Před nějakou dobou v médiích proběhla diskuse okolo tzv. mše v hospodě. Poté se několik známých osobností hlásících se k víře nechalo na různých platformách slyšet, že „Ježíšovi by hospoda určitě nevadila a že naopak by se tam cítil jako doma“. Když pomineme, že v celé kauze nešlo až tak o hospodu, ale o dodržování správné liturgie tak jak to vyžaduje katolická církev (a do toho skutečně nevidím), celé mi to přišlo poněkud trapné a až kýčovité. Postupně se totiž vytvořil dojem, že existuje nějaká skupina zákonických a upjatých křesťanů, kteří do hospody nechodí a pak těch, kdo s hospodou nemají problém. Asi nemusím dodávat, která z těchto dvou skupin je pravdivější a autentičtější. Trapnost a kýčovitost byla v tom, že lidé byli přesvědčováni o problému, který neexistuje.
Myslím, že církev znám dobře a nepamatuji si za poslední řadu let, že bych někde někdy slyšel, že křesťan nemá chodit do hospody. Nemá se opíjet, což není výmysl církve, ale dočteme se to v Písmu. Jenže opít se lze kdekoliv. Vlastně do této kauzy mě nenapadlo, že by hospoda mohla být problém. Se staršovstvem si čas od času po našich setkáních jdeme do nedaleké hospody sednout, někteří pijí limonádu, někteří pivo, podle chuti. Vůbec by mě nenapadlo spojovat nápoj s vírou, či z hospody dělat kauzu nebo dokonce zakázané ovoce. Jsem velmi vděčný, že spolu jako vedení sboru máme skvělé vztahy a že máme potřebu být mimo oficiální jednání třeba i v hospodě (a někdy jinde).
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Velikonoce a nejhlubší potřeby člověka
Zároveň znám místa, kde v minulosti došlo k velkým duchovním probuzením mj. mezi lidmi, kteří byli alkoholiky. V jejich případě zcela dávalo smysl, že hospoda se stala tabu. (Stejně tak jsme se zdrželi alkoholu na akcích, kterých se s námi měli zúčastnit lidé léčící se ze závislosti na alkoholu). Problém nastal, že tabu zůstalo a další generace nevěděly proč. Hlavní poselství, které zůstalo, bylo: „dobrý křesťan do hospody nechodí.“ Proto pak někdy někteří upadli do zákonictví a hospodou začali porovnávat zbožnost. Jenže tato doba je pryč a popravdě dnes někdy hrozí opačný extrém a některým křesťanům stejně tak duchovním by jistá míra abstinence neuškodila.
Jiná věc je, že slovo „hospoda“ se stále pojí s čímsi pokleslým. Jenže tím, že „staré dobré čtyřky“, kde jste navíc díky kouři z cigaret skoro neviděli, a kde díky levnému pivu nebyl problém do sebe kopnout 10 kousků za večer, už neexistují. Hospoda se dnes většinou stala místem k posezení a popovídání.
Samozřejmě, že by Ježíš do hospody šel. Pokud se snažíme aplikovat evangelium na současnost, pak moje otázka není, zda by Ježíš chodil do hospody, ale jak by se mu dařilo sdílet evangelium tak, aby mu lidé rozuměli a aby bylo jasné, že křesťanství není o tom, zda hospoda ano či ne, ale o Něm, o Ježíši Kristu. A v tomto vidím někdy selhání nás křesťanů i duchovních.
A malá nevážná glosa na závěr. Pokud Ježíš pocházel z chudých poměrů, pak nevím, nevím, zda by při dnešních cenách piva nedal přednost ke scházení jiným místům. Ale to nechám na posouzení novozákonním teologům.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 2. května 2025 Foto: Wikimedia Commons
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.