Křesťan dnes

Boj Jordana Petersona proti chaosu

Loni Jordan Peterson o vlásek unikl smrti. Ale už je tu zase – s pokračováním svých 12 pravidel pro život, která šla na dračku. Nová knížka má název Beyond Order: 12 More Rules for Life [Až za řád. Dvanáct dalších pravidel pro život] a vazbu, která napovídá, že jde o doplněk k první knize. Zatímco 12 pravidel pro život nabízelo řád jako „protilátku proti chaosu“ (jak zni podtitul), tato kniha se snaží o krok „za“ tento řád. Je to tedy kniha chaosu? Skoro, ale ne tak docela.

Za řád je skutečně jin k předešlému jangu [dvě protikladné a doplňující se síly v dávné čínské filosofii – viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Jin_a_jang]. Prozrazují to obálky obou knih: mají obě stejnou grafiku, až na to, že první je bílá a druhá černá. Peterson na toto uspořádání upozornil v úvodu k první knize, kterou nazývá prací o „zásadách vnášejících řád“. Kniha Beyond Order však není ani tak chaosem, jako spíše vyvážením či protiváhou. 

SOUVISEJÍCÍ Jordan Peterson se přiznal, že je ohromen vlastní vírou v Krista

Ano, má opravdu černou obálku a byla napsána v chaotickém období Petersonova života. Opakovaně též zdůrazňuje potřebu tvořivého přetváření, potřebu změny v případě, že se status quo pokazil. Není to však chaos, spíše volné pokračování v původním duchu a záměru s pravidly. Lidé mohou „pravidla eticky porušovat“, avšak teprve poté, co „si je nejprve osvojili a natolik se ukáznili, že pochopili, jak jsou tato pravidla potřebná“ (85).

Nakonec Peterson požaduje „vyváženost mezi konservativismem a originalitou“ (34). Připouští, že to může být paradoxní, vidí však v této vyváženosti konstitutivní součást povahy reality: „Tyto dva způsoby bytí jsou propojeny úplnou vzájemnou závislostí. Jeden bez druhého opravdu nemůže existovat, ačkoli je mezi nimi vskutku napětí“ (35).

Mezi chaosem a přemrštěným řádem

Chaos je v Petersonově světonázoru nadále sprosté slovo. Jasně to ukázal v převyprávění eposu Enúma eliš, báje o Usirovi a Hórovi či dokonce Harryho Pottera a Šípkové Růženky. Vítězí-li chaos nad řádem, vzniká utrpení, smrt a děs. Beyond Order však přidává další úroveň pohledu: dodává, že se to s řádem nesmí přehnat. Nevyvážené, nekompromisní úsilí vše ovládat skončí tyranií – která utrpení a hrůzu ještě rozmnoží. 

Zvlášť pěkně to Peterson ilustruje výkladem Petra Pana. Petra charakterizuje „ryzí potenciál“, ovšem tento ztělesněný potenciál se odmítá přizpůsobit aktuálním potřebám a stát se „něčím smysluplným, produktivním, dlouhodobě přínosným a udržitelným“ (115). Jako takový je pořád chaosem. Jeho protikladem je ale kapitán Hook, „archetypální tyranský král, patologie řádu“ (115).

Hook je dospělý muž (a s klasickým vzděláním, aspoň v původní verzi příběhu od J.M. Barrieho), avšak deformovaný strachem ze smrti (vyděsil ho krokodýl, který spolkl hodiny). Podle Petersona nemůže Petr „dospět“ právě proto, že ten, kdo proti němu stojí jako vzor řádu, je tak nevyvážený. 

Řešením však není přijmout chaos, nýbrž spíše přijmout potenciál konflikt, k němuž dochází v boji o přemožení onoho chaosu. Peterson žádá od čtenáře „konfrontaci s tím, co mu stojí v cestě“ (86), ať už to znamená podrobení chaosu pomocí zásad zavádějících řád (prvotní břemeno, o němž mluví první kniha), nebo „etické porušení pravidel“ (85).

Moudrost v pravidlech

Kniha Beyond Order tvoří jasnou dvojici s 12 pravidly pro život, lze ji však číst i samostatně. Podle mne je silnější prací, v níž najdeme řadu vynikajících kapitol. 6. pravidlo „Odmítni ideologii“ lze velmi dobře uplatnit na některé dnešní kontroverzní tendence a je to snad nejlepší kapitola knihy. Pro Petersona – v protikladu k tomu, jak používají těchto slov třeba mnozí kritikové náboženství – nejsou slova „ideologie“ a „náboženství“ synonyma. Nikoli, Peterson definuje ideologii jako modlářství, totalizující pohřbení skoro všeho, co tvoří život, pod určitou teorii. 

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Podle jeho výkladu „ideologie začíná „výběrem několika abstrakcí, v nichž se s nízkým rozlišením a skrýváním představují velké, nerozlišené kusy světa“ (168–69). Jako pár příkladů uvádí mimo jiné „národ“, „nadvládu mužů“, „boháče“ nebo „utiskované“. Tyto pojmy se aplikují na značně složité skutečnosti, ovšem ideologie je cestou abstrakce zjednodušuje. „Pak začne tvůrce pančovaných teorií spřádat následnou teorii, jak se na každý, byť sebesložitější jev lze dívat jako na druhotný důsledek tohoto nového, totalizujícího systému“ (170). Ten pak rozvine do podoby „školy myšlení“ zcela vlastní výroby, jejíž zastánci následně ideologie využijí k „ovládnutí“ a „kritice … či výslovné démonizaci“ každého, kdo ji odmítá přijmout (170). Osvojit si porozumění, jak ideologie funguje, je pro dnešní život podstatně důležité – stejně jako poznání, že ideologie ve skutečnosti není teorií v tom smyslu, že by ji bylo možno – v naději na moudřejší přístup – prověřit a usvědčit z padělanosti, nýbrž že je prostředkem pro uchvácení moci. 

Osvojit si porozumění, jak ideologie funguje, je pro dnešní život podstatně důležité – stejně jako poznání, že ideologie … je prostředkem pro uchvácení moci.  

Tento druh kritiky nesedí jen na – byť přehojné – levicové ideologie. Lze jej uplatnit i na konzervativce, kteří dokáží něco příliš rychle označit jako „marxismus“ nebo ovoce marxismu. (Zde je na místě připomenout, že někteří skeptici to řekli dokonce o Petersonovi.) Nejde zkrátka o to jednu stranu v ideologickém boji odzbrojit, nýbrž vysvětlit, co to je ideologie a proč není poctivým nástrojem k nastolení řádu, nýbrž naopak nástrojem tyranie a chaosu. 

Jiným důležitým bodem je 10. pravidlo o milostném vztahu a manželství. Pastoři budou v pokušení si je zkopírovat a rozdávat členům sboru. Ta kapitola je stejně dobrá jako většina předních křesťanských knih o manželství. Peterson přináší realistické rady týkající se řešení konfliktů, milování a dokonce tradičních genderových rolí.

„Tradiční role jsou mnohem užitečnější než si moderní lidé, kteří tak nesmírně přeceňují svůj kladný vztah ke svobodě a výběru, mají sklon uvědomit“ (290). Měli bychom snad vmáčknout lidskou sexualitu do modelu jang/jin? Doma to raději nezkoušejte, ale ano, Peterson to dělá (v původním taoistickém pojetí jsou jang a jin také genderově rozlišeny). Při tom všem se ale Peterson vyhýbá právnímu formalismu nebo nějakým zevšeobecňujícím předpisům. Spíš nabízí zásady, které nastolují řád a umožní nám řešit konflikty vhodným způsobem, jenž pomáhá k dosažení zralosti. 

Jak by se měli k Petersonovi stavět křesťané?

Mnozí se očividně budou ptát: „Je Beyond Order křesťanská kniha?“ Odpověď zní: „Skoro – ale není.“ Je zde důraz na stvoření, hřích, smrt i vzkříšení, ale smíření snadno nenajdeme. Peterson dokonce mluví o satanovi i o hříchu, ale ne ve významu, jak by jich užilo tradiční pravověří. Velkým problémem pro Petersona není hřích proti přírodě, nýbrž sama příroda. 

Pár příkladů: „Příroda se může zvrhnout v chaos, a soustavně to dělá“ (313). A také: „Příroda dělá co může, aby nás zabila“ (336). Nejvíc nás zabolí Petersonovo tvrzení, že „Kristus a satan jsou dvojicí, která představuje ještě podstatnější dualitu. . . Kristus a satan jsou prvky samotné zosobněné (zbožštěné?) věčnosti“ (334; vložená otázka je Petersonova).

SOUVISEJÍCÍDavid Floryk: Jak chutná Petersonova protilátka proti chaosu?

Zdá se, že Peterson vtiskl svůj základní dualismus do božské podoby s věčným Bytím (ano, píše to substantivum s velkým písmenem), které představuje trvalou dialektiku řádu a chaosu a stává se ryzejší bytostí tím, že jedinci vytrvají v zápase. Podle jeho slov „jste zváni k síle bytí – toho Bytí, které by ve vás mohlo zjevit samo sebe“ (366). Je to spíš taoistické než křesťanské, spíš hegelovské než augustinovské. Kdybychom to měli zařadit podle křesťanských kategorií, muselo by jít o některý druh gnosticismu.

Je zde důraz na stvoření, hřích, smrt i vzkříšení, ale smíření snadno nenajdeme. 

Dodejme něco pozitivnějšího: Peterson knížku zakončuje rozjímáním o vděčnosti. Místo abychom se poddávali zahořklosti a roztrpčení, musíme podle něj vzdávat díky. To naznačuje, že možná není daleko od království, zatím však – aspoň v knize Beyond Order – k němu ještě nedospěl. Některé z jeho poznámek po vydání knihy snad naznačují, že jeho cesta pokračuje.

Jako kritika knihy ovšem nejsou tyto náboženské poznámky spravedlivé, protože si nečiní nárok být knihou křesťanskou. Jde o jistý druh věčné moudrosti tohoto světa, to nejlepší, co mohou pohané nabídnout. Měli bychom Petersona vnímat jako typ moderního filosofa zabývajícího se zákonem přírody. A v tomto smyslu je to skutečně dobrá kniha.

Podle starého rčení bychom měli „sníst maso a kosti vyplivnout“. Kdo ovšem umí zacházet s mraženým sumcem, vytáhne obvykle celou kostru jedním škubnutím. S Petersonovým dílem je tomu také tak. Křesťanský čtenář může dokonce lépe Petersonovi porozumět, když si to vše zařadí do poznávacího rámce kontextu rozlišujícího stvoření a Stvořitele a metafyzické reality pádu. Mám na mysli to, že příroda byla původně dobrá a zlo chaosu tehdy nehrozilo, že však toto původní dobré stvoření podlehlo chaosu kvůli hříchu. Realita, které Peterson říká „příroda“, je ve skutečnosti přírodou padlou. A tato padlá příroda bude nakonec vykoupena spásným Božím dílem v Kristu. Peterson podává dobré rady pro „život pod sluncem“, jak by to možná nazval Šalomoun, evangelium však přináší ujištění, že to není poslední slovo. Beyond Order tedy sice nenabízí spásnou milost, může však poskytnout užitečný návod, jak žít uprostřed realit světa plného hříchu.  

I Peterson by to mohl nahlédnout, bude-li dál číst Bibli, která jej očividně fascinuje. Až si tedy budeme pochutnávat na Petersonově knížce, spojme to s modlitbou za autora, aby sám začal vnitřně zpracovávat to, co mu nabízí ona druhá kniha – ta Boží.

Autor: Steven Wedgeworth (MDiv, Reformovaný teologický seminář) je druhým pastorem Reformovaného presbyterního sboru víry (Faith Reformed Presbyterian Church) v kanadském Vancouveru. Je zakladatelem a šéfredaktoreminternetového časopisu The Calvinist International věnovaného křesťanskému humanismu a politické teologii, dále též ředitelem vzdělávacího ústavu Davenant Trust. S manželkou Annou mají tři děti. Zdroj: The Gospel Coalition Překlad Ivana Kultová Datum: 24. června 2021 Foto: Wikimedia Commons – Jordan Peterson

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Exit mobile version