S ohledem na Ducha svatého nás Bible poučuje o dvou zásadních pravdách. To první podstatné, co máme o Duchu svatém vědět je, že Duch svatý je osoba. Není to jen nějaká energie, tajemná síla, záření a podobně. Duch svatý je osoba stejně jako Bůh-Otec a Ježíš Kristus-Syn jsou osoby.
Jaké jsou všeobecně hlavní charakteristiky bytosti jako osoby? Osoba má intelekt (rozum), city a vůli. Bible – slovo Boží – hovoří o Duchu svatém jako o tom, kdo „zkoumá všechno, i hlubiny Boží“ a kdo nás vyučuje (1.Kor 2,10-13), a také že se za nás přimlouvá (Řím 8,26-27). Zkoumá, vyučuje, přimlouvá se. To jsou aktivity, které jasně ukazují na intelekt.
SOUVISEJÍCÍ – Otakar Vožeh / Proč je tolik církví?
Co se týče citů, apoštol Pavel píše věřícím do Efezu, že nemají zarmucovat svatého Ducha Božího (4,30). Z toho vyplývá, že Duch svatý může prožívat zármutek.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
A konečně s ohledem na vůli, která je třetím atributem každé osoby, když jsme poučováni o tom, že Duch svatý rozděluje duchovní dary v Církvi jednotlivým věřícím, čteme v prvním listu apoštola Pavla Korintským, že Duch svatý jedná „jak sám chce“ (12,11). Je to Jeho úloha a jedná v souladu s Boží vůlí jak sám chce. V knize Skutků čteme o tom, že Duch svatý apoštolu Pavlovi „zabránil zvěstovat Slovo v provincii Asii“ (16,6) – samo o sobě pozoruhodné slovo.
V Písmu jsou popsány ještě mnohé jiné aktivity Ducha svatého jako např. že svědčí, vede, usvědčuje, přesvědčuje, dělá zázraky, povolává do služby atd. Duchu svatému se může lhát, může se Mu odporovat, je možné se Mu rouhat, je možné Jej urazit. To všechno nás učí Bůh s ohledem na Ducha svatého ve svém Slově, Bibli.
Ta druhá podstatná pravda o Duchu svatém spočívá v tom, že Duch svatý je Bůh. Takže – je osoba – a je Bůh. Je členem tzv. Boží Trojice: Bůh-Otec, Bůh-Syn a Bůh-Duch svatý. Písmo přisuzuje Duchu svatému atributy, které jsou stejného řádu jako jsou atributy Boha. O jaké atributy se jedná?
Tak především, Duch svatý je vševědoucí. „Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch ? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval“, píše apoštol Pavel ve svém prvním listu Korintským (2,11-12).
Dále, Duch svatý je všudypřítomný. „Kam odejdu před Tvým Duchem“, říká žalmista, „kam uprchnu před Tvou tváří ?“ (139,7). Z tohoto krátkého biblického textu jasně vysvítá, že Bůh a Duch svatý jsou jedno, a že jsou společně všudypřítomní.
Biblická kniha Jób obsahuje řeč jednoho z Jóbových přátel jménem Elíhú, který říká: „Boží Duch mě učinil, dech Všemohoucího mě oživil“ (33,4). Tato slova jsou svědectvím o všemohoucnosti Ducha svatého. Stejně jako Bůh, i Duch svatý je všemohoucí, má tvůrčí moc.
Apoštol Jan prohlašuje o Duchu svatém, že je pravda (1.Jan 5,6). To je stejné tvrzení jaké o sobě prohlásil Pán Ježíš Kristus. Z toho usuzujeme na rovnoprávnost Ducha svatého a Boha-Syna, Ježíše Krista.
A mohl bych pokračovat. To zásadní je, abychom věděli, že Duch svatý je božskou osobou, a že je Bohem, patří do Boží Trojice.
Na závěr ještě chci zdůraznit to, co už jsem naznačil, že totiž mezi Bohem-Otcem, Bohem-Synem a Bohem-Duchem svatým je naprostá rovnoprávnost a absolutní jednota. Jeden nejedná bez druhého (a třetího) a společně jednají v naprosté shodě.
Pán Ježíš Kristus říká na adresu svých učedníků před svým návratem k Otci: „Já požádám Otce a On vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy – kterého svět nemůže přijmout, poněvadž Ho nevidí ani nezná. Vy Jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude“ (Jan 14,16-17). Spolu se všemi věřícími děkujeme Bohu za Jeho Ducha, který je nejen s námi, ale v tomto časovém období Boží milosti dokonce i v nás.
Autor je zakladatelem československého vysílání Trans World Radio-Monte Carlo a dlouholetý mezinárodní misijní pracovník Datum: 30. září 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
23 Komentáře
Konečný Fr.
Ježíš žil ve fyzickém těle, zatímco Bůh a Duch svatý jsou pouze duchovní podstaty. Nějaké vyčleňování Ducha svatého je omyl. Voda je kapalina nebo led nebo pára, ale vždy stejné H2O. Bůh je jeden, ale není to nějaký neměnný monolit. Bůh je Duch a jestliže se někdo modlí k Duchu, klidně se může modlit k Bohu otci – to není něco méně. Duch svatý neoslavuje sebe, ale vždy vede k Ježíši.
Eva Hájková
Duch svatý je přece také v těle. Je to Bůh, který je přítomen v člověku.
„Vložím vám do nitra svého ducha…“ (Ez 36,27)
Karel Krejčí
Komentáře bratra Vožeha jsou věcné, jednoduché, srozumitelné, vycházející z pravd uvedených v Písmu a lze se na ně spolehnout. Ani tento komentář není výjimkou. 🙂
Olga Nedbalová
Souhlasím s panem Krejčím a děkuji bratru Vožehovi. Mně osobně někdy základní pravdy Písma nejsou zcela jasné. Do víry jsem vstoupila až v pozdějším věku a jsem v tradičním evangelickém sboru, kde všichni ostatní prošli klasickým vzděláváním, děti náboženství, nedělní škola, setkání mládeže. Tudíž na biblických hodinách se již probírá spíše nástavba a počítá se s tím, že již je věřící základní pravdy zná. Ano, ve víře je důležitý osobní vztah křesťana s Ježíšem, být plný Ducha Svatého, ale důležité je také biblické vzdělání. I proto, abychom mohli rozlišit, zda skutečně v nás sídlí Duch Svatý nebo se do nás vkradl nějaký jiný duch. Pokud náboženství v církvi znamená výuku v základních biblických pravdách, pak si myslím, že určitě není na škodu. A pokud je výuka vedena dobře, věřící by měl dospět k poznání, že jej nezachrání žádné náboženské úkony, ale jen přijetí Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele. Je mi moc líto, že se často staví duchovní víra proti studiu Písma. Buď je člověk biblicky vzdělaný nebo je plný Ducha Svatého. Jakoby nešlo oboje dohromady. Ale přece apoštol Pavel byl vzdělán ve Starém zákoně a sám definuje skrze Ducha Svatého některé základní pravdy Nového zákona. Také Timoteus, od mládí byl veden k víře a i ostatní apoštolové bezpochyby znali základní pravdy Písma. Přijde mi nesmyslné říci jen Ježíš je láska, Bůh vás miluje a náboženství (biblická výuka) je nesmysl. Ano, čtení Písma nás samo o sobě nespasí, ale jak jinak rozpoznáme pravé učení od falešného? Jak jinak poznám, že ke mně nemluví místo Krista had, tak jako k Evě v ráji? Jak mohu vědět, že nesu Ovoce Ducha Svatého, když ani nevím, co to vlastně je? Proto jsem ráda za jednoduché a přitom výstižné komentáře k základním pravdám Písma.
Jaroslav Rada
Konečně uspokojivě vyčerpávající článek, který může dát odpověď na všechny rozpačité články o krizi evangelikalismu. Už jsem si myslel, že i v tomto článku bude chybět to, na co zapomínají téměř všichni, že Duch svatý musí být také v nás, ale tento článek nezklamal. Když stále říkáme: Je třeba více následovat Krista, nechat se véct Duchem svatým, odevzdat svůj život Kristu, přijmout Ježíše do svého života, nechat se proměňovat Boží mocí, chodit vírou, milovat Ježíše atd. atd., tak se tyto dílčí pravdy mohou stát jen frázemi, které neobsahují tu pravou podstatu křesťanství, že je třeba pozvat Ducha svatého přímo do svého nitra. Ježíš dokonce varuje i před tím, že se může stát, že někdo bude mít dary Ducha svatého a přitom nebude mít Ducha svatého (Mat 7:22-23).
Nepochybuji o tom, že autoři článků vědí jak to je, ale proč nedefinují přesně? Když český esoterik uslyší, že křesťan je ten, který následuje Krista, tak si bude myslet, že je v pohodě, neboť má Krista na nejvyšším piedestalu v panteonu svých bůžků a když uslyší, že letniční je ten, který má osobní zkušenost s Duchem svatým, tak si může myslet, že on také, a když né on, tak určitě Dalajláma, to je také svatý muž a má osobní zkušenost s tou svatou silou. Když ale uslyší, že křesťan je ten, který do nitra své osoby přijal jinou osobu než je sám a to výhradně a pouze Ducha Kristova (svatého), tak musí zjistit, že to neudělal.
Možná, že Duch svatý může vstoupit sám, když vidí upřimnou víru a otevřené srdce, ale ve výkladu bych na to nespoléhal. Je třeba vědomě Ducha svatého pozvat do svého ducha a to by mělo být i součástí evangelizace. Jsou ale i tací křesťané, které děsí představa, že by je měl někdo cizí zevnitř zcela vytunelovat a proměnit v někoho jiného, než jsou a tak se to raději tutlá.
Konečný Fr.
Duch svatý nevede sám k sobě, ale ke Kristu. Ježíš je vítěz. Duch svatý to potvrzuje.
Olga Nedbalová
A děkuji i panu Radovi, ano, skutečně nelze křesťanství jen interpretovat marketingovými hesly – Bůh vás miluje, Ježíš je láska, následujte Krista. Lidské smysly se dají někdy snadno oblouznit. Proto potřebujeme výklad Písma, který jde k podstatě věci, nic si nepřidává, neupravuje, nevynechává. I když nám zkraje některé biblické pravdy mohou přijít drsné, časem pochopíme, že je to pro naše dobro.
Karel Krejčí
Na začátku epištoly 1.Korintským 2.kapitoly, apoštol Pavel zdůrazňuje důležitost vyvarovat se vznešených způsobů a moudrostí při zvěstování Božích tajemství. Jsem si jist, že právě s oblibou využívána ona lidská moudrost, je příčinou a zároveň dává odpověď na otázku, proč je tolik církví.
Olga Nedbalová
A opět se mi ověřilo, že je nejlépe hledat v Bibli. Začala jsem po Skypu navštěvovat mezisborové evangelické večery. A vznesla jsem dotaz k bratřím a sestrám, co si představovat pod pojmem žít v bázni před Hospodinem. Já jsme si na základě laického úsudku říkala, že je to asi něco jako respektovat Boží svrchovanost, druhý bratr tento pojem definoval jako brát Hospodina vážně. A pak se toho chopil biblista a já si ho dovolím citovat:
„V hebrejštině je kořen slova yare, tzn. bázeň (bát se) s největší pravděpodobností stejný jako u slova reeh, tzn. vidět. Znamená to tedy, že ve vztahu k Bohu si musíme být vždy vědomi jeho přítomnosti. Vidí nás ať se nacházíme kdekoliv, ať cokoliv děláme. Domnívám se, že se však jedná také o pohled z naší strany, abychom se my na Něho vždy dívali, ohlíželi za ním. Avšak nejen se dívali, ale také rozpoznali, co od Hospodina přichází, co od nás očekává. A dle toho jednali a žili.
K překladům:
V Písmu se není pro pojem bázeň žádné konkrétní slovo. Je jen na překladateli, jaký výraz zvolí. Například verš Jozue 24:14:
Kralická Bible – ‚Protož nyní bojte se Hospodina, a služte jemu v dokonalosti a v pravdě…‘
Ekumenický překlad – ‚Bojte se tedy Hospodina a služte mu bezvýhradně a věrně…‘
Pavlíkův studijní překlad – ‚Nyní tedy mějte Hospodina v úctě a služte mu v upřímnosti a v pravdě…‘
Bible 21 – ‚Proto tedy ctěte Hospodina a služte mu oddaně a věrně…‘
Jak tedy rozpoznáme, zda před Hospodinem máme pociťovat bázeň, ctít ho, nebo se před ním třást strachem? Bez ohledu na to, které slovo překladatel použije, musíme si vždy připomínat slova Pána Ježíše: „máme milovat Hospodina, Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ Je to přeci náš milují Otec a jak bychom mohli milovat někoho, koho se bojíme? Strachem ať se třese Nepřítel :)“
To je krása, skutečně, nejlépe je se obracet k Písmu a mít po ruce biblicky zdatné bratry a sestry.
Bárta
Mě v této sovislosti velmi oslovil výklad jednoho z nejvýznamějších katolických bilistů. Dle toho je nejpřesnější (žel, pro nás už hůře srozumitelný) výraz používaný v Bibli Kralické: „Bázeň Hospodinova“. Otázka zní – kdo se tu bojí jako první? Zajisté je to Boží bázeň, zájem, péče o jeho lid – a naše „bázen ´před´ Hospodinem je vlastně odrazem, zrcadlením tohoto vzahu Božího k nám.
Je to stejné jako s Boží láskou a naší láskou k Němu. Také je to Boží láska (v Ježíši Kristu) k nám projevená, jako prvotní zdroj naší lásky k Bohu.
Olga Nedbalová
A jen pro upřesnění – kdo je onen Nepřítel, který se má třást? Efezským 6: 10-20
10A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.
11Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.
12Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
13Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.
14Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti,
15obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘
16a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.
17Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.
18V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne,
19aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia,
20jehož jsem vyslancem i v okovech, a svobodně je zvěstovat, jak je mi uloženo.
Ano, nevedeme boj proti sobě navzájem. Není to boj toho, kdo více studuje Písmo proti tomu kdo více umí být v Duchu Svatém. Bezpochyby, každý máme své duchovní dary. A máme je umět správně používat. A také mít otevřené oči a uši a nenechat se zmást zlým.
Jiří Aron
Já bych panu Radovi neděkoval vůbec, paní Nedbalová. Naopak, měla jste jej napomenout, protože jeho příspěvek v podstatné části jde proti Písmu. Je potřeba se mít na pozoru:
Největší záludnost je v tom, že pan Rada p. Vožehovi úvodem pochlebuje za „vyčerpávající článek, který může dát odpověď na všechny rozpačité články o krizi evangelikalismu“.
Ve skutečnosti
a/ dát takovou odpověď není v moci žádného článku natož tohoto ve formátu jedné A4
b/ jistě nebylo úmyslem p.Vožeha napsat vyčerpávající článek o Duchu Svatém. Mám zato, že chtěl ukázat z Bible na to, že Duch osobou je.
A hned poté p. Rada obrací v opak text p. Vožeha, kterého předtím chválí. Říká pravý opak: údajně existuje křesťan, který „vědomě nepozval Ducha do svého nitra, Ducha nemá“. Což je naprostý protiklad k poslednímu odstavci p. Vožeha.
Dále toto učení podle p. Rady „má být součástí evangelizace“. Považuje to za „pravou podstatu křesťanství“. Samé nedoložitelné výroky. A výklad Mat 7:22-23 podle něj znamená, že „někdo bude mít dary Ducha svatého a přitom nebude mít Ducha svatého“.
Křesťan, „kterého děsí představa, že by jej měl někdo cizí zevnitř zcela vytunelovat a proměnit v někoho jiného“ existuje jen v hlavě p. Rady. Ve skutečnosti pan Rada zde popsal neobráceného člověka. Každý křesťan, který uvěřil v Krista současně přijal Kristova Ducha Ga 4,6.
Olga Nedbalová
Pane Arone, tady aspoň vidíte na názorném případu mojí osoby, proč není dobré, aby bylo příliš církví. Ano, církve se mohou odlišovat ve služebných věcech (například hudební doprovod bohoslužby), ale neměly by se rozcházet v základních pravdách Písma. Ne všichni věřící jsou dostatečně biblicky vzděláni a ne všichni věřící mají dar rozlišovat. Dnešní doba hodně urychlila komunikaci (internet) a na věřící se valí množství různých učení. Člověk hledající Krista je vystaven doslova útoku různých církví (učení) a každá z nich se může prezentovat jako ta pravá. Já jsem třeba byla poučena od jistého člena charismatické církve, že pokud nemluvím v jazycích, tak nemám Ducha Svatého. Pevně tomu věřil a byl přesvědčen o své pravdě. Náš evangelický farář nás zase na biblické hodině ubezpečoval, že mluvení jazyky není jediným rozpoznávacím znamením Ducha Svatého. Může být, ale není to nutná podmínka. ALE věřím Ježíši, že On to má pevně ve svých rukou a zřejmě i tato zmatená doba má pro nás věřící nějaký význam.
Jiří Aron
Taky to tak cítím, valí se to na nás ze všech stran. Vzpomínám si jak předloni na podzim jsem byl na oslavě narozenin kamaráda. Spolu s dalšími jsem byl manipulativně tlačen jakýmsi samozvaný a současně pozvaným učitelem do mluvení jazyků údajně dle Ducha Svatého. Poznal jsem už předtím podle jeho sobestřednosti a hojné sebechvály, že se jedná o falešného učitele. Tvrdil nám že nás bude učit z Bible ale ve skutečnosti byl hlavním hrdinou všech svých příběhů on sám. Nečekal jsem to, ale nenechal si to on něj libit. Bylo to celé velmi nepříjemné.
Napadly mě pak na verše o tom, jak si lidé shánějí učitele podle svých žádostí, aby jim říkali, co je jim příjemné. Lidé se možná chtějí honosit tzv. duchovními dary i proto, aby se mohli vytahovat na druhé. Říkat jim vy Ducha Svatého nemáte, zato já ano. Jako malé děti.
Olga Nedbalová
Našla jsem zajímavé webové stránky https://kazani.krestanem.cz/ , kde je důrazné varování, před některými duchovními praktikami. Ne všechno, co se tváří jako křesťanské, je od Krista. A ne každý duch je Svatý. Ostatně možná i proto apoštol Pavel zdůrazňuje, že bojujeme proti duchovním mocnostem zla. Ale, pokud zůstaneme v Kristově učení, nemusíme se bát, viz. článek Satan není tak silný a mocný jak se na první pohled zdá https://kazani.krestanem.cz/satan-neni-tak-silny-a-mocny-jak-se-na-prvni-pohled-zda/
Někteří křesťané popírají satana. Prý je to jen středověký výmysl. Není, satan se totiž náramně činí. A to bohužel i v některých „křesťanských“ směrech. V tomto je tedy dobré být obezřetný a držet se Pravdy v Kristu. Ale nemáme se bát a třást. To ať se třese Nepřítel, viz. můj komentář výše.
Petr Adamec
Dost jsem váhal, zda reagovat. Připadá mi, ale že jde možná o reakci na moje komentáře. Tak mi připadá hloupé nenapsat svůj názor. Myslím, že jde o povedený článek. Stručný, biblický, vyvážený. Nemohu se úplně zbavit dojmu, že se ale podobá těm krátkým kapitolám o Duchu Svatém v evangelikálních systematických teologiích. Tedy vyvážená, holá biblická fakta. Na rozdíl třeba od kapitol o spáse, Kristu a pod.. Trochu jako kdybych srovnával jiné články autora s tímto. Jako by autor (teď ten systematický teolog) psal o spáse a Kristu s nadšením jako o blízké osobě a o Duchu Svatém jakoby z povinnosti, aby to bylo kompletní, biblické a ortodoxní. Nevnímáte ten rozdíl? Kdyby kazatel psal o spáse a Ježíši srovnatelně, asi by to mnoho lidí nevzalo…Oceňuji velmi trojiční důrazy. Není to ale nakonec důraz důležitý, ale trochu nedostatečný? Jako by byla důležitější ortodoxnost a víra v Trojici, více než znát Ducha Svatého jako reálnou, jednající, láskyplnou osobu… A ano, jsem charizmatik. Nemyslím ale, že to s tím tak moc souvisí – mnoho charizmatiků Ducha Svatého jako osobu nevnímá (i když samozřejmě v Trojici věří, ale jako v nepochopitelné a zvláštní učení) a myslím, že zase necharizmatičtí evangelikálové často vnímají.
Olga Nedbalová
Pane Adamče, bratře v Kristu. Já jsem evangelík a stavím na písmácké tradici ovlivněné pietismem. Netvrdím, že je to jediný správný přístup a nechci nikoho hanět. Jak jsem psala výše mluvení jazyky může být skutečně darem Ducha Svatého a je třeba s Duchem Svatým komunikovat. Ale proč máme své duchovní zážitky prověřovat a srovnávat s Písmem? Abychom se nedali obloudit Nepřítelem. A je pravdou, že se navzájem můžeme obohacovat. Tedy, pro více biblicky zaměřené křesťanské učení může být obohacující přidat více komunikace s Duchem Svatým. Na druhou stranu – pro charizmatiky může být obohacující si své duchovní zážitky komparovat s Písmem. Nemáme se vysilovat bojem navzájem mezi sebou, jinak ulehčujeme Nepříteli jeho práci. Snaha satana rozklížit církev je čím dál více viditelná. Ve středověku to vzal přes spojení církve se světskou mocí, peníze, slávu, moc. Nyní k tomu mazaně přidal touhu lidí po duchovnu. Ale ne všechno, co je duchovní, nám prospívá. Záleží, z jakého ducha čerpáme.
Jiří Aron
Pro pana Adamce
Souhlasím s Vámi, že článek p. Vožeha je dobrý.
Na druhou stranu témuž textu vyčítáte nedostatek lásky a nadšení, nedostatečný důraz protože jen na Trojici.
„Jako by byla důležitější ortodoxnost a víra v Trojici, více než znát Ducha Svatého jako reálnou, jednající, láskyplnou osobu… “
1/ Věřím, že i pan Vožeh zná Ducha Svatého jako reálnou, jednající, láskyplnou osobu. Je to jen jedna A4 textu! Pan Vožeh se soustředil na velmi stručný komentář biblické zprávy o Duchu. Pokud byste jej požádal o jeho OSOBNÍ zkušenost s Duchem, napsal by jiný text. Osobní zkušenost a postoje to je na jiné téma článku.
2/ Vaše komentáře zde rád čtu, protože jsou vždy k věci a vždy píšete slušně. Co mi ale u všeho, co píšete, velmi chybí, je to, že z toho napsaného není poznat, zda znáte či neznáte Bibli. A pokud ji znáte, zda ji i používáte jako měřítko k rozsuzování pravdivosti 2. Tim 3,16. Konkrétně pravdivost učení o Duchu nemůžeme nikdy posoudit podle počtu vyslovených slov či počtu vydaných knih na toto téma. Ale podle toho, zda onen směr či autor vede člověka blíže ke Kristu, zda oslavuje Krista, zda upevňuje ve víře v Krista, zda napomíná podle Krista atd.
Nejlépe k tomu prostudovat celého Jana. Skutečným autorek i této části Písma je Duch Svatý. Vybírám aspoň kousek z 16. kapitoly. Ježíš řekl: „Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít. On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.“
3/ Vnímám, že už poněkolikáté naznačujete, že máte něco proti biblické ortodoxii,
např. zde „…jakoby z povinnosti, aby to bylo kompletní, biblické a ortodoxní.“
nebo jinde „…perfektně správná a logická ortodoxní náboženská odpověď…“
nebo jinde: „…to je to mé správné ortodoxní evangelium“
Je rozdíl mezi ortodoxíí lidských tradic a je rozdíl, když věřící křesťan nechce jít cestou „charismatických“ lidských náboženských tradic namísto cestou učení Písma, učení Krista a apoštolů což je současně i učení Ducha svatého. Zkrátka není ortodoxie jako ortodoxie.
Karel Krejčí
Pane Arone, apoštol Pavel v 1. Korintským 1:17 určuje zcela zásadní směr, kam a k čemu má směřovat naše snaha a poznání. Pokud tuto snahu rozčleňujeme na charismatiky, ortodoxii a mnoho dalších „upřesňujících a vylepšujících směrů“ , řežeme si větev sami pod sebou. S oblibou si děláme vše složitější, než ve skutečnosti je.
Petr Adamec
Děkuji za komentář.
Ad 1) Asi ano. Stejně si ale myslím, že kdyby šlo o jiné téma, takto stručný by nebyl. Základ článku byl o Trojici, což je hezké. Ale stále spíše téma systematické teologie před pneumatologií. Nebo řečeno lidsky Trojice je skvělé téma, ale Duch Svatý jakoby vyšel stále trochu chudě.
Ad2) Děkuji moc za pochvalu. Je mi líto, že z mých příspěvků nevidíte, jestli znám bibli. Trochu ji znám, méně než bych chtěl. Kolik mám biblických škol, není argument. Pokusím se ji více citovat, ovšem zda to pomůže, nevím. Možná mnoha věcem rozumím jinak, než Vy? Nevím.
AD3) Opravdu. Víte, ortodoxie za mne není všechno. Bůh nám bibli nedal k tomu, abychom byli ortodoxní, ale aby se k nám mohl přiblížit, abychom dělali pokání a opustili své hříchy a proměnilo nám to život. Ortodoxie pro mne sama o sobě není velká hodnota, jde o kostru, která má držet tělo, oporu pro květinu. Boží slovo je jako semínko, které nám má zapadnout do srdce a vytvořit změnu. Pokud je někdo zcela ortodoxní, ale bez lásky ke Kristu a k lidem, je to cílem? Proto zde často opakuji, že ortodoxie musí vést k ortopraxi. Pokud ortodoxie nevede k ortopraxi, není to ta správná ortodoxie i kdyby po stránce teologie byla bezchybná. Je pro mne naopak trochu odpuzující. V historii se to řešilo třeba v době pietizmu, kdy luterská teologie byla velice ortodoxní a velmi se řešila každá maličkost, ovšem vztah ke Kristu, modlitba a pod. se neřešilo vůbec.
Jiří Aron
Věřím, že se shodneme dobré mít nějaké měřítko, podle čeho posuzovat. není známo, podle čeho jste vyměřil např. tato pozorování. „…ale Duch Svatý jakoby vyšel stále trochu chudě.“, „Pokud je někdo zcela ortodoxní, ale bez lásky ke Kristu a k lidem, je to cílem?“, „Pokud ortodoxie nevede k ortopraxi….“ atd atd.
Podle jakého měřítka měříme? Třeba i podle novodobých populárních neakademických teologických knih o Duchu – což je též jakýsi svérázný druh ortodoxie. Nebo se dá měřit podle svého vlastního dojmu, svých vlastních představ o druhém člověku – problém je v tom, že člověk do druhých nevidí, jen Bůh ano. Nebo měříme podle Písma, což je ta jiná ortodoxie. Tak jsem to myslel že „není ortodoxie jako ortodoxie“. I vy jste svým způsobem ortodoxní. Snad Vám může nějak vadit, když někdo měří jiným než Vaším metrem? Nevím.
Nemusíme mít oba dva žádnou biblickou školu, Bibli může a má znát každý křesťan, máme ji studovat, poznávat a podle ní růst ve víře v Pána Ježíše Krista. Jiné ani lepší měřítko nemáme, než Písmo. Určitě Bibli můžete citovat i Vy. A můžete také dát svou osobní lásku ke Kristu nějak najevo slovně. To je hned ta druhá důležitá věc, která ve Vašich komentářích úplně chybí.
S vaším tvrzením, že je nutná i ortopraxe, souhlasím zcela a bez výhrad. S tím, že bychom neměli být ani proti biblické ortodoxii. Obojí je důležité.
Jiří Aron
Souhlasím s Vámi a i kvůli tomuto jsem se panu Adamovi ozval.
Kvůli členění na laskavé charismatiky žijící s Duchem (současně i s propracovanou teologií o Duchu) a na nelaskavé ortodoxníky.
Olga Nedbalová
Já si skutečně myslím, že se můžeme v jistých věcech navzájem obohacovat. Do našeho sboru se před 4 lety přivdala členka charismatické církve Hanka. Už zkraje měli někteří „praví“ členové našeho sboru obavy, zda to nebude nějaká hereze. Snad uzdravování, zaříkávání? Prostě velmi podezřelé. Musím říci, že sestra v Kristu Hanka mě hodně inspirovala. Vyprávíme si spolu o Ježíši. Hanka měla odvahu, veřejně vystoupila před sborem a děkovala Ježíši za uzdravení z nemoci. U nás se jinak prosazuje tichá víra. Raději se nikomu nevnucovat, nic o svém vztahu k Ježíši ani nevyprávět. Přijde mi to krásné a uzdravující, moci s někým sdílet víru. Hanka hraje nádherně na kytaru a zpívá chvály. Skutečně chválí Ježíše, je u toho skromně oblečená, nedělá žádná velká gesta. Jen radostně zpívá o Ježíši. Září. A přece – někteří členové se opět ozvali, co je to za pořádky. Vždyť se vždy hrálo jen na varhany a nejlépe ze starého evangelického zpěvníku. Kytara je prý ďáblův nástroj. No, chce to hodně fantazie si představit, jak prvotní křesťané měli bohoslužby za doprovodu varhan a Bacha. Nebo tajní evangelíci, skrytí po horách, ti se bez varhan určitě neobešli. Ano, měli jsme Ducha Svatého i před příchodem Hanky, ale skrývali jsme ho. Tak trochu dusili, řekla bych. Je pravda, že charizmata nebo letnice jsou jen částí evangelia. Důležitou, ale nejsou jedinou částí. Proto se soustředit jen na charizmata může být ošidnou věcí. Nicméně, evangelium se dá šířit jen v Duchu Svatém. Bez Ducha Svatého se z toho stane jen předčítání směrnice, navíc pro většinu současných lidí již hodně zastaralé směrnice. Kéž nám Pán dá Ducha Svatého, abychom mohli správně posuzovat a toho dobrého se drželi. Ať to dobré přijde od druhého bratra nebo sestry ve víře, ať je to možná trochu jiné, ale hlavně, ať je to ke slávě Krista.