tajemstvím. Bát se čehokoli se dnes vesměs nenosí, a bát se Hospodina zvlášť ne. Někdo se bojí recese, jiný migrantů, jiný ztráty zaměstnání, jiný klimatických změn… Ale bát se Boha? Když žádný není? Nebo možná je, ale pokud je, tak nás přece miluje, tak proč se ho bát?

A přece je na jiných místech Písma napsáno, že bázeň Hospodinova je počátek poznání. Nebo moudrosti.

Ponechávám dvojznačnost výrazu „bázeň Hospodinova“. Podobně jako „víra Boží“ v ústech Ježíšových znamená jednak bázeň před Hospodinem, jednak bázeň, kterou dává Hospodin. A tato bázeň je něco zcela jiného než obyčejný lidský strach, ať už z velkého černého psa nebo jaderného výbuchu. Jenže jinakost této bázně pozná jen ten, kdo ji má.

Několikrát se mi stalo, že jsem s někým zabředl do rozhovoru o Bohu a o víře, a když jsem se zeptal, „čteš Bibli?“, dostalo se mi pro mě kuriózní odpovědi: „Jo, to jsem čet‘“.

Jenže Bible se nedá číst jako jiné knihy. Tedy… vlastně dá, ale v podstatě bez užitku. Abychom jí rozuměli, potřebujeme Boží bázeň – a Ducha svatého. Bez Ducha svatého bývá Bible mrtvou literou, která zabíjí.

Ačkoli v knize Přísloví se píše, že bázeň Hospodinova je počátek poznání, je dobré si být vědom, že nikoli všeho poznání. Verš ze žalmu, který je mottem tohoto článku, říká, že bojícím se Hospodina uvádí Bůh ve známost svou smlouvu. Jsou tedy obory, jež pracují s poznáním, které vám sama bázeň Hospodinova neotevře. Máte-li bázeň Hospodinovu, nebudete lepším chemikem nebo geografem než jiní. Budete ale patrně člověkem, který ví, proč daný obor studuje a který je požehnáním pro své kolegy.

To, že nám Bůh uvádí ve známost svou smlouvu, si vysvětluji tak, že nám dává jednak porozumět Písmu (ne nadarmo mluvíme o Staré a Nové smlouvě), jednak povaze vztahu, do nějž s Ním vstupujeme. Proto studijní překlad mluví o „důvěrném vztahu“. Ten není možný bez bázně Hospodinovy. Je to vztah důvěrný, nikoli však familiérní. Umožňuje nám říkat Bohu „Tatínku“, ale toto důvěrné oslovení je oprávněné jen tam, kde máme Hospodinovu bázeň.

Bez důvěrného vztahu k Bohu dělají lidé z Ježíše někdy pohaněče a drába, který pečlivě registruje všechna naše pochybení, nebo se jim Ježíš naopak jeví jako jakýsi anarchista nebo hippie. Jen Hospodinova bázeň nás ochrání před upadnutím do některého z těchto omylů. Pro mnohé bylo osvobozující poznání, že Ježíš, ač nebyl hříšník, stoloval s hříšníky. Někdy se ale tato hluboká pravda zdůrazňuje i v nepatřičných situacích, takže je potřeba připomenout, jak říkával můj přítel Pavel Kábrt, že Ježíš sice stoloval s hříšníky, ale nebyl hříšník. Bez bázně Hospodinovy totiž nerozumíme Bibli dobře, a tak Pavlova slova, že chce být Židům Žid a Řekům Řek, prolongujeme do polohy, že evangelista může být třeba i alkoholikům alkoholik nebo cizoložníkům cizoložník.

Bez bázně před Bohem jsme v pokušení udělat z Ježíše garanta naší teologické či dokonce politické agendy, ať už je to agenda fundamentalistická nebo liberální.

Máme-li bázeň před Bohem a začínáme-li rozumět Boží smlouvě, víme, že k našemu celoživotnímu snažení patří svlékání starého a oblékání nového člověka, jinými slovy, proměna v podobu Kristovu. Pokud jdeme touto cestou, vážíme si každého člověka, včetně našich nepřátel. To se pozná na našem vztahu k nim. To, jak lidé mluví o mně, nesmí sebemenším způsobem určovat to, jak já mluvím o nich. Na této cestě se nám odhalují různá tajemství a my začínáme rozumět sami sobě, svým blízkým a vzdálenějším, a především Bohu. Nejde o to, přečíst více knih; jde o to, mít bázeň Hospodinovu.

 

Autor je teolog a publicista  Datum: 25. září 2019  Foto:

Tags: ,

7 Komentáře

  1. Jsou to spojené nádoby. Na jedné straně nás Písmo vede, abychom si uvědomili, že naše srdce je chrámem, kde se náš duch setkává s Božím duchem. Máme se zklidnit a naučit se vnímat to, co nám říká Bůh. Apoštol Pavel tento stav pojmenoval – nechat skrz sebe jednat Krista. Pak je ale stejně jisté, že Boha nelze žádným způsobem oklamat, ví o nás to, co nedokáží odhalit ani ty nejdokonalejší a nejmodernější přístroje a naše myšlenky zná ještě dříve, než je vyslovíme. A jak by také ne, vždyť On nás přece stvořil! Je bláhové si myslet, že mu něco unikne, že před ním dokážeme něco ukrýt – vždyť bez jeho vědomí nám nevypadne ani jediný vlas. Ano, je správné mít před Bohem bázeň a proto i platí – není čeho se bát.

    Odpověď
  2. Ten kdo se na svět dívá a ke všemu kývá
    ten samozřejmě bývá vždy vážený a ctěn( v Bruselu a ČT)

    Takový mozek ptačí, tomu to sned stačí
    já ač se páni mračí, já musím s pravdou ven.

    Co na světě mám rád, nedám si brát
    než s lumpy tancovat, to se chci radši prát

    Teď slyšte drazí páni, mé písně poslání
    teď je po tancování, teď budeme se prát.

    Nemáte ani zdání, že jsou s vámi páni
    falešně hrají s vámi, chtějí vás obehrát

    Nebuďte lidé hluší a nastavte uši
    nechceme na mou duši, nic víc než varovat.

    Jak se říká: Nebojím se, ale mám strach. A křesťané a církev by měli varovat, když něco není v pořádku, pálit si prsty a třeba i jít proti proudu.

    Odpověď
  3. Vážit si nepřítele….
    Ten nepřítel je mým nepřítelem, protože to chce on? Nebo protože to chci já?
    Nebo protože to tak objektivně je?

    Odpověď
    • Nepřátelství mezi lidmi vzniká díky různým názorům nebo ze soupeření – souboj jelenů v říji. Milovat svého bližního znamená, že mám milovat celé lidstvo. Nenávidět svého oponenta je netaktická hloupost, ačkoliv jeho podlé jednání po tom volá. Nadávat atheistovi je nesmysl, jde přeci o to, aby se za Saula stal Pavel.

      Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář