Mnozí z těch, kteří se dnes označují za „ex-evangelikály“, svou víru dekonstruují. Co jim brání tuto víru rekonstruovat v nové církevní tradici? Exevangelikalismus.
Exevangelikál je poutník, člověk, který přišel z jednoho místa a zamířil na jiné – doufá, že nalezne pravdivější a lepší církevní prostředí než bylo místo jeho mládí. Nebezpečí tohoto kroku je, že se zabydlí na přestupní stanici zvané exevangelikalismus, místo aby se usadili v novém církevním domově, v němž by mohli duchovně růst. Exevangelikální pokušení spočívá v tom, že se s velkou nelibostí navždy upíná na to, co je ve zpětném zrcátku, a věnuje jen málo pozornosti cíli, který je před námi.
Reakční identita
Jak už název napovídá, identita ex-evangelikalismu je ze své podstaty reakční. Co to je? Není evangelikální. Když se svými exevangelikálními přáteli mluvím o tom, čemu věří, obvykle se to točí kolem toho, čemu už nevěří: evangelikalismu.
SOUVISEJÍCÍ – Podivné teplo v srdci během bohoslužby v Asbury
Na tomto místě bych měl vyložit své teologické karty na stůl: Nejsem ani liberál, ani fundamentalista – jsem evangelikál. Věřím, že Bible je pravdivá. Věřím, že Duch svatý proměňuje srdce z kamene v srdce z masa prostřednictvím zázraku znovuzrození. Věřím v dobrou zprávu, že Ježíš přišel zachránit hříšníky, jako jsem já, před odsouzením a pro slávu; a věřím, že o tomto evangeliu máme svědčit slovem i skutkem.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Aby bylo jasno, člověk může mít velmi dobré důvody opustit určitou instituci zrozenou z poválečného evangelikálního hnutí, ale nemělo by to obsahovat zavržení teologických zásad a důrazů evangelikalismu. Jsem přesvědčen, že evangelikalismus jako teologický projekt přežije evangelikalismus jako sociologické uspořádání. Za tímto účelem jsem dlouho působil ve správní radě Evangelikálního společenství anglikánské církve (EFAC-USA), organizaci založené Johnem Stottem v roce 1961 na podporu evangelikální obnovy v anglikánském kontextu. Celkově vzato jsem spokojeným evangelikálem v anglikánském proudu Wilberforce. Stotta a Packera.
I když jsem hrdý na své evangelikální bona fides, vím, že evangelikalismus nestojí nad kritikou. Vystoupení z tradice není hříšné, všichni se vyvíjíme a měníme. Změna by však nikdy neměla být cílem sama o sobě, měla by být prostředkem k dosažení cíle – totiž zralosti. A nic nepěstuje nezralost tak jako reakcionářství.
Važte si tradice, kterou zanecháváte
Přechod z jedné náboženské tradice do druhé nemusí být cestou reakční nespokojenosti. Je možné ocenit mnoho dobrého z naší minulosti, i když usilujeme o jinou novou budoucnost.
Máme spoustu příkladů lidí, kteří takto zdravě a pozitivně rekonstruovali svou víru. Přečtěte si, s jakou empatií katolický filozof Peter Kreeft komunikuje s reformovanou tradicí svého mládí nebo s jakou náklonností se reformovaný teolog Richard Mouw zabývá svou fundamentalistickou výchovou. Činí z nich náklonnost k jejich původní tradici něco méně? Naopak.
SOUVISEJÍCÍ – Pastor z Moskvy: Vím, že Bůh nás všechny bude soudit
Je vlastně těžké přijmout novou tradici, aniž bychom nejprve pojmenovali a ocenili charisma své dřívější tradice. Proč? Protože hřích je všude.
Ve čtvrté třídě jsem měl kamaráda, který dostával od svého ateistického otce pravidelný výprask. Měl jsem další kamarádku, kterou zneužívali její fundamentalističtí rodiče. Jistě, tito lidé by své týrání různě ospravedlňovali, ale to bylo všechno: ospravedlnění post hoc.
Manipulátoři se chopí nejbližší ideje, která je po ruce, aby dodatečně ospravedlnili svůj hřích.
To samozřejmě neznamená, že by hřích evangelikálů byl o něco méně špatný. Nakolik evangelikálové zdůrazňují Kristovu obětující lásku, je jejich sobectví horší než sobectví jejich nevěřících kolegů. Není pochyb o tom, že někteří evangelikálové se obrátili zády k posvátným přikázáním, která jim byla předána. V poslední den by pro ně bylo lepší, kdyby nikdy nepoznali cestu spravedlnosti (2 Pt 2,21).
Žádná tradice neunikne před hříchem
Evangelikálové nejsou jedinou náboženskou skupinou, kde se objevily různé hříchy a zneužívání moci. Tato mylná představa možná udržuje exevangelikály v exevangelikalismu: myslí si, že odmítnutím evangelikalismu mohou jednou provždy odmítnout hřích. Ale i ve východní pravoslavné církvi jsou megalomanští kněží. V metodistické církvi jsou dominantní otcové. V příštích letech budeme číst další a další příběhy těch, kteří byli zmanipulováni „probuzenými“ učebními osnovami, stejně jako jsme četli o těch, kterým ublížily nejhorší příklady antiintelektuálních „křesťanských“ učebnic.
Pokud se k nějaké tradici hlásíte s nadějí, že uniknete hříchu, zůstanete v ní jen tak dlouho, než dostatečně důkladně poznáte lidi, kteří se tam nacházejí. To špatné, co dekonstruuješ, je pravděpodobně přítomno, i když v jiné podobě, i v tradici, kterou přijímáš. Ale abyste viděli hřích přítomný v tradici, do níž vstupujete, musíte být upřímní k dobru, které existovalo v té, kterou opouštíte.
Porovnejte to nejlepší a nejhorší z obou tradic a podle toho se rozhodněte. Oceňujte dobré stránky křesťanské výchovy, nekritizujte jen její špatné aspekty. Pak buďte upřímní k nedostatkům nové tradice, kterou jste objevili, a nebuďte jen poblouznění její novostí.
Nezůstávejte v ex-evangelikalismu. Najděte si cestu k silnějšímu, zdravějšímu vyjádření víry, v němž růst směřující kupředu převažuje nad úzkostí směřující do minulosti.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Dustin Messer Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 6. března 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
2 Komentáře
Petr Adamec
Myslím, že mnoho křesťanů odcházejících ze svého sboru v ČR mají problém v něčem jiném. Totiž jsou zklamaní a zranění ze svého sboru, kde objeví hřích a manipulaci, ale jsou současně jsou naočkovaní, že jde o to nejlepší a jediné správné společenství. To jsou rysy sekty. Téměř žádný bývalý svědek Jehovův nenajde cestu do církve, má v sobě naočkováno, že církve jsou falešné a Boha neznají. Podobně to je často u bývalých členů evangelikálních, charizmatických, fundamentalistických společenství. Oproti Anglii je Česko v této oblasti výrazně jiné. Mnohem nepřátelstější, pyšnější, pohrdavější k jiným společenstvím.
Konečný Fr.
V evangelikální církvi můžete být evangelíky a nikam neodcházet. Třeba se časem z evangelikální církve stane církev evangelická.