Píše se rok 1646 a slaví se židovský svátek Purim. Je čas hraní komických her neboli purimšpílů. Nacházíme se ve vesnici Šamgorod, v hospodě, kde se se těsně před tímto svátkem stane strašlivá tragédie. Dojde totiž k pogromu a z celé vesnice přežijí jen tři Židé. Hostinský Beriš, jeho dcera Marie a Hana, která se ale zbláznila, protože během pogromu byla opakovaně znásilňována vesnickou lůzou.
Prolnutí svátku Purim, tedy vysvobození Židů od pogromu, a pogrom, který se stal, naznačují, kam se bude tato divadelní hra ubírat. Do hospody přichází tři potulní herci, aby zahráli purimovou hru, jenže není komu, protože místní Židé byli vyvraždění. Místo purimové hry na podnět hostinského tedy uspořádají soud s Bohem a soudí ho za to, co se ve vesnici stalo. Protože Beriš byl přítomen zabíjení, chce být žalobcem, herci přijímají role soudců, jenže chybí obhájce. Najednou se ale odkudsi zjeví jakýsi záhadný cizinec jménem Sam, který se uvolí, že bude hrát roli obhájce Boha. Ještě, než se dostaneme dál, pár slov k tomu, proč E. Wiesel hru Šamgorodský proces napsal.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Jak jsem se pro některé stal antikristem díky ekumeně
Wiesel prožil Osvětim, celá jeho rodina byla vyvražděna a zkušenost holokaustu se prolíná v mnoha jeho dílech. Zřejmě nejznámější je jeho kniha Noc, v níž popisuje svoje zkušenosti z Osvětimi. Pokud ji budete číst, doporučuji přečíst si i Svítání. Člověku to poskytne komplexnější obraz, především v hledání odpovědi na otázku odplaty a spravedlnosti, která s tématem souvisí.
V knize Noc na jednom místě píše: „Nikdy nezapomenu na tváře dětí, jejichž těla se před mýma očima měnila ve žhavé spirály pod němým nebem. Nikdy nezapomenu na plameny, jež navěky sežehly mou víru. Nikdy nezapomenu na noční ticho, jež mi zabilo mého Boha, mou duši a mé sny, jež na mne hleděly tváří pouště.“ Na jiném místě Wiesel popisuje drastický výjev mladého chlapce, který se dlouhou dobu před zraky ostatních vězňů dusí na šibenici. Během popravy jeden z nich pronese slova, „tady umírá Bůh“.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Wiesel toto tvrzení dle svých slov nemohl zcela přijmout. Víru svých předků neopustil, ale připustil, že rozumí těm, kdo tvrdí, že po Osvětimi již není možné hovořit o Bohu. Ještě jednou pár vět z knihy Noc: „Buď požehnané Boží jméno? Proč, ale proč bych mu měl žehnat? Vše se ve mně bouřilo, protože On zapříčinil, aby tisíce dětí byly spáleny v masových hrobech, aby šest krematorií pracovalo ve dne v noci, včetně Sabatu a svátků. Proč bych měl vyslovit buď požehnaný Všemohoucí, vládce vesmíru, který jsi nás vyvolil mezi všemi národy, abychom byli mučeni ve dne v noci, abychom viděli naše otce, matky, bratry končící v pecích? Buď požehnané tvoje svaté jméno proto, že jsi nás vyvolil, abychom byli poraženi na tvém oltáři?“
Během věznění v koncentračním táboře, tváří v tvář hrůzám, které vyjádřil ve výše popsaných textech, se Wiesel stal svědkem neobvyklého soudu, kdy dle jeho slov „tři rabíni, – všichni zbožní a vzdělaní muži – se jednoho zimního večera rozhodli obvinit Boha z toho, že dovolil, aby Jeho děti byly masakrovány. Vzpomínám si, že jsem tam byl a měl jsem pocit, že pláču. Ale tam nikdo neoplakal.“
Popisovaná zkušenost Wiesela vedla k napsání Šamgorodského procesu. Soud začíná obžalobou Boha, kterou pronese hospodský Beriš: „Já, Beriš, židovský hospodský v Šamgorodu, Ho žaluji za nepřátelství, ukrutnost a lhostejnost. Svůj vyvolená lid nemá rád a nedbá na něj! Ale proč si nás tedy vyvolil, proč ne někoho jiného? Buď neví, jaká příkoří se nám dějí, nebo to nechce vědět. V obou případech je… On je… vinen.“
Text pokračuje a na Boha padají další a další žaloby, které se v podstatě točí okolo toho, že nechal svoje děti vyvraždit. Jenže navzdory tomu, že žaloba vypadá neprůstřelně, záhadný cizinec Sam naprosto dokonale dokáže každou výtku na adresu Boha vyvrátit. Zde je několik příkladů. Hostinský chce, aby při procesu byla „vyřčena pravda“, a Sam reaguje slovy: „Čí pravda?“ A nakonec diskusi otáčí a říká, aby obžaloba byla vděčná Bohu, že lidem dal touhu po pravdě. Pak obžaloba vypočítává, kolik lidí bylo zabito. Na to Sam reaguje, že nelze mluvit za druhé, navíc mrtví a živí mohou tvořit obrovské společenství těch, kdo milují Boha. Dále argumentuje, že jako lidé musíme k věcem, kterým nerozumíme, říci prostě své ano, strpět to, povědět amen. Dále říká, že místo hněvu by měl hostinský být vděčný, že on žije, že byl ušetřen, že vinit nelze Boha, ale ty, kteří masakrovali. Navíc se možná někteří masakrovaní káli, a proto mohli odejít z tohoto světa v pokoji. Jeho obhajoba je logická, ale cítíte v ní mráz a odlidštěnost.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Pár slov k očkování
Do procesu vstupuje živý svědek, kterým je dcera hostinského Marie, která pogrom přežila a začne popisovat jeho otřesný průběh. Jenže najednou se ukáže, že záhadný pocestný měl s Marií poměr a že ji svedl. Udělal to ale velmi bezcitným způsobem. I z této epizody i z chladných, byť zároveň velmi logických odpovědí cizince, z něj cítíme něco zlého a ďábelského. Zároveň se to v čtenáři pere, protože přece dotyčný brání Boha! Do toho vstupuje bláznivá Hana, oděná v bílých šatech, která byla při pogromu hromadně znásilněna a přišla o rozum. Myslí si, že probíhá purimová hra, a chce hrát Ester. Mocnou královnu Ester, která zachránila Židy, chce hrát znásilněná a bezmocná Židovka… Je mimo realitu bláznivá Hana, nebo je vzhledem k pogromu mimo realitu příběh královny Ester?
Náhle do hospody přijde místní pop a varuje hostinského, že se blíží místní lůza a že pogrom bude pokračovat. Nabízí všem přítomným, že jim pomůže s útěkem. Jenže hostinský odmítá: „Žil jsem jako Žid a jako Žid zemřu – a jako Žid budu do posledního dechu křičet Bohu svůj protest! A protože se konec blíží, budu křičet hlasitěji! Protože konec je blízko, řeknu Mu, že je vinen více než dřív!“ Jinými slovy Bůh mě opustil, nechal mě být, ale já – i když protestuji, svoji víru neopustím…
Jenže děj zde nekončí. Herci se začnou Sama ptát, kdo vlastně je, jaký je jeho původ a odkud přišel. Obdivují jeho odpovědi a mají ho za svatého. Odpověď se ale nedozví. Nakonec si nasazují purimové masky a Sam si nasadí masku Satana. Končí slovy: „Vy jste mě měli za svatého, za Spravedlivého? Mě? Jak jste mohli být tak slepí? Tak hloupí? Kdybyste jen věděli, kdybyste věděli…“. Ze Sama se vyklube sám Satan.
Tolik velmi stručně ke hře. Paradox této hry spočívá v tom, že předstírat, že máme na vše odpovědi, může být ďábelské. Čtenář hry končí ve zmatku, možná v podobném zmatku jako při četbě Jóba, kdy Jóbovi přátelé dávají stejně jako Sam správné odpovědi, ale v kontextu Jóbova příběhu jsou jejich odpovědi špatné. Stejný verš z Bible může být jednou pomocí, jindy úletem.
Jaký z toho plyne závěr? Jednak čtěte E. Wiesela a rvěte se s otázkami, které nám klade. Ale občas to bude bolet. Dále, univerzální odpověď na otázku, proč se děje utrpení, neexistuje. Abychom mohli alespoň nějak odpovědět, potřebujeme znát ten který příběh a souvislosti. A i tehdy někdy odpověď nenajdeme, budeme mlčet s tím, že následujeme Ježíšovo „plačte s plačícími“. Někdy (ne vždy) je mlčení moudřejší než odpovědi. Šamgorodský proces je děsivé čtení, které nás staví před zeď, kterou, pokud se nechceme dopouštět hloupých klišé, asi nejsme schopni svým rozumem přelézt. A navzdory tomu věříme…
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 17. září 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
17 Komentáře
Olga Nedbalová
Ano, někdy je čas mluvit a někdy je čas mlčet. Ježíš také někdy mluvil hodně – třeba kázání na hoře. Jindy mluvil stručně (Jan 8: 6-8):
„Ježíš seděl na zemi se skloněnou hlavou, psal si do písku a neodpovídal. Farizeové i všichni, kteří se kolem shromáždili, na Ježíše naléhali: „Tak odpověz, máme ji ukamenovat? Byla přece nevěrná!“ Ježíš po chvíli vstal, rozhlédl se po davu okolo a řekl: “Kdo z vás je bez viny, ať první po ní hodí kamenem!“ Poté se opět sklonil a věnoval se svému.“
A jindy mlčel (Matouš 27:12-14):
Na žaloby vrchních kněží a starších pak ale vůbec neodpovídal. „Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ zeptal se ho Pilát. Ježíš ale k prokurátorovu velikému překvapení vůbec na nic neodpovídal.
Kéž i my bychom uměli naslouchat Ježíši a věděli, kdy je čas mluvit a kdy je čas mlčet. Ať pokorně prosíme Pána o Jeho vůli a neprosazujeme jen svoji vůli, svůj správný názor. Ať si nepleteme zvěstování evangelia a pravdy s kamenováním hříšníků. Na druhou stranu ať se nebojíme hlásit se k Ježíši a nezapíráme ho – ani slovy ani skutky. Je to tak těžké. Sami od sebe to nedokážeme. Na to jsme příliš slabí, váhaví, hříšní…..Jen v Ježíši a v Jeho učení můžeme obstát. Jiným způsobem to nejde.
Jiří Aron
Myšlenkový svět humanisty a judaisty pana Wiesela opravdu není schopen přijmout či pochopit Boží odpověď na otázku utrpení. Bůh sám, v lidském těle, jako člověk, byl tou největší a jedinou kdy svatou, tj. nevinnou trpící obětí. Jen blázen může Boha obviňovat za to, že lidé proti Němu hřeší.
Kristus trpěl vinou Židů i Římanů. On sám jediný skutečně nevinný byl zabit lidmi na kříži. Kvůli Wieselovým hříchům i kvůli hříchům jeho věznitelů. On zemřel i kvůli hříchům lidí ve vládách mnoha zemi, kteří omezovali Židy v jejich snaze uniknout a tak výrazně přispěli k jejich utrpení.
Bohu není potřeba odpouštět Osvětim. Odpustit je potřeba lidem, kteří odmítli Boha a zapojili se do tamějších hrozných hříchů. Nebo mohli hříchům zabránit, ale dělali, že jich se to netýká.
Wiesel odmítl Pána Ježíše Krista jako svého Mesiáše. Pro něj ten skutečný mesiáš měl teprve přijít. Nenašel jsem ani stopu, že by W. věřil v Boží odpuštění vín v Kristu, v Boží spravedlivý soud a ve věčný život těch, kterým bylo z Boží milosti odpuštěno.
Jaký z toho plyne závěr?
– Nečtěte Wiesela a nervěte se s otázkami, které nám klade. Nač zbytečně marnit čas.
– Univerzální odpověď na otázku, proč se děje utrpení, existuje v Bibli.
– Potřebujeme znát příběh souvislosti Kristova utrpení, vzkříšení s Jeho nynější vládou po pravici Otcově v nebesích. Těšíme se na Jeho druhý příchod na zem a s bázní očekáváme Jeho spravedlivý Poslední soud. Maranatha Pane přijď!
– Čtěme Bibli sami, umlkněme a nechme Boha, ne člověka, klást otázky. Například: jsi opravdu spasený? Jednou přijde vzkříšený Kristus a dojde k dokonalé záměně role soudce a obžalovaného.
Olga Nedbalová
Ano, pane Arone, máte pravdu. Je nepatřičné, aby hlína „remcala“ hrnčíři do díla. Myslím si, že Bůh není spravedlivý po „lidském“ způsobu. Nedávno jsem měla si rozhovor o Bohu. Ano, a zase oblíbená argumentace protistrany. Kdyby byl Bůh spravedlivý, dal by mi dítě, o které tak prosím. Kdyby byl Bůh spravedlivý, neměly by děti v Africe hlad. Na to jsem řekla: „Kdyby byl Bůh spravedlivý, dopustí každoročně potopu a topí naše hříšné pokolení jako koťata. Ale Bůh není spravedlivý tak, jak to chápeme my, lidé.“ Bůh je dokonalý a naše omezené chápání nám brání Ho dokonale poznat a pochopit. Tak se nám zjevil ve svém Synu, Ježíši Kristu. Ano a jen v Kristu můžeme mít podíl na Boží dokonalosti. A také je pravda, že Boží a lidská logika jsou diametrálně odlišné. Lidsky je logické mít rád hlavně sám sebe a pak možná mít také rád trochu své nejbližší. Boží logika – mít rád stvoření jen tak. Bez ohledu na jeho zásluhy. Na sympatie. Odpouštět i ty největší viny. Nabízet spásu hříšníkům a to dokonce skrze smrt svého jediného milovaného syna. Začínám se smiřovat s tím, že někteří lidé ale toto nechtějí slyšet. Tak jak je to psáno v Janovi 3:
16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. 17 Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. 18 Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. 19 A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé.
A pak ti, co chodí ve tmě, vyčítají Bohu nespravedlivost. Nechtějí světlo, skrze které by pochopili sami svoji hříšnost. Opravdu, Písmo se naplňuje. A my jediné co můžeme, je mluvit o Ježíši jako o jediné možné cestě k Otci. O cíli naší pozemské pouti – o věčném království. A o velkém milosrdenství Boha a Jeho lásce k nám. Ale není to depresivní. Naopak – čiší z toho radost a naděje. Vskutku – radostná zvěst!
Jiří Aron
Ano, lidé chodí ve tmě, více než světlo si oblíbili tmu. Sami nespravedliví přičítají svou nespravedlnost Bohu. Věřím že i toto je jeden z důvodů, proč Otec nechal svého Syna projít utrpením. Až bude Syn soudit celý svět, nebudou moci pan Wiesel (a ani pan Novák) říci Kristu říci do očí, že neexistuje odpověď na otázku utrpení.
Tvrdit, že neexistuje Boží odpověď na otázku utrpení i poté, kdy Boží Syn Kristus byl lidmi ukřižovaný a Bohem vzkříšený, může být ďábelské.
Pavla Klingerová
Kde byl Bůh když Židé i pohané křižovali Pána Ježíše Krista? Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření.
Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství -Zákon s jeho příkazy a ustanoveními –, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu.
Olga Nedbalová
Ano, to je pravda. Jsem ráda za bratry a sestry v Kristu, kteří dosvědčují evangelium. A je nádherné společně chválit Pána Ježíše Krista. Vždy mi to dodá naději. Děkuji za povzbudivé svědectví.
Karel Krejčí
Souhlasím s Vámi. Možná, že ale zapomínáme ještě na zcela zásadní skutečnosti. Bůh v Jobovi nám dává najevo naší nepatrnost proti Jeho všemohoucnosti a velikosti. Apoštolové se vyjadřují o sobě jako o otrocích Krista, protože si nás svou smrtí vykoupil a tudíž nepatříme sobě, ale jsme Jeho vlastnictvím. Proto sám Kristus podstoupil jako Boží Syn to největší ponížení a potupnou smrt, i když On jediný byl bez viny. Snad právě situace, ve kterých již téměř ztrácíme víru v Boha, mají svou podstatou nás přimět a uvědomit si, kde jsme my a kde je Bůh.
Konečný Fr.
Bůh jasně přikázal – nezabiješ. Ale člověk má svou hlavu a důsledkem jsou války a jiné zlo. Proti zlu je třeba se postavit včas, aby to nedopadlo jako po roce 1938. Dnes se staví proti zlu Volný. Dělá to způsobem, který mnozí odsuzují, museli na něho použít násilí. Volný jedná v duch Husova citátu, kde se praví – braň pravdu. Pravda je na jeho straně.
Pavel Cibulka
Čí pravda. Pravda Volného ? Jeden z mnoha pokusů o definici pravdy říká: „Pravda je to, zůstane po té, kdy bylo řečeno vše, co jí mělo vyvrátit.“ Takže Vaše paralela Volného s Husem bude mít pokračování v násilí a drancování jako za husitů?
Konečný Fr.
Volný se násilí nedopustil. Násilně byl odvlečen – roztržená košile atd. Pravdu má Volný v tom, že se v ČT krade. Začerněné smlouvy atd. ČT je propagandistická televize s dvojím metrem, žádná veřejnoprávní. Je ovládána lidmi napojenými na EU, ale jmenuje se česká. To je chybný název. Správně by se měla jmenovat – Vysílání EU pro region Čechy a Morava.
Petr Adamec
Také bych neradil křesťanům číst E. Weisela. Ale kdybych měl s někým mluvit o utrpení a bolesti z toho, že část mé rodiny byla vyvražděna v koncentrácích, vybral bych si k tomu raději D. Nováka, než J. Arona. I když racionálně je odpověď J. Arona správná. Víte, ortodoxní učení je vždy ortopraktické. Tedy správné biblické učení vzbuzuje správné jednání. Není jen nějak správné samo o sobě. A správné biblické učení bez správného jednání není správné biblické učení. Myslím, že Weisel neměl problém, protože byl judaista a humanista. Spíš, že prošel jako dítě koncentráky a perfektně správná a logická ortodoxní náboženská odpověď by pro něj nebyla řešením. Spíš by pochopil dotek Ducha Svatého a lásky, pláč a tajemství.
Olga Nedbalová
Pane Adamče, dříve jsem si také myslela, že je potřeba pravdy obsažené v evangeliu svým způsobem tak trochu upravit. Aby byly více přijatelné pro tento svět. Ale tento názor jsem opustila. Co nám říká ortodoxní učení? Cílem našeho života je pobyt v Božím království. Tam se dostaneme skrze víru v Ježíše Krista. Naše fyzické tělo podlehne zmaru, ale dostaneme nové, oslavené tělo. Věřím, že i ti, co proletěli komínem kremačních pecí, mohou dostat nové oslavené tělo. Skrze víru v Ježíše Krista. Evangelium nám neslibuje pohodlný a úspěšný světský život. Stojíme před lidmi a co jim můžeme nabídnout? Peníze, zdraví, lidskou lásku? Ne, jediné, co jim můžeme nabídnout je pravdivé – ortodoxní – evangelium. To je ta naděje, to je ta radostná zpráva. Nás na konci života nečeká temnota hrobu. Práchnivina kostí. Nás na konci života čeká Ježíš Kristus. Jinak bychom se mohli donekonečna ptát – Bože, proč? Někteří ví, proč. Třeba Jan Hus, Milada Horáková – podobně jako Kristus křižování lidskou nenávistí, přesto ve smrti všem odpouštějící jdou vstříc setkání se svým Pánem. Ano, je obtížné se lidsky smířit s tím, že jsem hříšný. Do morku kostí. A proto potřebuji spásu skrze Kristův kříž. Ale bez toho to nejde. Může být radost obsažená v utrpení? To je ta dělící čára mezi vírou a nevírou. Ano, skrze utrpení Krista, skrze kříž k nám přišlo radostné poselství – evangelium. Jest dokonáno vykoupení lidstva a dokonáno skrze kříž. Ne skrze světské radosti.
Petr Adamec
Nemluvím o nějaké úpravě evangelia. Mluvím o něčem jiném, o tom, že záleží, jak to evangelium kážu a předávám. Jestli jsem ochoten sestoupit k tomu člověku a plakat s ním a otevřít se mu, cítit s jeho bolestmi a řešit jeho hluboké otázky a problémy, které s Bohem má. Nebo jestli ho praštím po hlavě pár verši, ber, neber a to je to mé správné ortodoxní evangelium. Myslím, že D. Novák dělá chybu, když takové knihy doporučuje plošně ke čtení. Označovat správnou odpověď za satanskou, je přehnané a matoucí. A aby člověk pochopil, o co asi Weiselovi jde, musí s Bohem mnoho zažít, nedá se to předat jen logicky.
Olga Nedbalová
Je pravda, že nelze utrpení plně lidskými silami pochopit. A při výkladu Písma si musí člověk dávat pozor na kamenné srdce. Plačte s plačícími a radujte se s radujícími. Abychom to dokázali, potřebujeme mít Krista ve svém srdci. A pokud máme Krista ve svém srdci, můžeme i bližnímu oznámit pravdivé evangelium, aniž bychom mu ublížili. A kde načerpat svědectví těch, kdo s Bohem hodně zažili. Tam snad pomůže má odpověď níže. Skutečně máme bratry a sestry ve víře, kteří prošli nebo prochází velkým utrpením, ale přesto Krista a s ním i Boha nezapřeli. My se totiž nemáme mít na pozoru před tím, kdo nám může vzít tělo. Horší je ten, co nám může vzít duši.
Jiří Aron
Ano máme bratry a sestry ve víře, kteří prošli nebo prochází velkým utrpením, ale přesto Krista a s ním i Boha nezapřeli.
Mnoha těmto křesťanům zabili kvůli jejich víře všechny příbuzné a na rozdíl od p. Wiesela jim nezůstal vůbec nikdo. Mnozí jiní netrpěli mezi nepřáteli jen 8 měsíců, ale desítky let. Další trpěli kvůli své víře chudobou a zapomněním od lidí a na rozdíl od p. Wiesela nebyli bohatí penězi, světskou slávou, oceněními a medailemi. A při tom všem, zase na rozdíl od p. Wiesela, Boha nesoudili a nepsali o něm Šamgorodské procesy.
Jiří Aron
Panu Adamcovi. Souhlasím s Vámi zcela, že by nebylo vhodné přijít za p. Wieselem a po jeho 8 měsíčních a hrozných zážitcích z Osvětimi a nedat mu najevo soucit a účast, třeba i společným pláčem. Mluvit s ním tvrdě, proč si prosím myslíte, že bych to měl udělat?
Píšete „Ale kdybych měl s někým mluvit o utrpení a bolesti z toho, že část mé rodiny byla vyvražděna v koncentrácích, vybral bych si k tomu raději D. Nováka, než J. Arona.“ Pan Novák ale nepsal na toto téma, jeho hlavní myšlenkou je „správně odpovídat (na otázku utrpení) je ďábelské.“
Přijde mi, že vnášíte nové téma. Psal jsem to v kontextu celkového duchovního zmatku článku p. Nováka.
1/ Boží odpovědí na odpovědí utrpení je Boží Syn Kristus. Pan Wiesel takového Krista po nějaké době intenzivního zkoumání odmítl, odkaz např. zde https://www.myjewishlearning.com/2007/10/19/elie-wiesel-digs-jesus/. Pan Wiesel neměl problém, protože byl judaista a humanista, ale protože neuvěřil pravé Boží odpovědi, Kristu. Není to, jak píšete, perfektně správná a logická ortodoxní náboženská odpověď. Je pravdivá.
2/ Tématem W. hry (mimochodem napsanou r. 1979 tj. s dost velkým odstupem 34 let) není otázka Bohu proč utrpení, je to rovnou rovnou obžaloba Boha lidmi Božími protivníky.
3/ Vrchol duchovního zmatku dává své hře Wiesel tím, že Boha nechává obhajovat Satanem, tedy ústředním Božím protivníkem.
4/ Zmatek dovršuje p. Novák tvrzením, že „Jóbovi přátelé dávají stejně jako Sam (opravdu, tedy i Satan?) správné odpovědi“. V Bibli je to přesně naopak: Job 41,7, Bůh se na Jóbovy přátele hněvá, že nemluvili o Něm náležitě. Kristus zase o Satanovi řekl: „Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“
Čtenář hry pan Novák končí ve zmatku. Prohlašuje, že správně odpovídat je ďábelské a že je lepší mlčet.
Kéž by se byl této rady držel.
Olga Nedbalová
A malý dovětek, budeme raději lidem podávat falešné léky a falešnou naději, abychom snad neurazili jejich city? Pozor, u Joba se jedná o docela jiný příběh. Na Jobovi je vidět, že nesení kříže nesouvisí s velikostí našich hříchů. Proto jsem tak silně proti kázání evangelia prosperity – náš úspěšný světský život není odměnou od Boha za naši bezhříšnost. Naopak – často ti nejvíce oddaní Ježíši nejvíce trpí. Ježíš opravdu moc dobře ví, komu může jaký kříž naložit. A my ostatní jen s údivem často zíráme na svědky víry, na ty, co nás již předešli k Pánovi i na ty, co ještě jdou po tomto světě s námi. Jak mohou snášet tak velké trápení. A v tomto okamžiku je moc dobré mít sestru/bratra v Kristu k ruce. Může pomoci s nesením kříže. Ano, my nemáme kříž popírat, my ho máme pomoci nést. To je našim úkolem na tomto světě. A samozřejmě pozor na to, abychom nebyli jako Jobovi „přátelé“. Místo nesení kříže dávat dobré rady, že za kříž může Jobova velká hříšnost.