Zjevení 12:1-2,17:3,21:2 … „A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina.“ … Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích. … A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
Milí přátelé, očištění a ozdobení pro svého nebeského ženicha –
Stalo se mi při rozhovoru s velmi starými lidmi, přes 80 a 90 let věku, že mluvili o svém synu, který už samozřejmě byl také dávno dospělý, a jeho ženu nazývali „nevěstou“. Řekli třeba, že k lékaři je odveze „nevěsta“. Přišlo mi to docela zvláštní, nazývat ženu jejich syna po mnoha letech manželství stále „nevěstou“. Pak jsem ale zjistil, že nevěsta bylo v minulosti používáno také ve významu „snacha“ nebo „švagrová“. Proč tomu tak je?
SOUVISEJÍCÍ – Zjevení poodhaleno – Sedmera pohrom
Když se podíváme na původ slova „nevěsta“, existují dva základní pohledy na to, od čeho je odvozeno. Jeden říká, že se to slovo vyvinulo z předpony ne- a slovesa vědět; nevěsta je tedy (pro rodinu ženicha) žena neznámá, nepoznaná. Druhý výklad odvozuje význam od slova nový a slovesa vést; tedy nevěsta je žena nově přivedená. Tak či onak, nevěsta byla ženou, kterou si hodlal muž vzít za manželku a která pro jeho rodiče a sourozence byla neznámou či nově přivedenou, nyní převážně označovanou jako snacha popřípadě švagrová.
Zajímavá je i skutečnost, že později (někde se uvádí od 16. století) se v písemnostech objevuje odvozenina: „nevěstka“, s přidaným jedním písmenkem -k-. Nevěstka byla blízko tomu, aby byla nevěstou, ale přesto se od ní lišila. Byla to žena, která střídala muže, byla často na vdávání (tedy v pozici nevěsty), ale nikdy se nevdala. Taková „obecní žínka“. A to slovo se postupně vžilo k označení ženy prodejné, prostitutky, která poskytuje své tělo a sexuální potěšení za úplatu či jinou výhodu. Je nevěstou všech, kteří zaplatí, ale opravdově není nevěstou nikoho.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Dnes jsem začal tímto úvodem o nevěstách a nevěstkách z jednoho určitého důvodu. Je to proto, že v knize Zjevení vystupují obrazy tří žen – obrazy, které symbolizují a charakterizují něco pro nás velmi důležitého. Pokusíme se proto dnes „poodhalit“, kdo jsou tyto ženy, koho mohou zosobňovat, koho nám mohou připomínat či evokovat, a proč jsou vlastně v Písmu zmíněny.
Těmi třemi ženami budou těhotná žena pronásledovaná drakem, nevěstka sedící na šelmě a nakonec nevěsta oděná pro svého ženicha.
Historická vsuvka
Než se k těm ženám dostaneme, připomeňme si, že v historii starozákonního Božího lidu došlo ke dvěma přelomovým událostem, které se staly příslovečnými a ikonickými. Zaprvé šlo o vyjití z egyptského otroctví (Izrael) a zadruhé odvedení do babylonské zajetí (Judsko). Egypt byl v myslích Izraelců synonymem pro útrapy, příkoří a nesvobodu, z čehož všeho byli vysvobozeni Hospodinem. Babylón byl v jejich chápání naopak spojen s nevěrností a prodejností Božího lidu a s Hospodinovým spravedlivým trestem. Ta nevěrnost lidu se tehdy projevovala šířením kultu Baala a stavěním model; zatímco prodejnost lidu měla podobu hledání spojenectví s okolními velmocemi, i za cenu vazalství, namísto hledání útočiště a síly u jejich Boha, Hospodina.
Těhotná žena a její potomstvo
Ve 12. kapitole knihy Zjevení čteme o znamení na nebi, které tehdy spatřil apoštol Jan. Byla to žena, která čekala dítě, a byl to drak, který chtěl to dítě zahubit a který později ženu a její další potomky pronásledoval. Ta žena byla oděna sluncem, nebeskou slávou, a porodila syna, který „bude pást železnou berlou všechny národy“. Z toho jasně poznáváme, že tím synem je Ježíš, zaslíbený Mesiáš, dobrý Pastýř a Vládce pokoje. A ten veliký drak představuje ďábla, dávného Pokušitele a Žalobce Božího lidu, který byl poražen Kristem – Jeho bezhříšně prožitým životem a přijatou zástupnou obětí za nás. A ďábel byl vyhnán z nebes se svými andělskými nohsledy.
Možná by někdo mohl vidět v té ženě Marii, pozemskou matku Ježíše, která Ho porodila. Ale tu ženu je třeba chápat daleko šířeji. Vzpomeňme na pramáti Evu a na Boží slova určená satanovi v zahradě Eden: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Genesis 3:15) Ježíš je tedy i símě Evy, je lidským potomkem. Ale především je potomkem těch z Eviných dětí, které vzývaly Hospodinovo jméno a očekávaly potěšení Izraele, tedy Mesiáše a Jeho vládu. Ta těhotná žena zosobňuje všechen starozákonní Boží lid – zejména lid, který vyšel z moci Egypta (coby satanského zotročitele), lid, kterého vody moře nezastavily, lid, který putoval pouští do Zaslíbené země. Z tohoto lidu, z Izraele, a později ze Židů (z kmene Judy) se zrodil Mesiáš. „Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já,“ předpověděl kdysi Mojžíš (Deu 18:15).
SOUVISEJÍCÍ – Zjevení poodhaleno – Lev z pokolení Judy
Ten drak ve Zjevení však dál pronásleduje ženu a její další potomky, kterými je novozákonní Boží lid. Ano, i my obrazně „prcháme pouští tohoto světa“ a putujeme do zaslíbené nebeské domoviny. I nás Bůh provází a ochraňuje, a to po celou novozákonní éru, dobu od Kristova vítězného nanebevstoupení až po jeho vítězný návrat, dobu, která je opakovaně ve Zjevení označena symbolicky: 3,5 roku, čili 42 měsíců, neboli 1260 dní, druhá polovina posledního „týdne let“.
Pro nás je však důležité si z této části pamatovat, jak jsme byli spaseni, jak jsme se stali Božím lidem, jak jsme zvítězili nad ďáblem! Mocný hlas v nebi to hlásal zřetelně: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.“ (12:10-11)
Krev Beránka nás při křtu očistila od hříchu a slova našeho svědectví, přiznání se ke Kristu před lidmi, navzdory posměchu či hrozbě smrti – právě tím porážíme žalobce, který nás osočoval ze hříchu a v nás probouzel pýchu (za své zásluhy) či beznaděj (za svá selhání). Je to jen a pouze Ježíš Kristus, za nás obětovaný Beránek, kdo je naší chloubou, o kom svědčíme světu, kdo nám v srdci vládne.
Nevěstka — Babylón veliký
Nicméně je tu ještě další znamení ženy. V kapitole 17 a 18 se objevuje nevěstka, prodejná žena, sedící na mnohohlavé a mnoho-rohaté šelmě. Ta šelma představuje všechny krále světa, mocné pozemské vládce, kteří jsou sice ustanoveni Bohem, avšak působí pod vlivem draka, alias ďábla. To se projevuje tím, že plení, hubí, vykořisťují, zotročují, ubíjejí všechny, kteří jim stojí v cestě za slávou a mocí a bohatstvím. A ta nevěstka si osedlala tuto šelmu a duchovně „smilní s těmito králi světa“. Měla by být zasnoubena Králi králů, ale ona místo toho hledá spojenectví s mocnými světa, kteří přece vládnou zjevně, tady a teď.
„Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami.“ Je to žena královsky bohatá a svůdná, přitom je však zpitá krví mučedníků, svatých Ježíšových svědků. Je usazená nad vodami, tedy nad mnoha národy, davy, rasami a jazyky. Její vliv je celosvětový. Nakonec je však nenáviděna onou šelmou, pozemskými vládci světa, kteří ji rozsápou a spálí. Vykonají soud, který nevěstce určil Hospodin, jemuž byla a zůstala nevěrná.
Ta žena měla napsáno tajemné jméno na svém čele: „Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi.“ Zatímco u prvního zjevení ženy těhotné a prchající nám na mysli vytanul odkaz na Egypt a exodus, zde zase přijde na mysl ta druhá přelomová událost židovské historie a odkaz na exil v Babylóně pro nevěrnost a prodejnost Božího lidu. Kdo konkrétně je ale onou prostitutkou ze Zjevení?
SOUVISEJÍCÍ – Jak žít ve světě, kde nejsme doma
Některým evokuje tato babylonská nevěstka „starý Jeruzalém“, město, které odmítlo Mesiáše, za jehož branami byl Kristus ukřižován, město zastupující tu část Božího lidu, která odpadla, nikdy se k Hospodinu srdcem nevrátila a dokonce zpočátku vyznavače Ježíše pronásledovala. Vzpomeňte třeba na farizeje a saduceje Ježíšovy doby, kteří si Boží Zákon ohýbali podle svého a spolupracovali s římskou okupační mocí, dokud jim zaručovala jejich vliv a postavení. Nebyli snad oni příkladem duchovní nevěrnosti a prodejnosti?
Jiným je babylonská nevěstka symbolem Říma a tehdejší okupační vlády v čele s císařem, který žádal božské pocty. Také Římská říše seděla nad mnoha národy a později krutě pronásledovala křesťany. Otázka je, zda lze tuto pohanskou říši považovat za nevěrnici Hospodinu – nebyla mu přece nikdy zasnoubena. V době středověké reformace se ale Řím opět dostal mezi horké kandidáty na babylonskou nevěstku – vždyť právě tam bylo centrum římsko-katolické církve v čele s papežem. V té době už velká část Božího lidu během stovek let výrazně zesvětštěla, měla mnohem více mocenské zájmy a ambice, než byla pokorná duchovní služba světu. Sám papež měl svou armádu a vedl války proti či ve spojenectví s pozemskými vládci. Nebyla snad papežská církev příkladem duchovního smilství a zaprodanosti? Martin Luther, a mnozí další, o tom byl přesvědčen, když psal svůj traktát s názvem O babylonském zajetí církve (1520).
Pro nás je však důležité si z této části pamatovat, jaké charakteristiky má ona nevěstka. Nejde tedy o to přesně ji identifikovat, protože její vlastnosti a tendence a hodnoty se budou stále projevovat do konce věků, než bude zničena. Nevěstka je nevěrná ženichovi – jde tedy o každé duchovní odpadlictví od živého Boha, zjeveného v Kristu. Nevěstka je velmi krásná, ozdobená, bohatá – chce se lidem líbit, chce jim být přitažlivá a hledá jejich uznání. A ta nevěstka sedí na šelmě – je více než ochotná ke spolupráci s mocnými světa, protože chce být vlivná, známá a na výsluní, než aby sloužila někde ve skrytu před „reflektory světa“. A ta nevěstka je zpitá krví věrných – tím, co dělá, co učí a hlásá, likviduje a hubí ty, kteří jsou a chtějí zůstat věrni Bohu.
Je to varování pro každou křesťanskou církev, každý sbor, každého Božího služebníka! Chci se zalíbit světu víc než Bohu? Chci mít podíl na politické moci ve světě, možnost ovlivňovat dění? Deru se nahoru, i když přitom někdy popírám Boží zásady? Nedávám císaři, co patří Bohu?
Babylonská nevěstka zosobňuje každou církev odpadlou od své hlavy, totiž Krista; prodejnou ve svém učení, jen aby se zalíbila světu a jeho aktuálním hodnotám. Co třeba církve, které se chlubí tím, že oddávají stejnopohlavní páry, a ty, které to pohoršuje, označují za zkostnatělé fundamentalisty. Co třeba církve, kde v kázáních převládají názory na aktuální politické situace ve světě nebo stanoviska a doporučení k tomu, koho volit do vlády či za prezidenta.
Jedno je jisté, s babylonskou nevěstkou nechceme mít nic společného, nechceme mít podíl na jejích skutcích, abychom nesdíleli i její osud, její zkázu. Proto Boží hlas z nebe volá: „Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy.“ (18:4)
Naopak, kým chceme být a zůstat, to představuje třetí žena ze Zjevení!
Nevěsta — nový Jeruzalém
V kapitole 21 je Janovi ukázána nevěsta a choť Beránkova. Je to jiné město, než Babylon; je to svaté město, nový Jeruzalém, sestupující z nebe, ozdobený jako nevěsta pro svého ženicha (ne pro svět). Je to zároveň Boží příbytek, Jeho stan uprostřed lidí. Světlem je tam Beránek sám, který okouzluje všechny ty, kdo zapsáni jsou v knize života. „A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ (21:4)
To je to, proč naše víra vytrvá s pohledem upřeným na Ježíše. To je to, proč naše láska nevychladne, když nás má ve své moci láska Kristova. To je to, proč naše naděje nehasne, když ji upínáme „k městu s pevnými základy, jehož Stavitelem a Tvůrcem je sám Bůh“ (viz Židům 11 a 12). Ano, i my toužíme po lepší vlasti, vlasti nebeské, kde máme občanství a trvalé bydliště. Kde máme svého milého…
Kam mířit?
Spisovatel C. S. Lewis kdysi napsal:
„Miřte na nebesa a dostanete navíc i zemi. Miřte na zemi a nedostanete ani jedno.“
Z potomků těhotné ženy se může stát nevěstka, když bude „mířit na zemi“ s jejími požitky a hodnotami. Nebo z ní bude nevěsta Kristova, když bude mířit srdcem na Něho. A ví, že „kdo vítězí, bude dědicem všeho“.
Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 7. května 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
15 Komentáře
Karel Krejčí
Ano, je to pravdivý obraz tohoto světa. V jeho běžných záležitostech mnoho věcí stojí na kompromisech, na dohodách, na snaze hledání „zlatého“ středu, na prospěšnosti pro koho a pro co, atd. Na tom není nic špatného, jinak to prostě nejde a je to charakteristika a obraz dění tohoto světa. Avšak tento princip nelze přenést na dva zcela odlišné světy. Přiznejme si, že tato „spolupráce „nefunguje nijak násilně, ale naopak nenápadně, s výhodami pro obě strany a je již tak zažitá, že žádná z obou stran si netroufá (není v jejich zájmu) tuto provázanost významným způsobem přerušit. A právě proto je zmíněn zcela zásadní biblický princip:
Stejně jako nelze vylepšit tento padlý svět, nelze ani vylepšit onu zmíněnou církev a spravedlivý Bůh sám vyzývá, jak se má věřící zachovat. A tam, kde vyjádření slovy je nedostatečné nebo lze nějakým způsobem zpochybnit a překroutit, Písmo používá nezpochybnitelné obrazy – čistotu Kristovy nevěsty.
Děkuji za pravdivý komentář.
pavel v
Milý pane Krákoro,
velmi se mýlíte v tom, co naznačujete svou řečnickou otázkou: „Chci mít podíl na politické moci ve světě, možnost ovlivňovat dění?“ Rád bych vysvětlil, že v demokratickém politickém systému podíl na politické moci máte, ať chcete, nebo nechcete. Tím pádem nesete i odpovědnost za to, jak se svou mocí naložíte. Jednou, na posledním soudu, se z toho budete zodpovídat před Nejvyšším Soudcem. Uvedu příklad, co se může stát, když „hřivnu“, představující politickou moc, „zakopete“.
Adolf Eichmann byl „technologem holocaustu“ v hitlerovském Německu a měl tak podíl na vraždě milionů Židů. Po válce uprchl do Argentiny. Izraelská tajná služba Mosad ho tam vypátrala a unesla do Izraele, kde byl souzen a popraven. Během procesu bylo mladé filozofce Hannah Arendtové umožněno, aby s Eichmannem dělala rozhovory. Ta ke svému překvapení zjistila, že Eichman nemá nejmenší výčitky svědomí. Eichmann byl totiž vychován v protestantské křesťanské rodině v úctě k zákonům a k autoritám. Eichmann žádný zákon neporušil a Hitlerova vláda byla pro něj legální autoritou.
Když američtí vojáci ve druhé světové válce osvobozovali německé koncentrační tábory, byli zděšeni tím, co tam viděli. Ptali se blízkio bydlících lidí, jak se mohl relativně kulturní německý národ dopustit takových zvrhlostí. Prostí Němci jim odpovídali: „My jsme za to nemohli – museli jsme plnit rozkazy, jinak i nám hrozila smrt.“ Nebyla to však pravda. Po válce napsal filozof Karl Jaspers knihu Otázka viny. Tam doložil, že Hitlerových zvěrstvech nesli spoluvinu všichni ti, kdo ho volili. Ale nejen oni, také ti, co nehnuli prstem, aby se Hitler nedostal k moci.
Pane Krákoro, jste kazatel – zvažte, že lhostejnost může vyústit v těžké zlo.
Honza B.
Pane Krákoro,
mohl byste VYSVĚTLIT MÍSTO v Bibli, které dle Vás učí, že “doba od Kristova vítězného nanebevstoupení až po jeho vítězný návrat, je dobou, která je opakovaně ve Zjevení označena symbolicky: 3,5 roku, čili 42 měsíců, neboli 1260 dní, druhá polovina posledního „týdne let“.“ Zde tento fakt pouze konstatujete bez doložení a vysvětlení.
Jaké jsou DŮVODY, Z TOHO, co říká Písmo, které Vás vedou k přesvědčení, že 3,5 roku je symbolických?
Je tedy i symbolický CELÝ poslední týden let? ČÍM začal, ODKDY trvá? Existuje-li poslední týden let, znamená to, že snad existuje i předposlední týden let, předpředposlední atd. – jsou také symbolické? Všechny, či jen některé? JAKÝM PRAVIDLEM, PODLE ČEHO se v tomto konkrétním případě ŘÍDÍTE PŘI VÝKLADU, jakých 3,5 let či jaké týdny let mají či nemají být vykládány symbolicky? CO o tom rozhoduje?
Bylo by tedy dobré VYSVĚTLIT CELÝ KONTEXT PÍSMA, z kterého Váš výklad vychází.
Děkuji.
Petr Krákora
Pro pana Pavla V.
Mám zato, že právě tendence zapojit církev do vládního aparátu může vést k nečekaným anomáliím, jako je slepá poslušnost lidem místo Bohu (viz případ Eichmann), používání politicky korektního vyjadřování místo pravdy Božího slova, získávání většinové podpory nebo veřejné popularity skrze ústupky Božím zásadám, prosazováním vlastní agendy namísto té Boží, soustředění se na partajní soudržnost místo odpovědnosti jednotlivce, atd.
Jistě jako občané země máme úkol ovlivňovat politické dění — nepřímo (volby, modlitby, podpora) či přímo. Jako občané nebes máme ale vyšší úkol a cíl — ovlivňovat život a spásu lidí kolem nás! Tento úkol nesmí být nikdy zastíněn tím prvním.
Petr Krákora
Pro Honzu B.
Zjevení 11:2-3 … pohané pustoší svaté město (církev) po 42 měsíců, zatímco dva svědci (z úst alespoň dvou svědků je svědectví věrohodné) prorokují 1260 dní
Zjevení 12:6,14 … žena, co porodila syna, je na poušti, ukryta před hadem v Božím útočišti, po dobu 1260 dní, resp. 3,5 roku
Zjevení 13:5 … šelmě mluvící rouhavé věci byla dána pravomoc na 42 měsíců
Všechny odkazy jsou na tutéž novozákonní dobu, od vzniku církve do posledního soudu na konci věků. Během ní se dějí tyto obrazně popisované události.
Zbytek komentáře je na delší rozpravu. Načrtnu jen tolik: Matouš 1:17 – Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct (DVA TÝDNY), od Davida po babylónské zajetí čtrnáct (DVA TÝDNY) a od babylónského zajetí až po Krista čtrnáct (DVA TÝDNY). Co chce Matouš říct, je, že s Kristem nastal SEDMÝ TÝDEN. Na jeho konci přijde jovel, milostivé léto. V polovině toho „sedmého týdne“ pak přinesl Kristus plnou oběť za lid a ta druhá polovina právě probíhá.
Tak to alespoň chápu. Ale není to podstata a základ všeho, proto to zmiňuji jen na okraj a nevěnuji tomu v kázání víc prostoru. A nebudu ani v komentářích… 😉
pavel v
Vážený pane Krákoro,
děkuji za repliku. Děkuji, že jste se v ní nepostavil na pozici jiných diskutujících, kteří hlásají ignorovat tento svět, jelikož podle nich my, křesťané očekáváme jiný, lepší svět a v tomto smyslu na tomto světě vůbec nezáleží. Tento názor je vlastní pánům Ašerovi, Krejčímu a Aronovi. Jsem rád, že jste napsal, že „máme úkol ovlivňovat politické dění“.
Petr Krákora
Tak ten náš úkol ovlivňovat politické dění (a jeho vztah k tomu vyššímu úkolu) je dán např. v těchto verších NZ:
1. Petrův 2:17 – Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.
1. Timoteovi 2:1-2 – Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.
Titovi 3:1-2 – Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. Ať jsou vždy hotovi jednat dobře. Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně.
Římanům 13:6 – Proto také platíte daně – vždyť jsou to Boží služebníci a pilně se věnují své práci.
Mám zato, že proti těmto úkolům tu nikdo nebrojí. Možná je to spíš míra a způsob aktivního zapojení se do vládních sfér a jednání, která tu vzbuzuje neshody…
Honza B.
1.
Pane Krákoro, zdá se, že máme odlišný náhled na to, jak Zjevení vykládat. Různá interpretace je pak jen logickým důsledkem toho všeho. Osobně se nesnažím věci zduchovňovat či alegorizovat či vymýšlet, co text znamená, PŘEDNĚ jen nechávám text Zjevení „ŘÍCT CO ZNAMENÁ“.
Tedy, pro mě je „Boží svatyně/chrám“ prostě „Boží svatyně/chrám“, „2 svědci“ jsou „2 svědci“, „42 měsíců“ je „42 měsíců“, „1260 dní“ je „1260 dní“.
Zj 11 – můj pohled
Je zde popsána budoucí bitva o Jeruzalém, jejímž kontextem je existující vystavěný chrám, přičemž pohané budou šlapat po svatém městě po 42 měsíců. V kontextu této bitvy o Jeruzalém a pustošící ohavnosti (viz Dan 9 a Mat 24:15) a pošlapávání svatého města a velkého zemětřesení, druhého běda, budou stát v centru událostí 2 svědci, proroci, a budou prorokovat po 1260 dní, budou mít velkou duchovní autoritu projevující se v jejich působení, budou však zcela podřízeni Ježíši a budou prosazovat jeho zájmy, bude to však i čas mučednictví ale i Boží slávy manifestované skrze tyto 2 svědky. Budou třeba i ochraňovat zůstatek Izraele v této době. Svědci budou nakonec zabiti, následně však oživeni duchem života z Boha. Je toho hodně co k tomu říct, jak např. „vstoupí do hry“ Zach 14, Luk 21.
2.
Zcela souhlasím s tím, že je obrovské množství důležitých témat ve Zjevení, které si zaslouží naši pozornost. Není pochyb.
Na druhou stranu vůbec nepovažuji za jako okrajový poslední týden let, protože místo Písma odkud pochází, prokazuje, dle mého názoru, že tomu není tak, jak tvrdíte, tedy že “doba od Kristova vítězného nanebevstoupení až po jeho vítězný návrat, je dobou, která je opakovaně ve Zjevení označena symbolicky: 3,5 roku, čili 42 měsíců, neboli 1260 dní, druhá polovina posledního „týdne let“.“
Dopady jsou potom veliké: předně stran samotného stylu výkladu – viz první odstavec v 1, 1260 dní není, v důsledku, posledních cca 2000 let (resp. doba od Kristova vítězného nanebevstoupení až po jeho vítězný návrat), a celý ten výklad se pak, dle mého názoru, jako KOMPLEXNÍ výklad už stane chybný (JAKO CELEK), protože je obrovské množství Písem, která jsou na ono místo v Písmu navázány, přičemž se na něj odkazuje i Ježíš jako zcela klíčový.
Eva Hájková
Podle mého názoru patří do sféry politiky, když lidé ve styku s druhými prosazují své vlastní zájmy či záměry nebo něčí zájmy či záměry. Snaží se něco nebo někoho ovlivnit za nějakým účelem. Jakousi „politiku“ tedy člověk dělá i v soukromí, nejenom na veřejnosti. Jediný nepolitický vztah k druhým lidem je láska, kdy člověk nic neprosazuje ani záměrně neovlivňuje, ale prostě miluje, aniž si klade podmínky. Láska je absolutně nepolitická.
pavel v
Paní Hájková,
William Wilberforce (24. srpna 1759 – 29. července 1833) byl britský politik a filantrop, který v britském parlamentu vedl kampaň proti obchodu s otroky a za sociální reformy. Jeho kampaň byla završena úspěchem v roce 1807, kdy byl schválen zákon o zrušení britského obchodu s otroky, což od následujícího roku začala Británie vnucovat také ostatním námořním mocnostem.
Proč není ani v křesťanských kruzích příliš znám, je možná dáno tím, že nebyl ani misionářem ani kazatelem, nýbrž věřícím politikem a řečníkem. Než ovšem začnu líčit, kým a čím vším William Wilberforce byl, považuji za důležité zmínit, co nebyl. William nebyl lhostejný. Už od dětství měl soucit s druhými lidmi, a proto se mu v pozdějších letech politického zápasu těžko chápala lhostejnost jiných.
https://www.wilberforce.cz/lang_cs/aktualita/1/348/
https://www.youtube.com/watch?v=HsCp5LG_zNE
Jak vidíte, Wiberforceho politika byla motivována láskou.
Eva A.
Mám stejný pohled na Zjevení jako pan Honza B. Dnes jsem si jej znovu pročítala.Jedná se o skutečné věci a skutečné události. Chrám je nově postavený chrám v Jeruzalémě, 2 svědkové jsou skuteční muži . 3,5 let je 3,5 let. Vše se stane tak, jak je tam prorokováno.Viz 2. Tesalonickým 2.kapitola.
Petr Krákora
Hned v úvodu Zjevení 1:1 je napsáno, že to vše Bůh Janovi „naznačil“ (esémanen), což souvisí se slovem „znamení“ (sémeion, viz např. Zj 12:1 – znamení na nebi). Čili byly to skutečné výjevy, ale byly dány jako znamení, která něco znamenají, na něco odkazují, něco vystihují, něco charakterizují. Myslí si snad někdo, že křesťanské sbory jsou svícny? Nebo že Ježíš není člověkem, ale čtyřnohým beránkem? Nebo že satan se ztělesní do velkého draka?
Mimochodem, napadlo někoho, jak se vlastně „zjeví“ délka nějaké doby — jak třeba viděl Jan dobu 3,5 roku nebo 1000 let? Jen přemýšlím nahlas…
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Neřekla jsem, že politik nemůže mít lásku a nemůžu soudit, který z nich ji měl či neměl, jen že láska je něco jiného než politika. To, že se snažil o zrušení otroctví, samo o sobě ještě o lásce nesvědčí. Otroctví mohlo být zrušeno účelově. Například z ekonomických důvodů. Třeba proto, že někdo, kdo otroky nevlastnil, potřeboval svobodnou pracovní sílu.
Ale můžu vám klidně věřit, že Wiberforce byl i soucitný.
Vidím, že je i v seznamu filantropů, což jsou většinou samí bohatí lidé.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Filantropie
Mirek P.
Abychom si tedy trochu přiblížili životní cestu W. Wilberforce. Vyrůstal ve velmi zámožné rodině v době tzv, Prvního velkého probuzení. Tím byl dotčen, když byl načas svěřen strýci a tetě, když byl v obecné škole v Hullu nespokojen kvůli šikaně. Po svém návratu domů tento vliv poněkud vyvanul. W. během studií i prvního poslaneckého mandátu rád cestoval, bavil se, hrál karty. Na britských ostrovech bylo otroctví zrušeno již tzv, Sommersetovým precedentem roku 1772 (to bylo Wilberforcemu 13 let ). Hned nato byla především z popudu kvakerů založena komise pro zrušení obchodu s otroky na zámořských územích. Wilberforce prožil skutečné obrácení a vydání života Kristu až v roce 1784. Jeho přínos tkví v tom, že se přidružil k tzv. Claphamské sektě, skupině majetných a přitom skutečně horlivě Kristu vydaných občanů a s jejich podporou přinášel své návrhy ve sněmovně rok co rok až do schválení r. 1807.
Je dobře, že v Česku byl založen institut po Wilberforcovi pojmenovaný. Píšu zde tento příspěvek proto, aby nebyl vyzdvihován jednotlivec, ale připomenuto celé duchovní hnutí, které vedlo lidi především k osobnímu následování a přijetí Ježíše jako Spasitele z vlastních hříchů. I ta Amazing Grace ( Úžasná milost ) pochází od Wilberfoceho předchůdce a rádce Johna Newtona. Osobně mám raději tuto variantu https://www.youtube.com/watch?v=CDdvReNKKuk
Mirek P.
Když už je tu téma Amazing Grace, dám ještě odkaz na krátký dokument vytvořený Asbury Univerzity (! ) 2011 https://www.youtube.com/watch?v=8m8AHHduTM0
Tuto píseň píše pastor Newton r. 1772 pro svůj sbor na novoroční shromáždění. Je to 25 let poté, co sám jako kapitán otrokářské lodi volal v bouři 11 hodin k Bohu o milost. Byl to Newton, který mladému Wilberforcemu po jeho obrácení rozmluvil chuť vzdát se politické kariery a prosazovat Boží záměry tam, kde je. A Newton umírá 1807, několik měsíců po přijetí zákona proti zámořskému obchodu s otroky. K jeho posledním slovům patří : Paměť mě již opouští, ale 2 věci stále vím – já jsem veliký hříšník a Kristus je veliký Zachránce.
Nevěnujme tolik pozornosti weaponizované historii – koloběhu vzájemných křivd a krutostí, trvale se opakujících v lidských dějinách. Učme se historii Boží milosti, která mění člověka na věky.