Ano, Bůh opravdu vyžaduje dokonalost

„Bůh přece nečeká, že budeš dokonalý.“

To se mezi námi křesťany říká, ale je to pravda? Myslíme to dobře. Chceme povzbudit ostatní věřící, kteří bojují s hříchem. Uznáváme realitu hříchu, a neschováváme se za fasádou. A také chceme snížit napětí, když mluvíme o své víře s nevěřícími a snažíme se nevypadat zákonicky.

Když však snižujeme Boží očekávání od nás lidí a snižujeme důraz na vážnost jeho příkazu, abychom byli svatí, pak ve skutečnosti činíme jeho milost lacinou a ztrácíme výhled na jeho úžasná zaslíbení.

Příkaz, který je míněn vážně

Petr ve svém prvním dopise píše věřícím, kteří kvůli Ježíši procházejí pronásledováním. Oslovuje je jako „vyvolené příchozí rozptýlené“ a zdůrazňuje, že jejich současný svět a utrpení ustoupí a dá prostor „dědictví nezničitelnému, neposkvrněnému a nevadnoucímu, uchovávanému v nebesích pro vás“ (1. Petrův 1,4).

Podrobně popisuje velikost Božího milosrdenství, když se narodili znovu (v. 3) a prožívají Boží ochranu (v. 5). Jeho slova překypují realitou Boží milosti.

Petr nás ujišťuje o Boží milosti, ale neříká, že nemusíme být dokonalí. Vyzývá nás: „Jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: Svatí buďte, neboť já jsem svatý“ (1. Petrův 1,15-16).

To je vážné. Petr zde nenechává volný prostor. Tento verš nemůžeme vykládat polovičatě. Svatost je součástí Boží podstaty, a když Bůh chce, abychom byli jako on, pak nemáme na výběr, jestli máme být svatí, nebo ne.

Se stejnou vážností mluví Ježíš: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Matouš 5,48). „Dokonalý“ znamená „dělat, co můžu“, že? – No, Pavel říká něco jiného: „Neboť je napsáno: Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil“ (Galatským 3,10).

Bůh opravdu vyžaduje dokonalost. Nenechává prostor pro to, abychom děckám naplácali, když nás naštvou, abychom nadávali na počasí, abychom vypouštěli chtivé pohledy, abychom nechválili Boha. Boží příkaz je míněn vážně.

Zapomenutý příkaz: Buďte svatí >>

 

Úžasný slib

Tento příkaz však v sobě obsahuje úžasný slib: „Budete svatí.“ Bůh říká: „Porostete ve svatosti, budete se mi podobat, já na to dohlédnu.“ Pán, který nás koupil jako otroky, nás nyní nazývá „poslušné děti“ (1. Petrův 1,14) a zmocňuje nás, abychom byli svatí při svém tranzitu na této zemi.

 

Abychom mohli splnit příkaz, dal nám Bůh Ježíše

Jeho slib neubírá nic na vážnosti příkazu, abychom byli svatí. Zároveň není možné, abychom ho splnili – ale díky Ježíše je to nyní možné. Augustin říká: „Bůh nám dává to, co nám přikazuje. Co že nám to vlastně dává? Bůh vyžaduje svatost, a proto nám dal Ježíše. Pro ty, kdo věří v Krista, zahrnuje jeho úžasný slib tři body:

  • Jste svatí. Jste oblečeni do Kristovy spravedlnosti a prohlášeni za ospravedlněné. V Božích očích jste nyní jeho svaté a milované děti.
  • Jste v procesu posvěcování. Stáváte se stále podobnější Kristu. Duch ve vás působí poslušnost, a tak jste posvěcováni.
  • Stanete se svatými. Až přejdete z této země do nebe, uvidíte Ježíšovu slávu, budete jako on, dokonale svatí jako on, budete oslaveni.

 

Duchovní úsilí

Předtím, než nám Bůh dal nové srdce, byli jsme zaměřeni na sebe. Rádi jsme hřešili, hřích nás ovládal. Nestáli jsme o vztah s Bohem ani o svatost, která mu přináší slávu. Boha jsme vnímali jako diktátora, který nás omezuje. Dokonce i když jsme se snažili poslouchat, nedokázali jsme to.

Ale o to vlastně jde. Milost ocení ti, kdo vědí, že si ji nezaslouží a nemohou zasloužit. Ježíš přišel, aby nás zachránil svou dokonalou poslušností, protože sami jsme se zachránit nemohli.

A teď, když nás z milosti zachránil, osvobodil nás od chuti hřešit a dal nám nové srdce. Milujeme ho, máme rádi to, co má rád on, usilujeme o svatost skrze Ducha, který nám dává potřebnou sílu.

Když nás zachvátí pokušení obořit se na manželku nebo nás to svádí kliknout na lechtivý obrázek, vzpomeňme si, že Bůh nás volá k dokonalosti. Tvůj hřích mu není lhostejný. Bůh nedělá výjimky. Naopak, dává ti vše, co k boji o svatost potřebuješ.

Bůh čeká, že budeme dokonalí. Ne proto, že to dokážeme, ale proto, že Ježíš byl a vždy bude dokonalý. Přičítá nám svou dokonalost, dává nám svého Ducha, který v nás působí poslušnost, a ta Bohu přináší slávu.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

 

Autor: Kristen Wetherellová  Datum: 31. srpna 2019  Překlad: Jan Vopalecký Článek vám přinášíme ve spolupráci s portálem The Gospel Coalition Foto: Pixabay – ilustrační 

 

Tags: ,,

3 Komentáře

  1. Karel Krejčí

    No, nejsem si sám sebou jist, zda je ve mě motivace být svatý tak, jak svatost chápe a posuzuje autorka i když vychází z Písma. Bůh nepochybně od nás požaduje a také nám k tomu všemu poskytuje vše potřebné, abychom vnímali svět jiným pohledem, jinak posuzovali a jinak jednali, než tak, jako kdysi v naší minulosti. V Písmu, pokud budeme chtít, najdeme nepochybně mnoho veršů a poučení, jak bychom se měli v té, které konkrétní situaci zachovat. Je na každém z nás, co zvolíme, zda verš nebo svobodu v Kristu. Teoreticky by v tom neměl být žádný rozdíl, ale prakticky ano.

    Odpověď
  2. Není od věci uvědomit si, že i v NZ nejsou některé výzvy myšleny doslovně. Co tak třeba :
    „Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do pekla.“

    Odpověď
  3. Olga Nedbalová

    V NZ jsou na některých místech skutečně používány obrazné přirovnání, Pán Ježíš Kristus je dobrý učitel a ví, že někdy Jeho učedníci jsou nechápaví a potřebují vysvětlit některé situace raději obrazně. Ale byla by osudová chyba zlehčovat váhu Písma. To že se máme zbavit svých hříchů, vede k našemu osvobození, k pravé svobodě v Kristu. A většina našich hříchů plyne z našeho sobectví. Požadavek na svatost, což znamená oddělenost od hříchů, je jediné možné logické vyústění NZ. A ať nás nemate, že sám Pán Ježíš Kristus někdy porušoval Zákon, on například uzdravoval v den odpočinku, převracel v chrámu, domu jeho Otce, stoly směnárníků apod. Napravoval tedy pokřivené učení Farizejů a ostatních náboženských skupin Židů a vystupoval proti falešnému učení, ne proti Zákonu. A nikdy neřekl, klidně si nechte u sebe některé své hříchy, i tak vejdete do Mého Království. „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ (Matouš 7,13.14)

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář