Vlivný baptistický teolog Al Mohler se vyjádřil k probíhající debatě o službě žen v církvi. Toto téma rezonuje mezi americkými evangelikály hlavně poté, co známá biblická učitelka Beth Moore opustila Jižní baptisty a Warrenův sbor Saddleback ustanovil do pozice pastora tři ženy. Největší protestantská denominace momentálně neumožňuje svěcení žen do pozice pastora.
Problematika služby žen v církvi podle Mohlera probíhá uvnitř denominace od 70. let do roku 2000, kdy „konzervativní obroda“ tuto otázku „přesvědčivě objasnila“ v porovnání s dalšími tradičními protestantskými denominacemi, které umožnily ženám vést kongregace.
Související – Warrenův sbor Saddleback ustanovil do pozice pastora tři ženy
Tyto změny poháněly hlavně dvě síly – požadavky feministického hnutí a teologie osvobození. „V obou případech byla hlavní překážkou Bible,“ pokračuje ředitel baptistického teologického semináře a dodává, že tento problém byl vyřešen „teologickým liberalismem,“ který odmítl „jakýkoli argument z Písma.“
Argumentovalo se, že buď se Bible po 2000 let nesprávně chápala, nebo v ní prostě dominoval „patriarchální útlak a bibličtí autoři se mýlili,“ píše Mohler na svém blogu a dodal: „Výsledkem byla feminizace liberálního protestantismu.“
Zmíněné trendy vedly k úpadku a ztrátě výrazného počtu členů. „Liberální teologie je polibek smrti pro jakoukoli církev nebo denominaci.“ To, na co se pak tyto církve hlavně zaměří, je sociální spravedlnost. „Zbývá jen aktivismus sociální spravedlnosti,“ konstatuje Mohler.
Levicově orientovaní evangelikálové nešli až tak daleko jako jiné protestantské denominace, ale také obhajovali kazatelský úřad pro ženy. Tento proud vznikl a fungoval také uvnitř Jižních baptistů a těšil se s postupného uvolňování v pohledu na službu žen v církvi.
Související – Co bude znamenat odchod Beth Moore pro největší protestantskou denominaci v USA?
„Jednoduše řečeno, jediným způsobem, jak umožnit ženám sloužit v roli pastora, je odmítnout autoritu a dostatek biblických textů, jako je 1. Korintským 14 a 1. Timoteovi 2,“ argumentuje baptistický teolog, který je řazen k reformovanému kalvinistickému proudu uvnitř největší americké protestantské denominace čítající kolem 14 milionů členů. Dále tvrdí, že po téměř 2000 let každá tradice v celé globální církvi rozuměla těmto pasážím stejně. Podle Mohlera celá Bible popisuje množství příběhů, které jasně poukazují na odlišnou roli mužů a žen.
Mohler si všímá, že v poslední době se někteří jižní baptisté snažili rozlišovat mezi úřadem pastora a kázáním, což ženám umožnilo vést bohoslužby s tím, že role senior pastora byla určena pouze mužům. Ale když osoba káže Boží slovo, tak se prostě stává kazatelem, tvrdí Mohler a odvolává se na baptistickou a novozákonní tradici, která nerozlišuje mezi úřadem a funkcí.
Jižní baptisté stojí nyní na křižovatce a podle Mohlera se musí rozhodnout, kterým směrem se chtějí vydat, když se někteří v církvi snaží „předefinovat baptistické vyznání víry,“ co je ale důležitější, že „Písmo svaté se nezměnilo a nemůže změnit,“ uzavírá Albert Mohler.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 16. května 2021 Foto: YouTube – Al Mohler
9 Komentáře
Petr Adamec
Myslím, že přílišný konzervatizmus může být také polibkem smrti. Věřím na roli mužů ve vedení, ovšem neumožnit ženě ani občasné kázání ve sboru, nebo účast v týmu vedení velkého sboru mi připadá též nedobré. V Ježíšově době byli také liberální a pořečtění saduceové, také konzervativní a velmi fundamentalističtí farizeové. Myslím, že k Ježíši se obraceli spíše lidé ze středu mezi těmito dvěma krajnostmi. Třeba takový Lukáš…Pavel…
Jiří Aron
Ohledně Pavla se mýlíte. Byl před obrácením konzervativním, velmi fundamentalistickým farizeem. Fil 3:4-6: „ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.“
Jinak s panem Mohlerem se dá ne ve všem souhlasit. Na jednu stranu se opírá o biblické učení o službě v církvi vedené muži, na druhé straně jeho baptistický model „senior pastora“ odporuje biblickému společnému vedení sboru více muži. A hlavně tím hlavním znakem konzervativního teologického přesvědčení má být boj o čistotu víry v osobu a učení Božího Syna, ne proti kazatelkám. Ten boj o víru u jižních baptistů může mít podobu zápasu s vlastními sklony k zákonictví a proti spoléhání se na sebe a svá vlastní pravidla.
Petr Adamec
Pavel byl jistě farizeus, ovšem jeho učitelem byl Gamaliel. Jak vidíme z Písma, Gamaliel byl docela otevřený. Mírně otevřený i ve vztahu k Ježíši, minimálně v tom, že by mu dopřál spravedlivější proces… Gamaliel byl spolu s Hilelem hlavní učitel té doby. Jeho protivník Hilel byl docela slepý ke světu okolo a nekompromisně na zákonech předků trvající člověk. Gamaliel naopak se snažil zákony aplikovat na jejich moderní změněnou situaci – jak dodržovat zákony v diaspoře, jak žít mezi góji, co učit pohany, kteří se nechtějí stát úplně židy, ale chtějí nějak k Bohu Izraele patřit… Rozvíjel tyto koncepty. Myslím, že mu šlo docela dost o lidi, jeho bádání jim mělo pomoci v jejich otázkách a složitých situacích. Hilel to měl jasné, nic se měnit nebude a problémy židů uprostřed pohanů ho nezajímají. Pavel ve svých epištolách nepracuje s Písmem příliš fundamentalisticky, na rozdíl třeba od epištoly židům (přesvědčení, že ji nenapsal jsou již od starověku, asi ji jen převzal). Vnímá novou situaci a to, že pohané se připojují ke Kristu, ne zcela k židovství, více než mnozí jeho spolubratři. Je ochotný být kvůli Kristu pro lidi bez zákona také bez zákona… Pavel vyrostl v multikulturním městě Tarzu, kde židé byli malinkou menšinou. Nevyrostl třeba v Jeruzalémě, kde naopak byli menšinou nežidé.
Jiří Aron
Popisujete Pavla až po obrácení, když popisujete jeho epištoly, postoje k pohanům a co dělal kvůli Kristu pro lidi.
Pro jistotu Vám doplním další citát: Sk 8:3 „Saul (v té době ještě jako učedník onoho docela otevřeného Gamaliela) ničil církev: vcházel do jednotlivých domů, odvlékal muže i ženy a dával je do vězení.“
Petr Adamec
Není jisté, že byl v té době Pavel učedníkem Gamaliela. Jistě, Saul/Pavel tyto hrozné věci dělal. Ovšem asi ne na popud Gamaliela. Gamaliel sám přece radil při souzení křesťanů k propuštění a ponechání tohoto směru růst, aby se zjistilo, zda třeba není od Boha. Tomu říkám ta otevřenost. Píše se o tom ve Sk 5/34-42. Myslím, že se lidé obrácením nemění zcela naprosto okamžitě úplně ve všem, mnohé v nich zůstává. Třeba jejich znalosti a postoje, které se naučili od rodičů, učitelů v dětství. Toto se může samozřejmě i měnit. Proto myslím, že Pavel, apoštol pohanů v diaspoře, byl aspoň trochu ovlivněn svým učitelem otevřeným novým věcem a změnám, který, jak jsem psal, se diasporou velmi zabýval. Gamalielův koncept je nakonec dokonce uveden ve Sk. 15 kapitole, – verš 29 – možná, že více jeho učedníků se stali křesťany, podobně jako u Jana Křtitele?
Jiří Aron
V Bibli je od Gamaliela zachován právě jen ten výrok v 5. kp Skutků. Byla to moudrá a mírná slova.
Těžko však na základě této jediné situace stavět teorii, že by G. sám dopřál Ježíši spravedlivější proces. Co jisté naopak je, že od samotného Pavla víme, jak zásadně jej G. ovlivnil („u jeho nohou vyučen zákonu otců“). A až po Gamalielově intenzivním vyučování zákonu otců se Pavel stal pronásledovatelem křesťanství, do vězení až na smrt. Píše i v Gal 1, že horlil pro otcovské tradice přímo v souvislosti s tím, jak se snažil církev zničit. Od koho jiného měl Pavel tuto horlivost více?
Bylo by určitě pokusem o spekulace tvrdit, že Pavel se až po vyučení úplně odvrátil od otevřených pozic svého duchovního mistra, nebo že s Pavlovým fundamentalismem neměl G. nic společného.
Stále nerozumím, proč píšete s takovou jistotou, že Pavel před svým obrácením byl v nějakém středu. Pavel o sobě píše naprosto jednoznačně a na mnoha dalších místech, že konzervativním fundamentalistou byl. U Pavla není ani stopa po nějaké otevřenosti a bez násilí vůči jinak smýšlejícím, dokud nebyl Bohem násilně obrácen ke Kristu.
Petr Adamec
Samozřejmě se mohu mýlit a vidět to úplně špatně. Osobně mám rád Jiránka, jeho kresbičky mi připadají dokonalé. Několika tahy pera dokáže plasticky vystihnout postavičku. Taková je i bible, zvláště NZ. Několika citacemi dokonale vystihne postavu. Když o nějaké NZ postavě víme o hodně více z mimobiblických zdrojů, vidíme, jak dokonale je vystižená jednou biblickou větou. Zdá se mi, že tedy spojovat moudrá a mírná slova Gamaliela s nenávistným Pavlovým pronásledováním je vnímatelný rozpor. Pokud by Pavel získal svůj skalní a nenávistný odpor ke křesťanům od Gamaliela, byl by asi Gamaliel, divná, rozporuplná povaha. Učitelé zákona byli však spíše povahově systematičtí logici, kteří vyvozovali jedno z druhého. Navíc, jak víme z mimobiblických zdrojů (talmud) Gamaliel se opravdu zabýval diasporou a také třeba koncepty, jaké zákony mají dodržovat nežidovští sympatizanti (to je jeho koncept – Sk. 15/29). Proti Hilelovi, svému hlavnímu rabínskému protivníkovi, jistě moderní a středový byl. Mohl Pavel mít svůj odpor ke křesťanství spíše odjinud? Myslím, že jeho odpor ke křesťanství mohl být spíše ovocem odporu ke Štěpánově kázání a smrti, které se v něm zaseklo jako bodce a zoufale se proti těmto bodcům vzpíral . (Sk7/58, 9/5) Pavlovo pronásledování křesťanů nebylo nic obvyklého, šlo o dost extrémní projevy. Vždyť v té době bylo mnoho tisíc Ježíšových sympatizantů po celé zemi. Nezdá se, že by z Gamalielova okruhu vycházel protikřesťanský nenávistný radikalizmus. Samozřejmě, mohu se mýlit. Jsou to jen dohady. Věřím ale, že v Písmu nejsou zbytečné věty a maličkosti, pokud zde třeba je uvedeno, že Saul hlídal pláště kamenujícím Štěpána, je to tam proto, že je to nějak důležité. Jiránek také nemá zbytečné čáry.
Eva Hájková
Když my si pořád myslíme, že radikalismus či nenávist je v nějaké nauce, s níž se takto předává dál. Proto se snažíme změnit nauku. Zmírnit ji.
Ale co když je radikalismus a nenávist v nitru člověka, a odtud vychází ven?
Jiří Aron
Nevím, jestli těch dohadů ohledně postojů a příslušnosti Gamaliela není už příliš…
Například píšete, že rabi Hillel byl úhlavní protivník, oponent Gamalielův. Přitom Britannica i Jewish Encyclopedia, obě shodně uvádějí, že Gamaliel byl Hilelovým vnukem i následovníkem, dokonce vedoucím Hillelovy školy, podobně jako jeho otec Šimon. Máte prosím k těmto tvrzením o protivníkovi nějaké konkrétní zdroje?
Co se týče skutečného ryzího křesťanství, vždycky bylo a bude v rozporu s s rabinismem. Je jen jediný Rabi, jak to učil Pán Ježíš Kristus v Mt 23 . „…a jsou rádi, když je lidé oslovují Rabbi Rabbi. Vy se však nenechte nazývat Rabbi, neboť jediný je váš Učitel, vy pak všichni jste bratři. …“
Pro všechny lidi, kteří mají svou identitu založenou na tom, že oni jsou od lidí nazýváni učiteli a vůdcové (opět Mt 23 – „ani se nenechte nazývat Vůdci, neboť váš Vůdce je jeden, Mesiáš“) je osoba Božího Syna nekalou konkurencí.