David Novák / Kristovo vzkříšení a kralování 

Jen jednou Pavel napsal, že jeho zvěst je klam – pokud Kristus nebyl vzkříšen (1 Kor 15, 14). Jen jednou Pavel napsal, že je naše víra klamná – pokud Ježíš nevstal z mrtvých (1 Kor 15, 14). Jen jednou Pavel napsal, že naše víra je marná – pokud Ježíš nevstal z mrtvých (1 Kor 15, 17). Jen jednou nás Pavel vybízí, abychom povolili stavila své živočišnosti – pokud nemáme naději na zmrtvýchvstání (1 Kor 15, 32). Možná bychom Pavlovi řekli, aby ve svých výrocích přibrzdil, aby to tak nehrotil, aby to neviděl tak černobíle nebo aby byl vyváženější. Jasně, že vzkříšení je pro křesťanství zásadní, a proč používat takovéto dramatické obraty? Jenže Pavel to hrotí, je černobílý, a pro některé je možná i nevyvážený. Slovo „pokud“ používáme před tím, než stanovíme nějakou podmínku, nějaké buď anebo, když chceme zdůraznit nějaké vážné důsledky slov, činů nebo rozhodnutí. Po „pokud“ následuje nějaká „tak“. A přesně takto staví Pavel svojí argumentaci v souvislosti se vzkříšením. S tím ostře kontrastuje pohled některých křesťanů, že vzkříšení je jen metafora, symbol nebo mýtus. Že vlastně nezáleží na tom, zda se uskutečnilo, důležité je, co s touto zvěstí uděláme ve svém životě. 

Z Pavlova vyjadřování vidíme, že jak pro něj, tak i pro první církev se jednalo o naprosto zásadní realitu. A třeba dodat, že i pro mnoho křesťanů po nich. Všimněme si, že až poté, co vstal Kristus z mrtvých a setkal se s apoštoly, se z ustrašeného hloučku stali odvážní svědkové, z nichž jedenáct svoji víru nakonec zaplatilo životem. Co způsobilo tento radikální přerod? Zároveň víme, že se nejednalo jen o apoštoly, ale že zvěst o vzkříšeném Kristu elektrizovala tisíce dalších. S odstupem 2000 let v našem někdy unaveném křesťanství možná nadšení prvních křesťanů moc nechápeme. Jasně vstal z mrtvých, zachránil nás od smrti, ale že by nás to zas až tak moc proměňovalo nebo k něčemu motivovalo…  

SOUVISEJÍCÍDavid Novák / Potřebujeme skutečně kouče?

V současnosti zřejmě nejlepší žijící novozákonník N. T. Write napsal, že je rozdíl, zda evangelium vnímáme jako dobrou radu nebo dobrou zprávu. V této jednoduché myšlence se skrývá hluboká moudrost související mimo jiné i se vzkříšením. Představte si, že by někdo přišel a zarmouceným učedníkům a zástupům řekl, že Ježíš sice zemřel, ale že po sobě zanechal spoustu dobrých rad a návodů, jak žít a jak se dostat do nebe. Pak by dodal, že si je vědom, že podobných návodů bylo sice napsáno a vysloveno mnoho, ale že ty od Ježíše jsou FAKT nejlepší! Jsem si jist, že by to s lidmi nic neudělalo a na Ježíše by se velmi rychle zapomnělo. Dobrých rad bylo napsáno mnoho, stejně tak i náboženských učitelů, kteří je vymysleli, bylo mnoho. 

S podobnou myšlenkou přichází T. Keller: „Představte si, jak někdo káže otrokům v Alexandrii, že vzkříšení je docela inspirativní příběh. Znamená, že dobro je nějakým způsobem silnější než zlo a proto bychom se k sobě měli chovat laskavě… Mohl by někdo z otroků říci – úžasné, toto sdělení promění můj život plný dřiny a útisku v život plný naděje!?“ Naše odpověď pochopitelně je, že nemohl. Jenže když první křesťané slyšeli apoštoly, kteří přišli se zprávou, že káží něco, co viděli, čeho se jejich ruce dotýkaly, takovéto poselství jim dalo elektrizující sílu. Ježíš totiž není především učitel morálky, velký guru, ale Bůh, který vstupuje doprostřed našeho světa, který přináší život, který láme pouta smrti a který ukazuje, že v něm a skrze něj smrt mohou překonat i jeho následovníci. Najednou to není jen teorie, zbožné přání, ale realita, kterou Ježíš započal. 

SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Víra, modlitby, politika a schválení zbrojní pomoci Ukrajině 

Možná, že zde by někdo namítl něco ve smyslu no a co? Člověk sice z mrtvých obyčejně nevstává, ale toto je záležitost Ježíše. Z nějakých důvodů prostě dokázal něco, co nedokázal nikdo před ním ani po něm, ale mě se to netýká. 

Že se nás to týká, ukážu na následujícím příkladu. Představte si, že někoho učíte plavat. Dotyčnému nejde do hlavy, jak se někdo může udržet na vodě. Z pozice neplavce to skutečně prostě nejde, podobně jako na první pohled nedává smysl, že se mnohatunové letadlo udrží ve vzduchu, když se tam neudrží mnohem lehčí předměty. Protože se dotyčný neplavec bojí a stále se topí, vezmete tužku a papír a vysvětlíte mu, jak funguje Archimédův zákon a jak dělat správná tempa. Myslím, že i kdyby dotyčný rozuměl fyzice, moc by mu to nepomohlo. To, co změní jeho postoj a povzbudí ho k tomu, aby se naučil plavat, aby se položil na vodu, bude, když uvidí někoho, kdo se udrží na vodě. Zároveň potřebuje vidět někoho z masa a kostí, ne nějaký symbol. Až poté totiž zjistí, že to jde. Tím, že Ježíš vstal z mrtvých, můžeme najednou poznat, že to jde, že se to týká i nás. Když on, tak i my. Učedníci o tom, že Ježíš vstane z mrtvých, od něj slyšeli, ale jeho slova jim moc nedávala smysl a nevztahovali je do své situace. Až setkání ze vzkříšeným jim pomohlo, aby jim vše „docvaklo“. 

Ježíš pár dní po vzkříšení vystoupil na nebesa, kde kraluje, a odkud očekáváme jeho druhý příchod, při kterém nastane i naše vzkříšení. Přiznám se, že by mě zajímaly některé detaily, třeba kdy Ježíš přijde, jak bude vypadat vzkříšení, jaká budeme mít těla, zda se poznáme, jak to bude vypadat v ráji, ale i v pekle atd. Vzhledem k tomu, že k věčnosti směřuje naše naděje je vlastně zvláštní, jak mlhavě se o ní v Bibli píše. Slovem mlhavě nemyslím vůbec, ale na mnohé otázky, co bude po smrti, přesné odpovědi nemáme a pokud ano, pak často v symbolické rodině. Mám na to následující teorii. Když mluvíme o křesťanství, pak velmi často akcentujeme vztah s Kristem a se svým nebeský Otcem. Zároveň je to Duch svatý, který nás uschopňuje, bychom Pána Boha vnímali jako Otce (Řím 8, 16), a který přišel, aby nám nahradil fyzicky přítomného Krista (J 16, 7). Pokud je to vztah, o který běží především, pak důležitější než různé detaily je, kde, kdy, jak, ke komu a s kým. Odpověď na poslední dvě otázky jsou: Ke Kristu a s Kristem, k Otci a s Otcem. Dodejme, že on se o některé detaily určitě postará. 

Stále se nám ale vtírá otázka, jak je to s Kristovým kralováním. Někdy to na světě vypadá tak, jak se to na Ježíšovu adresu zpívá v muzikálu Jesus Christ Superstar: „Všechno se ti vymklo z rukou, ty bezmocná loutko“. Ano, zní to rouhavě, ale tváří v tvář utrpení miliónů lidí otázka, jak moc Kristus kraluje, jak moc ovlivňuje dění na naší zemi, jak moc vstupuje do lidských osudů, je relevantní. 

Uvedu čtyři pro mě základní koncepty a s tím, že jich jistě najdete víc.

Nerozumím tomu a nejsem šťastný. – Elie Wiesel

Představa zlého Boha mne odpuzuje. Proto se držím hypotézy, která mi připadá nejjednodušší: popírám Jeho existenci. – Primo Levi

Bůh je spravedlivý, ale není mocný. – Rabín Harold Kushner

Ano, svět trpí a Bůh sestupuje do tohoto utrpení se svými dětmi a trpí s nimi. – Dietrich Bonhoeffer

Jak jsem psal, nebudu v tomto článku řešit proč milující Bůh dopouští zlo, ale pokud přemýšlíme, co znamená „Kristus kraluje“, nemůžeme tuto oblast úplně pominout. 

Všimněme si, že pro Pavla a první církev toto nebyla otázka. A to měli mnoho důvodů, se po původu zla ptát. Mnozí z nich za svoji víru zaplatili cenu nejvyšší a svět, ve kterém žili, byl hodně krutý. Myslím, že jednou z odpovědí, proč tomu tak bylo, byla jejich víra nebo spíše jistota vzkříšení. Tito lidé a po nich mnozí další neutíkali z tohoto světa, přirozeně, že chtěli žít, ale věděli, že po smrti se setkají se vzkříšeným Kristem a touto jistotou poměřovali a dodnes mnozí poměřují vše další. Je to jako kdybyste šli někde ve vánici, v zimě a věděli, že to jednou skončí, že si zalezete do tepla horské chaty a bude lépe. Motivace, co přijde, vám dá sílu i smysl pokračovat. 

Zároveň jakkoliv je svět plný zla, jsou něm i mnohé záblesky dobra. Někdy si říkám, jak je možné, že síly zla definitivně nepřeválcují tento svět. Zlí lidé to leckdy mají jednodušší. Nemusí se zdržovat nějakými ohledy, skrupulemi, když je nikdo nevidí (a někdy i když je vidí), mohou krást, podvádět atd. A přes tyto výhody je stále mnoho míst na světě, kde nevládne absolutní chaos a anarchie. Jednou z možných odpovědí může být, že do našeho světa vstupuje Kristus, který kraluje, a který je zdrojem pravdy, krásy, spravedlnosti, dobra atd. Definitivní vítězství ještě nenastalo a pokud bychom použili válečnou terminologii, pak vyhrána byla válka – Kristovým vzkříšením, kdy byla poražena smrt, ale boje se ještě vedou. 

Jakkoli vidíme, že svět v mnoha ohledech leží ve zlém, díky Kristovu vzkříšení se s tím nemáme smířit, ale naopak usilovat Kristovu vládu do našeho světa přinášet. Tím, že Kristus kraluje, navíc věříme, že zlo nebude mít poslední slovo. A to z nás má dělat lidi naděje.

Autor je předseda Rady Církve bratrské blog Davida Nováka Datum: 3. června 2024 Foto: Pixabay

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,,

12 Komentáře

  1. “Jakkoli vidíme, že svět v mnoha ohledech leží ve zlém, díky Kristovu vzkříšení se s tím nemáme smířit, ale naopak usilovat Kristovu vládu do našeho světa přinášet. Tím, že Kristus kraluje, navíc věříme, že zlo nebude mít poslední slovo. A to z nás má dělat lidi naděje.“

    Člověk není od toho aby do tohoto světa přinášel Kristovu vládu. Ta je jasně daná samotným Ježíšem. A vůbec kdo by měl tu drzost říci přináším na zemi Kristovu vládu….

    Člověk se má zříci tohoto světa, odsoudit tento svět a čekat na příchod Ježíše, který svět napraví/změní. Máme šířit evangelium aby lidé přijali Svatého Ducha a ten pak nastolí vládu.

    Odpověď
  2. Však mnoho lidí neví ani co je zlé a co je dobré …. je tak psáno jasně. Myslet si že je něco dobré je jedna věc…ale co je dobré a co ne zná jedine jediný Bůh.

    Odpověď
  3. Přinášet Kristovu vládu do světa lze pouze zvěstováním evangelia a ne pořádáním křížových výprav. Žijeme v éře Božího království, které je možná oním tisíciletým královstvím, o kterém je zmínka v knize Zjevení. Lidé mají svobodnou vůli a nejsou loutky, jako mnozí dnešní politici. Proto je na světě tolik zla, protože ho působí zlí lidé.

    Odpověď
  4. Ad Konečný Fr.

    „Žijeme v éře Božího království, které je možná oním tisíciletým královstvím, o kterém je zmínka v knize Zjevení. “

    A zároveň:

    „Proto je na světě tolik zla, protože ho působí zlí lidé.“

    Odkud se to zlo v lidech asi bere, když během toho tisíciletého království má být satan spoután ve vězení v propasti (Zj 20:2-3.7), aby nesváděl národy?

    Kromě toho nikde zde nevidím, že bychom již soudili svět a anděly (Zj 20:4; 1K 6:2-3) ani zde nevidím ty vzkříšené sťaté, kteří ožili, aby po tisíc let kralovali s Kristem (Zj 20:4.6).

    Jak by tedy mohlo probíhat tisícileté království již nyní?

    Odpověď
  5. Panu Ašerovi. Já věřím tomu, že tisíciletí začalo 1. příchodem Krista a skončí jeho 2. příchodem. On přijde a bude soudit živé i mrtvé.

    Vláda Kristova se odehrává v nebesích a s tam s ním jsou vzkříšené duše křesťanů. To je to první vzkříšení. Proto je nemůžeme vidět.

    Obraz spoutaného satana vidíme i v evangeliích. Lk 10, 17-18, Mt 12,29 podobně Mk 3,27, Jan 12,31

    Odpověď
  6. Ad Jiří Aron

    No, ono od Ježíšova narození uplynulo už poněkud více než tisíc let, takže byste tisíciletí musel vykládat obrazně, stejně jako odsouváte vzkříšení, které evidentně ještě nenastalo (viz 1 Te 4:16n) do nebe, kde si to jaksi nikdo nemůže ověřit. Vzkříšení Ježíšových následovníků však má probíhat stejně jako vzkříšení Ježíše, který je prvotinou vzkříšených (1 K 15:20; Fp 3:21; 1 J 3:2). A z evangelií víme, že do nebe neodešla kralovat Ježíšova duše, zatímco jeho tělo by zůstalo v hrobě a čekalo na nějaké eschatologické vzkříšení těla. Jeho tělo v hrobě nezůstalo, protože smrt je nemohla udržet ve své moci (Sk 2:24). A až oslavený Ježíš včetně jeho proměněného těla (L 24:39; Mt 28:18;) byl ustanoven Pánem nade vším (Fp 2:8-11). Toto ustanovení Pánem je však zjevně něčím jiným, než jeho kralováním v tisíciletém království (Zj 20:4), kterého se Ježíš dosud neujal, jak je zřejmé z Žd 2:8. Proč by to u jeho následovníků mělo probíhat jinak, když je evidentní, že mají projít stejným procesem (1 K 15:20) jako Ježíš?

    Probíhá-li tisícileté království již nyní v nebi, pak by toto první vzkříšení pojímané jako jen vzkříšení duše v nebi nemohlo být líčeno jako jednorázová událost, poněvadž by vlastně probíhalo permanentně, jelikož v průběhu dějin stále umírají nějací Ježíšovi následovníci, jejichž duše by musely být neustále kříšeny v nebi. Navíc by pak muselo být v NZ někde napsáno něco „druhém vzkříšení“ spravedlivých (t. j. vzkříšení těla). My tam však čteme jen o prvním vzkříšení (Zj 20:5.6), resp. o vzkříšení spravedlivých (L 14:14), o nějakém „druhém vzkříšení“ spravedlivých ani muk. Logicky sice můžeme „druhé vzkříšení“ vyvodit ze Zj 20:5.7-8), ale to je vzkříšení nespravedivých k soudu, nikoli nějaké „druhé vzkříšení“ těl spravedlivých po nějakém již dřívějším vzkříšení jejich duší.

    O tom, že satan v současnosti nemůže být ještě svázán v tom smyslu, v jakém se o tom píše ve Zj 20:3 („aby již nesváděl národy“), svědčí celá řada veršů NZ, které ukazují, že ďábel národy svádí stále a Boží dílo se zde snaží mařit (Sk 5:3; Ř 16:20; 1 K 5:5; 1 K 7:5; 2 K 2:11; 2 K 11:14; Ef 4:17; Ef 6:11; 1 Te 2:18; 2 Te 2:9; 1 Tm 3:7; 1 Tm 5:15; 2 Tm 2:26; Jk 4:7; 1 Pt 5:8; Zj 2:10. 13; Zj 12:9). Kdyby byl ďábel už po Ježíšově prvním příchodu svázaný ve vězení v propasti, nedávaly by tyto texty žádný smysl. Při neustále gradaci zla na zemi po Ježíšově vzkříšení by musel člověk naprosto slepý a hluchý, aby si mohl vyfantazírovat, že satan je už nyní svázaný.

    Neudržitelnost Augustinova bludu v De civitate Dei o tom, že tisícileté království začalo již s Ježíšovým prvním příchodem, jsem už obšírněji analyzoval na tomto webu v loňském roce pod některým z článků br. Krákory.

    Odpověď
  7. Pane Arone, ve Zjevení 20, 3 se o tom spoutání Satana píše. Byl prý spoután a uvržen na tisíc let do propasti, aby po tu dobu nemohl klamat národy.
    Ale jak je tedy možné, že je i nadále klame? Nebo už snad těch tisíc let končí a Satan je propuštěn?

    Odpověď
  8. Paní Hájková,
    Satan přeci prohrál svůj boj definitivně před dvěma tisíci roky na kříži. To, že se klamou národy mezi sebou (tak jako jednotliví lidé), na tom již nemá žádný podíl Satan, ale pokřivené myšlení člověka. Lidé nejsou manipulováni Satanem, ale strachem, jak vlastním, tak i převzatým nebo vnuceným.

    Odpověď
  9. Panu P. Ašerovi. Význam čísla 1000. Je to součet dvou duchovních čísel 7 a 3, umocněno na třetí má trojnásobnou sílu. Je třeba pamatovat na to, že Zjevení je psáno symbolickým jazykem a i čísla jsou zde symbolická. Jako třeba 7 duchů Božích, 7 církví, 7 000 zabitých, 144 000 (tj 12 x 12 000) vykoupených, město jako krychle o stranách 12 000 stadií; atd. atd.

    V tom se oba shodujeme, že fyzické vzkříšení ještě nenastalo. Souhlasím také s tím, že vzkříšení duší v nebi si ověřit neumíme. Současně si nemyslím, že by kdy někdo vykládal slova Ježíše tak, že hned po ukřižování bylo i tělo zločince v nebi „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

    Ano, do nebe odešel Ježíš v těle. Oba si rozumíme.

    Nedoložil jste, z čeho vyplývá, že „Toto ustanovení Pánem je však zjevně něčím jiným, než jeho kralováním v tisíciletém království“ a proč věříte zrovna podle Žd 2,8, že se Ježíš neujal kralování v tisíciletém království.

    Jediná zmínka v Bibli o 1000 letém království je ve Zj 20. Museli bychom mj. věřit tomu, že trůny, o kterých se zde píše, jsou ne na nebi, ale na zemi. Ano, duše věřících jdou po smrti přímo ke Kristu. Na rozdíl od duší nevěřících, které čekají v Šéolu na vzkříšení těla a na Kristův soud. Druhé vzkříšení pro věřící tentokrát v tělech bude před 2. příchodem Krista. Nevěřící budou vzkříšení jen jednou. Otázkou je, jak z Písma dokázat, že 2. vzkříšení by se mělo týkat jen nevěřících.

    Otázka svázání satana opět souvisí s duchovní obraznou symbolikou duchovní knihy Zjevení. Máte pravdu, že Satan stále škodí.

    Příklad: Podobně jako pes na řetězu může někoho pokousat, pokud se člověk přiblíží až k dosahu řetězu. Pokud je však mimo dosah řetězu, pes už neublíží. Na neobrácené lidi má Satan vliv – může je oklamat tak, že svede národy tak, že lidé neuvěří. Věřící jsou mimo dosah – díky Boží ochraně a Jeho působení skrze jejich víru v evangelium Pána Ježíše Krista. Mohou být manipulováni, pokoušeni, procházet duševním duchovním i fyzickým utrpením a Bůh je stále drží u sebe a ve víře. I po 2000 letech je i dnes skutečná Boží církev stále živá, přes rozmáhající se vnější úpadek.

    Myslíte si, že působení Ducha svatého skrze věřící následovníky svět v posledních 2000 letech mohl poznat něco o Bohu? Že Boží tisícileté duchovní království se nijak navenek neprojevilo? Kdysi jsem četl úryvky z historických záznamů o tom, jak žila pohanská společnost v době okolo Kristova 1. příchodu a později. Byla to hrůza a děs. Nejsou to báje o ušlechtilých pohanech, žili v souladu se svými hřešícími bohy. Nemyslím si, že bychom dnes s lidmi v té době měnili, nebo že by někdo v jiné zemi dnes měnil. (Snad s výjimkou Severní Koreje). Jiná situace může být, až dojde k rozvázání satana.

    Augustinův blud? On přece nebyl jediný, kdo věřil, že 1000 leté království začalo s 1. příchodem. V jeho době to byl většinový názor. Podobně jako v době reformace odmítli doslovný pozemský milenialismus ve svých konfesích jednotně luteráni i reformovaní. Vyznání augsburgské, vyznání Edwarda VI., Kalvínovy Instituce, belgické vyznání, helvetské vyznání, westmisterské vynání. Zdroj: J.W. Grier Přijdu brzy, str. 30 – 32.

    Odpověď
  10. Paní Hájkové – viz moje odpověď výše – ve smyslu svázání jako omezení.
    A občas přemýšlím nad tím, jak poznáme, že satan je už rozvázaný. Myslím, že ještě není, ale že se to rychle blíží.

    Odpověď
  11. Jestliže zažíváme Pána ve svém srdci – kde jsou všechny poučky? Je možné, aby nás jakékoli učení od Něho oddělilo?

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář