David Novák / Zrození hrdiny a když je vše jinak, než si představujeme

Ať chceme nebo nechceme, jedna ze zásadních věcí, na kterých záleží, je první dojem. Na internetu nebo v knížkách se dozvíme, jak se máme chovat při vstupních pohovorech. Já sám vstupní pohovory dělám, a to s budoucími vikáři, kdy je ještě moc neznám. A zpětně jsem si uvědomil, že nejednám se všemi stejně. Ne proto, že bych někomu nadržoval, ale podvědomě. 

Když hodnotíme druhého člověka tak to, co rozhoduje, zda nám je nebo není sympatický, jsou následující oblasti: Zdravé sebevědomí – proto je třeba stát vzpřímeně, udržovat oční kontakt a mluvit jasně a klidně. Přátelskost – proto je třeba tvářit se příjemně a projevit zájem o druhou osobu. Úprava vzhledu, otevřená řeč těla – dočteme se, že se máme vyvarovat zkřížených rukou, zbytečného přešlapování nebo odvracení pohledu a aktivní naslouchání – tedy jde o schopnost pozorně naslouchat. 

Tyto všechny věci se dají naučit, určitě je příjemné s takovýmto člověkem jednat. Zároveň doufám, že to nebude hlavní poselství, které si z tohoto článku odnesete. Zároveň právě proto, že se tyto vlastnosti dají naučit, nemusí nic moc vypovídat o vnitřku člověka. Mimochodem, když jsem četl charakteristiku psychopatů, pak prý při prvních setkáních s nimi nebo pokud s nimi souhlasíte, tak jsou velmi příjemní. Až později z nich vyleze zlo, které se v nich skrývá. 

SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Co má společného desáté přikázání, Hurvínek a Římanům 7?

Proč tento úvod? Protože když měl Samuel najít krále, pak výše zmíněné vlastnosti neměly hrát hlavní roli: Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.“  Po této instrukci následovala volba toho, kterého si Hospodin vyvolil: Tak předvedl Jišaj před Samuela svých sedm synů, ale Samuel řekl: „Žádného z nich Hospodin nevyvolil.” A Samuel se Jišaje otázal: „To jsou všichni mládenci?“ Jišaj odvětil: „Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo.“ Samuel Jišajovi poručil: „Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy pro něj a dal ho přivést. Byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho! To je on.“ Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále. Samuel pak hned nato odešel do Rámy. 1 Sam 16, 10 – 13

Z lidského hlediska měl David pro i proti. Proti byl jeho věk, dále že byl nejmladší a i jisté podcenění od svého otce, který ho do “výběrového řízení” ani nepustil a nechal ho u ovcí. Pro svědčil jeho atraktivní vzhled, kterého si Písmo explicitně všímá a jak se později dozvíme, tak i některé charakterové vlastnosti a dovednosti, kterým se naučil, když pásl stáda. Jenže toto by hodnotil HR manažer nebo tzv. head-hunter. Pán Bůh Samuelovi dává poněkud jiné instrukce, má jiná kritéria. Text svádí to vyložit tak, že Bůh se dívá na srdce člověka, což by nám dávalo smysl, jenže některé překlady mají, že Hospodin se dívá srdcem, což ukazuje na Boží svrchovanost. Zásadní poselství je, nedejme pouze nebo především na to, na co se dívají druzí, nebuďme příliš rychle hotoví se svými soudy o lidech. Nejen tento příběh nám ukazuje, že Bůh někdy působí skrze lidi, od kterých bychom to vůbec nečekali. Na tento princip ukazuje Pavel: “Ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné;  neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic, aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.” 1 Kor 1, 27 – 29

Text nabírá ještě více na aktuálnosti v době, která poskytuje obrovskou škálu možností, jak na sebe upozornit, kdy dobrá sebeprezentace zastře skutečnost. Proto o naší době mluvíme jako o době post-pravdivé, kdy emoce a osobní přesvědčení mají větší vliv na utváření veřejného názoru než objektivní fakta. V této souvislosti stojí za zmínku, že slovo post-truth bylo Oxfordským slovníkem označeno za slovo roku 2016, zejména kvůli událostem, jako byl Brexit a prezidentské volby v USA. Asi není třeba dodávat proč… 

SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Chodil by Ježíš do hospody? 

V tomto příběhu nevíme přesně, jak Bůh Samuelovi sděloval, že David je tím pravým. Zda Samuel něco pociťoval, viděl. Netušíme. Důležitější sdělení ale je, abychom my nedali na první dojem, pouze na pocit a abychom při svých volbách naslouchali Pánu Bohu. Abychom si dali čas, klid, ztišení, otevírali Písmo, modlili se, prostě vše, co je třeba pro naslouchání Bohu. Pak možná zjistíme, že Bůh má zcela jiné představy a pohledy, než jsme měli my. 

Pro mě osobně toto vědomí bylo a je důležité zvláště ve chvílích, kdy pochybuji o něčem, co jsem udělal v minulosti a co se týká přítomnosti. Když jsme v manželství procházeli jistou krizí, pomohlo mi, že moje manželka je od Boha a stejné platilo a platí i opačně. Když někdy pochybuji o svém povolání kazatele, pomáhá mi, že mě k této službě Bůh kdysi povolal. 

Zároveň pokud vychováváte děti, pracujete jako vychovatel, učitel, opakujte si, že je to Bůh, kdo povolává a že naše kritéria nejsou nezbytně mimo, ale nemusí být určující. Nelámejme nad nikým hůl. Pokud bude pomyslná hůl zlomena, pak ať to není kvůli nám. 

Zde bychom řekli, že se David stává králem. Je „pomazaný Hospodinův“, cesta je připravena. Jenže ono nic… jeho cesta na trůn bude trnitá, a ještě dlouho bude unikat mnoha nástrahám.

Jenže je zde určitý zlom, který udělá z Davida hrdinu a dá mu skutečnou autoritu. Jedná se o známý příběh o Goliášovi. Čteme klíčový verš: „David sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi.” 1 Sam 17, 49

Když tuto realitu porovnávám s tím, co někdy vidím jak ve světě tak v církvi, tak bych tento verš napsal takto: “David sáhl rukou do mošny, vytáhl z ní příručku na téma jak překonat strach a nabídl Goliášovi školení na téma jak se domluvit.” Nebo drobná varianta:  “David proti Goliášovi nevystoupil, protože si přečetl, že bude strategičtější a z dlouhodobější perspektivy lepší nebojovat, ale naučit bojovat druhé. Proto sáhl rukou do mošny vytáhl z ní příručku na téma jak překonat (ne)chuť bojovat a nabídl izraelské armádě školení na téma, jak bojovat.” 

Problém je, že takto se lídři nerodí. Lídři jsou ti, kdo mají odvahu jít, podstoupit zápas a překročit komfortní zónu, na vlastní kůži následovat Boha. A to neplatí jen nebo především o službě v církvi, ale v jakémkoli životní situaci. Odvaha, kterou  vidíme u Davida hluboce souvisí s vírou a s ní spojenou důvěrou v Boha. Toto spojení vystihl J. Sacks následujícími slovy: „Víra je odvaha podstoupit riziko kvůli Bohu; vydat se na cestu do vzdáleného cíle s vědomím, že na cestě budou překážky, ale také s jistotou, že Bůh je s námi, dává nám sílu, pokud sladíme svou vůli s Jeho. Víra není jistota, ale odvaha žít s nejistotou.“

Všimněme si, že najednou se mezi Izraelci ocitne virus. Jsou nakaženi. Čím? Davidovou odvahou: „Izraelští a judští muži vyskočili, spustili válečný pokřik a pronásledovali Pelištejce až tam, kudy se vstupuje do údolí, a až k branám Ekrónu.” 1 Sam 17, 51

David svoji odvahu vlil do žil i ostatním, jenže skutečně se jednalo jen o odvahu? Ne! Byla to odvaha spojená se skutkem. Lidi motivuje to, co u svých vedoucích vidí, co s nimi zažijí, motivují je živé vzory. Dobře to v souvislosti vystihuje následující myšlenka: „Neočekávejte, že ostatní budou více riskovat nebo přinášet větší oběti než vy.“ Proč psát tak jasná sdělení? Protože někdy vedoucí upadají v omyl, že lidi promění ohnivá slova. Částečně možná ano, ale nikdy ne tak, jako konkrétní skutek. Zřejmě všichni izraelští vojáci slyšeli, že Bůh je velký, že bojuje na jejich straně, znali dějiny svého národa, znali příběh o vysvobození z Egypta, o vítězných bitvách, které svedli jejich předchůdci. Odvahu jim ale dodal až Davidův skutek, ne to, co o Bohu a hrdinech svého národa slyšeli. Zároveň jak jsem již psal, toto byl moment, kdy, byť ještě neoficiálně, se David stal lídrem. 

Nečekejme, že získáme druhé někde v posluchárně nebo za kazatelnou. Můžeme být „zvoleni do staršovstva“, ale to z nás automaticky neudělá lídry, za kterými druzí půjdou. Můžeme být „jmenováni do týmu vedoucích“, ale to z nás rovněž neudělá lídry, za kterými druzí půjdou. Můžeme „být ordinováni“, ale ani to z nás nedělá automaticky lídry. Lidé půjdou za těmi, kdo mají odvahu a kdo tuto odvahu přetaví ve skutek. Zároveň je zde jisté nebezpečí. Odvahu totiž mají i různí diktátoři. Proto naše odvaha musí být propojena s pevným charakterem, na který později David čas od času dojížděl.

Ještě jedno poučení bych na základě tohoto příběhu ukázal. Odvaha musí předcházet možnostem. David na sebe nakonec nenavlékl ani brnění, které mu nabízel král. Stejně tak různá hnutí, organizace, sbory často začínaly navzdory tomu, že neměly příliš možností ve smyslu vstupního kapitálu. Ale měly v čele nadšené a odvážné lidi. A to je největší kapitál. Problém je, že pokud se budeme pohybovat pouze v mezích jistoty, nikdy nic nezačneme a nikdy nic zásadního nezměníme. „Nebojte se jít do problémů, které nemůžete hned vyřešit.“

Možná si řekneme, že toto vše je hezké, ale já nejsem v čele církve, organizace, firmy, skupiny. Jenže každý z nás nějak vede, každý má větší či menší vliv a ten je buď dobrý nebo špatný. David dlouho vedl jen svá stáda. Ale uspěl. Nejsme nezbytně voláni, abychom vedli zástupy, ale skrze vliv a někdy i přímé vedení prostě vedeme. A David nám v tom je příkladem.

Na konci bych vám chtěl ukázat příběhy vůdčí osobnosti, o které se ale dlouho nevědělo, že je v čele, a která propojila svoje vedení s odvahou. 

V roce 1938, když nacisté obsadili Sudety, sir Winton si uvědomil, že mnoho židovských rodin je v ohrožení. Bez jakékoliv podpory vlády začal organizovat transporty dětí do bezpečí ve Velké Británii. Vyjednával s úřady, hledal adoptivní rodiny a zajišťoval víza. Díky jeho úsilí se podařilo zachránit 669 židovských dětí. Jeho čin zůstal desítky let neznámý, dokud jeho žena v roce 1988 neobjevila seznam zachráněných dětí. Když byl jeho příběh zveřejněn, mnoho z těchto dětí – dnes dospělých – mu osobně poděkovalo. Jeho odvaha a odhodlání ukazují, že jediný člověk může změnit svět.

Kéž máme odvahu vést tam, kde vést máme, a být inspirací v tom, co s Boží pomocí děláme. 

Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 18. května 2025 Foto: Pixabay

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.