Vloni touto dobou jsem napsal článek „Pokoření“. Oním pokořením, o němž jsem psal, bylo chování pandemického viru, který měnil podobu a unikal tak našim snahám ho přemoci. (A platí to vlastně dodnes.) Koncem listopadu jsem zveřejnil článek „Bůh nám chce něco říci“, který se týkal téhož tématu.
Některé články se mi píší celkem lehko. O těchto dvou to rozhodně neplatilo. Nějakou dobu jsem k jejich napsání sbíral odvahu. Nedalo se popřít, že já, pouhý člověk, hliněná nádoba, si troufám jiným lidem říkat něco o Bohu, ba dokonce se odvažuji vyslovit, co nám tento Bůh říká. Možná někteří lidé zakoušejí nebo někdy v minulosti zakusili stejné sevření – ti snad tomuto mému článku porozumějí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Pokoření
Základní, úvodní otázka je: Mluví k nám Bůh? A teď nemám na mysli inspirované kázání. Nemám na mysli nějaké obecné pravdy. Jistě k nám Bůh i tímto způsobem mluví, byť v přeneseném slova smyslu, a nechci tuto od Boha přicházející inspiraci ani v nejmenším zlehčovat.
Uvedená základní otázka se týká toho, zda nám Pán Bůh říká něco konkrétního podobným způsobem, jakým mluvil jak ke starozákonním, tak novozákonním prorokům.
Bůh skrze proroka promluvila ke králi Jóšiášovi, že proti nepřátelské armádě má postavit hudebníky (2Pa 20). Bůh skrze Agaba předpověděl veliký hlad (Sk 11,28). To byly konkrétní věci, o kterých v okamžiku, kdy byly prorokovány, bylo zřejmé, že se stanou nebo nestanou. Mluví k nám Bůh tímto způsobem i dnes? Chce nám i dnes něco říci? Můžeme slyšet Boha? Nenasloucháme jen naší vlastní duši?
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Bůh nám chce něco říci
Pochopitelně nemám na mysli takové proroky, kteří každoročně předpovídají třeba hospodářskou krizi. Dovolím si o nich „zaprorokovat“: Určitě jim to jednou vyjde.
Tážu se dále: Pokud k nám Bůh promluví, uslyšíme Boží hlas? Odlišíme Boží hlas od jiných hlasů? Už jsem zmínil hlas vlastní duše. Jak poznáme Boží hlas?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Od Dereka Prince jsem kdysi slyšel inspirativní a ilustrativní vyučování na toto téma. Je ještě z doby před nástupem mobilních telefonů, z doby pevných linek, telefonních drátů a telefonních přístrojů bez displeje. Když jste volali neznámému nebo málo známému člověku a on zvedl telefon, představili jste se plným jménem: „Tady František Braniš.“ Když jste volali nějakému příbuznému nebo dobrému známému, řekli jste: „Ahoj, tady Franta.“ Když jste volali manželce, tátovi nebo mamince, řekli jste: „To jsem já.“
Proč jste se nemuseli představovat jménem? Protože jste věděli, že poznají váš hlas. A když oni volali vám, fungovalo to podobně. Prostě jste poznali hlas volajícího – i bez představování. Poznali jste onen hlas, protože jste ho znali. Neměli jste někde vedle telefonního přístroje jakýsi návod typu „deset bodů, jak poznám hlas své manželky“. Hlas své manželky jste poznali, protože jste ho znali.
Poznáme Boží hlas?
A když nám někdo vyřizuje nějaké slovo od Pána, poznáme, zda je to skutečně od Pána, nebo si to ten člověk jen myslí?
Chci teď zmínit dvě podmínky. Ani jedna z nich neplatí absolutně, přesto jsou velmi důležité.
První podmínkou je Boží bázeň. Někdy se můžete setkat s člověkem, který téměř ledabyle používá slova „Pán mi řekl“, ale vy z něj necítíte žádnou bázeň před Bohem. Bázeň před Bohem je nejen počátek moudrosti, ale i podmínka slyšení Božího hlasu.
Ovšem neplatí to absolutně. Když se obrátil Saul z Tarsu, pak tuto bázeň neměl. K řadě (pozdějších) světců Bůh promluvil v době, kdy byli sebestřední a na Boha nedbali. Nicméně pokud nám prorocké slovo vyřizuje křesťan, buďme ostražití, pokud neshledáváme, že má bázeň před Bohem.
Druhou podmínkou je očekávání. Očekáváme, že k nám bude Bůh mluvit? Udělali jsme si čas na naslouchání? Téměř každý týden si vyhrazuji nějaký delší čas na to, aby ke mně Bůh mohl mluvit. A jsou dny, kdy jen tak sedím nebo ležím před Pánem, prosím ho, aby ke mně promluvil – a nic. Po celou dobu nic.
Ale jindy Bůh promluví. Nebo nepromluví přímo v tento „vyhrazený“ čas, ale promluví třeba během následujícího týdne, uprostřed všedního života.
Myslím, že Bůh si přeje, abychom mu naslouchali. Aby naše modlitba byla něčím víc než jakýmsi vysypáním pytlíčku proseb před Hospodina. Očekáváme, že k nám Bůh bude mluvit? Uděláme si čas na naslouchání? Pokud ne, pak k nám možná mluvit nebude. Nebo bude, ale my přeslechneme jeho hlas.
Ale ani tato podmínka neplatí absolutně. Kdysi svatý František potkal ubohého žebráka, a toto setkání proměnilo jeho život. A nebylo to tím, že by si před oním setkáním dělal čas na Hospodina a prosil, aby k němu Hospodin promluvil. Bůh nás může zasáhnout, i když o to nestojíme, a i když nic takového nečekáme.
Proč to všechno vlastně píšu? Myslím si, jak už jsem psal v listopadu, že 2Pa 7,14 platí pro nás dnes. Ano, znám ten výklad, že je to jen pro Izrael. Sám jsem to kdysi taky tvrdil. Nicméně platí to i pro nás dnes. Celí Bible platí pro nás dnes. Tedy ještě jednou, tentokrát v B21, abyste to nemuseli hledat:
Jestliže se pak můj lid,
který se nazývá mým jménem,
pokoří a bude se modlit,
bude hledat mou tvář
a odvrátí se od svých zlých cest,
potom je vyslyším z nebe,
odpustím jejich hřích
a uzdravím jejich zem.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 5. ledna 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
6 Komentáře
Realtoltek
Velice dobrý článek a velice dobré přirovnání s přijímáním hovoru a představování se. Ve starém zákoně působil Bůh skrze proroky ale i ti samotní měli mnohdy problém s „překladem – výkladem“ toho poselství. V novém zákoně přichází Ježíš, který zákon uvádí na pravou míru neboli zákon doplnil a dokonce shrnul v největší dvě přikázání.
Zajímavé je samotné použití „proroků“ když víme, že Bůh posílal se zprávami i své posly/anděly. Hlavním poslem se v novém zákoně stává syn člověka a je to vlastně posel smlouvy.
Hle, posílám svého posla a připraví cestu přede mnou. Panovník, kterého hledáte, vstoupí náhle do svého chrámu, posel smlouvy, jehož si přejete, hle, přijde, praví Hospodin zástupů. 2Kdo vydrží den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se ukáže? Vždyť on je jako zlatníkův oheň a pradlákův louh…..23Hle, pošlu vám proroka Elijáše, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný. 24On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych nepřišel a nestihl zemi klatbou.
Měli bychom se tedy drže slov Ježíše nežli dávát přednost novodobým „prorokům“ protože je zcela jasné, že Ježíšovo slovo je pravdivé.
Ze svatého písma ale víme, že před samotným příchodem pána ač prvním tak druhým přijde prorok a pozná se nejen dle slov ale i skutků….bude mít totiž takovou pravomoc a dokonce takovou, že obrátí srdce synů Izraele.
Realtoltek
Ještě k tomu obrácení srdce….. není žádné tajemství to, že většinu židů nepřijala Ježíše za mesiáše a dokonce ho mají v neúctě v lepším případě ho „tolerují“ a přesto ještě před příchodem u nich dojde k obrácení srdce a přijetí Ježíše za mesiáše….bude to něco úžasného a jeden z největších skutků, který bude nezbytně nutný před příchodem našeho milovaného pána Ježíše.
Jaroslav Rada
Tak jako Covid-19 globalizoval svět tváří v tvář smrti, tak je třeba dnes, aby i církev globalizovala svět evangeliem Ježíše Krista tváří v tvář životu.
Ne jen proroci, ale i mnoho kazatelů přijalo, že pandemie Covid-19 je Božím třesením nebem i zemí a všemi národy podle Agea 2:6-7. Podle některých proroků má toto globální třesení všemi národy zrušit falešný individualismus, spoléhání a soustředění se na sebe, sobectví a nezájem o druhé. Také církev je zasažena touto mocností, která udržuje své učení pouze na mléčku počátečních článků o pokání z osobních hříchů při obrácení jednotlivců, ale kolektivní zbožnost buď vůbec nezná, nebo jí zavání zlým socialismem nebo ještě něčím horším a tak ji programově zcela odmítá. Mnoho církevních učitelů přijalo dnešní západní individualismus za svůj a dokonce ho prohlašují za biblické učení.
Proto se děje, že Covid-19 církev zatím jen rozděluje, než aby ji přinutil se stmelit. Hlasy těch, kteří volají po jednotě, se nezmůžou na nic víc, než na sentimentální fráze o lásce pod heslem: „Víte co, přestaňme se hádat a pojďme se mít rádi!“
Jistě bez lásky to nefunguje, ale pouhá láska strategii k tomu, aby církev povstala v moci jako celek, nedodá. K lásce je třeba přidat pomazání v duchovních darech. Jednou někdo napsal: „Láska bez darů Ducha svatého je jako oheň bez dříví a dary Ducha bez lásky zase jako dříví bez ohně.“
Jak ale může být dnešní církev prorocká, když se zdá, že celoplanetárně podléhá strnulé dogmatice kalvinistického pojetí Písma? Bill Johnson k tomu napsal:
„Touha po neměnném učení je přímo úměrná neschopnosti slyšet Boží hlas.“
Bill Johnson – Snění s Bohem (překlad Dan Drápal)
Pandemie Covid-19 je takovým zkušebním lakmusovým papírkem církve a mám vážnou obavu, že celoplanetárně i na národních úrovních zcela selhává. Jsem si jist, že církev nyní čeká velká a nepříjemná reformace (viz proroctví Emmy Stark na YouTube)..
https://www.youtube.com/watch?v=fR2wYQ4vAMA&t=1775s
(o Covidu až po 20 minutě videa)
Irská prorokyně Emma Stark měla počátkem roku 2020 vidění Pána Ježíše, jak sesedl z trůnu, padl na kolena a na ruce a ve tváři měl bolest rodičky. (Bylo více takových zjevení.)
Církev v západní konzumní společnosti se chová též konzumně. Věří jen v bezstarostného Boha, který je dobrotivý a všemohoucí a rád zaopatřuje všechny její potřeby. Křesťané si jen nárokují, pardon – uctivě prosí a Bůh dává.
Bůh proroků je ale jiný, má velké starosti se světem, který ho nechce znát a je smutný nad stavem svého těla – církve, která se upozemštila a není schopna povstat v moci pomazání duchovních darů v kolektivní součinnosti akčních týmů a v moci nebeských andělů. Bůh hledá ty skupiny, které uvidí tuto Pánovu bolest a budou ochotné povstat a říci: „Pane tady jsme, pošli nás, vlož na nás část svých starostí a dej nám moc Ducha svatého je zdárně vykonat!“
Škoda jen, že dnešní proroci často k dobrému slovu o tom, jak celou situaci vidí Bůh a čeho bychom se měli také přidržet, přidávají různá načasování konkrétních událostí, která pak nevycházejí a tím zbytečně diskreditují celá poselství.
Karel Krejčí
Podnětný a dobrý komentář.
Nemáme jenom uši ke slyšení, ale i oči k vidění. Ke slyšení opravdového Božího hlasu, nepotřebujeme vždy uši jako sluchový orgán, ale s větší pravděpodobností ono sdělení pronikne do našeho nitra komunikací mezi Duchem svatým a naším duchem. Ale očima vnímáme a pozorujeme svět stále. Dokonce v Písmu je uzdravení slepých svou důležitostí mezi ostatními nemocemi na předním místě a jistě ne bez důvodu. Písmo nás dokonce ujišťuje, že Božímu zraku nelze žádným způsobem uniknout. Takže není pochyb, že veškeré dění zde na zemi se nemůže vymknout z Boží kontroly, z Božího vlivu a spravedlnosti. Možná, že očekáváme nějaký hlas z nebe, nějaký konkrétní pokyn, povzbuzení nebo nasměrování, ale stejně tak máme i zrak k vidění a je stále aktuálnější otázkou, co každý z nás vidět chce a co nechce. Spíše se jeví, že nám stále dává Bůh ještě čas na rozmyšlenou, čemu budeme naslouchat a co chceme a nechceme vidět. „Karty jsou rozdány“.
PRK
Na začátku covidu jsem přemýšlela asi tak v intencích, jestli je správné covid považovat za něco jako trest od Pána Boha, když postihuje slabé. Nyní – jsem naprosto přesvědčena, že fyzicky je důsledkem vědecké a společenské činnosti nejen covid, ale také reakce vlád a společnosti. A duchovně jsem přesvědčena, ano, že je to třesení, ale také, že si ho nepochybně naprosto zasloužíme se vším všudy. Je mi často hořko. Ale zdali není to to slovo, co jsem dostala v únoru 2020, totiž, že přichází zkouška?
Karel Krejčí
Otázkou je, kdo je ve skutečnosti slabý a kdo silný? S dostatečným odstupem času již můžeme pozorovat, že nejde o nemoc jako takovou – těch je spousta – ale o stav, kdy jsme postaveni před podstatu samotné svébytnosti. Před skutečnost, že každý sám za sebe bude jednou skládat účet před soudnou stolicí. Svět vyvíjí obrovské úsilí, uniknout před současným „žalobcem“, aby se opět mohl vrátit zpět k nemocím a jejich léčbě, které jsou již samozřejmou a zaběhlou součástí našeho chtěného světa. Způsob prosazování zamést veškerou nahromaděnou špínu „pod koberec“, však již začíná připomínat ony verše z knihy Zjevení.