Genesis 49:28 … To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním.
Marek 3:14-15 … Ustanovil jich dvanáct (apoštolů), aby byli s ním, aby je posílal kázat a aby měli moc vymítat zlé duchy.
Milí přátelé, kteří jste světlem světa a solí země –
Původně jsem začal připravovat tohle kázání na neděli 12. prosince, 12. 12., minulého roku 21. Ale protože šlo o dobu Adventu, nakonec na něj nedošlo. A tak jsem ho dopsal a zařadil na dnešní neděli – z toho prostého důvodu, že v úterý tento týden bylo medializovanou událostí „magické“ datum 2. 2. 2022. Ten den se v naší zemi konalo mnoho svateb a také další lidé chtěli toto datum nějak oslavit nebo vykonat něco významného. Ještě víc pak lákala večerní hodina a čas 22 hodin 22 minut a 22 sekund. Kde jste byli v tento okamžik? Co jste dělali v té jedinečné chvíli? 22. 2. 2022 ve 22:22:22.
Tuším, že většina z nás tady nebyla nijak pohlcena touto „hrou se dvojkami“. Z Bible víme, že čísla samotná nemají žádnou magickou ani kouzelnou moc. Čísla neovládají naše životy, ani neurčují náš osud. Nicméně jsou v Písmu případy, kdy čísla a počty v ní uvedené mají nějaký symbolický význam. Nikoli magický, čarovný, ale symbolický, obrazný. Neboli je jimi vyjádřeno určité poselství. Nebo se shodnými čísly propojují různé události (např. 40 nebo 12). Nebo ta čísla mohou čtenáři pomoci porozumět některé události do větší hloubky.
SOUVISEJÍCÍ – Mluvení v jazycích – dar k budování v lásce
Nebojte se ale, není to tak, že by to základní poselství a svědectví a poučení, které nám Písmo přináší, bylo skryto výhradně nebo především v číslech v Písmu zmíněných. Nikoliv! Jsou to slova Písma – slova zapsaná lidmi, ale vdechnutá, inspirovaná Bohem – slova o Kristu a naší spáse v Něm, která nám odkrývají Boží skutečnosti a pravdy. Slova Písma pronikají do našich srdcí. Slova Písma jsou zaseta, aby v úrodné půdě našich srdcí rostla a vydávala vytrvale úrodu v našem životě s Bohem. Ze slov Písma čerpáme poučení, poznání i útěchu v každém čase.
Přesto se dnes podíváme na jedno z nejvýznamnějších symbolických čísel v Písmu – číslo 12. Co symbolizuje pro nás? Z malé násobilky víme, že 12 = 3 x 4. V hebrejské symbolice bylo odpradávna číslo 3 spojeno s Bohem (odtud třeba trojí zvolání „svatý, svatý, svatý“) a číslo 4 bylo spojeno se zemí (jsou „4 úhly země“, neboli 4 světové strany, ze kterých nebo do kterých dují „4 větry nebes“). Dvanáctka proto symbolizovala působení Boha po celé zemi a výsledek tohoto působení.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Starozákonní dvanáctka
Ve Starém zákoně vystupuje číslo 12 nejvíc do popředí ve spojitosti s 12 syny praotce Jákoba. Byli to Rúben, Šimeón a Lévi, Juda, Zabulón, Isachar, Dan, Gád, Ašer, Neftalí, Josef a Benjamin. Z těchto 12 synů pak Božím působením povstalo 12 kmenů národa Izrael. Četli jsme si dnes úryvek z Genesis 49, ve kterém otec Jákob, přejmenovaný Bohem na Izraele, na sklonku své pozemské pouti žehná svým synům jedinečným požehnáním, zahrnujícím jejich budoucí roli a osud. Všichni patřili k Božímu lidu a potomstvu Abrahama, ale každý z nich byl požehnán jinak.
Všimněte si, že prvorozenecké právo Jákob odebral nejstaršímu Rúbenovi, který kdysi spal v otcově loži s otcovou ženinou/konkubínou Bilhou (Gen 35:22). „Nebudeš však první, protože jsi vstoupil na otcovo lože.“ Dále Jákob zlořečí krutému hněvu a zlobě Šimeóna a Léviho; nechce s ní mít nic společného. „Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla tak krutá.“ Tito bratři dříve svéhlavě povraždili dospělé muže v Šekemu za to, že syn jejich krále, mladý Šekem, znásilnil a pak si vzal za ženu jejich sestru Dínu (Gen 34:25). Otec Jákob odsoudil jejich rozvášněné násilí a předpověděl jim, že jejich potomci budou rozptýleni mezi ostatní. A vskutku, kmen Šimeóna v Zaslíbené zemi obsadil jen pár měst na území kmene Juda, zatímco kmen Léviho dokonce nevlastnil žádné území, žádnou půdu, ale jeho pozdější potomci se stali kněžími, koheny, kteří žili v různých městech po celé zemi a po skupinách sloužili v chrámu. Synu Judovi pak otec Jákob požehnal a předpověděl mu, že z něho vzejde Mesiáš – ten, jehož „budou poslouchat lidská pokolení“.
Bůh tedy vyvolil 12 mužů, z nichž povstaly kmeny, mezi nimiž Bůh působil na této zemi. Působil řekněme „dostředivě“, jelikož lidé z ostatních národů se měly přidat k Izraeli a k jeho Bohu Hospodinu. Po vzoru moábčanky Rút, která své izraelské tchýni Noemi řekla: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rút 1:16) Tento vyvolený Boží lid se zrodil z jednoho otce, Jákoba-Izraele, a později měl i jednoho vůdce, krále Davida, o němž Hospodin prohlásil: „Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem.“ (2. Samuelova 5:2) A byl jím, ne však navěky.
Novozákonní dvanáctka
To všechno bylo totiž jen „stínem budoucích věcí“, předobrazem toho, co přinese Nová smlouva pod vládou nového Davida, Ježíše, Mesiáše, který je Pastýřem a Vévodou Božího lidu navěky. Ale vidíme zde určité paralely. Také Ježíš povolává 12 mužů, apoštolů, čili vyslanců, skrze které Bůh působí svou mocí. A působí tentokrát „odstředivě“, jelikož je vysílá (proto vyslanci), aby šli do celého světa, do všech čtyř koutů země, a učili tam lidi, co Ježíš říkal i vykonal pro jejich věčnou záchranu, a křtili ve jméno trojjediného Boha na odpuštění hříchů.
SOUVISEJÍCÍ – Významný verš – Ester
Každý, kdo jejich svědectví – které je živé a platné i dnes po stovkách let – uvěřil a připojil se při křtu k Božímu lidu, „povstal“, obrazně řečeno, z těchto 12 apoštolů; je na nich postaven jako Boží stavba. Jak napsal apoštol Pavel křesťanům z nežidovských národů: „Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.“ (Ef 2:19-20) I my, jako všichni křesťané, jsme se zrodili z jednoho Otce, z Boha, a máme jednoho vůdce, Pána Ježíše Krista. My jsme zahrnuti do té novozákonní symbolické dvanáctky.
A tak vězme, že jsme tu, aby skrze nás působil Bůh v tomto světě. To je naše role, náš úkol zde na zemi! Nejsme tu, abychom někde v osamění a v izolaci rozvíjeli svou (často jen domnělou) zbožnost; jsme tu, abychom druhým svědčili, slovem i činem, o tom, který byl dokonale Zbožný za nás. Nejsme tu, abychom si to tady „jak se patří“ užili. Jsme tu, abychom „obvazovali rány na těle i na duši“ těm, kteří si to zrovna moc neužívají.
Nezáleží na tom, jaké je datum. Nezáleží na tom, zda žijeme v míru, nebo v době, kdy Bůh otřásá zemí a jejími falešnými jistotami. Naše role zůstává stejná: obětavě sdílet lásku a s ní i pomoc, zvěstovat spásnou víru, a tím přinášet pokoj, utěšovat nadějí, která se neupíná k tomuto padlému a pomíjivému světu, ale hledí ke Kristu, k Bohu, který je v každé chvíli s námi a přebývá v nás navěky. Můžeme být odvážní, neboť s Ním není malých rolí…
Mladé křesťanky Míša a Katy zpívají ve své písni Uč nás, Pane o naší úloze v tomto světě:
„Uč nás, Pane, světu být světlem, ve dnech, kdy slábne a ztrácí zájem.
Uč nás, Pane, světu být solí, v místech, kde hořkne a kde ho to bolí.
Pane, kdo jiný, měl by být světlem, kdo jiný než my ve světě šerém,
Pane kdo jiný, měl by být solí, kdo jiný než my, kteří jsme Tvoji.“
Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 6. března 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
1 Komentář
Mirek P.
Dobrý vhled. Tak jako obvykle.