Skandální Ježíš

Matouš 11:6 … „A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“

Milí přátelé, kteří se nad Kristem neurážíte –

Jeden z biblických aforismů Pavla Kosorina zní: „Je to skandál, co Bible učí, ale výsledkem je pokoj.“ Asi všichni víceméně rozumíme obsahu tohoto aforismu. Slovo skandál, které se v něm objevuje, má přitom v dnešní době mnoho uplatnění v různých sférách společenského života. Skandály a aférami se to v médiích jen hemží. Samo slovo skandál pochází z podobně znějícího řeckého slova skandalon, které se objevuje jak v Novém zákoně, tak v řeckém překladu Starého zákona (LXX).

Není skandál jako skandalon

Ovšem jde v tomto případě o tzv. falešné přátele. „Falešní přátelé“ mezi dvěma jazyky jsou slova, která znějí podobně, ale jejich význam je v obou jazycích odlišný, někdy více, někdy méně. Příkladem falešných přátel mezi češtinou a angličtinou jsou slova hymna a hymn (chvalozpěv) nebo gymnázium a gymnasium (tělocvična).

SOUVISEJÍCÍ – Svatý, ne odtažitý Ježíš

Jinak řečeno, řecké slovo skandalon nelze automaticky do češtiny překládat jako skandál, aféra. Původně a doslovně skandalon znamenalo spoušť u pasti, na kterou se umístila návnada, třeba kousek sýra, takže když se jí zvíře dotklo, past sklapla a zvíře se do ní chytilo. V přeneseném, obrazném smyslu představuje skandalon situaci, která může člověka lákat, zachytit, aby mu však ublížila nebo ho zničila. Buď tělesně, nebo duchovně.

To tělesné ublížení je také zmíněno v Písmu: v jednom, dle mého velmi „úderném“ příkazu ze Starého zákona, kde v knize Leviticus stojí: „Nebudeš zlořečit hluchému a slepému nepoložíš do cesty překážku (hebr. mikšol, řec. LXX má skandalon), ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin.“ (Lev 19:14) Jinak řečeno, nezneužiješ nevýhody či slabosti, kterou druhý má, abys mu nějak ublížil (třeba nadáváním hluchým nebo kladením překážek slepým) – protože Bůh hluchý ani slepý není a ví o tom. Měj před Ním posvátnou bázeň a nekonej druhým zlé ani potají, ani když se „nedívají“ (nebo nemohou).

Duchovní kámen úrazu

My se ovšem dnes budeme věnovat spíše duchovnímu ublížení, vyvolanému „skandalonem“. Pro úplnost dodávám, že apoštol Pavel používá ve svých dopisech ještě jiná slova, která mají v zásadě tentýž význam jako skandalon – tj. překážka, past, kámen úrazu. Jsou odvozena od slovesa zakopnout (proskoptein) a zní proskopé (překážka k zakopnutí) a proskomma (výsledek zakopnutí, např. zavrávorání; nemusí to být vždy pád). To říkám proto, aby se snad někdo znalý řeckého Nového zákona neurážel nad tím, že jsem to nezmínil… 😉

SOUVISEJÍCÍ – Poklad v hliněných nádobách

Skandalon, překážka, past nebo kámen úrazu, se v Novém zákoně objevuje ve dvou základních kontextech, které si ukážeme na několika příkladech: zaprvé jde o skandalon týkající se hříchu, zadruhé jde o skandalon týkající se Krista (Jeho osoby, Jeho díla, Jeho učení, Jeho milosti).

1- Skandalon ohledně hříchu

Typickým představitelem „kamene úrazu“ ohledně hříchu je Ježíšovo varování světu hříšníků za jeho svody, zejména vůči těm slabším – ať už slabším ve víře nebo slabším v poznání (srovnejte s paralelou kladení překážek slepým!). Ježíš řekl: „Kdo by svedl k hříchu (dosl. byl skandalonem, pastí, překážkou, svodem pro) jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří („děti ve víře“), pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. Běda světu, že svádí k hříchu (dosl. kvůli skandalonům, svodům, pastem, překážkám)! Svody (skandala) sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho (skandala) přijdou.“ (Mt 18:6-7)

Varování z úst Ježíše pokračuje tím, že i naše údy (zástupně; naše sny, touhy, sklony, zvyklosti, tradice) nám mohou být skandalonem – léčkou a pastí! Proto je lépe se jich včas zříct a vzdát a raději trpět újmu a být za blázna v tomto světě, než později trpět věčným odsouzením spolu tímto padlým a zbloudilým světem. „Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu (je ti léčkou, překážkou, skandalonem), utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně.“ (Mt 18:8) Tento svět i naše tělesnost nabízí člověku mnoho léček a klade mnoho překážek na cestě poznání Boží pravdy a zakoušení Božího života. Ani jako křesťané nejsme vůči svodům světa a svého těla imunní. Dokonce i my sami můžeme být druhým lidem „kamenem úrazu“ na jejich cestě poznání Boha a Jeho záchrany z milosti v Kristu Ježíši; např. naší lhostejností, povrchností, pokrytectvím, strojeností, přezíravostí, odsuzováním hříšníků místo hříchů, apod.

Příkladem může být apoštol Petr, kterého kdysi Pán Ježíš napomenul, když Petr stavěl Ježíši překážku v Jeho odhodlání naplnit Boží misi určenou Mesiáši. Když Ježíš mluvil o tom, že jde do Jeruzaléma, aby tam byl zabit a pak vstal z mrtvých, Petr Ho odrazoval slovy: „Pane, to se ti nemůže stát!“ Ale Ježíš se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane (nepříteli)! Jsi mi kamenem úrazu (skandalonem), protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ (Mt 16:22b-23) Přílišné lpění k tomuto světu vedlo Petra, aby nevědomky kladl svému Spasiteli léčku směřující ke hříchu, k nedůvěře Bohu a neuposlechnutí Jeho hlasu. Ale Ježíš se ani svými přáteli nenechal odradit od svého dokonale důvěrného následování Otcovi vůle a dokončení úkolu, který měl od Otce. Díky Mu za to, že tak učinil, že překročil všechny překážky, že nezavrávoral, že se nedal chytit do pasti, ale z lásky zaplatil výkupné, svou svatou krev, za nás, za Petra i Pavla, za všechny hříšníky.

Skandalonem, kamenem úrazu či pastí, se můžeme stát i coby křesťané vůči jinému křesťanu. Jsou to situace, kdy nebereme v potaz, co druhý křesťan vnímá pro sebe jako hřích, a nebereme ohledy na jeho svědomí. Mnoho věcí nám totiž není nijak přikázáno a jsou na naší svobodě – příkladem může být co kdy jíme nebo držíme půst, naše oblečení na bohoslužbu, jak slavíme či neslavíme určité svátky nebo vnitřní potřeba pomodlit se v určitý čas. Kdybychom pohrdali tím, jak to má „nastavené“ náš bratr či sestra v Kristu, a nebrali na to zřetel, mohli bychom jim být skandalonem, kdyby pak jednali jako my, ale proti svému svědomí a přesvědčení. Opět se jedná o duchovní „kladení překážek“ na cestu slabším, zranitelným. Apoštol Pavel to rozebírá v listu Římanům, kde píše: „Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu (proskomma) a nepůsobili pohoršení (skandalon).“ (Římanům 14:13)

Silný ve víře pomůže slabšímu tak, že se sníží do míst, kde je ten slabý.

2- Skandalon ohledně Ježíše

To všechno byly příklady prvního kontextu skandalonu coby překážky či pasti ohledně hříchu. Nyní se podívejme na druhý základní kontext, ve kterém se mluví o skandalonu, překážce, nad kterou se lidé pohoršují, zakopávají o ní a padají. Jde o skandalon týkající se Krista. Ježíš sám prohlásil: „A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží“ (Mt 11:6) – neboli šťastný je ten, kdo by se nad Ježíšem nepohoršil, pro něhož není Ježíš překážkou na cestě poznání Boha, ale je mu naopak tou Cestou poznání Boha.

Již od počátku svého chození po této zemi byl Ježíš pro mnohé své současníky skandalonem. Byl v podezření, že je nemanželským dítětem. Byl obviňován, že se rouhá a staví se na roveň Bohu. Byl označován za pijana, za člověka, který se bratříčkuje s prostitutkami a celníky. Byl dokonce nařknut, že pracuje pro Satana a v jeho moci zla.

Ano, Ježíš šokoval a pobuřoval svým chováním. A také prohlášeními o sobě a o tom, kým je, např.: „Dřív než byl Abraham, já jsem.“ (Jan 8:58) Ježíš provokoval svým učením, když např. v podobenstvích stavěl do role hrdinů Samařany, nebo ukazoval na Boží milost s takovou ostrostí, která „bodala do očí“ všechny, co si zakládali na svých morálních kvalitách a dobrých činech. Ježíš otřásl představami svých zbožných současníků, když jim předložil svůj kříž jako oltář s obětním Beránkem, kterého sám Bůh poslal a připravil.

I dnes bývá Ježíš pro někoho kamenem úrazu a skandalonem. Anebo bláznovstvím a mýtem. A to ze stejných 3 důvodů. Odmítají to, kým Ježíš je: Božím i lidským synem. Odmítají to, co Ježíš učil: o milosti a odpuštění i pro ty nejhorší hříšníky; o Božím království, ve kterém jsou ti první poslední a ti největší slouží. Odmítají to, co Ježíš vykonal: Jeho kříž jako projev největší lásky a jediný prostředek smíření a pokoje. Přitom všechno to bylo potvrzeno a zpečetěno Ježíšovým vítězstvím nad hrobem, nad smrtí, nad hříchem. Ježíš byl „skandální“, ale přináší pokoj.

Blahoslavení a šťastní jsme my a každý, pro koho Kristus není pohoršením, pastí ani překážkou. Tam, kde my jsme byli svedeni ke hříchu nebo svedli druhého ke hříchu, tam Ježíš přichází, aby každého pozvedl mocí své milosti, aby ho očistil od špíny, aby mu dodal sílu vyrazit dál pevným krokem – za Ním a s Ním. On je ta cesta, kterou hledáš, ta pravda, která tě nezklame, ten život, po kterém toužíš. Amen.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 8. července 2023 Foto: Pixabay – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.