David Novák: Nerozumím bohorovnému klidu těch, kteří jsou v čele vymírajících církví a sborů

Rozhovor s Davidem Novákem o studijním pobytu ve Spojených státech. 

Jaký byl hlavní důvod vaší cesty do Spojených států? 

Jednalo se o studijní pobyt na Wheaton College. Dopisoval jsem zde knihu o vedení v křesťanském kontextu a pak Biblická studia vycházející ze seriálu Choosen (na Netflixu se seriál jmenuje Ježíš). Dále jsem se mohl zabývat otázkami souvisejícími s ekleziologií a dílem židovského myslitele J. Sackse. Absolvoval jsem i zajímavé přednášky, rozhovory a promýšlel svojí budoucnost. Je mi 57 a tak nějak se smiřuji s tím, že už nestihnu v životě všechno. O to více si kladu otázku, na čem skutečně záleží a jak moc tomu podřídit svůj život.  Součástí každého amerického kempusu je i sportovní areál a pochopitelně řada sportovních oddílů. Do jednoho jsem se mohl zapojit, konkrétně jsem mohl trénovat s místními běžci a nahlédnout do jejich běžecké „kuchařky“. To ale pochopitelně nebyl důvod mojí cesty do USA, uvádím to jen jako zajímavost. 

Během jara se hodně psalo o vylití Ducha svatého na Asbury University. Byla tato událost tématem nějakého vašeho rozhovoru s tamními křesťany? 

Jen okrajově, myslím, že to byla občas větší událost u nás než v USA. Tím tuto událost nechci bagatelizovat, ale USA je velká země a co se děje na jednom konci není nutně tématem na druhém konci. Vlastně mě tento fakt překvapil a to nejen kvůli této události. 

SOUVISEJÍCÍ – Jiřina Gina Čunková: Služba smíření mezi katolíky a protestanty byla silným momentem celé akce 

Odnášíte si nějaké nové poznatky o fungování církví v USA? 

Úplně nové ne, protože jsem v USA byl vícekrát, ale přesto mě vždy znovu osloví řada věcí. Během svého pobytu jsem nejen studoval, ale byl i v řadě církví, mluvil s některými pastory, měl možnost strávit nějaký čas s předsedkyní Evangelical Covenant Church, která má asi 300 000 členů. Navzdory nejrůznějším zápasům, chybám a kritice se stále máme od amerických evangelikálních církví mnoho co učit (s jinými jsem nehovořil). S tím jsem do USA i přijel. V něčem mě inspiruje jejich pragmatismus. Moc dobře vím o slabinách tohoto směru (filozofii jsem studoval a dlouho učil), ale pokud je moudře praktikován, má i svoje silné stránky. Konkrétně v tom, že si klade otázku, zda to, co děláme, má smysl, zda naše služba přináší ovoce, co vůbec považujeme za ovoce. Jasně, že Duch si vane jak chce, že Bůh je svrchovaný, to si ale neodporuje s tím si jisté konkrétní otázky pokládat, nebát se podívat pravdě do očí a je-li to třeba, čas od času něco změnit. Když někdy v naší zemi vidím některé prázdné kostely či modlitebny, církve a sbory, které vymírají a zároveň bohorovný klid těch, kteří jsou v čele těchto církví či sborů, pak jim moc nerozumím. Mě by to nejen znepokojovalo, ale přemýšlel bych, co dělám špatně a co je třeba změnit. 

Inspirovalo mě, kolik peněz věnují na misii, jak se snaží pomoci lidem na okraji společnosti. Když jsem viděl, jak některé církve pracují s černošskou komunitou v Chicagu, musel jsem je obdivovat. Vlastně jsem v Americe neslyšel slabé kázání, stejně tak slabou hudbu. Vím, že to není vždy a všude, ale hovořím o svojí zkušenosti. Asi je to dané i tím, že Američané nemají problém sebrat se a když je slabý kazatel, špatná služba dětem, slabá hudba, tak jít jinam. Je to zákon poptávky a nabídky. Vím, že to má své slabiny, že to může vést ke konzumnímu křesťanství a asi někdy i vede, ale u nás je někdy zase druhý extrém. Někdo to vyjádřil slovy „mému kazateli v neděli nikdo nerozumí a přes týden ho nikdo nevidí ale lidé to trpělivě snášejí a chodí dál“. Pochopitelně je to nadsázka, ale snad mi čtenář rozumí. Určitý tlak na kvalitu by našim církvím prospěl. 

SOUVISEJÍCÍ – Tomáš Kolman: Při zakládání sboru potřebujete lidi se srdcem toužícím sdílet evangelium 

Zároveň vím o mnoha zápasech, kterými americký evangelikalismus prochází. Zápasí stejně jako mnoho jiných církví ve světě s rozdělením, a to kvůli politice, LGBT otázkám, velkou zkouškou byl Covid-19, zápasí s materialismem, různými skandály atd. 

Přesto evangelikalismus, jako jediné z náboženských uskupení v Americe roste (Keller T., Dává Bůh smysl? s. 43) Především církve liberálního střihu prožívají v USA značný úpadek, což je ale realita nejen v USA. 

Jak se vám zpovzdálí sledovala diskuze kolem „manželství pro všechny“? 

Těžko… mám nějaký postoj, jako předseda Rady CB nemohu a ani nechci hrát mrtvého brouka, a o to více mě mrzelo, že některé moje postoje a názory byly překrouceny. Vše začalo peticí, která se snažila vyloučit Alianci pro rodinu „ze struktur státu“. Už ten název „vyloučení ze struktur státu“ byl nesmyslný, stejně tak nesmyslné a hlavně nepravdivé byly některé body v petici uvedené. Překvapilo mě, s jakým nadšením tuto petici někteří kriticky myslící křesťané přijali. Nešlo mi až tak o petici, tu si může psát každý jak chce, ale o nepravdy v ní obsažené a ničím nepodložené. ALipro vlastně moc neznám, ale obecně se mi nelíbí, když je někdo z něčeho nespravedlivě nařčen nebo dehonestován. Mnoho lidí se v této atmosféře začalo ptát, jaký názor na problematiku LGBT mají představitelé jejich církví. Osobně jsem svoje vyjádření napsal, je na Krestandnes i jinde, ale mnohem silněji vyznělo jiné prohlášení, kam jsem se podepsal. To vyvolalo jistou vlnu nevole, někdy až hysterie, jindy naopak vděčnost. Začaly se psát další otevřené dopisy, prohlášení, články, podsouvaly se nám výroky, které jsme nikde nenapsali.  Časem jsem to přestal evidovat, nechtěl jsem si zkazit studijní pobyt. O to více jsem si vážil těch, kteří mi napsali a ptali se mě osobně, někteří mě i povzbudili, abych to všechno ustál. V prohlášení zřejmě měla být i pastorační stránka celé problematiky, možná mohlo být v něčem kratší, nevím… Zároveň prohlášení nebylo psáno proti homosexuálním občanům ale proti označování jiných vztahů, než je heterosexuální manželství, slovem manželství. Na slovech záleží, slova tvoří to, jak vnímáme realitu. Zároveň minimálně signatáři prohlášení z CB podporují rozšíření partnerství stejnopohlavních svazků tak, aby jim bylo legislativně ulehčeno jejich soužití.

Vše bylo pro mě paradoxní v tom, že jsem byl v USA, kde jezdí autobusy pomalované duhovými barvami, mnoho velkých měst má svůj pochod hrdosti, na ulicích často jsou vedle amerických vlajek duhové vlajky a vy čtete o pronásledované menšině. Jasně, bylo to v USA, ale stejně. Ten spor je mnohem více ideologický než pastorační nebo teologický. A to je špatně. Postupně jsem pochopil, že nemá cenu stále dokola vysvětlovat totéž a vlastně se ani bránit. O homosexualitě jsem napsal a na podcast nahrál dost na to, aby si každý udělal obrázek, jaký je můj názor. A pokud mě navzdory tomu někdo zařadil mezi homofoby a necitlivé lidi, pak jakákoliv další diskuse nemá smysl. Zároveň drtivá většina lidí okolo mě má svoje názory na tuto problematiku utvořené a nedovedu si představit argument, který by je přesvědčil o opaku. Když jsem se vrátil domů, uvědomil, jsem si, že mnoho lidí tím vůbec nežije. A jedná se o lidi s obrovským přehledem, lidi vzdělané a chytré. Mají svoje starosti, zápasy, radosti a strasti a i když mají konzervativní postoje, k LGBT se chovají jako k jiným lidem. Co je komu do jeho orientace? Není důvod LGBT protežovat ani ponižovat. A zároveň všichni LGBT, které znám (nyní píšu o svojí zkušenosti) se chovají normálně směrem k většinové populaci. Když přemýšlím nad LGBT a církví, napadá mě krásná věta D. Hirsche: „Vítejme druhé otevřenou náručí, ne teologií.“ To neznamená na teologii rezignovat, stejně tak rezignovat na hledání pravdy, ale přijímat se navzdory tomu, že něco vidíme jinak. Ano, mnozí se se svojí sexualitou trápí, ať jsou homo nebo hetero a těm je třeba v maximální možné míře pomoci počínaje modlitbou, přes pastoraci po odbornou pomoc. Jenže sociální sítě vytváří někdy jinou realitu, mají tendenci vybičovávat emoce. Pak mě překvapila ještě jedna věc. To, jak někteří katoličtí intelektuálové veřejně na sociálních sítích tvrdě šijí i kvůli problematice LGBT do svých představených. Pokud věříme, že ve vedení této církve jsou Bohem vyslaní a pomazaní lidé, tak mi to přijde divné, neuctivé a být na místě těchto kritiků, ubral bych plyn. Máme být vůči vedoucím kritičtí, nakonec to cítím na vlastní kůži, ale je třeba kultivovat způsoby, jak svoje frustrace vylévat.  

Co pro vás osobně bylo nejvíce inspirující na pobytu v USA? 

Čas od času se v našich kruzích setkávám s posměšky na adresu amerického evangelikalismu. Je to buď ubohost nebo neznalost těch, kteří se posmívají. Zvláště mě to mrzí u těch, kteří od amerických evangelikálů přijímali nejrůznější pomoc a teď paušalizují, kritizují nebo dokonce zesměšňují. Jasně, že evangelikalismus v USA je široký, jedná se o velkou zemi a mnoho církví, ale kritizovat podle některých úletů, které se nepochybně dějí, je podobné, jako posuzovat katolicismus podle nasládlých svatých obrázků, které se prodávají na katolických poutích. Když jsem se setkával s profesory na Wheaton College a viděl jsem jejich publikační činnost, univerzity, kde studovali nebo kde hostují, jejich jazykovou vybavenost, pak je to úplně někde jinde, než to, co máme v Česku. A to je jen jedna univerzita… Zároveň se jednalo o lidi pokorné a zbožné. Vlastně jsem americkým evangelikálním křesťanům záviděl, že mají ve svém středu výrazné osobnosti, které se nestydí jít s evangeliem před sekulární veřejnost a jasně, inteligentně a erudovaně hovoří o Ježíši, evangeliu a nemají potřebu mlžit rádoby filozofickými hlubinami, kdy obyčejný člověk nakonec neví, v co nebo v koho dotyčný křesťanský intelektuál (a někdy rádoby intelektuál) věří. Tedy abych to zkrátil – inspirovali mě konkrétní lidé, jejich autentický zápas o živou víru a otevřenost svoji víru předávat dál. Protože rád studuji a přemýšlím, inspirovala mě i vzdělanost těch, se kterými jsem se setkal, propojená v tom nejlepším smyslu s dětskou (nikoli naivní) vírou. Inspirativní je i to, že Američané nejsou tak kritičtí jako my, a to jim dává mnohem větší pocit sebevědomí, než máme my. Vím, že to má svoje limity, že existuje zakrývání pravdy, povzbuzování tam, kde je lepší mlčet, ale to je extrém. Třeba i proto jsem neměl problémy trénovat s běžci, kteří byli mnohem rychlejší než já (a mladší) a necítit se u toho trapně. Prostě vás neřeší a ještě vás pochválí, že jste přežili další trénink. A to platí je nejen ve sportu. 

Jak moc mě to, co jsem přijal, inspirovalo, se ale ukáže v dalších týdnech a měsících. 

Každopádně jsem rád že v USA nebydlím, mnoho věcí by mi tam vadilo a v lecčem je mi jejich kultura cizí. Ale o tom tento rozhovor nebyl a navíc jsem se chtěl především něco naučit a přijmout. 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Michal Nosál Datum: 9. srpna 2023 Foto: archiv Davida Nováka

Tags: ,,,,

37 Komentáře

  1. Konečný Fr.

    Docela zajímavé by bylo, jaký mají páni profesoři třeba názor na válku na Ukrajině, co soudí o akci – Covid , zda jsou hrdí na svého prezidenta, kterého buď volili nebo nevolili, nebo se voleb nezúčastnili a jak hodnotí situaci v USA. Třeba na politiku nemají čas. Spíše si myslím, že by teolog měl usilovat o to, aby pochopil v jakém světě žije a nestal se třeba obětí propagandy.

    Odpověď
  2. Panu D. Novákovi: i my všichni závidíme americkým evangelikálním křesťanům, že mají ve svém středu výrazné osobnosti, které se nestydí jít s evangeliem před sekulární veřejnost a jasně, inteligentně a erudovaně hovoří o Ježíši, evangeliu a nemají potřebu mlžit rádoby filozofickými hlubinami.

    Odpověď
  3. Konečný Fr.

    Když pisatel říká, že je rád, že nebydlí v USA, je pozoruhodné. Kdyby to napsal o Rusku, to bych chápal, ale o USA – vzoru demokracie? Za minulého režimu bylo zábavné, jak se pořádaly zájezdy do SSSR a jejich účastníci potom sdělovali své dojmy. Jedné takové besedy jsem se zúčastnil a bylo to veselé, zvláště když přednášející hodně připomínal oblíbeného francouzského herce Funese.
    Také je třeba si uvědomit, že v době když u nás kázal mistr Jan Hus se v Americe proháněli indiáni na koních. Měli bychom si vážit svých tradic a čerpat z nich.

    Odpověď
  4. V Husově době Indiáni v Americe koně neměli. Ale to je detail. Koně získali až od Španělů po objevení Ameriky.

    Odpověď
  5. Tedy situace byla ještě daleko horší, než ji popisuje p. Konečný.

    Když v té době v Americe neměli ani ty koně.

    Odpověď
  6. Když byl kdysi v USA teolog J.L.Hromádka, nějaký čas tam žil, tak komentoval ten život amerických církví citátem – Kříž Kristův se ztrácí za vlajkou z pruhů a hvězd.
    Dnes je to třeba už jinak. Na tohle nejsem odborník.

    Odpověď
  7. To David Novák:

    Pane Nováku, díky za rozhovor. Ráda čtu rozhovory s lidmi, kteří překračují svou komfortní zónu.
    Reaguji, protože jste mi připomněl mou zkušenost z Ameriky, která se od Vaší příliš neliší.

    1) Chápu, že jste se vrátil z pobytu nadšený. Jiná kultura, mentalita a obohacení z načerpaného. Píšete, že jste záviděl, ale co když se i američtí věřící od Vás něco naučili? Nadšení z pobytu rozumím, ale ostatním to nadšení nedokážeme předat. Možná dokážeme inspirovat (a to je cenné), ale je to naše osobní zkušenost a rozumět do hloubky nám budou jen ti, kteří tam byli s námi.

    2) Američané mají jinou mentalitu. K nám chodil do pokoje v Americe jeden Američan, a když si bral bez vyzvání z lednice, co tam našel, kroutili jsme nad tím hlavou. (A jako Češi jsme mu nic neřekli a nechali se obrat :-)). Pro něj to bylo normální a nerozuměl by našemu „upejpání“, kdy nabízíme hostům koláč a oni ze zdvořilosti odmítnou a vezmou si až napodruhé. Američan by jim to sebral ze stolu a řekl by OK. Není horší a lepší mentalita v tomto případě, je to prostě jiná mentalita.

    Nemyslím si, že když naši čeští věřící masivně neevangelizují v ulicích, je to automaticky špatně. Co když to Češi dělají raději jinak? Jistě jsou církve, které hodně takto evangelizují, i když někdy třeba na sílu. Jelikož jsem z církve, tak se neleknu, když mi občas jeden člověk vypráví o Ježíši, ale kdybych musela každý den poslouchat nějakou hudbu, převzít leták či knížku, přišlo by mi to z pohledu nevěřícího strašně otravné. Mám za to, že životaschopná společenství tyto formy nezavrhují, ale více evangelizují jiným způsobem, např. malé skupinky, osobní pozvání, svědectví, letní tábory, praktická pomoc atd. Na druhou stranu je vždy se co učit od Američanů a minimálně si položit otázku, jestli je Ježíš takovou součástí našich životů, že o něm mluvíme přirozeně bez zjevného náboženského musismu (tak přece musím evangelizovat, ne, tož to něco musím říct). Duchovních charismat je mnoho, a je proto dobré, když existuje i námi nepropagovaná či nepochopená forma evangelizace. Špatné je, pokud se tato forma vydává za formu jedinou a každý, kdo takto nečiní, má hřích.

    3) Americký evangelikalismus nezavrhuji, mé smýšlení je ale evropské. Proto raději uvítám v evangelikálním sboru výkladové kázání, než americké nadšení českého řečníka s mnoha slovy. Jeden solidní pastor jisté církve začal po čase kázat z knih amerických velikánů (všechna čest), ale to si můžu koupit v knihovně. Ano, je pravda, že je to také o věřících, co ve sboru snesou a co ne – ale to je zase česká mentalita (počkáme, co z toho bude). Je na vůdcích, aby věřící učili, aby byli náročnější.

    4) Váš podpis v petici považuji za legitimní, mlčet nemusíte. Nevím, koho myslíte katolickými intelektuály, ale do představených se opřel T. Petráček. To je v církvi běžná věc a on je chytrej chlap. Jeho knihy číst nepřestanu, ale pokud jeho polemiky představují stejný étos, který vyčítá odpůrcům, tak to nebude moc důvěryhodné i přes dobré myšlenky v jeho pojednání. Pastoral Brothers se také na sociálních sítích nechovají nejlépe, a tím oslabují svůj vliv. Ten vliv je velký, ale mohl by být ještě větší. V církvi byly vždy různé proudy, a je to tak v pořádku. Pokud se tyto proudy nesnesou, oslabují samy sebe. Já jsem katolička a jsem jí ráda. Prošla jsem však evangelikalismem, tak jsem se dovolila vyjádřit.

    5) A teď už konečně konec. Ano, jsem ráda, že jste si mohl zaběhat a byl jste povzbuzen. Má mise v Americe dopadla stejně. Můj překladatel mi řekl, že je na mě pyšný. Nejdříve jsem si po česku myslela, že prostě přehání, že to není pravda, ale on to myslel vážně. Byl to fakt super pocit. Samozřejmě vím, že v Americe jsou úlety nejrůznějšího druhu, ale od toho není oproštěna žádná země, ani ta naše. Bůh žehnej Americe i Vám.

    Odpověď
  8. Wheaton College a Asbury University jsou od sebe vzdálené na americké poměry pouhých 400 km. Wheaton měl své nejlepší období v dobách abolicionismu, dokonce zde graduoval jeden z prvních Afroameričanů ( 1866 ). Asbury, založené 1890, si zachovalo svou metodistickou formu pietismu a opakovaně dodnes zažívá probuzenecké vlny ( od roku 1905 jich lze napočítat asi 9 ).
    Podíváme-li se na absoloventy Wheatonu, zdravou teologii si udržel ještě Billy Graham, zatímco o Jimmy Elliotovi ( zemřel na misii po nedorozumění s domorodci 1956 ) životopisci píší : nebyl ani zcela přesvědčen o hodnotě svého studia, s ohledem na předměty, jako jsou filozofie, politika a antropologie a označil je jako rozptýlení pro člověka, který se pokouší následovat Boha. Dalším absoloventem byl William Lane Craig, který byl PBS označen za příklad zastánce teistické evoluce ( paradoxně, vyučující na Wheatonu podepisují souhlas s vyznáním víry, zahrnujícím skutečného Adama a Evu jako předky veškerého lidstva ).
    Tak nevím, pane Nováku, jestli jste vsadil na dobrou křesťanskou univerzitu.
    M. Pinkas

    Odpověď
  9. Panu Davidu Novákovi

    Pokud byste byl ve vyjádření konkrétní, mohli bychom si katolické intelektuály více rozebrat. Z těch, co znám, mi nepřijde, že by lidé nepoznali, o čem mluví, protože tam ty plné kostely jsou, takže lid s nimi asi nějak rezonuje. Setkala jsem se i s tím, že myšlenky těchto intelektuálů mi opakovali i lidé nekatolického vyznání. Já osobně za intelektuály děkuji, i oni patří do církve a jsem za to vděčná. Intelektuálové jsou napříč církvemi lidé, kteří promýšlejí svět v souvislostech. Další lidé přemýšlejí buď a nebo, což přitahuje ještě větší počet lidí. Ani jedna skupina není špatně. Špatně je, pokud ten, kdo nerozumí věci, věc neprozkoumá a očerňuje ty, kdo to vidí jinak. Nadšenectví strhává, ale po čase člověk zjistí, že pokud to nemá dobrý základ, přijde vyhoření. Toto velmi obecně a zjednodušeně. Je pravdou, že v českém evangelikálním prostředí neznám vlivného intelektuála, ale za toho považuji Vás a pana Drápala. Zde nemá vliv můj souhlas nebo nesouhlas s řečeným, to není podstatné. Vaší silnou stránkou, se mi zdá, je, že mluvíte prakticky z praxe. Nejsou to vzletné fráze. Jinak spousta kazatelů má weby, videa a svůj okruh posluchačů. V době internetu je vše propojené. Proč píšu o silných stránkách? Protože i Vy jste nevybíravě kritizován, tak je dobré zmínit něco jiného. To je mé dlouholeté pozorování, proto se nebojím odkazovat na Vaše články, i když ve všech věcech s Vámi nesouhlasím. Pokud má ale někdo co říct, tak ať píše. Za kým přijdou lidé raději? Za někým, kdo se není schopen dostat přes svou bublinu a co je mimo ni vidí jako nekalé pohnutky bratra, nebo za tím, kdo se snaží pochopit motivace druhého a tím mu účinněji poslouží?

    S pozdravem L. A. Rohalová

    Odpověď
  10. Ještě abych upřesnil, W. L. Craiga jsem jmenoval, protože ho již dříve D. Novák uvedl jako jeden svůj myšlenkový zdroj. Jinak série PBS Nova Evolution https://en.wikipedia.org/wiki/Evolution_(TV_series) v závěrečném díle A co s Bohem ? představuje Wheaton College jako příklad, kdy původně křesťanská univerzita vzala evoluční učení o původu života jako vědecky dokázaný fakt. Discovery Institut na to reagoval peticí Vědecký dissent od darwinismu https://dissentfromdarwin.org/scientists/
    Chápu, že opět přináším téma, které je pro řadu čtenářů neaktuální, nebo již vyřešené. Pak se ovšem nesmíme divit, že se církve vyprazdňují, nebo se daly na prázdné a klamné filosofování ( Ko 2,8 ). Případně se vedoucí sdílejí s takovými světskými záležitostmi, jak si na studijním pobytu hezky zaběhali.

    Odpověď
  11. Tak na Wheatnu bych asi dostal z Adama a Evy za pět. Apoštolské vyznání jmenuje pouze Otce stvořitele a ne Adama a Evu. Takže to není moc rozumné.
    Billy Graham ke konci svého působení trochu pozměnil svoji teologii, kterou zastával v době velkých evangelizací.

    Odpověď
  12. To paní Lída: Chtěl jsem být ve svých odpovědích pozitivní. V USA jsem byl mnohokrát, tedy není to nějaké chvilkové nadšení, přečetl jsem řadu knih od amerických autorů, absolvoval v rámci UK i dějiny USA atd. Právě proto by bylo pro mě snadné kritizovat, ale prostě jsem se rozhodl jinak. Navíc ten rozdíl mezi jejich předními teology a našimi je obrovský. Dále je úsměvné od některých slyšet, že evangelikálové jsou něco jak sekta. Někdy si říkám, zda je to jen neznalost nebo arogance. Ohledně kritiky představených – kdo čte ten ví. Myslím, že prát špinavé prádlo před veřejností (pokud se nejedná o nějaké kriminální věci) je velmi nemoudré, byť jistě se za to získávají laciné body,. Ale o to asi jít nemá.

    Odpověď
  13. Pane Konečný Fr. ( Františku, Fridrichu, Fredericku …)
    já taky spoustu Vašich názorů považuji za nerozumné.
    M. Pinkas

    Odpověď
  14. To pan Novák

    Když píšu, že nadšení nemůžeme předat, nemám na mysli chvilkové nadšení. Z Ameriky jsem přijela s podobnými dojmy jako Vy, zvláště proto, že jsem tam byla pracovně a s pověřením církve byla řečníkem na evangelizačních akcích spolu s jinými, kteří kázali na jiných místech. Překladatelé to překládali do španělštiny. Píšu o tom, že nadšení je těžko přenosné, druzí to mají od nás zprostředkovaně, ale můžou se nadchnout pro to, že si to budou chtít také zažít.

    Jaký názor máte na pana Hoška? Je i on pozadu ve srovnání s Amerikou? Je to Váš teolog a nezdá se mi nekompetentní.

    Mám řadu přátel evangelikálů jak v ČR, tak na Slovensku. Za sektu je nepovažuji. Někdo třeba ale nemá s evangelikály dobrou zkušenost. Taky jsem to zažila, konkrétně v CB, ale to je o lidech. Někteří sbory rozhádají, jiní stmelují, ale to je všude. S CB dodnes spolupracuji a mám na ni pěkné vzpomínky.

    A kdo nečte? Ten se nejspíš nebude propátrávat internetovým materiálem, kdo kdy co napsal. Nemyslím si, že příklon např. k T. Petráčkovi je vždy sbíráním laciných bodů. Je to historik a je neméně erudovaný než Vy – každý v jiném oboru. Jediné, co bych mu vytkla, je jeho étos. Jinak jeho schopnost oslovit mladé je zjevná. Intelektuálové jsou v církvi ohroženým druhem, jen ať je jich víc. Toto neznamená automatický souhlas se vším, co píše, dalo by se polemizovat. Existence různých proudů mne neznepokojuje. Co kde pral, nevím, připomeňte. Díky.

    Odpověď
  15. Ještě jedno upozornění. Nepoužívejte už obrat Choosen, v angličtině neznamená vůbec nic. Ten seriál se jmenuje The Chosen, t.j. Vyvolený.

    Odpověď
  16. To David and Lída:
    Děkuji za zajímavý rozhovor s Davidem Novákem a z následných reakcí za ty od Lídy Rohalové.
    Osobně jednoznačně souhlasím s Lídou, že intelektuálové v církvi jsou ohroženým druhem, jen ať je jich víc (kéž bych bylo více v mé domovské CB).
    A rozhodně Davide nesdílím Tvé obavy z toho, „že prát špinavé prádlo před veřejností (pokud se nejedná o nějaké kriminální věci) je velmi nemoudré, byť jistě se za to získávají laciné body“. Proč by mělo jít o získávání laciných bodů? Proč bychom spíše neměli vážně přemýšlet o tom, co napsali Rejchrt a Petráček (stejně tak jako o dokumentu, který jsi spolupodepsal Ty)? Jsem v tomto pro naprostou otevřenost v diskuzi a ta má být svobodná. Církvi určitě neuškodí. Opak by nás naopak více přibližoval té sektě.

    Odpověď
  17. To Daniel: V CB alespoň dle akademických titulů jich máme dost… jenže titul nerovná se intelektuál. Krásně to shrnul P. Johnson ve své knize Intelektuálové (doporučuji když ne celou knihu tak alespoň poslední kapitolu). K tomu špinavému prádlu – jedna věc je vymezit se proti petici, to je v pořádku, jiná psát o svých představených, že se opájí v pocitech, kdy k nim zástupy vzhlíží jako ke generálům kulturních válek nebo se nechávají oslavovat jako obhájci tradičního řádu západní civilizace. To je posuzování motivů, do kterých nevidíme. Těch věcí je ale vícero. Tedy otevřenou diskusi ano, ale bez invektiv, které se týkají hodnoty těch, se kterými mám problém.
    To Mirek: Děkuji za upozornění, nejen že neumím pořádně česky, ale i anglicky (a už to asi lepší nebude)
    To p. Lída: Určitě jen více intelektuálů, zároveň ale jejich úkolem je dokázat srozumitelně formulovat oblasti, které někdy bývají nesrozumitelné a ne je ještě více zatemňovat a relativizovat.

    Odpověď
  18. To David Novák

    Vámi zmíněný popis činností intelektuálů je trefný, ale tyto atributy u diskutovaných intelektuálů (intelektuála) nacházím v plné míře. Pan Petráček body sbírat nepotřebuje, je zcestovalý a ocenění už dostal. Věci formuluje srozumitelně. Ani Tomáš Halík netvrdí, že se musíme stále chvět, ale parafrázovaně, že jen zpochybněná víra může vyrůst. Podepisuji.

    Invektiva jsou vždy špatně. Ještě bych se tématu Ameriky a souvisejícímu trošičku chtěla pověnovat, ale až budu mít více času.

    Zatím zopakuji otázku, co soudíte o panu Hoškovi, příp. o jiných Vašich teolozích v souvislosti s rozdílem mezi námi a Amerikou?

    Odpověď
  19. Dokument zastávající se tradičního konceptu rodiny jsem četl, ale mám hokej v tom, jaké petice či kontrapetice na něj reagují, kde se to dá stáhnout, co říkají Rejchrt s Petráčkem atd.

    Odpověď
  20. Můj pohled je takový, že to poslední, co církev potřebuje, jsou křesťanští intelektuálové přinášející intelektuální / duševní mudrování, namísto toho, aby přinášeli zjevení z Božího Ducha, slovy v moci Ducha Svatého.

    1 Korintským 2:14 DUŠEVNÍ ČLOVĚK však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.

    Duševní-přirozený člověk je ovládaný pouze svou stvořenou duší.

    Existuje něco jako Boží „moudrost sestupující shůry“, a jako její protiklad je moudrost „pozemská, duševní, démonská“ – intelektuálská. Jde o zdroj, odkud informace pochází. Moudrost pocházející z duše je démonická, intelektuální, a proto to poslední, co bychom potřebovali jsou křesťanští intelektuálové.

    Ti, koho církev potřebuje jsou tito:
    Sk 6:5 To slovo se zalíbilo celému shromáždění, i vybrali Štěpána, MUŽE PLNÉHO VÍRY A DUCHA SVATÉHO…

    Sk 11:24 neboť to byl DOBRÝ MUŽ, PLNÝ DUCHA SVATÉHO A VÍRY. A značný zástup se přidal k Pánu.

    Ne intelektuálové jsou potřeba, ale lidé plní Ducha Svatého a víry – bez pomazání Ducha Svatého není šance na změnu a vysvobození člověka, a církev postrádá Boží život, postrádá růst, lidé se s Bohem nesetkávají, je to o ničem. Pomazání Ducha Svatého, přetékající přítomnost Kristova mění vše – ta je potřeba, On je potřeba.

    [CSP] 1 Korintským 2:4-5 Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání/dokázání Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.

    Intelektuálská, duševní moudrost = žádná Boží moc = démonický zdroj = nebuduje církev, neproměňuje lidské životy a nepatří do církve.
    Boží duchovní moudrost = je z Božího Ducha = přichází v moci Ducha Svatého = naše víra musí být založena pouze na Duchu Svatém a moci.

    Boží moudrost není intelektuálská, ale přichází naopak pouze skrze zjevení z Ducha – nám to Bůh zjevil skrze [svého] Ducha (1.Kor 2:10).

    O tom také mluvíme – ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy. (1.Kor 2:13).

    Lidé s „velkou hlavou“ mívají většinou problém v přijímání Ducha Svatého, těžko vstupují do věcí Ducha, do toho, nechat se jím naplňovat. Hlava je blokuje jako betonová stěna blokující cestu do Boží přítomnosti.

    Křesťanství je o nadpřirozeném neintelektuálském zjevení z Ducha Svatého přicházejícím do našeho ducha – proto existuje něco jako myšlení ducha …myšlení Ducha je život a pokoj (Ř 8:6).

    Intelektualismus vyprazdňuje církve, protože není založen na Duchu Božím a Jeho moci, Božím životu, a není to ani křesťanství, je to jen jakýsi duševní falzifikát bez moci Ducha Svatého. A nejhorší na tom je, že si někteří křesťané myslí, že to jejich intelektuálské křesťanství je právě to pravé ořechové, bez Boží moci, a tím vytvořili za staletí falešný obraz u světa, co církev je: mrtvola bez života. Církev má být plná Ducha Svatého a ne nějakého intelektualismu. Církev se má zabývat tím – jak nejlépe může -, jak být místem, kde mezi námi přebývá Duch Svatý, jak se jím jako jedinci a společně máme plnit, jak přebývat v Boží přítomnosti, a odstraňovat překážky, které tomu brání. Od toho se vše odvíjí a jen tak církev poroste…

    A samozřejmě Boží Duch a Boží slovo (Bible) jdou společně. Na obojí je třeba klást stejný důraz.

    Odpověď
  21. To Jiří Kouba:
    Dovoluji si poslat starší článek, kdy prezentuji svůj pohled na LGBT: https://www.krestandnes.cz/david-novak-par-myslenek-k-otazkam-k-diskusi-okolo-lgbt/
    Dále svůj podcast na toto téma: https://ceskepodcasty.cz/episode/6AN4yWFfeORAAzzUvCKG

    To Honza B: Vlastně s Vámi souhlasím v tom smyslu, že ve víře nejde primárně o intelekt, zároveň nelze zpochybnit, že např. Pavel byl intelektuál… a o některých apoštolech ve Skutcích je psáno, že byli „neučení a prostí“. Tedy pokud někomu bylo „shůry dáno“, je jen dobře, když to využívá k Boží slávě, pokud nikoliv, nedělá to z něj křesťana druhé kategorie. Ale když už někdo dokáže věci načítat a promýšlet, je skvělé, když dokáže i vysvětlovat a dávat složité věci do pochopitelných souvislostí. Pokud se od tzv. křesťanských intelektuálů dozvídáme, že „Bůh je tajemství“, pak je to tak trochu málo…

    To Lída: Nechci se veřejně vyjadřovat k žádnému jménu, ale jmenovala jste P. Hoška – jistě se jedná o sečtělého, vzdělaného, moudrého, inspirativního a zároveň zbožného člověka, odborníka mj. na S. C. Lewise, ale nejen na něj. Když jsem ale psal o Wheaton C. pak tam je největším odborníkem na S. C. Lewise J. Root – přečtěte si jeho bio a sama si udělejte závěr…
    A k těm laciným bodům. Ty získáte vždy, když budete veřejně kopat do těch, kdo jsou v čele. Je dobře, když s nimi veřejně vyjádříte nesouhlas, o tom žádná, ale není dobře, když zostuzujete jejich charakter, motivy. Tedy psát o svých vedoucích jako o těch, „kdo se opájí v příjemných pocitech, protože k nim zástupy vzhlíží jako ke generálům kulturních válek nebo se nechávají oslavovat jako obhájci tradičního řádu západní civilizace“, je za hranou a nakonec to nejvíce škodí církvi, kterou si myslím, že tímto chráním.

    Odpověď
  22. To David Novák

    Děkuji za vyjádření k panu Hoškovi. Bio si klidně přečtu, ale dle bio se intelekt člověka neměří a nakonec i v Česku máme v církvi kvalitní lidi se zajímavým bio. Spíše by bylo zajímavější, kdybyste se třeba v jiném článku nebo zde vyjádřil, jak vnímáte konkrétně rozdíl mezi profesory v Americe a zde a v čem je konkrétně ten obrovský rozdíl. To byla první myšlenka, která mne napadla, když jsem Váš výrok četla. Více příště, dnešek mi neumožňuje psát podrobněji, co chci vypíchnout. Snad se k tomu v nejbližších dnech dostanu.

    K laciným bodům také příště, tam je více atributů. Nemám důvod pana Petráčka obhajovat, stejné vyznání nehraje roli. Čtu i hodně evangelikálních teologů a naučila jsem se kriticky myslet. Vždy si vyberu nosné věci a čtu i lidi, s nimiž nesouhlasím nebo většinou nesouhlasím, to není na škodu. K prof. Petráčkovi pouze podotknu, že se ve svém pojednání zmiňuje o konkrétních věcech i historických v debatě „manželství pro všechny“, także kdo chce, můże na ně reagovat a případně ukázat, že to lze lépe. Vyvrátit argumenty, polemizovat, vytknout étos, naznačit lepší cestu. Velice ráda bych si to přečetla.

    Čekejte ještě vyjádření, ale dnes se k němu určitě nedostanu. Vyjádřím se i k Vaší petici.

    S pozdravem L. Rohalová

    Odpověď
  23. To Honza B. Trochu souhlasím, vzdělání jistě nemůže nahradit Ducha Svatého a zbožnost. Ale myslím, že stavíte vzdělání proti životu z Ducha. To je umělé. A vůbec zde chybí důraz na Písmo. Platí to i naopak, vedení Duchem nemůže nahradit vzdělání v Písmu. Duchem vedení, ale v Písmu nevzdělaní lidé nadělají mnoho škody. Židovstvo bylo celkově dost intelektuální. Prostí a neučení rybáři z Galileje jistě nedosahovali intelektuálních výšin špičkových učitelů z Jeruzaléma. Oproti běžné úrovni vzdělání průměrných lidí tehdejší doby ale byli stále o řád jinde (schopnost číst, přemýšlení o textech z Písma).

    Odpověď
  24. To LídA: Těší mne každý český křesťanský intelektuál, zvláště teolog. Veliká škoda, že část českých evangelikálů je proti vzdělání a teologii. Za mne i z malé komunity může vzejít světově špičkový teolog. Myslím, že současné podmínky v Americe jsou v teologii někde jinde. Třeba jen ORU má v teologii asi 2000 posluchačů. A asi 200 učitelů včetně specialistů na akadštinu a pod. To je mnohem více, než v celé ČR. Těch jen evangelikálních sborů jsou statisíce, tedy statisíce pastorů. A učitelů teologie vysoké tisíce až desetitisíce. To intelektuální podhoubí je zde prostě o řády větší. A konkurence jiná. V českém prostředí je farář exot, v americkém úspěšný člověk. Protože nikdo ho nebude platit ze státního, musí mít i ekonomické výsledky v konkurenčním prostředí. Těžiště evangelikálního světa je prostě v Americe, misijní peníze především americké atd. Evropa má podstatně více obyvatel, ale evangelikálů je zde oproti USA minimum.

    Odpověď
  25. Ohledně duchů je třeba říci, že jich je mnoho. Třeba hinduismus má také nějakého svého ducha. V křesťanství mluvíme o Duchu svatém a toho nelze absolutně oddělovat od slov Bible. Překladatelé bible kralické byli intelektuálové, protože znali jazyky. Oproti tomu písmák mohl být člověk bez univerzitního vzdělání, který znal dobře bibli a to mu dostačovalo k tomu, aby žil bohabojný život. Bible kralická byla i se svými poznámkami výborným nástrojem pro křesťany tehdy i dnes, aniž by museli být intelektuálové. S teologií to někdy vypadá jako kdyby člověk chtěl najít Ameriku, která již objevena byla. Být kazatelem dnes je dobrodružné povolání a obtížné podnikání. Peníze se snadněji vydělávají v jiných oborech.

    Odpověď
  26. Nevím jestli jsme se v debatě již trochu nevzdálili hlavnímu tématu rozhovoru s Davidem Novákem. Relativně vyhrocená debata o LGBT problematice je z mého pohledu velmi okrajová. Osobně bych to i v církvi neviděl jako nosné téma, byť pravda, ve veřejném prostoru všude kolem nás se to jeví jako jedno z kruciálních témat dnešní doby. Za mě ne.
    Daleko zajímavější mi přijde debatovat o tématu, které je vyjádřeno i v původním nadpisu článku – rozhovoru s Davidem Novákem, kdy jedna z jeho výpovědí je ve smyslu: „Nerozumím bohorovnému klidu těch, kteří jsou v čele vymírajících církví a sborů“. Davide, čerpáš zde prosím opravdu z osobní zkušenosti a rozhovoru s vedoucími představiteli jiných církví? Aby to náhodou nebyla zase jenom domněnka, která není úplně založena na skutečnosti. Jsme schopni opravdu definovat termíny „bohorovný klid“ či „vymírající církev“? Co když to je o tom, že někde se „více tlačí na pilu“ a jinde méně?
    Sám za sebe mám ten pocit, že přichází doba, kdy přináležitost k té či oné církvi (či dokonce požadavek na vědomé přiznání se k víře) bude méně a méně důležitý. Zkrátka ta identifikace s oficiální vírou, kterou si jednoznačně vyžadovaly doby minulé, už může být dnes pro mnohé lidi něčím navíc a nadbytečným. Mají církve pokračovat v „počítání oveček“? Nebude nyní více důležité, kdo se jak zachová, kdo jak jedná, kdo je blíže životu evangelia než deklaraci víry? Nebude důležitější než členství v církvi spíše život v zásadě „neminem ledere“ nebo v aplikaci Kristovského zlatého pravidla (největšího přikázání)?
    Jen mi přijde, že zdůrazňování těchto věcí v rámci společnosti je daleko důležitější než prezentace evangelikálních / evangelických / katolických pravd. A prosím o nechytání za slovo, že všechny tyto směry zdůrazňování největšího přikázání Krista zdůrazňují. Ano, dělají to, ale mnohdy navenek převažují interní církevní záležitosti.

    Odpověď
  27. Myšlenky článku působí velmi protichůdně. Na jednu stranu dotazovaný tvrdí, že Američanům závidí ty, kteří jasně, inteligentně a erudovaně hovoří o Ježíši, evangeliu a nemají potřebu mlžit rádoby filozofickými hlubinami. Ano, toto by měli křesťané mít jako prioritu! Proč tedy nečteme nevidíme ani neslyšíme p. Nováka samotného, jak jasně, inteligentně a erudovaně se učí hovořit s dalšími o Ježíši a o evangeliu. Namísto třeba jiných jím oblíbených témat.

    Nebo říká, že dobře ví o slabinách pragmatismu, protože filozofii studoval a dlouho učil. Přitom za silnou stránku pragmatismu mylně považuje jeho (pragmatismu) vlastní kladení otázek, zda daná služba přináší ovoce a co vůbec pragmatismus považuje za ovoce. Přitom pragmaticky definované ovoce jako plné modlitebny nebo (údajný) početní růst je kvalitativně jiný druh ovoce, než jak je definovaný pro církev v Bibli. Na jiných místech v tomto rozhovoru vidíme jiné ovoce definované jako sebevědomí nebo množství peněz na misii. Otázkou pak další a podobnou je, podle čeho máme definovat ta slabá kázání, služby dětem a hudbu. Zase podle pragmatismu tedy že stačí, aby přitáhly pozornost? Jedná z nejslabších stránek pragmatismu je právě v neschopnosti správně určit, co je pravé a co je falešné ovoce. Honba za větrem.

    Třetí z pro nejvýraznějších rozporů spočívá v tvrzení podloženého jen z jediného místa (ze str. 43 p. Kellerovy knihy). Že údajně evangelikálové jako jediné z náboženských uskupení v Americe rostou. Bylo by potřeba to lépe doložit, když dostupné výzkumy a statistiky ukazují, že je to naopak. Jejich počet, náboženské aktivity a hlavně tomu, čemu věří ukazují na celkové odpadnutí evangelikálů od víry v Boha. Naopak nejvíce v Americe rostou lidé hlásící se k víře bez církve, také islám a různé skupiny jako New Age, satanisté, wicca, gnostici a různá východní náboženství.

    https://www.krestandnes.cz/jizni-baptiste-ztratili-v-roce-2022-vice-nez-450-tisic-clenu-jedna-se-o-nejvetsi-pokles-za-poslednich-100-let/?amp=1

    https://www.krestandnes.cz/pruzkum-ukazal-ze-vice-americanu-se-modli-v-aute-nez-v-cirkvi/?amp=1

    Toto je ještě horší zpráva než to, že klesají počty v církvích. Z těch, kteří dál chodí a prohlašují se za znovuzrozené, je velká část odpadlých. https://www.krestandnes.cz/mene-nez-polovina-znovuzrozenych-krestanu-veri-ze-jezis-byl-bez-hrichu/?amp=1

    Odpověď
  28. To D. Macek – Jistě vnímám jako podstatnější jiné věci než třeba početní stav církve. Ovšem církev je podstatná pro křesťanský život jednotlivce. Jistě poklesá denominačnost – pro mladší jednotlivce přestává být podstatné, k jaké denominaci se sbor hlásí. Měřit duchovní život počty členů nebo sumou sbírek je jistě nepřípadné. Prakticky ale sbory a denominace budou muset ekonomicky přežít, zatím v přechodném období je zde stále klesající příspěvek státu. Jistě je důležitější společenství než plat faráře a budova fary a kostel. Ale jsme ve výhledu na to, že mnoho sborů a farností některých denominací bude zavřeno. Myslím, že denomimace s výrazným poklesem členů většinou vědí přesně hloubku problému a mají i určité plány, které někteří horlivě diskutrují a jiní nechtějí moc zveřejňovat. Třeba část CČE vnímá stávající stav jako nejhlubší krizi ve své existenci. Je to smutné. Problémem je počet lidí a též jejich věková struktura, tedy, že v mnoha sborech převládají staří lidé, často spíše malé skupinky. A očekávají zazrak od Boha. Trvají na tom, že početnější sbory jim mají ekonomicky pomoci, jenže to není trvalé řešení. Třeba Bůh nějaký úplný zázrak udělá, ale moc v to nedoufám. Podle mne je celkem jisté, že za 20, 30 let bude vypadat církevní situace úplně jinak.

    Odpověď
  29. To David Novák

    K Americe:
    Váš pobyt v USA Vám skutečně přeji. Vždy, když člověk jede do cizí země, může i po duchovní stránce něco získat. Je to jiné, než jen z vyprávění, byť by to vyprávění bylo sebezajímavější. Evangelizovali jsme v jedné rozvojové zemi (nejedná se o USA), ale mnoho lidí tam četlo Bibli v hebrejštině i řečtině a mluvilo několika jazyky včetně těch evropských. Amerika je také země velkých možností, ale také země velkých sociálních nerovností.

    Běhání nepovažuji za „světskou“ činnost. Konečně, apoštol Pavel často o běhání mluvil. A myslím, že když někdo v 57 letech běhá, neměl by to být mezi věřícími přitěžující fakt. A navíc, studenti potřebují vyčistit hlavu, nelze být pořád v knihách nebo na přednáškách.

    Děj na univerzitě v Asbury jsem také příliš neprožívala, protože o probuzení káže kdekdo a stal se z toho poněkud matoucí pojem. To neznamená, že se probuzení neděje (díky Bohu, že se to alespoň někde děje – a hodně v zemích, kde je pronásledování), ale pro mě je důležitější „stav po probuzení“, kterého si všímám více.

    Pragmatismus:
    Americký pragmatismus může být i v evropském prostředí inspirující, pokud ho není moc a na úkor kvalitního výkladu textu. K životu patří i pragmatické rozvažování, proč se církve vyprazdňují. Na druhou stranu má český kontext jakousi tendenci stále nad něčím naříkat, v současné době nad úbytkem věřících. Mám kolem sebe spoustu inspirativních lidí, kteří pracují bez záře reflektorů a na naříkání nemají moc času, raději prakticky někomu poslouží.

    Růst církve:
    V Americe je evangelikální hnutí skutečně na vzestupu, a nejen v Americe. Jedná se o živé, probuzenecké hnutí se silným důrazem na misii. Významný podíl růstu je třeba připsat pentekostalismu v jeho dobrých i špatných formách, který u nás tak nefrčí jako právě v Americe. Církve liberálního střihu mohou prožívat úpadek, ale dle mého to není pouze z důvodu, že se „přizpůsobují době“. Myslím si, že je to také z toho důvodu, že jejich vůdci nebo členové podcenili generační předávání víry dětem. A také tam je více svobody, na děti se tak netlačí, aby přijaly to samé náboženství, co otcové. Důvodem také není kázání žen, protože ani církve mužského vedení nerostou (těch je většina, ne-li všechny, nesledovala jsem podrobně). Zakopaný pes není v ženském či mužském faktoru nebo liberalismu (ostatně někdy mně už ty debaty přijdou někdy až nesmyslné), ale v nedostatku empatie, v zahleděnosti do sebe a to se může týkat každého z nás. Spíše na sebe dávejme pozor než na ty druhé.

    Prohlášení zástupců českých církví k manželství:
    Neshledávám na něm nic špatného, spousta věřících na to čekala a myslela, že se nedočkají. Prohlášení pokládám za zcela legitimní a pokud na Vás ostatní reagovali, budiž Vám to k životu, protože jen bezduché věci nechají lidi lhostejnými. Lidé očekávají, že budou vědět, jak se jejich představení k „manželství pro všechny“ staví. Tak to ale je, že sociální sítě, média dokážou vybičovat emoce. Soudný člověk si ale udělá názor sám. Taky nevidím důvod, proč by konzervativní církve měly k problematice mlčet, vždyť jejich členové jsou také občany tohoto státu. Myslím, že je důležité uvědomit si, že číst denně pouze Seznam zprávy je zúžené, většina věřících lidí řeší v reále úplně něco jiného a možná je někdy důležitější venčení psa než zprávy v internetové „TV“. Tím nechci říct, že problém nemají svůj názor.

    Kritika představených:
    O katolických intelektuálech píšete v množném čísle, takže asi nemáte na mysli jen T. Petráčka. Dle mého hodnocení svých nadřízených to prof. Petráček přehnal, naopak Vy jste se zachoval dobře a našich představených se zastáváte. To je v dnešní době velmi pozoruhodné a nemyslím to ironicky. Kritika představených má ale v církvi dlouhou tradici už v předreformační době. Nyní však řešíme dnešní dobu a úroveň diskuse. Nesouhlasila bych s Vámi ale v tom sbírání laciných bodů. Vy víte, s jakou motivací T. Petráček psal? On to nemá zapotřebí, je uznávaný docela dost, studenti ho mají rádi, protože umí naslouchat. A určitě si nemyslím, že chce chránit církev, spíše naopak. Nemyslím si, že s Petráčkem souhlasí jen lidé, kteří nedovedou kriticky uvažovat, ale i kriticky (nikoliv kritizantně) uvažující lidé. Kriticky přemýšlející osoby uvažují i nad tím, co napsal a ten článek je delší než jeho emocionální výstřelek. A pokud by opravdu nasbíral pár laciných bodů (jako že se někomu líbí, že šije do představených), jinde o ně přijde, tak jak se to v současnosti děje Pastoral Brothers. Už jsem zaznamenala několik názorů, že je kdysi lidé považovali za čerstvý vítr v církvi, ale jejich chování na sociálních sítích je v současnosti spíše odrazuje.

    Znovu děkuji za inspirativní článek. Omlouvám se za delší postřeh, ostatním odpovím příště, už to časově nedám.

    Odpověď
  30. To Daniel: Davide, čerpáš zde prosím opravdu z osobní zkušenosti a rozhovoru s vedoucími představiteli jiných církví. Ano, čerpám.
    Jsme schopni opravdu definovat termíny „bohorovný klid“ či „vymírající církev“? Nejsme, jenže pokud bych měl definovat každé slovo pak se dostáváme někam k Wittgensteinovi, Carnapovi a dalším novopozitivistům což je mimo. Nebo jinak – pak se nemůžeme bavit o ničem, protože např. co je to církev, co je to zkušenost atd. Nemůžeme vše přesně definovat. Tedy budu přízemní – vymírající je církev, která dlouhodobě ubývá, vymírá, zmenšuje se a nevím jaké další slovo použít. Jedna reakce je, že Pán je svrchovaný a prostě se s tím smířit a nic nedělat jiná je, že to může mít i nějaký důvod a že chyba může být na mojí/naší straně. My neovlivníme obrácení, růst, ale můžeme ovlivnit podmínky, aby byly pokud možno zdravé. Ohledně počítání oveček – vidím to tak, že když je mám spočítané, pak si tím buď mohu „honit triko“ (pokud jich mám hodně) nebo když se jich pár zatoulá, tak jako pastýř za nimi jdu (protože o nich vím) a zároveň vím o všech. Zcela souhlasím, že by se z LGBT nemělo dělat hlavní téma, protože hlavní téma nám Kristus vymezil Velkým posláním. Mylo by to být je a pouze jedno z mnoha témat ohledně jedné z mnoha minorit.

    Odpověď
  31. To Petr Adamec

    Dle mého soudu jsou křesťanští intelektuálové v ČR potřeba. Je to druh, který nemá v církvi obecně příliš mnoho výživy ani dostatečnou ochranu. V akademickém prostředí jsem zažila mnohé intelektuály, kteří byli velice skromní a pokorní na to, jaké kvantum rozsahu problematiky měli. Mám za to, že není potřeba, aby byl každý intelektuál, i ostatní pragmatičtější věřící mohou mít moudrost. Vždy mě však fascinovalo, když věřící bez znalosti začnou daného odborníka přesvědčovat, že tak to opravdu být nemůže, protože…Nesouhlas ve věci kázání nebo ve věci něčeho jiného nevadí, tam se dá problematika probrat z toho nebo onoho pohledu a je to legitimní. Myslím, že ale ničemu nepomáhá, když nějaký věřící argumentuje – tak Bible to říká takto a tečka a ty jsi hloupý.. My potřebujeme intelektuály a tento pojem se neomezuje jen na T. Petráčka a T. Halíka. Oba jsou za mně potřební a není nutné s nimi ve všem souhlasit, což ani já nečiním. Ale nacházím u nich spoustu užitečných věcí a tyto věci zřejmě oslovují i ty, kteří přicházejí do kostelů či mimo kostel, kde se setkávají s veřejností. Asi není náhodou, že to jsou hodně vysokoškoláci, protože i ti potřebují někde čerpat. V dnešní době je možné si pomoci i internetem či e-knihami, náboženské prostředí poskytuje spoustu podnětů, jak růst ve vztahu k Bohu. Takto jsem našla i dostatek kvalitní katolické literatury i literatury jiného typu.

    Za mě může také špičkový teolog vyjít i z malé komunity. Co se týče evangelikálů, tak určitě jsou v Americe podmínky lepší, tak jak popisujete. Studenti mají k dispozici mnohem více zdrojů, už ze školy jsou naučeni kriticky myslet a obstát v konkurenčním prostředí. Myslím, že i v Čechách se dá vytvořit slušný evangelikální systém školství, např. ETS. Kvalita je důležitější než kvantita, avšak neočekávám, že 331 miliónů obyvatel USA nebude mít lepší podmínky než 10 000 obyvatel ČR. Skutečný počet evangelikálů v celé Evropě neznám, úbytek církevně příslušných lidí je celoevropský trend a týká se všech vyznání, které potvrzuje sčítání lidu. Nutno však říci, že čísla ze sčítání lidu nejsou přesná, protože kolonka náboženské vyznání byla dobrovolná. Sčítání lidu neberu jako přesnou statistiku, ale jako ukazatel trendů, který naznačuje, že narůstá počet věřících lidí bez potřeby vázat se na konkrétní církev.

    Ano, u nás je farář exot, v Americe vážený občan. Až skončí státní příspěvek, církvím to prospěje. Když jsme přijeli evangelizovat do Ameriky, tak nám tamní hlavní kazatel a organizátor akce řekl, že potřebuje křty. Byli jsme čerstvě po teologických studiích, trochu to narušilo můj tehdejší idealismus, ale pojala jsem to po svém a nekázala jsem kvůli křtům. Kazatelé té církve měli za úkol pokřtít 150 lidí ročně (minimální číslo). Byl to typický americký pragmatismus. V ČR by z toho byli lidé pohoršeni, ale Američané jsou zvyklí mluvit na rovinu a náš církevní kontext neznali. Ale znali naše fotbalisty :-). Ten pastor byl moc fajn, ale stále opakoval, že nemá křty. Pro nás to byl každopádně velmi silný zážitek, ale dnes si nemyslím, že je potřeba, abychom jezdili do Ameriky evangelizovat, maximálně se obohatit o jejich vnímání věcí a taky se od nich něco naučit.

    Odpověď
  32. To Daniel Macek

    V životě jsem zatím dospěla k názoru, že se více od lidí dozvím pozorováním než jejich slovy. Platí to i opačně. Názor si tvořím na základě toho, jak člověk jedná, to je směrodatné. Patřím do generace, která zažila tvrdé boje, která konfese je lepší, ale myslím, že mí předkové to zažili ještě intenzivněji. Takže jsem v generaci, která se ještě rozumově zajímá o to, ve které konfesi bude působit. Dnešní mládež již bere věci více citověji, a prostě pokud je někde něco nenaplňuje, nemají moc zájem do takového společenství chodit. Na jednu stranu je to možná dobře, protože mladí jsou budoucností církve a určitým ukazatelem směru. Tím nechci říct, že by se vše mělo podřizovat mladým.

    Církevní příslušnost bude stále méně důležitější, také díky tomu, že existuje internet a dnešní mládež již nežije v podmínkách, ve kterých žili naši předkové. Je pro ně u církevní příslušnosti stále méně důležitý národnostní akcent. Na mladé nejsem odborník, ale má zkušenost je taková, že jsou při diskusích velmi otevření, živí a potřebují někde vyslovit i názory, které nespadají do církevního étosu. Mají také jiné důrazy než moje generace. My jsme sbírali v lese papírky v rámci Rychlých šípů, ale v rámci církve jsme se ekologií netrápili, vždyť Kristus přijde brzo. Proto vidím jako nesmírně důležité, aby mladí měli v každé církvi kvalitní vzory, které by je provázely na cestě životem a pomohly se orientovat ve složitém světě, zároveň aby jim nebrali jejich svobodu rozhodování.

    Odpověď
  33. To Lída A.R.: Děkuji za obsáhlou odpověď. V Americe jsem nikde nebyl. Tak se obávám moc se vyjadřovat. Přijde mi, že americký systém a pragmatizmus může vést k tomu, že jde více o rychlé a trochu povrchní výsledky – počet pokřtěných, účast na bohoslužbách, vzrůstající sbírky. Český systém, že níkdo nečeká od faráře nějaké výsledky, je ale katastrofa. Docela mám problém, že až skončí státní příspěvek, církvím to prospěje. Ano, racionálně uznávám, že to bude mít také dobré rysy. Ale současně je mi to moc líto, když vidím v realitě, které sbory a farnosti se asi zavřou. Faráři, které obdivuji a fandím jim, kteří táhnou ztracené varty a hloučky starých lidí okolo, kteří asi nebudou mít kam chodit do sboru, který pro ně znamenal velkou část života. Mám pocit, že někteří radikálové z evangelikálního spektra se toho již nemohou dočkat. Jako by se vysloveně těšili na to, až to konečně těm dotovaným tradičním církvím natřou.
    Podle mne nechápou, že ta situace bude v lecčems o dost horší a těžší. Církev je jen jedna a když část trpí, v konečné situaci to poškodí všechny. Ta situace je hrozivá. I evagelikálové hodně sklízí tam, kde nezaseli. A to zasívání bude velice chybět i jim. Navíc jsou i jisté trochu společné projekty – třeba bible, vzdělávání, literatura. Je rozdíl, jestli se něco dělá pro 800 000 lidí, nebo pro 100 000 lidí.
    V tom hodně obdivuji britské církve. Zavřená budova kostela stará celá staletí je zde něco běžného, třeba se využívá jako byt, klub,hospoda. . A ohromně se křesťané snaží aby sbory přežili, Celkem bez ohledu na denominaci. Jsou schopni se snadno spojit a spolu něco dělat. Třeba úspěšný baptistický kazatel se spolupracovníky vstoupí na čas do anglikánské církve a obživuje konkrétní církev zralou na zavření… to si v českém kontextu neumím představit.

    Odpověď
  34. To Petr Adamec

    Souhlasím s Vámi, že americký systém a pragmatismus může vést k povrchním výsledkům (a také vede). Vím to ze zkušenosti členství v církvi v ČR, která byla založena v Americe, ovlivňována americkou prorokyní a americké myšlení pronikalo v rámci vzdělávacích materiálů do našeho evropského kontextu. V Americe tato církev zažívá obrovské přírůstky, ale ještě větší odchody. Zároveň si myslím, že americký pragmatismus sám o sobě není špatný, pokud se správně využije. Např. ty sportovní centra v areálu školy jsou velmi pragmatická, dále také uvažování, co funguje a co nefunguje, jak to dělat jinak. Skvělou věcí je, že v Americe Vám většinou nebudou lidé závidět úspěch a ještě Vás povzbudí, ať pokračujete a budou Vám to přát. Problém je, pokud se snažíme české myšlení nahradit tím americkým. Američané i Evropané žijí v jiném kulturním i církevním kontextu. Za mě je optimální vždy vyvažovat. Tak jako v samotném biblickém textu existuje napětí, jako v rané církvi existovalo napětí mezi jednotlivými proudy, tak existuje napětí mezi americkým a evropským myšlením a vezměme si z toho to dobré.

    Tím, že církvím prospěje ukončení státní dotace, jsem měla na mysli hlavně protříbení účastníků bohoslužeb. Zůstanou pouze ti skalní a zapálení. Ti, kteří věří, že to má smysl. Jinak samozřejmě uznávám, že peníze jsou třeba a bude to těžké, protože někde to je těžké už teď. Navrácení peněz církvím státem vidím jako správné, jen ten způsob nebyl optimální. Jsem z živé a početné farnosti, ale nepohrdám 5. babičkami v kostele někde na vesnici. Protože právě ty babičky církev drží svými modlitbami. Jeden kněz vyprávěl zkušenost, jak se ty babičky modlily za ostatní lidi a jak obrovský vliv to mělo. Farářům, kteří slouží v malých farnostech, sborech rovněž fandím. Ale trápí mne více jiné věci než ukončení dotace, např. co se děje na Ukrajině, jak se všude mluví o lidských právech, ale co se týče pronásledování křesťanů, není to mediální téma, atd. Přiznám, že si myslím, že Pán Bůh si s nedostatkem peněz poradí, církev se transformuje třeba do jiné podoby, ale budou ji tvořit jen ti, co chtějí. Navíc malá, zapálená skupina dokáže udělat mnohem více než množství nepřesvědčených křesťanů. Jinak samozřejmě uznávám, že peníze jsou potřeba a takové ty řeči, my budeme, peníze nebudou, příliš neplatí pro lidi, kteří ty peníze nutně potřebují. Jsem vděčná za každého věřícího i představeného, kteří to myslí vážně a obětavě slouží.

    Myslím si, že radikálové nikomu nic nenatřou. Obranou před radikalismem je životní rozhled a vedení Duchem. Je rozdíl, když někdo přiloží ruku k dílu, např. vede církev, podílí se jakkoli na jejím životě, modlí se za nepřátele, nebo jen pokřikuje po internetu, jak to všichni dělají špatně, protože nemají pravdu. Tito lidé také velmi často nepřejí ekumenickému hnutí, které je dle nich ďábelského původu. Lidé, kteří se nechají zradikalizovat, nakonec zůstanou úplně sami, protože všichni kolem nich jsou mimo. Ale ostatní pojedou dál bez ohledu na nářky těchto lidí, jak je svět špatný a zkažený.

    Děkuji za pojednání o Anglii, nevěděla jsem, jak to tam funguje, ale je to moc hezké. V českém kontextu si to nedovedu představit v masivním měřítku, ale vidím již první krůčky, kdy jedna církev pronajme druhé prostory, když se členové nemají kde scházet. Dřív by to bylo nemyslitelné. V našem prostředí vidím např. CB jako jednu z církví, která je tzv. středová. I když i v ní jsou radikálové jako v každé jiné, není to v masivním počtu. Osobně jsem se setkala s velmi otevřenými členy, kteří se radikalizaci brání a chápou, že věci bývají v širším kontextu. A tak je možné, aby byl jeden sbor letniční, druhý charismatický a třetí konzervativní. Já jsem spokojená tam, kde jsem a necítím se nijak diskriminovaná. Ale lidem, kteří mají problémy s katolickým prostředím, protože na ně nejsou zvyklí, nic jim to neříká, doporučuji z evangelikálních církví právě CB a na Slovensku doporučuji BJB Viera. Ekumenické kontakty nejsou o ztrátě identity, ale o společenství a užitečných projektech, o kterých píšete.

    Odpověď
  35. To David Novák

    Přečetla jsem si bio J. Roota, děkuji za tip. Fantastické. Nicméně si myslím, že v českém prostředí nemáme o nic horší teology, např. J. Heller, J. Mrázek, M. Prudký, T. Halík, T. Petráček, J. Dovala, J. Beneš, P. Hošek a celá plejáda dalších i těch z dřívější minulosti. Mne v minulosti hodně formovaly evangelické osobnosti, jako je např. J. Heller, který prohlásil, že ani v 60. letech si netroufá říct, že by v Bibli všemu rozuměl. Je to velmi rozdílný postoj od lidí, kteří vědí vše.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář