Sebevraždy se nevyhýbají ani vedoucím v církvi. Vdova po pastorovi popisuje svůj osobní příběh  

Kayle Stoeckleinové bylo devatenáct let, když se potkala se svým budoucím manželem Andrewem, který byl synem respektovaného pastora. Netrvalo jí dlouho, aby si uvědomila, že ji čeká život po boku duchovního.  

I když vyrůstala v církvi a každou neděli navštěvovala bohoslužby, teprve když začala trávit více času s Andrewovou rodinou, měla možnost nahlédnout za oponu a vidět co všechno obnáší služba pastora. Jedná se o naplňující a smysluplnou práci, která však může být také stresující. 

SOUVISEJÍCÍ – Je sebevražda neodpustitelný hřích? Kayla Stoeckleinová je přesvědčena, že její manžel je v nebi

„V roce 2015 se Andrew stal pastorem sboru svých rodičů a já jsem rychle našla způsob, jak naplnit svou novou roli manželky pastora. Sloužila jsem v týmu pro službu ženám, připravovala jsem středeční setkání věřících a každou neděli jsem přišla včas na první bohoslužbu,“ píše ve svém článku pro Christianity Today Kayla Stoeckleinová. 

Vysvětlila, že celý jejich život se od té doby začal točil kolem služby v církvi. „Pak 25. srpna 2018, po boji s obdobím vyhoření, depresí a úzkostí, můj milovaný manžel Andrew spáchal sebevraždu“ a ona se jako vdova s třemi malými dětmi ocitla v úplně nové situaci.    

„Najednou byl náš smutný příběh na internetu. Sledovala jsem, jak se obrázky mého života a fotky mé rodiny dostávají na titulní stránky novin po celém světě. V okamžiku jsme se ocitli v centru pozornosti,“ popisuje svoji zkušenost pro americký evangelikální magazín. 

Jen tři dny od smrti svého manželka napsala blog o tom, jak má v plánu využít této tragédie, aby v církvi rozšířila povědomí o problematice duševního zdraví.  „Tvé jméno bude žít dál mocným způsobem,“ slíbil jsem. „Tvůj příběh má moc zachraňovat životy, měnit životy a proměňovat způsob, jakým církev podporuje pastory,“ popsala touhu s jakou chtěla proměnit osobní tragédii v něco smysluplného.  

Reakce na zveřejněný blog byla ohromující a Stoeckleinová se mohla setkat s vlnou solidarity. Obdržela stovky dopisů a dárků od cizích lidí z celých Spojených států. Popisuje jak v následujících dnech a týdnech i přes obrovskou bolest začala vnímat v celé své situaci Boží ruku. 

Po sebevraždě dalšího amerického evangelikálního pastora Jarreda Wilsona si Stoeckleinová připomněla, že pastoři a křesťané obecně nejsou imunní vůči tomuto palčivému problému. 

Mnoho pastorů a vedoucích bojuje se svým duševním zdravím. A bohužel ne vždy mají pocit, že existuje prostor, kde by se mohli se svými problémy svěřit kolegům nebo členům církve. Strach ze ztráty zaměstnání a strach ze ztráty respektu je velmi reálnou skutečností, konstatuje. Proto je podle Stoeckleinové pro církev důležité, aby nastavila pravidla tak, aby mohla efektivně reagovat v případě, že pastor čelí fyzickému vyčerpání nebo vyhoření. 

„Pravda, kterou jsem zjistila díky své bývalé roli manželky pastora, je, že i pastoři jsou lidé. Nejsou to nadlidé, jsou to lidé. Nejsou neporazitelní; jsou to jen porušené nádoby, které se snaží být jasným světlem ve skutečně temném a zoufalém světě. Aby však pastoři mohli stále jasně zářit a vést z místa, kde mají sílu, musí se také vědomě starat sami o sebe,“ uzavírá v články pro Christianity Today Stoeckleinová.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

-red- Datum: 15. září 2022 Foto: Pixabay – ilustrační