Nedávno jsem s jedním křesťanem mluvil o politice. Přišla řeč na velmoci, a tento muž říkal: „Kdyby došlo ke konfrontaci mezi Spojenými státy a Čínou, přál bych si, aby zvítězila Čína.“
Pronásledování Ujgurů v provincii Sin-tiang nestačí, aby změnil názor. Pronásledování křesťanů také ne. Odebírání tělesných orgánů živým lidem také ne. Skutečnost, že v Číně se koná nejvíce poprav (v absolutních i relativních číslech) také ne.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Existuje genderová ideologie?
Kde se bere takové nepřátelství vůči Spojeným státům? Zdá se mi, že neustále narůstá.
Sám bych mohl uvést řadu dobrých a pádných důvodů. Pokud jde o antiamerikanisty, tak by důvody, které bych zde mohl uvést, byly nošením dříví do lesa. Uvedli by spoustu důvodů skutečných a okořenili by je i nějakými těmi smyšlenými.
Vláda Spojených států, lépe řečeno jejich tajné služby, často likvidovaly politiky v jiných zemích, kteří se snažili vymanit se z americké ekonomické nadvlády. Platí to zejména o Latinské Americe, ale i o Íránu. Mohl bych zde podrobně popisovat akce CIA v Panamě nebo v Ekvádoru, a nebylo by to hezké čtení.
Na druhé straně v minulém století Spojené státy dvakrát zachraňovaly Evropu a bez nich, konkrétně bez prezidenta Woodrowa Wilsona (byl prezidentem v letech 1913-1921), by možná Československo ani nevzniklo. Kdyby Spojené státy nebyly velkorysé vůči poraženému Japonsku, těžko by se stalo demokratickou a prosperující zemí, jako je dnes.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Žehnání nepřátelům
Určité kladné stránky pochopitelně nemohou vyvážit ani omluvit zločiny. Jsem si ale jist, že ti lidé, kteří mi posílají výčty amerických zvěrstev, by udělali dobře, kdyby za domácí úkol sepsali rovněž, co lze Spojeným státům přičíst k dobru.
Nicméně to hlavní, co chci říci, je něco jiného. Musím ale začít poněkud zeširoka.
Ve známém světě už několik tisíciletí před Kristem existovala vždy nějaká velmoci. Babylon, Egypt, Říše Médsko-perská, říše Alexandra Velikého, Římská říše, Habsburská říše, později Velká Británie, krátce Německo, pak Spojené státy. Některé velmoci zaujímaly prominentní postavení jen velmi krátce (např. Říše Alexandra Velikého), jiné po celá staletí, ne-li tisíciletí (starověký Egypt, Čína). A různé říše se chovaly různě k podrobeným národům. Například Asyřané byli podle všeho mnohem krutější než Peršané. Římané dokázali své protivníky nemilosrdně masakrovat, nicméně jakmile nastolili „Římský mír“ (pax Romana), vesměs dovolili podrobeným národům (např. v Malé Asii), aby žily celkem slušný život.
Protože trochu znám dějiny, tak slyším-li tvrdou kritiku na adresu Spojených států, namítám, že nějaká velmoc bude světu vládnout vždycky. (Ano, vím, že nyní jsou ty mocnosti dvě, tedy USA a Čína. Před padesáti lety byly taky dvě, USA a Sovětský svaz.) Může se nám to nelíbit, ale tak to bylo, je a patrně bude. Takže když slyším, že Amerika je hrozná, ptám se: „Ve srovnání s čím?“
Tuto otázku si můžeme klást i nad jinými fenomény. Např. někdo tvrdí, že naše západní společnost je patriarchální a utlačuje ženy. Ptám se: „Ve srovnání s jakou společností?“ S islámskou? Indickou? Čínskou? Stejnou otázku můžeme klást, pokud jde o otroctví. „Evropa pěstovala otroctví.“ Ano, a na které jiném kontinentě se zrodila myšlenka, že otroctví je nemorální? V Africe? V Číně? V Rusku?
Proto onomu muži, který by si přál vítězství Číny nad Spojenými státy, odpovídám: Ano, Spojené státy se dopouštějí zločinů. Historicky vzato ovšem, jsou velmocí relativně benevolentní. Proto jsou také velmocí už poměrně dlouho. Hitler byl příliš krutý, než aby mohl vydržet déle.
Pozoruhodné (a tragikomické) je, že naši antiamerikanisté jsou většinou i odpůrci EU. EU má pochopitelně celou řadu vad a problémů, nicméně je to už několik desetiletí trvající experiment, jak nastolit takové vztahy mezi národy, kdy národy malé nejsou válcovány národy velkými. Proto Německo nebo Francie ne vždy vyhrají. Že to nefunguje dokonale? Ano, nefunguje. Dobrá, co navrhujete místo toho?
Jsem rád, že na mém facebookovém účtu (a částečně i na Křesťan dnes) si vyměňují názory lidé různého zaměření. Někdy jsem ale frustrován neschopností nebo neochotou pochopit, co chci vlastně říci. Proto předem prosím antiamerikanisty, aby mi neposílali další materiály dokazující, jak je ta Amerika zvrhlá. A předem prosím druhou stranu, aby mi nevysvětlovala, jako jsou ti antiamerikanisté zabednění. V obou případech byste přesvědčovali přesvědčeného. Kdo se chce se mnou utkat, nechť zpochybní hlavní myšlenku:
Ať se nám to líbí či nelíbí, v dějinách vždy převládala nějaká velmoc. Pokud tomu tak nebylo, nastaly zpravidla hrozné zmatky a úpadek. Amerika je strašná, ale mohlo by to být mnohem horší.
Mám za to, že mou tezi potvrzují miliony lidí, hlasujících nohama. Někde za Rio Grande čekají, až budou moci do té strašné země na severu proniknout.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 4. října 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
83 Komentáře
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pane Ašere, podle vás Bůh ustanovil do jejich mocenského postavení masové vrahy, jakými byli Lenin, Stalin či Mao Ce-Tung. Tyto zrůdy způsobily obrovské utrpení obrovskému počtu lidí… To nemá logiku, zvláště když po člověku chce, aby jeho utrpení zmírňoval.“
Bůh podle vlastních slov Ježíše (J 19:11) ustanovil Piláta, přestože věděl, že zabije spoustu Židů (L 13:1) a přestože věděl, že skrze nezměrné utrpení zabije nakonec Pilát i jeho vlastního Syna. Bůh implicite podle Pavlových slov (Ř 13:1-2) ustanovil také Nerona, přestože věděl, že bude upalovat křesťany, bude je křižovat a předhazovat je psům k roztrhání (Tacitus: Annales XV,44). Dle Vaší tělesné logiky ustanovením těchto tyranů Bůh znásobil utrpení Židů, Ježíše i jeho následovníků, takže jednal proti Ježíšovým slovům v Mt 25:35-36, podle nichž je třeba utrpení zmírňovat. Z Vašeho pohledu musíte tedy vyčítat Ježíšovi a Pavlovi, že jejich slova (J 19:11; Ř 13:1-2) postrádají logiku, ne mně. Já jen jejich slova reprodukuji, ale Vy jste zřejmě vůči nim hluchý.
Ale že jste na štíru s učením Nového zákona, to není žádnou novinkou. To dokazujete téměř v každém svém příspěvku na tomto webu.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Podle sebe soudím tebe. Proto si myslíte, že jediným cílem migrantů je mít se v cílové zemi lépe. Může to tak být, ale jediným cílem to není. Migrantem je často člověk, který cestuje do cílové země, aby tam vydělané peníze poslal své rodině, která doma žije v bídě a nemá šanci se z ní dostat.“
Proč bych měl soudit podle sebe? Migranti obvykle v soukromých rozhovorech přiznávají, že jejich cílem je ekonomicky si polepšit. Před imigračními úřady však používají zástupné důvody, jako že utíkají před pronásledováním atd., aby získali azyl a později třeba i občanství. A to, že migrant posílá později nějaké peníze své rodině, která zůstala doma, mé tvrzení o převážně ekonomické motivaci migrace nijak nerozporuje, naopak je potvrzuje. Pokud je mým cílem ekonomicky si polepšit a zároveň s tím zlepšit i ekonomickou situaci své rodiny v zemi původu, jde jen o rozšířené sobectví. Motivace zůstává stále stejně zištná. A jestliže migrant v cílové zemi nepracuje, nýbrž zneužívá její sociální systém, pak ještě navíc okrádá daňové poplatníky hostitelské země.
Napsal jste:
„Vy, pane Ašere, zde šíříte nenávist proti lidem, kteří s největší pravděpodobností trpí.“
Jakou nenávist zde šířím tím, že poukazuji na převážně materiální motivaci drtivé většiny lidí včetně migrantů? Šířil snad nenávist ap. Pavel, když psal o svých současnících: „Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost…“ (Ř 1:29)? Myslíte si snad, že v té době lidé s těmito charakteristikami s „největší pravděpodobností netrpěli“? A jestliže současní migranti v zemích svého původu trpěli, proč chtějí v hostitelských zemích zavádět pořádky svých původních zemí, které byly právě hlavní příčinou tohoto jejich utrpení, které je vedlo k emigraci? A pokud emigrovali kvůli utrpení, proč oslavují utrpení a vraždění jiných lidí, jak jsme mohli vidět v posledních dnech na demonstracích v Německu, Anglii, Austrálii a jinde, kde tito trpící migranti nezastřeně oslavovali vražedné útoky Hamásu?
Napsal jste:
„Nevím, co jste zač. Vím však zcela jistě, že vaše ideologie velice nahrává Putinovi.“
Nevíte, co jsem zač? Jsem následovník učení Ježíše a apoštolů, jak se Vám snažím, zřejmě ovšem marně, ukázat.
Jestliže víte zcela jistě, že moje ideologie velice nahrává Putinovi, pak musíte vědět stejně jistě, že ideologie ap. Pavla velice nahrávala Neronovi. Jakpak potom můžete tohoto apoštola akceptovat, když Vaše smýšlení je spíše zélotské než křesťanské ?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Vždyť Izraelci „hlasovali nohama“ ven z egyptské země za svobodou, aby se zbavili otroctví. Udělali přesný opak toho, co vy zde propagujete: dobrovolné vzdání se svobody a podvolení se tyranovi. Vždyť egyptský faraon byl podle vás ustanoven Bohem a proto podle vás měli trpělivě snášet, že chtěl jejich narozené chlapce topit v Nilu.“
Zapomínáte, že v době exodu platila jiná pravidla (Ex 21:23-25), než v po vystoupení Ježíšově (Mt 5:39nn). Tehdy také bylo dovoleno bouřit se proti tyranům a zabít je:
„Každý vzal rychle své roucho a položili mu je pod nohy na schody, zatroubili na polnice a provolávali: „Jehú se stal králem!“
Tak se SPIKL Jehú, syn Jóšafata, syna Nimšího, proti Jóramovi. Jóram hájil tenkrát s celým Izraelem Rámot v Gileádu proti aramejskému králi Chazaelovi.“ (2 Kr 9:13-14)
„Když Jóram spatřil Jehúa, zeptal se ho: „Je vše v pořádku, Jehú?“ Jehú odpověděl: Jakýpak pořádek, když trvá smilstvo tvé matky Jezábely a množství jejích čárů?“ Jóram obrátil vůz a dal se na útěk. Na Achazjáše zavolal: „Achazjáši, zrada!“ JEHÚ NAPJAL LUK A ZASÁHL JÓRAMA MEZI LOPATKY. Šíp mu pronikl srdcem a on se na voze zhroutil.“ (2 Kr 9:22-24)
V Novém zákoně to však nic takového dovoleno není, platí už jiná pravidla (Ř 13:1-2).
Takže nemuseli trpělivě snášet v Egyptě genocidu svého národa. Ostatně byl to Bůh, kdo poslal Mojžíše, aby je z Egypta vyvedl a tak zachránil národ před vyhubením či asimilací.
Napsal jste:
„Některým Izraelcům to asi nevadilo, protože jim to utopení již nehrozilo a proto se chtěli do Egypta vrátit. Umím si představit, že vy byste byl mezi nimi.“
To nebyli jen někteří Izraelci, ale všichni, kteří vyšli z Egypta, kromě Jozueho a Káleba:
„Vyřiď jim: Jakože jsem živ, je výrok Hospodinův, naložím s vámi tak, jak jste si o to říkali. Na této poušti padnou vaše mrtvá těla, vás všech povolaných do služby, kolik je vás všech od dvacetiletých výše, kdo jste proti mně reptali. Věru že nevejdete do země kromě Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova, ačkoliv jsem pozvedl ruku k přísaze, že v ní budete přebývat.“ (Nu 14:28-30, srov. Nu 32:11)
A do Egypta se chtěli vrátit proto, poněvadž Egypt zůstal v jejich srdcích (hrnce masa a hojnost chleba atd.), což mimo jiné ilustruje i to, že když se Mojžíš dlouho nevracel, tak si vytvořili zpodobení Boha v podobě býčka (Ex 32), kterého znali z Egypta (bůh Hapi). Rovněž jejich motivace odchodu z Egypta pryč byla zjevně zištná. Šli za lepším, avšak když se ocitli v problémech na poušti a začali se mít hůře než v egyptském otroctví, hned zatoužili po egyptských jistotách, byť jim tam hrozila genocida (Ex 16:3; Nu 21:5). Takové jednání prozrazuje zištnou motivaci.
Napsal jste:
„Podobně „hlasovali nohama“ také čeští migranti po roce 1968. Prchali před komunistickým zotročením.“
Znal jsem řadu lidí, kteří po roce 1968 emigrovali. Jejich motivace však byla vesměs zištná. Šli za lepším. Nebyli pronásledováni více než já. A dokonce také posílali svým příbuzným peníze nebo věci na přilepšenou. Ovšem pokud je pronásledování v zemi původu nesnesitelné a ohrožuje život, může pochopitelně emigrovat i křesťan, který nemá žádnou zištnou motivaci (Mt 10:23; Mt 24:16).
Ale o to ani tak nejde. Jde o to, že křesťan nemůže hodnotit kvalitu států tělesně podle toho, kam nejčastěji směřují migrační toky, které jsou motivovány v drtivé většině zištně. (Když na zem vyplivnete rozcucaný bonbón, za chvíli bude obsypán mravenci. Ti také hlasují nohama. Jaká je asi jejich motivace? Velmi podobná motivaci většiny migrantů.)
Křesťan však má hodnotit duchovně, ne tělesně. Proto pro něj hlasování nohama nemůže být žádným platným argumentem.
Napsal jste:
„Starší žena, která kávou pohostila teroristy Hamásu, to neudělala jen z dobrého srdce, ale aby oddálila svoji popravu a uchovala si naději na záchranu. Byla to z její strany léčka.“
To je možné. Já jsem také nepsal nic o tom, že by to udělala proto, že vyznává Ježíšovo učení. Popsal jsem ten příklad jen proto, že i nevěřící může odvrátit své zavraždění beze zbraní, na které se tak spoléháte Vy. V jiném případě při útoku Hamásu na kibuc Kfar Aza bojovali rodiče malých dvojčat proti teroristům se zbraněmi v rukou, přesto oba zahynuli. Zbraně je nespasily, na rozdíl od ženy, která teroristy obměkčila svou laskavostí, ať už byla ta laskavost strojená nebo skutečná.
https://extrasimo.cz/zpravy/zabil-7-bojovniku-hamasu-aby-zachranil-deti-tragicky-pribeh-vojenske-rodiny-z-izraele.ki2fmtj8
Lída A.R.
Pane Krejčí,
co se týče vojenských konfliktů, jistě existují zájmové skupiny, které je chtějí mít. Právě dialog (ale ten úspěšný) zabraňuje tomu, aby ty vojenské konflikty nebyly všude na světě. No a tam, kde se lidé nedomluví, nebo mluví špatně, je vojenský konflikt nevyhnutelný. Dialog hraje velikou roli. Zároveň je třeba uvědomit si, že dialog není vždy možný. I já v rozpoznání této skutečnosti někdy zablokuji kontakt, zvláště v případě sprostých vyjádření, pokud předtím dialog nepomohl.
Řešení nevidím v tom, že si lidstvo uvědomí, že žije v nějaké marnosti. Maximálně si dle mého soudu může uvědomit marnost některých činností nebo věcí. Tento svět je nám dán Bohem ke správě, proto není marný. Kazatel byl v poněkud skeptické náladě, když psal marnost nad marnost….
Nepodezírám Vás z toho, že byste shazoval pisatelské schopnosti pana Drápala a jeho věhlas. Nesouzním jen s vyjadřováním k jeho osobě ohledně jeho motivů. Křesťanství i politika patří k sobě, ač jsou to odlišné entity. A přece spolu souvisí. Pronásledování Ježíšových následovníků bylo z politických důvodů, protože prohlašovali Ježíše za Pána, a to znamenalo, že to přímo ohrožovalo postavení císaře. Byla to čistě politická záležitost a tehdy byl politik zároveň bohem nebo se za něj prohlašoval nebo byl s bohy úzce spojen. Náboženství a politika proto spolu úzce souvisely.
Děkuji za upřesnění, že otázka na pana Drápala nebyla adresována mně.
Domnívám se, že Vás nikdo nenutí, abyste hlasoval pro to, co se příčí Vašemu svědomí. Rovněž nejste nucen být nějak politicky činný. Je to Vaše právo (práva a otázka svědomí pocházejí z větší části z období humanismu), ale jiní křesťané do politiky povolání můžou mít a mají. Chápu Vaše obavy hlasovat v politické straně proti ostatním svým straníkům. Dnes je to již běžná věc, např. v otázce manželství pro všechny politici hlasují tak, jak to vidí, nikoliv primárně tak, aby potěšili svou stranu.
Někdo oslavuje Pána tím, že v politice není, a někdo tím, že v ní je. Vaše obavy o politiku chápu, ale nesdílím.
Vůbec si nemyslím, že byste odpovídal představě apokalyptika. Přiznám ale, že často Vašim komentářům nerozumím. Nezdají se mi však apokalyptické, jako spíš filozofické. Jen Vy víte, jak to je a co chcete říct. Tímto nesnižuji hodnotu Vašich komentářů.
Souhlasím s Vámi, že Kristus nám podává pomocnou ruku ve všem. Myslím si však, že ji podává i politikům, kteří mu věří….
Pěkné dny.
pavel v
Pane Ašere,
já chápu Ježíšův výrok k Pilátovi „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry“ takto: Bůh dal člověku svobodu jednání. To ve svém důsledku umožnilo, že se pánem Judeje stal nespravedlivý Pilát, který pak nevinného Ježíše odsoudil k smrti. Když Bůh dal člověku svobodu, věděl jaké to bude mít nepříjemné důsledky – vzpouru – zlo (utrpení). To ale neznamená, že bylo jeho cílem, aby člověk propadl hříchu. Bůh nemá zájem na utrpení člověka. Ba naopak je ochoten hříšnému člověku odpustit, jak dokazuje například podobenství „Návrat ztraceného syna“. Ještě na mnoha jiných místech evangelia je ukázáno, že Bůh je vůči člověku velmi milosrdný.
Bůh nebrání člověku páchat zlo, ale to neznamená, že je za ně odpovědný. Člověk může nést odpovědnost za své činy jen tehdy, je-li svobodný. Kdyby byl člověk pouhou loutkou, odpovědnost by nenesl. Hitler či Gottwald byli do svých mocenských pozic demokraticky zvoleni lidmi, ne Bohem. A všichni ti, kdo je volili nebo kdo jejich volbě nebránili, nesou podíl na jejich zvěrstvech.
Pane Ašere, vy nevíte, že mnoha Syřanům rozbombardovala jejich domovy ruská letadla? Není vám stydno říci, že takto postižení lidé nejsou váleční uprchlíci, ale ekonomičtí migranti?
Lída A.R.
To pan Ašer:
Napsal jste:
„Zdá se, že Vás biblické verše uvedené do souvztažnosti se zde v článcích prezentovanými názory nějak iritují. Proč asi? Abyste zde mohla prezentovat své Písmem nepodložené názory? Mohu Vás ujistit, že já žádné seřazené veršíky na internetu nevyhledávám. Nemám to zapotřebí, poněvadž si je dovedu s Boží pomocí seřadit sám.“
Neiritují, pouze mne unavuje systém, kdy jsou verše poskládané z různých částí a uměle harmonizovány, aby odpovídaly představám osoby, která je takto seřazuje. Čtení bible k vlastnímu oslovení pokládám za užitečnější. Váš názor, kde předpovídáte mé motivy, o mě nic nevypovídá, ale vypovídá to o Vaší interpretaci zde napsaného. Ujišťovat mne nemusíte, protože jsem Vám seřazování veršíku nevyčítala. Pokud jste se v tom našel, nebudu Vám to vyvracet…
Napsal jste:
„Co to je „svobodomyslný Čech“? To je Vaše krédo? Pro křesťana přece světská etnická či státní příslušnost nemůže hrát žádnou roli (Fp 3:20). A „svobodomyslnost“ jaksi v NZ nevidím jako nejzazší metu. Je tam naopak vyzdvižena poslušnost (Ř 6:16-18; 2 K 10:5).“
Co je to svobodomyslný Čech si každý musí zodpovědět sám, protože každý si pod tím přestavuje něco jiného. Já si pod tím představuji osobu, která nežije nebo už nežije nebo ještě nežije v totalitním režimu. Pokud by se tato osoba do takového režimu dostala, nejspíš by jí vadil. Etnická příslušnost sice není důležitá, proto se malý Ježíš odstěhoval z vůle Boží do Egypta mezi pohany a tam přežil pronásledování v jeho zemi. Byl tam cizincem, proto má rád migranty na rozdíl od některých křesťanů. Etnická příslušnost také hraje roli v rozhodování, kam člověk bude utíkat. Utíkal byste do Ruska, protože etnická příslušnost není důležitá? Svobodomyslnost mým krédem není, protože každé slovo v diskusi není přece krédem. Musím s Vámi souhlasit, že je důležitá poslušnost, a proto očekávám od křesťanů modlitby za politiky namísto jejich kritizování jen za to, že jsou v politice. Nejzazší metou v NZ je Ježíš Kristus, a proto v něm již neexistuje rozdělení, protože v něm jsou všichni svobodni.
Napsal jste:
„Co to je „realita“ a „smysl pro realitu“. Kde o tom v NZ čtete? Kdybychom dali na „realitu“, asi bychom těžko vůbec uvěřili v Krista…“
Realita je to, co existuje na rozdíl od domněnek. Pro křesťana je Ježíš Kristus realita. V NZ o realitě čteme skoro na každém řádku….
Dále v diskusi jsem četla, že chválíte ženu, která přemohla teroristy svou laskavostí a že nepotřebovala zbraně. Vámi dodaný článek však končí tím, že do místnosti přiletěl granát…Pointu si, prosím, doplňte sám.
Hezké dny.
pavel v
Bůh dal člověku svobodu. Tato svoboda, žel, zahrnuje i svobodu činit zlo (utrpení) jinému člověku. Vznikly ideologie, které vidí příčinu zla právě v lidské svobodě. Byly vybudovány na přesvědčení, že lze uskutečnit nebe na zemi, když bude ve jménu dobra svoboda člověka zrušena, aby už nemohl druhému škodit. Ježíš tuto myšlenku zavrhl v podobenství o koukoli a pšenici. Moderním jazykem bychom mohli jeho učení parafrázovat tak, že každá utopie skončí v totalitě. Totalitou zde myslím nárok vládnoucí autority nejen na to, co lidé mají dovoleno dělat, ale také na to, co si smí myslet. Mohlo by se zdát, že svobodu myšlení nelze zakázat (nikdo nám do hlavy nevidí), ale není to pravda. Názorně to ukázal Aldous Huxley v knize Konec civilizace nebo George Orwell v románu 1984. Lidské svědomí je formováno společenstvím, v němž člověk žije. Je-li formován společností, kde nejvyšší hodnotou je poslušnost vůči autoritě, stane se z takového člověka stroj na vykonávání příkazů bez vlastní odpovědnosti za to, co dělá (Eichmann). Lze tedy říci, že na počátku všeho vraždění způsobeného komunistickou či nacistickou totalitou, byla myšlenka zrušení svobody myšlení ve jménu dobra.
Když apoštol Pavel říkal, že „nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla“, můžeme za uvedenými mocnostmi vidět utopické ideologie založené na potlačení svobody myšlení.
Konečný Fr.
Dnešní Západ se řídí ideologií neomarxismu a jiné názory označuje jako dezinformace. Neomarxismus je tedy pokračováním komunismu i nacismu.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„já chápu Ježíšův výrok k Pilátovi „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry“ takto: Bůh dal člověku svobodu jednání. To ve svém důsledku umožnilo, že se pánem Judeje stal nespravedlivý Pilát, který pak nevinného Ježíše odsoudil k smrti.“
Tím chcete naznačit, že Piláta si snad zvolili za vládce Židé doby Ježíšovy?
Napsal jste:
„Hitler či Gottwald byli do svých mocenských pozic demokraticky zvoleni lidmi, ne Bohem. A všichni ti, kdo je volili nebo kdo jejich volbě nebránili, nesou podíl na jejich zvěrstvech.“
Že byli Hitler či Gottwald zvoleni do svých pozic demokraticky zvoleni lidmi, neznamená, že do nich nebyli ustanoveni Bohem. Nechápu, proč se nějakými svými jalovými spekulacemi neustále marně snažíte popřít obsah Pavlových slov, který je zcela jasný a který nepřipouští žádnou výjimku:
„Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, NEBOŤ NENÍ AUTORITY, LEČ OD BOHA. TY, KTERÉ JSOU, JSOU ZŘÍZENY OD BOHA…“ (Ř 13:1)
To znamená, že není žádná vládní moc, která by nebyla zřízena od Boha, bez ohledu na to, jakou formou se vládcové k moci dostávají.
Principy demokracie byly v Pavlově době ve středomořském světě známy déle než půl tisíciletí (ačkoli v athénské demokracii se do funkcí ustanovovalo spíše na základě losování než na základě hlasování, byla to proto spíše klerokracie než psefokracie), takže Pavel zahrnul do svých slov zajisté i demokratické systémy, když paušálně napsal, že není vládní moci, než od Boha. Tudíž i když lidé své představitele volí, nijak se to nevymyká tomu, že i takto zvolená vláda je ustanovena Bohem.
Pavlova slova jsou neoddiskutovatelná. Není vládní moci, leč od Boha. To znamená, že není možná žádná vládní moc, kterou by neustanovil Bůh, přičemž je jedno, jakým způsobem k té moci dotyčný vladař z hlediska viditelné světské kausality dospěl, zda pomazáním, dynastickým nástupnickým právem, volbou, převratem, vražděním apod. To už je vedlejší. Podstatné ale je, že každá moc je tak či onak nakonec ustanovena od Boha, poněvadž, pokud to není člověku dáno z nebe, tak si nemůže žádnou moc přivlastnit (J 3:27; J 19:11). To Vám nestačí? Proč pořád vymýšlíte nějaké obezličky, jak zneplatnit slova Ježíšova, Janova, Pavlova či Petrova?
Napsal jste:
„Pane Ašere, vy nevíte, že mnoha Syřanům rozbombardovala jejich domovy ruská letadla? Není vám stydno říci, že takto postižení lidé nejsou váleční uprchlíci, ale ekonomičtí migranti?“
Jak jistě víte, ruská letadla bombardovala tyto lidi až na žádost legálního syrského presidenta, kterého se Západem a Saúdy podněcovaní islámští revolucionáři pokoušeli svrhnout. Tedy vzpírali se dle Ř 13:1 Bohem ustanovenému vládci. Proto na ně přišel soud, který tímto svým jednáním na sebe přivolali podle známých slov ap. Pavla:
„takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud.“ (Ř 13:2)
Není Vám stydno dělat chudáky z těch, kteří mnohdy řezali hlavy vládním vojákům nebo pojídali jejich vyrvaná srdce a chlubili se ještě svými neuvěřitelně krutými zločiny na internetu? Kromě toho se stejnou vervou vraždili stejně krutě tamější křesťany, kterým řezali hlavy a křižovali jejich bezhlavá těla. To Vám nevadí, ač o sobě vytrubujete, že jste křesťan? Když se však karta obrátila a Rusko svým zásahem pomohlo udržet u moci legálního presidenta, je jasné, že v Sýrii je pro ně nyní příliš horká půda, poněvadž by se museli zodpovídat ze svých zločinů nebo alespoň z podpory oněch krvežíznivých zločinců. Proto zamířili k nám do Evropy, kde je nejen nikdo za jejich zločiny nebude stíhat, ale ještě dostanou nádavkem solidní materiální zabezpečení. Své islamistické vražedné choutky si pak mohou vybíjet na zdejším humanrightismem zpacifikovaném káfirském obyvatelstvu.
P. Ašer
Ad Lída A.R.
Napsala jste:
„Neiritují, pouze mne unavuje systém, kdy jsou verše poskládané z různých částí a uměle harmonizovány, aby odpovídaly představám osoby, která je takto seřazuje.“
Mnou uváděné verše, např. o tom, že není vlády, leč od Boha, nejsou uměle harmonizovány, aby podpořily nějaké mé, v bibli neexistující, učení. Ta harmonie mezi nimi je již v samotné bibli, jak vyplývá z kontextů, v nichž jsou uvedeny.
Kromě toho „seřazené veršíky“ jsou nutností tváří v tvář těm, kteří jsou k zásadním textům Písma slepí, kteří prosazují teorie, které jsou v rozporu s Novým zákonem. Své názory často ani o žádné verše neopírají nebo je opírají o verše špatně interpretované. Proto je třeba jim polopaticky seřadit biblické verše v korelaci, která vylučuje, aby tyto jejich scestné teorie mohly platit, která tyto zavádějící teorie evidentně vyvrací.
Napsala jste:
„Co je to svobodomyslný Čech si každý musí zodpovědět sám, protože každý si pod tím přestavuje něco jiného. Já si pod tím představuji osobu, která nežije nebo už nežije nebo ještě nežije v totalitním režimu. Pokud by se tato osoba do takového režimu dostala, nejspíš by jí vadil.“
Pro křesťana by mělo být přece naprosto irelevantní, zda žije v tzv. svobodném státě (ve skutečnosti žádný takový nikdy neexistoval) nebo v tzv. státě totalitním (ani takový nikdy ve skutečnosti neexistoval). Ježíš řekl:
„Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.“ (J 8:36)
Proto máme hledat svobodu v Kristu, ne nějakou zdánlivou svobodu světskou. Svobodným v Kristu lze být i v „totalitním“ režimu, když mohli být takto svobodni i ti, kteří byli ve světě otroky:
„Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok, je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je Kristův otrok.“ (1 K 7:22)
Lidé ve světě tolik baží po svobodě především proto, aby mohli vyhovět žádostem svého hříšného těla. Pod svobodou si tak vlastně představují hlavně beztrestné páchání zla. Svoboda Božích dětí však není kongruentní s touto tělesnou pseudosvobodou lidí ze světa:
„Byli jste přece povoláni do svobody, bratři. Jen aby se vám ta svoboda nestala záminkou pro tělo, ale skrze lásku služte jedni druhým.“ (Ga 5:13)
Mezi svobodou Božích dětí a falešnou svobodou, kterou nabízí tento svět, který se rád neustále nějakými „svobodami“ ohání, ačkoli je otrokem hříchu (J 8:33-34), je diametrální rozdíl:
„Buďtež jako svobodní, však ne jako zastření majíce své zlosti svobodu, ale jakožto služebníci (tj. otroci) Boží.“ (1 Pt 2:16)
Proč by se tedy křesťané měli starat o „svobodu“ tohoto světa? Úkolem křesťanů dle NZ není snažit se nějakou světskou politickou aktivitou změnit tzv totalitní režimy na tzv. svobodné režimy, nýbrž jejich úkolem je pouze šířit Boží království, které není z tohoto světa (J 18:36), pročež není závislé na politických poměrech tohoto světa.
Napsala jste:
„Utíkal byste do Ruska, protože etnická příslušnost není důležitá?“
Proč ne, když Ježíšova rodina utekla do Egypta a sám Ježíš úprk před pronásledováním nezakazuje (Mt 10:23; Mt 24:16)?
Napsala jste:
„Musím s Vámi souhlasit, že je důležitá poslušnost, a proto očekávám od křesťanů modlitby za politiky namísto jejich kritizování jen za to, že jsou v politice.“
Modlit se za politiky, to je vskutku aktivita, která se od křesťanů očekává (1 Tm 2:1-2). Neočekává se však od nich, že by politiku měli dělat sami. Pokud se do ní pouštějí navzdory tomu, že nejsou ze světa (J 15:19; J 17:16), kritiku si oprávněně zaslouží. Snad se jim otevřou oči a namísto světu dají přednost Božímu království.
Napsala jste:
„Realita je to, co existuje na rozdíl od domněnek. Pro křesťana je Ježíš Kristus realita. V NZ o realitě čteme skoro na každém řádku…“
Jenže na tom, „co existuje“, co je „realita“ se lidé neshodnou. Lidé jen věří či nevěří, že něco existuje. Protože pro nevěřícího vzkříšení Ježíše odporuje jeho realitě, bude Vámi ve jménu té své reality pohrdat. Ohánět se realitou je tudíž krajně ošidné. Pro různé lidi bývají realitou rozdílné věci.
Napsala jste:
„Dále v diskusi jsem četla, že chválíte ženu, která přemohla teroristy svou laskavostí a že nepotřebovala zbraně. Vámi dodaný článek však končí tím, že do místnosti přiletěl granát…Pointu si, prosím, doplňte sám.“
Pointou je, že ta žena nemohla vědět, že přiletí nějaký granát, který je zbaví ohrožení. Prostě dělala to, co jí bylo vlastní – projevovala laskavost. A díky tomu přežila. Na rozdíl od manželů (důstojníků izraelské armády), kteří se aktivně bránili zbraněmi, jimiž zabili několik teroristů, ale sami zemřeli. Odkaz na ně jsem uvedl již ve svém příspěvku z 13. října 2023 ve 13:06.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Když apoštol Pavel říkal, že „nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla“, můžeme za uvedenými mocnostmi vidět utopické ideologie založené na potlačení svobody myšlení.“
No vidíte. Když už i Vy jste dospěl k poznání, že nevedeme svůj boj proti krvi a masu, nýbrž proti duchovním mocnostem zla (Ef 6:12), měl byste pochopit, že proti takovým nepřátelům nelze bojovat tanky, děly či raketami, ale pouze duchovními zbraněmi (2 K 10:4; Ef 6:13-17).
Lída A.R.
To pan Ašer:
Napsal jste:
„Mnou uváděné verše, např. o tom, že není vlády, leč od Boha, nejsou uměle harmonizovány, aby podpořily nějaké mé, v bibli neexistující, učení. Ta harmonie mezi nimi je již v samotné bibli, jak vyplývá z kontextů, v nichž jsou uvedeny.
Kromě toho „seřazené veršíky“ jsou nutností tváří v tvář těm, kteří jsou k zásadním textům Písma slepí, kteří prosazují teorie, které jsou v rozporu s Novým zákonem. Své názory často ani o žádné verše neopírají nebo je opírají o verše špatně interpretované. Proto je třeba jim polopaticky seřadit biblické verše v korelaci, která vylučuje, aby tyto jejich scestné teorie mohly platit, která tyto zavádějící teorie evidentně vyvrací.“
V diskusi s panem Pavlem jste vyjádřil, že jen reprodukujete Ježíšova a Pavlova slova, zatímco on je k nim hluchý. Člověk není jen „reproduktor“, on je i vykladač, tj. interpret. Vy tato slova nereprodukujete, ale interpretujete. Nejste reproduktor, ale interpret, to je první věc. Druhá věc je, že interpretace bývají různě zdařilé oproti záměru původního autora. Třetí věc je, jak může člověk vědět, že zrovna ta jeho interpretace je správná? Nesdílím Váš názor ohledně „hluchoty“ pana Pavla. Vyzdvihujete laskavost, v praxi tento úkon však neprojevujete.
Mnoho lidí si myslí, že jejich učení je čistě „biblické“, protože citují biblické verše. Není tomu tak. Ve skutečnosti je více bibličtější pochopený duch, myšlenka psaného, než doslovná citace. Proto nesdílím Váš názor, že „seřazené veršíky“ jsou nutností vůči těm, kteří jsou (dle Vašeho názoru) slepí a jednají v rozporu s NZ. Toto určitě nutné není, protože druhý člověk Vám seřadí zase jiné veršíky, případně stejné, ale s jiným výkladem. Biblí se dá obhájit naprosto cokoliv. Jedno veršíkování nemůže „zavádějící teorie evidentně vyvrátit“, protože vznikne jiné veršíkování, které také nevyvrátí nic, akorát se nedorozumění ještě prohloubí. Význam má pouze hlubší diskuse o verších, nikoli množství veršů v psaném textu. Proto já osobně veršíkování tohoto typu nevidím jako nosné ani jako přínosné.
Jinak bible nevznikla jako harmonická kniha, je to kniha vyznavačská. Jsou v ní různé žánry, popisují různou dobu a mluví k různým posluchačům.
Napsal jste:
„Pro křesťana by mělo být přece naprosto irelevantní, zda žije v tzv. svobodném státě (ve skutečnosti žádný takový nikdy neexistoval) nebo v tzv. státě totalitním (ani takový nikdy ve skutečnosti neexistoval). Ježíš řekl:
„Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.“ (J 8:36)“
Pokud je křesťan občan této země, tak dřívější ročníky ví, že totalitní stát existoval. Stačí si na internetu přečíst příběhy lidí vězněných komunisty nebo si koupit nějakou literaturu, dnes je jí dostatek.
Křesťan může být pochopitelně svobodný v Kristu i ve vězení, existuje celá řada svědectví, např. kardinála F. X. Nguyena van Thuana a řady dalších. Vnějšková nesvoboda však zůstává a nelze popřít. A věznění lidé svému lidu svobodu většinou přejí.
Napsal jste:
„Lidé ve světě tolik baží po svobodě především proto, aby mohli vyhovět žádostem svého hříšného těla. Pod svobodou si tak vlastně představují hlavně beztrestné páchání zla. Svoboda Božích dětí však není kongruentní s touto tělesnou pseudosvobodou lidí ze světa:
„Byli jste přece povoláni do svobody, bratři. Jen aby se vám ta svoboda nestala záminkou pro tělo, ale skrze lásku služte jedni druhým.“ (Ga 5:13)
Mezi svobodou Božích dětí a falešnou svobodou, kterou nabízí tento svět, který se rád neustále nějakými „svobodami“ ohání, ačkoli je otrokem hříchu (J 8:33-34), je diametrální rozdíl:
„Buďtež jako svobodní, však ne jako zastření majíce své zlosti svobodu, ale jakožto služebníci (tj. otroci) Boží.“ (1 Pt 2:16)
Proč by se tedy křesťané měli starat o „svobodu“ tohoto světa? Úkolem křesťanů dle NZ není snažit se nějakou světskou politickou aktivitou změnit tzv totalitní režimy na tzv. svobodné režimy, nýbrž jejich úkolem je pouze šířit Boží království, které není z tohoto světa (J 18:36), pročež není závislé na politických poměrech tohoto světa.“
První věta Vaší citace bagatelizuje a generalizuje, což vylučuje dialog. Je celá řada lidí, kteří se zasadili o svobodné prostředí, aniž by jejich motivací bylo hřešení. Prostě jen chtěli žít evangelium, např. D. Bonhoeffer, kvakeři, F. Spee a další. Jinak nijak nebrojím proti tomu, že svoboda není záminkou pro hřešení, zde nevím, s čím polemizujete.
Šíření království, které není z tohoto světa, proniká do tohoto světa, tedy i do politiky. Už minule jsem psala, že pronásledování křesťanů bylo politicko náboženské, protože Ježíš používal politický titul. Tedy se od politiky nedistancoval, ale mluvil slovníkem, kterému lidé rozuměli.
Boží království proniká, vlamuje se do tohoto světa bez ohledu na politické poměry. A tam, kde to Boží království je v životech křesťanů více výraznější, vzniká např. zrušení otroctví a začíná se hledět více na člověka jako na toho, kdo má hodnotu.
Napsal jste, zda byste utíkal do Ruska:
„Proč ne, když Ježíšova rodina utekla do Egypta a sám Ježíš úprk před pronásledováním nezakazuje (Mt 10:23; Mt 24:16)?“
Hodně štěstí, jen připomínám, že Svědkové Jehovovi tam nemají zrovna ustláno na růžích. Pokud by neexistovali lidé, kteří se zabývají otázkou svobody, nebylo by už ani kam utíkat. O Ježíšově rodině píšu v souvislosti s migrací, zřejmě jen migrant může chápat jiného migranta…
Napsal jste:
„Modlit se za politiky, to je vskutku aktivita, která se od křesťanů očekává (1 Tm 2:1-2). Neočekává se však od nich, že by politiku měli dělat sami. Pokud se do ní pouštějí navzdory tomu, že nejsou ze světa (J 15:19; J 17:16), kritiku si oprávněně zaslouží. Snad se jim otevřou oči a namísto světu dají přednost Božímu království.“
Toto je pouze Vaše interpretace, se kterou nesouzním. Pokud křesťan působí v politice, jiný křesťan by se za něj měl modlit. Platí to pro všechny „vládce“. Netuším, proč někteří křesťané brání jiným křesťanům působit v politice. Kritiku si spíše zaslouží tento typ křesťanů, je třeba se za ně více modlit. Bůh se ovšem nenechává zmást a povolává ty, které chce. Je potřeba si rovněž dávat pozor na ty, kteří přesně vědí v každé situaci, co je Boží vůle. I velké osobnosti bible někdy tápaly, např. Elijáš.
Napsal jste:
„Jenže na tom, „co existuje“, co je „realita“ se lidé neshodnou. Lidé jen věří či nevěří, že něco existuje. Protože pro nevěřícího vzkříšení Ježíše odporuje jeho realitě, bude Vámi ve jménu té své reality pohrdat. Ohánět se realitou je tudíž krajně ošidné. Pro různé lidi bývají realitou rozdílné věci.“
Zde jste pěkně popsal, jak lidé interpretují realitu. Všichni žijeme ve stejné realitě. Křesťané dýchají stejný vzduch jako nevěřící, jejich děti chodí do školy, dospělí chodí do práce, používají stejné veřejné chodníky, svítí jim na cestu pouliční lampy, žijí ve stejném státě se stejnou vládou. Jestliže tedy každý interpretuje realitu jinak, platí to dvojnásobně pro interpretaci bible. Ohánět se realitou není dobré, souhlasím, a proto ji jen v minulém komentáři zmiňuji jako příklad. Rovněž spoléhat na své biblické výklady je ošidné, protože křesťané se v nich taktéž neshodnou. Pro každý proud je ten jeho výklad pravověrný, existují však i proudy, které jsou vyvážené a více středové, kde opravdu k diskusi dochází. Radikalismus věci neprospívá.
Napsal jste:
„Pointou je, že ta žena nemohla vědět, že přiletí nějaký granát, který je zbaví ohrožení. Prostě dělala to, co jí bylo vlastní – projevovala laskavost. A díky tomu přežila. Na rozdíl od manželů (důstojníků izraelské armády), kteří se aktivně bránili zbraněmi, jimiž zabili několik teroristů, ale sami zemřeli. Odkaz na ně jsem uvedl již ve svém příspěvku z 13. října 2023 ve 13:06.“
Vámi dodaný příklad laskavosti vidím jako nedobře zvolený, existují lepší příklady, např. když František Saleský přesvědčil svou laskavostí tisíce kalvinistů k odklonu od kalvinismu. Laskavost má v křesťanském životě veliké místo, avšak Vaše interpretace dvou Vámi dodaných příběhů nelze brát za bernou minci. Důvodem je fakt, že řada lidí byla laskavých, a skončila v plynové komoře např., a řada lidí se při obraně domu zachránila. Žena z Vašeho příběhu byla pohotová a akční a nepanikařila. Zachránila sebe i manžela. Myslím, že při čekání na vysvobození musela předpokládat, že ten granát přijde… Teroristy ve skutečnosti nepřemohla laskavost, ale granát. Laskavost jen oddálila to, co přišlo potom. Další věcí je, že člověk v reálné situaci jedná jinak než pisatel u internetu. Proti laskavosti nebrojím, naopak. Jen ten příklad nevystihuje to, co chcete říci.
Lída A.R.
To pan Ašer:
Co se týče vlád, v covidovém období brojili někteří proti zachovávání omezení. Zde bylo zajímavé, jak lidé opomíjeli verše, které hovoří o poslušnosti vládě, kterou jindy vyzdvihovali. Pokud je toto pravidlo absolutní, je třeba ji poslouchat vždy. Potom někteří citovali „Boha třeba poslouchat, ne lidi“. Ale co když Bůh byl v součinnosti s vládou? Nabízím Vám svůj výklad, okopírovala jsem to z diskuse (opravdu diskuse) s jedním člověkem v době covidu, otázka poslušnosti vlád je však nadčasová. Výklad jsem zkrátila. A je tam hodně veršíků :-).
K biblickým veršům poznamenám, že Ř 13,1-7 je obtížný text, který lze snadno zneužít. Byl zneužit i
v době nacismu, kdy se církev na základě těchto veršů neodvážila odporovat zlu. Objevil se ale člověk,
který stál proti všem. Jmenoval se Dietrich Bonhoeffer, který se zlu dokázal postavit, ačkoli pak zemřel
mučednickou smrtí. Pokud chce někdo (církev) odporovat vládám, tento text není stopkou, pokud je ten
odpor oprávněný. Pokud odpor oprávněný není, člověk (církev) se staví do roviny bohorovnosti a čeká
ho (ji) Boží soud.
Text je zasazen do kontextu „pravidel křesťanského života“ (kap. 12 a pak dál). Důležité je tedy to, že
Pavel mluví ke křesťanům, jak se mají chovat. Do toho také spadá i pojednání o „autoritách“. Motivací
pro láskyplné jednání je milosrdenství Boží (12,1) a přibližující se Den vykoupení (13,12). Text Ř 13,1-7 je
velmi jednostranný až nekritický k těm „autoritám“, jakoby je Pavel až adoroval. To je však jen zdání, on
nic takového nečiní. Pavel pracuje v myšlenkových pochodech své doby. Navíc v jiných textech Pavel tak
nekritický k „autoritám“ není (1 Kor 2,8 – Pavel otevřeně říká, že vládcové tohoto věku nemají moudrost,
neboť ukřižovali Pána slávy; 1 Kor 6,1 – kritika bratří, že své spory řeší před nevěřícími soudy). Ta
„jednostrannost“ Ř 13,1-7 vypovídá o tom, že s největší pravděpodobností Pavel mluví o konkrétní
situaci v římské říši.
Když čteme tento text dnes, okamžitě s ním polemizujeme. Což byl Hitler služebníkem Božím (v. 4)?
Dnes vidíme holocaust jinak než tehdy německá evangelická církev s antisemitskými hesly a církve, které
měly u modliteben napsáno „Židům vstup zakázán“. Kromě toho, že po bitvě je každý generál, tak k nám
už kromě teologie mluví i zkušenost a historie.
Pavel byl vzdělán v SZ a vycházel z něho. Používal také často příměry z chodu antické společnosti (všichni
běží, ale jen jeden dostane cenu (1 Kor 9,24); odložme veškerou zátěž a hřích (Žd 12,1) – závody běhali
nazí závodníci).
Klíčovou myšlenkou textu Ř 13,1-7 je Boží vláda a Jeho soudy. Tato myšlenka je v pozadí Pavlova
židovského smýšlení. V SZ na sebe Bůh bere odpovědnost za zlo (Iz 45,7), dosazuje i sesazuje krále
(Da 2,21) a Jeho soudy byly vykonávány i skrze cizí národy (Jr 27,5-8). Hned v prvním verši Ř 13,1 Pavel
říká, že je to Bůh, který ustanovil vlády a každý jim podléhá (v. 1). Kdo se staví na odpor, odporuje
Božímu nařízení a přivolává na sebe soud (v. 2). Vládcové zajišťují a kontrolují naplňování zákona, mají
moc i trestat (v. 3,4). Vládě je nutno se podřizovat nejen kvůli možným represím, ale i kvůli svědomí
(v. 5).
V Pavlově myšlení je tedy „autorita“ dosazená Bohem, je to nástroj v rukou Božích. Vlády ale mají
nad sebou ještě jednu instanci, a to tu Boží.
Jen pro zajímavost – v ČSP odkazuje 3. verš právě na Da 2,21 a přidává J 19,11 (Pilátova pravomoc byla
dána shůry). Verš 4 odkazuje na Iz 1,17 (vybídka židovským vůdcům a lidu ke konání dobra a
k zachovávání práva). V Pavlově přemýšlení je tedy „autorita“ dosazená Bohem, která zajišťuje a
kontroluje naplňování práva, a trestá porušování. Je to nástroj v rukou Božích.
Pavel se nezabýval tím, jestli je vláda dobrá nebo špatná, protože věděl, že Boží soudy bývaly
vykonávány i skrze lidské vladaře. Navíc Pavel zde také nenapomíná vlády, ale křesťany. Vládcové jsou
pouze nástroji v Boží ruce a nijak nemohou umenšit svrchovanost Boží ani svým odchýlením se od Božích
norem. V Pavlově hierarchii zůstává Bůh nadřazen všem. Další věcí je, že Pavel nežil v sekulárním světě,
ale ve světě mnoha božstev. Křesťanům bývalo vyčítáno, že jsou nevěřící (dnes bychom řekli ateisté),
protože věřili jen v jednoho Boha. Vyznávání Ježíše se dostávalo do konfliktu s klaněním se antickému
vládci, který se sám považoval za Boha. Myšlenka svrchovanosti Boží a Božího soudu je klíčovou
myšlenkou v našem textu, která je pak dále rozvinutá do praktických rad jako placení daní (v. 6).
Dočetla jsem se, že existuje hypotéza, že mezi římskými křesťany z nějakého důvodu existovaly sklony
k odporu vůči státním orgánům a Pavel o tom věděl. Na čem se zakládaly, nevíme, proto se musíme
pouze domnívat. Je možné, že to má spojitost s vysokými daněmi, na které se podávaly stížnosti u úřadů.
I mezičlánky, nájemci berní, odírali své oběti. Někteří badatelé se domnívají, že tímto byli zvláště
postiženi křesťané ze židů, kteří se po zrušení Claudiova ediktu vrátili zpět do Říma (např. Priska a
Akvila). Je to ale jen hypotéza.
Pavlovo pojednání není „absolutistické“, ale spíše objasňuje křesťanům v Římě (možná) spornou otázku
jejich vztahu k autoritám a povinností k nim náležejícím. To vše v konkrétním kontextu římské říše, jak
ukazuje např. 6. verš v otázce placení daní, ale i pojmologií oslovování „autorit“ v originále (např.
„vrchnosti“ (a další významy – v. 1), „vládcové“ (v. 3). To vše odkazuje k římskému státnímu aparátu, ale
Pavel používá také známé pojmy – vláda je Boží διάκονός (služebník) a vlády jsou Boží λειτουργοὶ (výraz
používaný pro službu kněze v chrámu), jak říká ČSP.
Přestože je text Ř 13,1-7 určen římským křesťanům, najdeme v jeho naplňování v dnešní době
dostatečný prostor. Otázce podřizování se autoritě se bibličtí pisatelé věnují na vícero místech, např.
1 Pt 2,13-17; 1 Tm 2,1-2; Tt 3,1. Mohli bychom ještě zmínit Ježíšovo „co je císařovo, dejte císaři“
(Mt 22,21).
Tyto výzvy jsou nezanedbatelným hlasem ohledně vztahu křesťana a vlády. Zdá se, že tehdy křesťanská
síla spočívala v dobrém jednání, kterým měli věřící umlčovat odpůrce, v modlitební aktivitě za vládce a
všechny lidi, v mírnosti, tichosti a uctivém jednání k panovníkům. A i když křesťané odmítli v některých
případech uposlechnout požadavky císaře (vhoď jen zrnko písku), i tehdy se před císařem obhajovali
s tichostí, uctivostí a v Boží moci. Neodradila je ani aréna plná divokých zvířat. V případě oprávněného
konfliktu se státní mocí nás text Ř 13,1-7 nevyzývá k slepé poslušnosti pozemského panovníka, ač se to
tak může jevit při „mechanickém“ či „doslovném“ čtení Bible. Ani Šadrak, Méšak a Abed-nego se
nepoklonili zlaté soše (Da 3,18). Daniel byl uvrhnut do lví jámy, neboť se nechtěl modlit k Dareiovi
(Da 6,13-17). Petr a Jan nedbali na rozkaz vůdců, aby nehlásali Krista (Sk 5,29). Tento text varuje ale i
před cílenou anarchií, ke které směřuje dění v dnešním světě, a která podléhá Božímu soudu! Text
naplníme jen tehdy, jestliže ho budeme používat tak, jak on sám chce ve svém záměru – vyvýšení Pána
Ježíše Krista a výhledu ke Dni soudu.
Lída A.R.
Tak znovu v přijatelnějším formátu:
K biblickým veršům poznamenám, že Ř 13,1-7 je obtížný text, který lze snadno zneužít. Byl zneužit i v době nacismu, kdy se církev na základě těchto veršů neodvážila odporovat zlu. Objevil se ale člověk, který stál proti všem. Jmenoval se Dietrich Bonhoeffer, který se zlu dokázal postavit, ačkoli pak zemřel mučednickou smrtí. Pokud chce někdo (církev) odporovat vládám, tento text není stopkou, pokud je ten odpor oprávněný. Pokud odpor oprávněný není, člověk (církev) se staví do roviny bohorovnosti a čeká ho (ji) Boží soud.
Text je zasazen do kontextu „pravidel křesťanského života“ (kap. 12 a pak dál). Důležité je tedy to, že Pavel mluví ke křesťanům, jak se mají chovat. Do toho také spadá i pojednání o „autoritách“. Motivací pro láskyplné jednání je milosrdenství Boží (12,1) a přibližující se Den vykoupení (13,12). Text Ř 13,1-7 je velmi jednostranný až nekritický k těm „autoritám“, jakoby je Pavel až adoroval. To je však jen zdání, on nic takového nečiní. Pavel pracuje v myšlenkových pochodech své doby. Navíc v jiných textech Pavel tak nekritický k „autoritám“ není (1 Kor 2,8 – Pavel otevřeně říká, že vládcové tohoto věku nemají moudrost, neboť ukřižovali Pána slávy; 1 Kor 6,1 – kritika bratří, že své spory řeší před nevěřícími soudy). Ta „jednostrannost“ Ř 13,1-7 vypovídá o tom, že s největší pravděpodobností Pavel mluví o konkrétní situaci v římské říši.
Když čteme tento text dnes, okamžitě s ním polemizujeme. Což byl Hitler služebníkem Božím (v. 4)? Dnes vidíme holocaust jinak než tehdy německá evangelická církev s antisemitskými hesly a církve, které měly u modliteben napsáno „Židům vstup zakázán“. Kromě toho, že po bitvě je každý generál, tak k nám už kromě teologie mluví i zkušenost a historie.
Pavel byl vzdělán v SZ a vycházel z něho. Používal také často příměry z chodu antické společnosti (všichni běží, ale jen jeden dostane cenu (1 Kor 9,24); odložme veškerou zátěž a hřích (Žd 12,1) – závody běhali nazí závodníci).
Klíčovou myšlenkou textu Ř 13,1-7 je Boží vláda a Jeho soudy. Tato myšlenka je v pozadí Pavlova židovského smýšlení. V SZ na sebe Bůh bere odpovědnost za zlo (Iz 45,7), dosazuje i sesazuje krále (Da 2,21) a Jeho soudy byly vykonávány i skrze cizí národy (Jr 27,5-8). Hned v prvním verši Ř 13,1 Pavel říká, že je to Bůh, který ustanovil vlády a každý jim podléhá (v. 1). Kdo se staví na odpor, odporuje Božímu nařízení a přivolává na sebe soud (v. 2). Vládcové zajišťují a kontrolují naplňování zákona, mají moc i trestat (v. 3,4). Vládě je nutno se podřizovat nejen kvůli možným represím, ale i kvůli svědomí (v. 5).
V Pavlově myšlení je tedy „autorita“ dosazená Bohem, je to nástroj v rukou Božích. Vlády ale mají nad sebou ještě jednu instanci, a to tu Boží.
Jen pro zajímavost – v ČSP odkazuje 3. verš právě na Da 2,21 a přidává J 19,11 (Pilátova pravomoc byla dána shůry). Verš 4 odkazuje na Iz 1,17 (vybídka židovským vůdcům a lidu ke konání dobra a k zachovávání práva). V Pavlově přemýšlení je tedy „autorita“ dosazená Bohem, která zajišťuje a kontroluje naplňování práva, a trestá porušování. Je to nástroj v rukou Božích.
Pavel se nezabýval tím, jestli je vláda dobrá nebo špatná, protože věděl, že Boží soudy bývaly vykonávány i skrze lidské vladaře. Navíc Pavel zde také nenapomíná vlády, ale křesťany. Vládcové jsou pouze nástroji v Boží ruce a nijak nemohou umenšit svrchovanost Boží ani svým odchýlením se od Božích norem. V Pavlově hierarchii zůstává Bůh nadřazen všem. Další věcí je, že Pavel nežil v sekulárním světě, ale ve světě mnoha božstev. Křesťanům bývalo vyčítáno, že jsou nevěřící (dnes bychom řekli ateisté), protože věřili jen v jednoho Boha. Vyznávání Ježíše se dostávalo do konfliktu s klaněním se antickému vládci, který se sám považoval za Boha. Myšlenka svrchovanosti Boží a Božího soudu je klíčovou myšlenkou v našem textu, která je pak dále rozvinutá do praktických rad jako placení daní (v. 6).
Dočetla jsem se, že existuje hypotéza, že mezi římskými křesťany z nějakého důvodu existovaly sklony k odporu vůči státním orgánům a Pavel o tom věděl. Na čem se zakládaly, nevíme, proto se musíme pouze domnívat. Je možné, že to má spojitost s vysokými daněmi, na které se podávaly stížnosti u úřadů. I mezičlánky, nájemci berní, odírali své oběti. Někteří badatelé se domnívají, že tímto byli zvláště postiženi křesťané ze židů, kteří se po zrušení Claudiova ediktu vrátili zpět do Říma (např. Priska a Akvila). Je to ale jen hypotéza.
Pavlovo pojednání není „absolutistické“, ale spíše objasňuje křesťanům v Římě (možná) spornou otázku jejich vztahu k autoritám a povinností k nim náležejícím. To vše v konkrétním kontextu římské říše, jak ukazuje např. 6. verš v otázce placení daní, ale i pojmologií oslovování „autorit“ v originále (např. „vrchnosti“ (a další významy – v. 1), „vládcové“ (v. 3). To vše odkazuje k římskému státnímu aparátu, ale Pavel používá také známé pojmy – vláda je Boží διάκονός (služebník) a vlády jsou Boží λειτουργοὶ (výraz používaný pro službu kněze v chrámu), jak říká ČSP.
Přestože je text Ř 13,1-7 určen římským křesťanům, najdeme v jeho naplňování v dnešní době dostatečný prostor. Otázce podřizování se autoritě se bibličtí pisatelé věnují na vícero místech, např. 1 Pt 2,13-17; 1 Tm 2,1-2; Tt 3,1. Mohli bychom ještě zmínit Ježíšovo „co je císařovo, dejte císaři“ (Mt 22,21).
Tyto výzvy jsou nezanedbatelným hlasem ohledně vztahu křesťana a vlády. Zdá se, že tehdy křesťanská síla spočívala v dobrém jednání, kterým měli věřící umlčovat odpůrce, v modlitební aktivitě za vládce a všechny lidi, v mírnosti, tichosti a uctivém jednání k panovníkům. A i když křesťané odmítli v některých případech uposlechnout požadavky císaře (vhoď jen zrnko písku), i tehdy se před císařem obhajovali s tichostí, uctivostí a v Boží moci. Neodradila je ani aréna plná divokých zvířat. V případě oprávněného konfliktu se státní mocí nás text Ř 13,1-7 nevyzývá k slepé poslušnosti pozemského panovníka, ač se to tak může jevit při „mechanickém“ či „doslovném“ čtení Bible. Ani Šadrak, Méšak a Abed-nego se nepoklonili zlaté soše (Da 3,18). Daniel byl uvrhnut do lví jámy, neboť se nechtěl modlit k Dareiovi (Da 6,13-17). Petr a Jan nedbali na rozkaz vůdců, aby nehlásali Krista (Sk 5,29). Tento text varuje ale i před cílenou anarchií, ke které směřuje dění v dnešním světě, a která podléhá Božímu soudu! Text naplníme jen tehdy, jestliže ho budeme používat tak, jak on sám chce ve svém záměru – vyvýšení Pána Ježíše Krista a výhledu ke Dni soudu.
pavel v
Pane Ašere,
podle Bible Bůh stvořil slunce, měsíc a hvězdy až čtvrtý den, avšak střídání dne a noci se objevilo již první den. Na tomto triviálním příkladě chci ukázat, že Bibli nelze brát doslova, jak to činí fundamentalisté. Nelze brát doslovně ani názory proroků, ani apoštolů. Vždy je nutné hledat jejich vhodnou interpretaci, protože život přináší mnoho situací, na které Bible nemohla pamatovat. Proto se člověk musí rozhodovat ne podle litery (která zabíjí – 2 Kor 3,6), ale podle ducha Bible. Vy, pane Ašere, zásadně argumentujete literou stejně jako vaši předchůdci v církvi, kteří odmítli helocentrický model sluneční soustavy či evoluci člověka. Diskutovat s vámi je ztrátou času, protože každá diskuze je založena na logice a na empirii, to obojí však vy odmítáte. Místo toho stále dokola opakujete citáty z Bible a vůbec vám nevadí, když jsou v rozporu se skutečností, jako byl v rozporu například geocentrický model.
P. Ašer
Ad Lída A.R.
Napsala jste:
„Tento svět je nám dán Bohem ke správě, proto není marný. Kazatel byl v poněkud skeptické náladě, když psal marnost nad marnost….“
V Novém zákoně ovšem nečteme, že by nám byl dán svět ke správě. Za správce tohoto světa se prohlašuje ďábel (L 4:6) a Ježíš mu to nikterak nevyvrací. Dokonce i v hovoru ke svým posluchačům označuje Ježíš ďábla za vládce tohoto světa (J 12:31; 14:30; 16:11).
Nebyl to jen Kazatel, který byl vůči tomuto světu skeptický, obdobnou skepsi nalezneme i v Novém zákoně:
„a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali; NEBOŤ ZPŮSOB TOHOTO SVĚTA POMÍJÍ.“ (1 K 7:31)
„A SVĚT POMÍJÍ I JEHO ŽÁDOST; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věčnost.“ (1 J 2:17)
Dále v NZ čteme:
„Nemilujte ten svět ani ty (věci), v tom světě. Jestliže někdo miluje ten svět, není ta láska toho Otce v něm. Neboť všechno to v tom světě – ta žádost toho masa a ta žádost těch očí a ta chvástavost toho života – není z toho Otce, ale z toho světa je.“ (1 J 2:15-16)
Jinými slovy, kdo se snaží vylepšovat tento svůj zamilovaný svět, který pomíjí, v tom láska Otcova není. Stará se totiž o věci, které jsou ze světa, ne z Otce. Mezi Otcovým královstvím a tímto světem je totiž propast, přes kterou mají Ježíšovi následovníci lákat dobrým poselstvím ty, kteří jsou ještě stále ve světě, aby se z něj nechali Otcem přenést do království jeho Syna (Kol 1:13). Křesťané rozhodně nejsou povoláni k tomu spravovat tento hříšný a pomíjející svět.
Napsala jste:
„Náboženství a politika proto spolu úzce souvisely.“
Náboženství a politika spolu souvisely v římském pojetí, nikoli však v pojetí křesťanském. Prvotní křesťané v NZ neprojevovali žádnou politickou aktivitu, kterou by chtěli změnit stávající politické poměry, aby třeba nebyli pronásledováni atd. Nepsali žádné petice tehdejším vládcům apod. Projevovali jen aktivitu modlitební v tomto směru (1 Tm 2:1-2). Politicky byli tudíž zcela pasivní.
Napsala jste:
„Rovněž nejste nucen být nějak politicky činný. Je to Vaše právo (práva a otázka svědomí pocházejí z větší části z období humanismu), ale jiní křesťané do politiky povolání můžou mít a mají.“
Nevím, z čeho vyvozujete své přesvědčení, že křesťané do politiky povolání můžou mít a mají. Politika, to je prosazování zájmů určité skupiny proti zájmům jiných skupin. Politika proto s sebou nutně přináší sváry a boje, kterým se však mají Kristovi následovníci vyhýbat:
„Odkud jsou války a boje mezi vámi? Zdali ne odtud – z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech?“ (Jk 4:1)
Proč by tedy křesťané měli přidávat k válkám a bojům, které vycházejí z přirozeného hedonismu starého člověka (Ef 2:3), kterého je třeba umrtvit (Kol 3:5), ještě války a boje mezi různými politickými stranami? Není už tak v církvi dost sporů, abychom k nim museli ještě přidávat spory tohoto světa?
Ježíš se nepletl do politických otázek. Nekritizoval římskou okupaci, nevystupoval proti těm, kteří s římskou mocí kolaborovali, neřešil zvrácený vydřidušský výběr daní a cel, nepřišel s žádnými ekonomickými reformami atd.
Politika se zabývá prioritně ekonomickými otázkami. Ježíš však říká, že o takové věci starat nemáme, o ně se právě stará tento svět:
„Ani vy nehledejte, co byste jedli a co byste pili, a nezneklidňujte se tím. TOTO VŠECHNO HORLIVĚ HLEDAJÍ NÁRODY TOHOTO SVĚTA. Váš Otec ví, že to potřebujete. Hledejte však jeho království, a toto vám bude přidáno.“ (L 12:29-31)
I z těchto slov plyne, že Ježíšovi následovníci nemají v politice co pohledávat. Nelze sloužit zároveň tomuto světu i Božímu království, nelze sloužit dvěma pánům – Bohu i mamonu (Mt 6:24).
Napsala jste:
„Někdo oslavuje Pána tím, že v politice není, a někdo tím, že v ní je.“
Pochybuji, že by bylo možné oslavovat Boha tím, že je nějaký křesťan v politice. U Jakuba se dočtete toto:
„Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jk 4:4)
A politik nutně musí být přítelem světa, neboť se musí zalíbit svým voličům. Ale právě tím se stává nepřítelem Božím.
P. Ašer
Ad Lída A.R.
Napsala jste:
„V diskusi s panem Pavlem jste vyjádřil, že jen reprodukujete Ježíšova a Pavlova slova, zatímco on je k nim hluchý. Člověk není jen „reproduktor“, on je i vykladač, tj. interpret. Vy tato slova nereprodukujete, ale interpretujete.“
Sensu stricto je pravdou, že všechno jsou jenom interpretace a že v rámci hermeneutického kruhu tyto nemohou být nikdy zcela jisté, nicméně určitě nelze považovat za správnou interpretaci, která ignoruje většinu textů v NZ vztahujících se k danému tématu. Taková ignorující interpretace musí být vadná. Proto tomu, kdo takovou vadnou interpretaci zastává, musím reprodukovat přímo slova NZ, která tuto ignorantskou interpretaci falzifikují, tudíž ukazují, že jde o interpretaci scestnou, poněvadž tato mnou kritizovaná interpretace nemůže být konsistentní s těmito slovy, která buď z neznalosti, anebo záměrně pomíjí. Takto jsem to mínil.
Napsala jste:
„Nesdílím Váš názor ohledně „hluchoty“ pana Pavla. Vyzdvihujete laskavost, v praxi tento úkon však neprojevujete.“
Nevím, zda si jste vědoma, že ohledně textu Ř 13:1-7 vedeme s panem Pavlem na tomto webu pod různými články diskusi již nejméně 10 měsíců. On však soustavně odmítá brát vážně celou linii textů NZ, které dokládají, že každá vládní moc je od Boha, přestože jsem mu tyto texty opakovaně předestíral. Kvůli tomu mě pak označoval za stoupence Putina, za komunistu atd. Jak jinak byste tedy jeho postoj nazvala než hluchotou či slepotou? Vzhledem k tomu, že na jeho tvrdošíjné ignorantství novozákonních textů ještě stále reaguji, si myslím, že jsem k němu laskavý až až ve srovnání s doporučením pastorální epištoly, jak jednat s takovými lidmi (Tt 3:10).
Napsala jste:
„Mnoho lidí si myslí, že jejich učení je čistě „biblické“, protože citují biblické verše. Není tomu tak. Ve skutečnosti je více bibličtější pochopený duch, myšlenka psaného, než doslovná citace.“
Co to je duch psaného? Nějaký poltergeist? Každý může vidět ve stejném textu jiného ducha. Argumentovat tímto subjektivním hlediskem je velmi ošidné. To už je jistější držet se statistického výskytu daného textu či jeho paralel.
Napsala jste:
„Toto určitě nutné není, protože druhý člověk Vám seřadí zase jiné veršíky, případně stejné, ale s jiným výkladem. Biblí se dá obhájit naprosto cokoliv.“
Pokud mi je seřadí, aby jimi podpořil svou teorii, je to v pořádku. Pak můžeme obě teorie v dialogu porovnávat a zjistit, která z nich je bližší celkovému kontextu NZ. Jestliže si však někdo ani nedá tu námahu, aby svou teorii nějak biblicky podepřel a místo toho bude jako kolovrátek neustále opakovat biblicky nepodložené teze, jakou tím projevuje snahu o nalezení pravdy?
Jinak biblí se obhájit cokoli nedá, pokud nevytrháváte jednotlivá slova z kontextu a ze souvztažnosti s jinými místy.
Napsala jste:
„Jinak bible nevznikla jako harmonická kniha, je to kniha vyznavačská. Jsou v ní různé žánry, popisují různou dobu a mluví k různým posluchačům.“
„Kniha vyznavačská“ – to je oblíbená liberálně-theologická fráze, která umožňuje zneplatnit libovolná ustanovení Písma. Ap. Pavel měl i na SZ rozhodně jiný názor, než že jde jen o nějakou náhodnou kompilaci nejrůznějších autorů a žánrů:
„Veškeré Písmo je Bohem inspirováno…“ (2 Tm 3:16)
Věříte-li těmto slovům, pak asi nebudete tvrdit, že bible není knihou harmonickou, neboť Bůh je Bohem pokoje (tj. harmonie), ne zmatku (1 K 14:33).
Napsala jste:
„Pokud je křesťan občan této země, tak dřívější ročníky ví, že totalitní stát existoval. Stačí si na internetu přečíst příběhy lidí vězněných komunisty nebo si koupit nějakou literaturu, dnes je jí dostatek.“
Já si nepotřebují tyto příběhy číst, já jsem v tom státě dostatečně dlouho žil a perzekuci od minulého režimu jsem si celkem užil. Přesto nemohu souhlasit s tím, že šlo stát totalitní. „Totalitní stát“, to je jen nadsázka. Ve skutečnosti nikdy žádný stát člověka totálně neovládal, to není zkrátka možné. Samozřejmě že „svobodný stát“ je také nadsázkou, protože v žádném státě nemohou být lidé skutečně svobodní, vždy jsou drženi na nějakém řetězu. Jde jen o to, jak je ten řetěz dlouhý. Jde tedy jen o rozdíl kvantitativní, ne kvalitativní.
Napsala jste:
„Vnějšková nesvoboda však zůstává a nelze popřít. A věznění lidé svému lidu svobodu většinou přejí.“
Vnějšková svoboda není pro křesťana podstatná (2 Tm 2:9). Podstatné je, že kde je Duch Páně, tam je svoboda (2 K 3:17). Myslíte si snad, že na Západě, který se prohlašuje za baštu svobody, je více Ducha Páně?
Naspala jste:
„První věta Vaší citace bagatelizuje a generalizuje, což vylučuje dialog… Jinak nijak nebrojím proti tomu, že svoboda není záminkou pro hřešení, zde nevím, s čím polemizujete.“
Polemizuji s Vaší distinkcí mezi totalitními a svobodnými režimy. Dle Ježíše jsou všichni lidé, kteří se jim dosud nenechali vysvobodit pod totalitní nadvládou hříchu (J 8:34). To je jediná totalita, s níž máme bojovat. Tato totalita pochopitelně existuje zrovna tak ve „svobodných státech“ jako ve „státech totalitních“.
Napsala jste:
„Šíření království, které není z tohoto světa, proniká do tohoto světa, tedy i do politiky. Už minule jsem psala, že pronásledování křesťanů bylo politicko náboženské, protože Ježíš používal politický titul. Tedy se od politiky nedistancoval, ale mluvil slovníkem, kterému lidé rozuměli… Boží království proniká, vlamuje se do tohoto světa bez ohledu na politické poměry. A tam, kde to Boží království je v životech křesťanů více výraznější, vzniká např. zrušení otroctví a začíná se hledět více na člověka jako na toho, kdo má hodnotu.“
To, že Ježíš víceméně pasivně akceptoval titul „král“ (J 18:33-34), ještě neznamená, že jakkoli zasahoval do politiky tohoto světa. Pilátovi hned vysvětluje, že není králem žádného konkurenčního státu, který by měl s Římany bojovat. Je totiž králem království, které není z tohoto světa (J 18:36). Ježíš ani jeho služebníci tedy do politiky tohoto světa nijak nezasahovali. Proto také ani on ani apoštolové neusilovali třeba o zrušení otroctví. Pavel naopak otroky vyzývá, aby ve všem své pány poslouchali (Kol 3:22). Ježíš usiloval o to, aby lidé byli vysvobozeni z otroctví hříchu (J 8:32.34), ne z otroctví fyzického.
Naspala jste:
„Hodně štěstí, jen připomínám, že Svědkové Jehovovi tam nemají zrovna ustláno na růžích. Pokud by neexistovali lidé, kteří se zabývají otázkou svobody, nebylo by už ani kam utíkat.“
No a? Křesťané snad měli v císařském Římě na růžích ustláno? Mnohdy neměli fyzicky kam utéct. Ale vždy se mohli svěřit do rukou Ježíšových (Sk 7:59).
Napsala jste:
„Toto je pouze Vaše interpretace, se kterou nesouzním. Pokud křesťan působí v politice, jiný křesťan by se za něj měl modlit. Platí to pro všechny „vládce“. Netuším, proč někteří křesťané brání jiným křesťanům působit v politice. Kritiku si spíše zaslouží tento typ křesťanů, je třeba se za ně více modlit.“
Křesťané se mají modlit za v moci postavené (1 Tm 2:1-2), ale těmi v moci postavenými mohou být sotva křesťané. To je svět, světská vláda, která používá způsoby, které jsou křesťanům zapovězeny – např. Ř 13:4. Jak by tedy na této světské moci mohli participovat křesťané?
Napsala jste:
„Všichni žijeme ve stejné realitě.“
To je právě to, co nemůže člověk vědět, neboť nemůže vystoupit ze svého subjektu a zjistit, co je „tam venku“.
Napsala jste:
„Rovněž spoléhat na své biblické výklady je ošidné, protože křesťané se v nich taktéž neshodnou. Pro každý proud je ten jeho výklad pravověrný, existují však i proudy, které jsou vyvážené a více středové, kde opravdu k diskusi dochází. Radikalismus věci neprospívá.“
S tím se dá částečně souhlasit. Nespoléhal bych však na nějakou vyváženost a středovost. Ježíš byl přece také radikálem.
Napsala jste:
„Vámi dodaný příklad laskavosti vidím jako nedobře zvolený, existují lepší příklady… Žena z Vašeho příběhu byla pohotová a akční a nepanikařila. Zachránila sebe i manžela. Myslím, že při čekání na vysvobození musela předpokládat, že ten granát přijde… Teroristy ve skutečnosti nepřemohla laskavost, ale granát. Laskavost jen oddálila to, co přišlo potom…“
Netvrdím, že je to nejlepší příklad. Použil jsem jen tom, co bylo právě aktuální. Žena mohla předpokládat, že ten granát přijde. Myslíte však, že kdyby to nepředpokládala, že by se zachovala jinak? A jestliže předpokládala, že granát přijde, mohla stejně předpokládat, že to přežije, že ji nezasáhne střepina granátu?
P. Ašer
Ad Lída A.R.
Napsala jste:
„Nabízím Vám svůj výklad, okopírovala jsem to z diskuse (opravdu diskuse) s jedním člověkem v době covidu, otázka poslušnosti vlád je však nadčasová. Výklad jsem zkrátila. A je tam hodně veršíků :-).“
S tím výkladem Ř 13:1-7 se dá víceméně souhlasit. Obšírnější komentář by zabral ovšem příliš mnoho místa.
Napsala jste:
„K biblickým veršům poznamenám, že Ř 13,1-7 je obtížný text, který lze snadno zneužít. Byl zneužit i v době nacismu, kdy se církev na základě těchto veršů neodvážila odporovat zlu. Objevil se ale člověk, který stál proti všem. Jmenoval se Dietrich Bonhoeffer, který se zlu dokázal postavit, ačkoli pak zemřel mučednickou smrtí. Pokud chce někdo (církev) odporovat vládám, tento text není stopkou, pokud je ten odpor oprávněný. Pokud odpor oprávněný není, člověk (církev) se staví do roviny bohorovnosti a čeká ho (ji) Boží soud.“
Co se týče Bonhoeffera, tak ten se připojil ke spiklenecké skupině, která chtěla odstranit Hitlera. Dovedete si představit, že by se apoštol Pavel podílel na přípravě atentátu na Nerona, který nechal veřejně upalovat křesťany jako louče či je předhazovat k roztrhání psům? A Pavel zrovna v té době, kdy Nero vládnul, píše, že není vládní moci, leč od Boha, a že křesťané jí mají být podřízeni. Rozhodně nikde nenaznačuje jako Bonnhoeffer, že za určitých okolností, je pro křesťana přípustné zabít tyrana. Koho tedy budete následovat? Bonhoeffera nebo apoštola? Ani tak bystrý duch, jako byl Dietrich Bonhoeffer, se neuchránil od fatálního pochybení, které ho nakonec stálo život. Evidentně odmítnul brát vážně jasná Pavlova slova, že vzpírající se vládní moci, odporuje Božímu zřízení a ti, kdo mu odporují, pak přijmou pro sebe odsouzení (Ř 13:2). Proto bych jeho smrt neoznačil za smrt mučednickou. Spíše bych řekl, že sklidil, co zasel (Mt 26:52).
Lída A.R.
To pan Ašer:
Já jsem nenaspala, ale napsala -:).
Až budu mít čas, zkusím Vám ještě jednou vysvětlit,, proč veršíkovat určitě nebudu, co tím míním a proč tento systém pokládám za neživotný. Zopakuji, co pokládám za lepší systém. Dále, proč souzním s komentářem pana Pavla z 19.9.2023.
Vaše texty jsou již velmi dlouhé, zkusím vystihnout podstatné. Po přečtení příspěvků jsem se ptala, s čím vlastně polemizujete.
Osobně mám za to, že jedno kázání na jeden verš je přínosnější než mnoho citací bez zohlednění kontextu. Pokud ode mne čekáte seřazování veršíků, určitě mou odpověď nečtěte, byl byste zklamán.
Nyní pouze k Duchu – Duch je tam, kde se projevuje jeho ovoce. Z diskusí vím, že lidé litery často argumentují Ježíšovým bičem v chrámu. Lidé neprůbojní často argumentují Ježíšovou pasivitou při zatýkání, a lidé přecitlivělí argumentují, že Ježíš má přece všechny rád. Duch napsaného znamená pochopení smyslu daného verše, není to subjektivní dojem, s poltergaisty byste se potkat asi nechtěl. Když o tom tak přemýšlím, tak i učedníci si po Pánově ukřižování mysleli, že vidí ducha, a on byl skutečný. A tak je to i s duchem napsaného. Pro jednoho je to podstatné, jinému stačí ta litera. A tak jeden činí vůli Páně, druhý si myslí, že činí vůli Páně. To neberte osobně, je to obecná úvaha. Přemýšlel jste, co si Pán myslí o křesťanských diskusích? Co si slibujete od 10 měsíčního klání s panem Pavlem? Neodpovídejte, je to k zamyšlení….
Zatím se mějte krásně.
P. Ašer
Ad pavel v
Stejně jako se Ježíš nezabýval politikou, tak se nezabýval ani astronomií, geologií či jinými vědami. Čím se ovšem prioritně zabýval, byla soteriologie a ethika. V tom je nám nezpochybnitelným učitelem. V tom je pro nás autoritou. Pokud zpochybňujete ve jménu „ducha bible“ (Kdo určuje, co jím je?) ethické principy, které Ježíš a apoštolové přinesli, tak pak můžete rovnou zahodit celou bibli. Z těch několika málo veršů, kterých se stále dokola dovoláváte, vyextrahovaný světský selektivní humanismus Vás ani svět nezachrání…
Ve 2 K 3:6 ap. Pavel očividně literou míní Starý zákon (2 K 3:3.7.13-16), ne Nový zákon. Rovněž je jasné, že v době, kdy Pavel psal svá slova, tak Nový zákon ještě nebyl kanonizován, takže logicky tento nemohl být považován za literu a nelze na něj tudíž Pavlova slova ve 2 K 3:6 vztahovat. Ale pokud je přesto chcete na Nový zákon vztahovat, tak tím popíráte sám sebe, neboť tvrdíte, že litera zabíjí, avšak sám se litery dovoláváte. Když už se tu tak holedbáte nějakou logikou, nepřipadá Vám nelogické, že proti liteře argumentujete právě literou? Není to náhodou circulus vitiosus?
A kde jste vůbec přišel na to, že odmítám logiku a empirii? Víte vůbec, co tyto pojmy znamenají?
Lída A.R.
To pan Ašer:
Co chápu pod pojmem „veršíkování“:
Je to můj pracovní název pro přesvědčovací metodu křesťanů, kteří podléhají fundamentalismu. Fundament je původně základ, avšak význam tohoto slova se v čase měnil, a např. biblista Jan Heller fundamentalismus označuje jako zhoubnou náboženskou ideologii, kdy fundamentalista svůj vlastní náboženský prožitek prohlašuje za normu pro druhého. Veršíkování je pro mne ideologie, kdy se dotyčný snaží prosadit svůj názor na úkor dialogu.
Tento systém pokládám za neživotný z důvodu špatné zkušenosti s tímto tématem při dlouholeté církevní příslušnosti v apokalypticko/evangelikálním prostředí, a nově také při sledování křesťanských diskusí na různých webových stránkách. Při použití tohoto systému zpravidla nedochází k porozumění mezi lidmi, a aktéři obou stran se ještě více zatvrdí ve své pozici. Diskuse přejde do osobních urážek a další domluva již není možná. Je to důvod, proč se tohoto systému již neúčastním, neboť je to ztráta času, jak píše pan Pavel. Život nejsou jen citáty z Bible, ale spíše životní empirie.
S komentářem pana Pavla souzním v tom, že ukázal dobrý příklad biblického hymnu, který při doslovnosti postrádá smysl. Naprosto s ním souzním v tom, že v bibli je vždy nutné hledat vhodnou interpretaci. Zastávám názor, že bible nebyla psána pro nás, ale pro čtenáře své doby. To je základní pravidlo teologického výkladu. Toto pravidlo nijak nerozporuje fakt, že z bible můžeme čerpat i dnes, ale potřebujeme kvalitní porozumění na základě faktů nebo pravděpodobného scénáře. Od napsání bible nás dělí 2000 let. A o tom je „duch bible“. Proto někdo vidí v bibli životadárný a osvěžující proud živé vody (Duch slovo oživí). A jiný zase bibli použije jako těžký předmět, který přistane někomu jinému na hlavě.
Za úplně nejlepší systém diskuse pokládám jedno téma, jedno kázání nebo něco takového, a na to diskutovat. Proto jsem Vám nabídla to pojednání o vládách, tak nějak si to představuji. Mnoho nesouvisejících veršů spíše odklání pozornost od tématu a místo jednoho tématu je třeba vykládat dalších „milion věcí“ kvůli kontextu. Jsou chvíle, kdy je použití vícero veršů oprávněné, a to je např. ozdrojování článku, pokud ty verše neodbíhají od tématu.
Zrovna teď budu připravovat text na skupinku, a k tomu používám komentáře, slovníky. Nepovažuji to za nic nepatřičného, protože sousloví „bible říká“ je třeba nejprve definovat. Jaká bible (existují různé druhy kánonů), co, kde, komu říká a naposled co si z toho můžeme vzít my v dnešní době. Za život jsem již několikrát opravila svůj názor, protože jsem objevila názor lepší. Smyslem toho všeho je posílení vztahu k Bohu, který se projevuje činy.
Vsuvka k heliocentrismu:
Koperník si myslel, že Země obíhá kolem Slunce. Za tento názor byl napadán protestanty, protože dle nich popíral Písmo. V Písmu totiž najdeme představu, že země stojí na pilířích. Dnes někteří věří, že Země je placatá. Galileo byl prominentní a váženou osobou a koperníkovský systém podporoval, ač s některými svými omyly. Pojednával o tom i veřejně před kardinály, učenci i v sekulárním prostředí. Papež Pavel V. a jezuité z římské koleje byli Galileem nadšeni. Potíž byla v tom, že církev neměla problém používat koperníkovský systém jako teorii, ale Galileo ji hlásal jako potvrzenou pravdu. Model nepohyblivé Země byl tehdy vnímám doslovně. Kardinál Bellarmin Galiela podporoval a varoval před zasahováním do svobody vědeckého bádání, které bylo již v té době v církvi rozvinuté. Galileo pokračoval v dokazování pravdivosti koperníkovského systému a později na něj byla uvalena cenzura. Ač Galileo na hranici neskončil, jeho případ je poučný v tom, že Galileo odmítl doslovnou interpretaci bible a v základu měl pravdu, ačkoliv nikdy neřekl „a přece se točí“.
Ještě Vám příště odpovím na pár věcí.
P. Ašer
Ad Lída A.R.
Napsala jste:
„Osobně mám za to, že jedno kázání na jeden verš je přínosnější než mnoho citací bez zohlednění kontextu.“
Stavět na jednom izolovaném verši je ošidné, poněvadž se přitom nebere zřetel na jiné texty, které tento verš vysvětlují, limitují nebo rozšiřují jeho platnost atd. Je proto nutno vždy vidět každý biblický text v korelaci s jinými biblickými texty vztahujícími se k danému tématu. Ale heretikové s oblibou stavějí své konstrukce právě na nějakých izolovaných verších, jelikož do takto vypreparovaného osamoceného textu mohou snáze vinterpretovat své vlastní představy a tak změnit dle libosti jeho původní smysl. Následně pak na základě takto znásilněného izolovaného verše mohou rozhodovat o ostatních biblických textech, vydávajíce svůj svévolný výtvor za ducha bible. To však není duch bible, nýbrž hereze – tzn. (svévolný) „výběr“.
Napsala jste:
„Nyní pouze k Duchu – Duch je tam, kde se projevuje jeho ovoce.“
S tím souhlasím. Takže asi nejde o Ducha Božího, který inspiroval autory Nového zákona, když někdo z některých veršů o milosrdenství (např. Mt 25:34-46 ) paradoxně vyvozuje válečné štvaní, jak zde horlivě činí třeba právě pan Pavel, není-liž pravda?
Pokud ovšem mermomocí chcete operovat nějakým „duchem bible“ (tj. smyslem textu), nabídnul bych Vám něco jistějšího, než tendenční výklad nějakých izolovaných veršů. Já bych to spíše nazýval červenou nití, která se vine jak obdobím staré smlouvy, tak obdobím nové smlouvy, a která jako svorník obě tyto smlouvy spojuje. Touto červenou nití je např. Boží suverenita nad dějinami:
„Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; POSADÍ JE V KRUHU KNÍŽAT a za dědictví jim dá trůn slávy.“ (1 S 2:7-8)
„…UDĚLÍ MOC SVÉMU KRÁLI, roh svého pomazaného zvedne.“ (1 S 2:10)
„On mění časy i doby, KRÁLE SESAZUJE, KRÁLE USTANOVUJE, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum.“ (Da 2:21)
„V rozhodnutí nebeských poslů je rozsudek, výpovědí svatých je věc uzavřená. Z toho živí poznají, ŽE NEJVYŠŠÍ MÁ MOC NAD LIDSKÝM KRÁLOVSTVÍM A KOMU CHCE, JE DÁVÁ; MŮŽE NAD NÍM USTANOVIT I NEJNIŽŠÍHO Z LIDÍ.“ (Da 4:14)
„Byl vyhnán pryč od lidí, jeho srdce se stalo podobné zvířecímu, bydlil s divokými osly, za pokrm mu dávali rostliny jako dobytku a jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, dokud nepoznal, že BŮH NEJVYŠŠÍ MÁ MOC NAD LIDSKÝM KRÁLOVSTVÍM A ŽE NAD NÍM USTANOVUJE, KOHO CHCE.“ (Da 5:21)
„Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, NENÍ-LI MU TO DÁNO Z NEBE.“ (J 3:27)
„Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, KDYBY TI NEBYLA DÁNA SHŮRY…“ (J 19:11)
„ Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, JSOU ZŘÍZENY OD BOHA…“ (Ř 13:1)
„A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý; a tomu, kdo na něm seděl, BYLO DÁNO, ABY VZAL ZE ZEMĚ POKOJ A ABY SE LIDÉ NAVZÁJEM ZABÍJELI; a byl mu dán veliký meč.“ (Zj 6:4)
„A uviděl jsem, a hle, kůň plavý; a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt, a Hádes ho doprovázel. BYLA JIM DÁNA MOC nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí a šelmami země.“ (Zj 6:8)
„A uviděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečetidlo živého Boha. Mocným hlasem zvolal na ty čtyři anděly, KTERÝM BYLO DÁNO ŠKODIT ZEMI A MOŘI.“ (Zj 7:2)
„A BYLO JIM DÁNO, ne aby je zabíjely, nýbrž aby jim působily trýzeň po pět měsíců; jejich trýzeň byla jako trýzeň od štíra, když bodne člověka.“ (Zj 9:5)
„Ale vnější nádvoří svatyně vynech a neměř je, protože BYLO DÁNO POHANŮM, kteří budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců.“ (Zj 11:2)
„BYLA JÍ DÁNA ÚSTA mluvící veliké věci a rouhání A BYLA JÍ DÁNA PRAVOMOC, aby činila, co chce po čtyřicet dva měsíce.“ (Zj 13:5)
„A BYLO JÍ DÁNO, aby rozpoutala válku proti svatým a aby je přemohla, A BYLA JÍ DÁNA PRAVOMOC nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem…“ (Zj 13:7)
„A čtvrtý [anděl] vylil svou misku na slunce, A BYLO MU DÁNO, ABY OŽEHLO LIDI OHNĚM.“ (Zj 16:8)
To znamená, že Bohu se nic nevymyká z rukou. Ani když dochází k těm nejhroznějším válkám, genocidám atd. Všichni vládcové a všechny události jsou od počátku světa nepřetržitě pod Boží kontrolou, všichni vládcové jsou ustanovováni Bohem. Právě proti této červené niti – „duchu bible“ – chcete-li, se soustavně bouří ten Váš konsonantní pan Pavel, aby mohl legitimizovat svou fanatickou nenávist vůči komunismu a nacismu, na které při jakékoli příležitosti pravidelně stáčí řeč, byť probírané téma s těmito ideologiemi nijak nesouviselo. Přitom tato jeho nenávist by se měla nakonec zákonitě obracet i proti bibli samotné, neboť pro nacismus by se dala najít značná opora v různých starozákonních textech, pro komunismus zase opora v textech novozákonních.
Napsala jste:
„Pro jednoho je to podstatné, jinému stačí ta litera. A tak jeden činí vůli Páně, druhý si myslí, že činí vůli Páně.“
Není ovšem ducha bez litery a litery bez ducha. Jestliže někdo v jménu domnělého ducha, kterého si do litery jen promítá, popírá tu literu samotnou, asi těžko může činit vůli Páně. Když například Ježíš učil, abychom neodpírali zlému, ale někdo v rozporu s touto „literou“ ve jménu nějakého zélotského ducha bude tvrdit, že křesťan může zabíjet ve válkách, jak může činit vůli Páně? Jak se může domnívat, že zabíjením jiných prosazuje milosrdenství? To je přece naprosto absurdní.
Napsala jste:
„Přemýšlel jste, co si Pán myslí o křesťanských diskusích? Co si slibujete od 10 měsíčního klání s panem Pavlem?“
Poté, co pan Pavel projevuje i po více než 10 měsících diskusí chronickou hluchotu k podstatným novozákonním principům, si od toho již stran změny jeho postojů po lidsku příliš neslibuji. Když však Bůh mohl zázračně změnit fanaticky nenávistné postoje Saula z Tarsu, může změnit samozřejmě i jeho postoje. Dokud zde však bude pan Pavel zaplevelovat diskuse pod články svými scestnými tezemi, které dělají z křesťanství politikum, do té doby budu nucen tyto teze konfrontovat s učením Nového zákona, aby jimi nebyli sváděni ostatní čtenáři. V listu Titovi je totiž napsáno, že nepoddajné odpůrce zdravého učení a svůdce je třeba usvědčovat a zacpávat jim ústa (Tt 2:9-11).
P. Ašer
Ad Lída A.R.
Napsala jste:
„Veršíkování je pro mne ideologie, kdy se dotyčný snaží prosadit svůj názor na úkor dialogu.“
Zrovna tak je ideologií dialog na úkor neveršíkování. Proč asi Ježíš nevede dialog s ďáblem a místo toho proti němu veršíkuje (viz Mt 4:3-11)? Příliš přeceňujete dialog (zřejmě pod módním vlivem, který má kořeny patrně až v platónské dialektice), který nakonec vše dokáže rozmělnit.
Dialog mohou vést křesťané se slabšími souvěrci třeba o tom, zda je dovoleno jíst maso, nebo jen zeleninu (Ř 14:2.21), ale nemůžete vést dialog s nějakým krvežíznivým „křesťanem“ o tom, zda je dovoleno zabíjet lidi, jak to chce třeba pan Pavel. Nemyslím si, že je třeba za každou cenu s každým usilovat o dialog. Jaký dialog vedl třeba Ježíš se zákoníky a farizeji v Mt 23 nebo ap. Pavel s těmi veleapoštoly (2 K 11:5; 12:11), alias falešnými apoštoly (2 K 11:12), kteří se snažili judaizovat obrácené pohany?
Napsala jste:
„Život nejsou jen citáty z Bible, ale spíše životní empirie.“
Životní empirie může být jakákoli, pokud se neděje pod vedením Božího slova. Stavěním jedné životní empirie proti jiné životní empirii bez kritéria, jímž je Boží slovo, zůstanete jen na půdě jalového relativismu, který Vám nikdy nemůže poskytnout jistotu, že právě ta Vaše empirie je správná.
Napsala jste:
„S komentářem pana Pavla souzním v tom, že ukázal dobrý příklad biblického hymnu, který při doslovnosti postrádá smysl. Naprosto s ním souzním v tom, že v bibli je vždy nutné hledat vhodnou interpretaci. Zastávám názor, že bible nebyla psána pro nás, ale pro čtenáře své doby. To je základní pravidlo teologického výkladu.“
Jestliže přijmete tezi, že biblické texty byly určeny pouze posluchačům tehdejší doby, jak potom zabráníte demythologisaci i tak ústředního bodu křesťanství, jako je Ježíšovo vzkříšení? Jistě Vám nejsou neznámy demythologisační snahy některých liberálních theologů, kteří tvrdí, že učení o Ježíšově vzkříšení je třeba brát nikoli doslovně, nýbrž symbolicky. Jako když komunisté prohlašovali, že Lenin je věčně živý, čímž chtěli vyjádřit, že jeho učení je platné navždy. Podobně podle těchto demythologisátorů chtěli prvotní křesťané vyjádřit obrazně Ježíšovým vzkříšením, že jeho učení je navždy platné, ne že by si opravdu mysleli, že je možné oživení a proměnění mrtvoly. Že k tomuto vyjádření použili symboliku vzkříšení z mrtvých, bylo dle oněch demythologisátorů dobově podmíněno řadou kultů zmrtvýchvstalých božstev v blízkovýchodním regionu, jako byli Alijan Baal, Usirev, Tammúz, Adonis. Proto prvotní křesťané zarámovali nárok na věčnou platnost Ježíšova učení právě do těch náboženských představ, které tam byly vžité po tisíciletí.
Napsala jste:
„Mnoho nesouvisejících veršů spíše odklání pozornost od tématu a místo jednoho tématu je třeba vykládat dalších „milion věcí“ kvůli kontextu. Jsou chvíle, kdy je použití vícero veršů oprávněné, a to je např. ozdrojování článku, pokud ty verše neodbíhají od tématu.“
Ty nesouvisící verše vytýkáte komu? Já používám vždy verše, které se k danému tématu vztahují. Za nesouvisící s tématem považuji naopak, pokud např. při diskusi o tom, zda je každá vláda ustanovena od Boha (Ř 13:1-2), někdo začne z argumentační nouze vytahovat popis stvoření v Gn 1, o němž vůbec nebyla řeč, a tvrdit, že proto, že prý tento text odporuje heliocentrickému modelu, nelze brát vážně ani text Ř 13:1-2. Přitom ethické konsekvence toho, zda někdo věří v geocentrický nebo v heliocentrický model, jsou prakticky nulové, zatímco ethické konsekvence toho, zda někdo věří či nevěří, zda je každá vláda ustanovena od Boha, jsou zcela zásadní. Nevěří-li totiž někdo, že vláda je ustanovena od Boha, pak se velmi často cítí oprávněn tuto vládu svrhnout a nastolit vládu jinou, což s sebou obvykle přináší nezměrná krveprolití, avšak zanedlouho se poměry stejně vrátí do víceméně starých kolejí, poněvadž žádná revoluce nemůže svět vysvobodit z otroctví hříchu (J 8:34.36). To může jedině Ježíš. A k tomu žádné revoluce (ani americké ani francouzské ani říjnové ani majdanské atd.) nepotřebuje. Spíše naopak, tyto revoluce otroctví hříchu utužují.
Napsala jste:
„Smyslem toho všeho je posílení vztahu k Bohu, který se projevuje činy.“
Jak chcete posilovat svůj vztah k Bohu, jehož slovo usilujete podrývat odkazy na dobovou podmíněnost jednotlivých textů a tak je účelově zneplatňovat, pokud se Vám něco zrovna „nehodí do krámu“? Nevytváříte si pak tímto osekáváním textů nehodících se do Vašich představ náhodou boha k obrazu svému, tedy modlu, k níž pak posilujete svůj vztah?
Lída A.R.
To pan Ašer:
Jak jsem psala, ještě odpovím, ale už zkráceně. Pak už to zastavím. Vysvětlím Vám také, proč se v hodnocení komentářů pana Pavla dle mého soudu mýlíte (jako i v jiných věcech, kde podsouváte motivy). Ježíšův následovník by také neměl pomlouvat své oponenty (vzpomeňte na pana Pavla) v komentářích, ale nastavovat svou tvář, modlit se za své nepřátele a žehnat jim. Nebo to tak Ježíš už nechce? Vždyť je mírumilovný, no war 🙂.
Lída A.R.
To pan Ašer:
Napsal jste:
„Stavět na jednom izolovaném verši je ošidné, poněvadž se přitom nebere zřetel na jiné texty, které tento verš vysvětlují, limitují nebo rozšiřují jeho platnost atd. Je proto nutno vždy vidět každý biblický text v korelaci s jinými biblickými texty vztahujícími se k danému tématu. Ale heretikové s oblibou stavějí své konstrukce právě na nějakých izolovaných verších, jelikož do takto vypreparovaného osamoceného textu mohou snáze vinterpretovat své vlastní představy a tak změnit dle libosti jeho původní smysl. Následně pak na základě takto znásilněného izolovaného verše mohou rozhodovat o ostatních biblických textech, vydávajíce svůj svévolný výtvor za ducha bible. To však není duch bible, nýbrž hereze – tzn. (svévolný) „výběr“.“
Verš vysvětluje jeho nejbližší kontext, až pak kontext vzdálenější. Tématická kázání bývají ošidná, poněvadž v nich není dostatek času a prostoru právě pro vysvětlení kontextu. Sestavit dobré tématické kázání ovšem není nemožné, chce to ale důkladnou práci, nikoliv jen vypisování veršů bez pochopení myšlenky. Ano, heretikové stavějí své konstrukce na izolovaných verších, které jsou bez pochopené kontextové myšlenky. A tak si například někteří hrají na děti, protože Ježíš řekl, že máme být jako děti, viz americká hnutí. Nebo se jdou skrýt do nějaké odlehlé krajiny, protože se mají dle NZ oddělit od světa. Duch bible není duch hereze, je to duch pochopení čteného a jeho smyslu. Mohou v tom pomoci komentáře, slovníky a dobový kontext.
Napsal jste:
„S tím souhlasím. Takže asi nejde o Ducha Božího, který inspiroval autory Nového zákona, když někdo z některých veršů o milosrdenství (např. Mt 25:34-46 ) paradoxně vyvozuje válečné štvaní, jak zde horlivě činí třeba právě pan Pavel, není-liž pravda?“
Kde pan Pavel vyvozuje válečné štvaní? Dle mého soudu pan Pavel trvale apeluje na to, že s agresorem nelze vyjednávat a že je třeba zastávat se slabších. V tom je s Vámi zajedno, protože zastáváte názor, že s každým nelze vést dialog. Války nejsou absolutní otázkou, ale etickou a každá kazuistika má své výjimky. Ani Ježíš vojsko nezakázal, přestože věděl, že se vojáci účastní zabíjení. I Ježíš porušoval 613 pravidel Tóry, protože milosrdenství je víc než „pravidlo,“ jak vyznávali vyznavači Hospodinova kultu v SZ. Ježíš také neodsuzuje válečná tažení SZ, protože vykonavatelem těchto tažení je v řadě případů Hospodin (svaté války v SZ). Je NZ Ježíš stejným Bohem jako SZ Hospodin?
Napsal jste:
„Pokud ovšem mermomocí chcete operovat nějakým „duchem bible“ (tj. smyslem textu), nabídnul bych Vám něco jistějšího, než tendenční výklad nějakých izolovaných veršů. Já bych to spíše nazýval červenou nití, která se vine jak obdobím staré smlouvy, tak obdobím nové smlouvy, a která jako svorník obě tyto smlouvy spojuje. Touto červenou nití je např. Boží suverenita nad dějinami:
„Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; POSADÍ JE V KRUHU KNÍŽAT a za dědictví jim dá trůn slávy.“ (1 S 2:7-8)
„…UDĚLÍ MOC SVÉMU KRÁLI, roh svého pomazaného zvedne.“ (1 S 2:10)
„On mění časy i doby, KRÁLE SESAZUJE, KRÁLE USTANOVUJE, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum.“ (Da 2:21)
„V rozhodnutí nebeských poslů je rozsudek, výpovědí svatých je věc uzavřená. Z toho živí poznají, ŽE NEJVYŠŠÍ MÁ MOC NAD LIDSKÝM KRÁLOVSTVÍM A KOMU CHCE, JE DÁVÁ; MŮŽE NAD NÍM USTANOVIT I NEJNIŽŠÍHO Z LIDÍ.“ (Da 4:14)
„Byl vyhnán pryč od lidí, jeho srdce se stalo podobné zvířecímu, bydlil s divokými osly, za pokrm mu dávali rostliny jako dobytku a jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, dokud nepoznal, že BŮH NEJVYŠŠÍ MÁ MOC NAD LIDSKÝM KRÁLOVSTVÍM A ŽE NAD NÍM USTANOVUJE, KOHO CHCE.“ (Da 5:21)
„Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, NENÍ-LI MU TO DÁNO Z NEBE.“ (J 3:27)
„Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, KDYBY TI NEBYLA DÁNA SHŮRY…“ (J 19:11)
„ Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, JSOU ZŘÍZENY OD BOHA…“ (Ř 13:1)
„A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý; a tomu, kdo na něm seděl, BYLO DÁNO, ABY VZAL ZE ZEMĚ POKOJ A ABY SE LIDÉ NAVZÁJEM ZABÍJELI; a byl mu dán veliký meč.“ (Zj 6:4)
„A uviděl jsem, a hle, kůň plavý; a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt, a Hádes ho doprovázel. BYLA JIM DÁNA MOC nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí a šelmami země.“ (Zj 6:8)
„A uviděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečetidlo živého Boha. Mocným hlasem zvolal na ty čtyři anděly, KTERÝM BYLO DÁNO ŠKODIT ZEMI A MOŘI.“ (Zj 7:2)
„A BYLO JIM DÁNO, ne aby je zabíjely, nýbrž aby jim působily trýzeň po pět měsíců; jejich trýzeň byla jako trýzeň od štíra, když bodne člověka.“ (Zj 9:5)
„Ale vnější nádvoří svatyně vynech a neměř je, protože BYLO DÁNO POHANŮM, kteří budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců.“ (Zj 11:2)
„BYLA JÍ DÁNA ÚSTA mluvící veliké věci a rouhání A BYLA JÍ DÁNA PRAVOMOC, aby činila, co chce po čtyřicet dva měsíce.“ (Zj 13:5)
„A BYLO JÍ DÁNO, aby rozpoutala válku proti svatým a aby je přemohla, A BYLA JÍ DÁNA PRAVOMOC nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem…“ (Zj 13:7)
„A čtvrtý [anděl] vylil svou misku na slunce, A BYLO MU DÁNO, ABY OŽEHLO LIDI OHNĚM.“ (Zj 16:8)
To znamená, že Bohu se nic nevymyká z rukou. Ani když dochází k těm nejhroznějším válkám, genocidám atd. Všichni vládcové a všechny události jsou od počátku světa nepřetržitě pod Boží kontrolou, všichni vládcové jsou ustanovováni Bohem. Právě proti této červené niti – „duchu bible“ – chcete-li, se soustavně bouří ten Váš konsonantní pan Pavel, aby mohl legitimizovat svou fanatickou nenávist vůči komunismu a nacismu, na které při jakékoli příležitosti pravidelně stáčí řeč, byť probírané téma s těmito ideologiemi nijak nesouviselo. Přitom tato jeho nenávist by se měla nakonec zákonitě obracet i proti bibli samotné, neboť pro nacismus by se dala najít značná opora v různých starozákonních textech, pro komunismus zase opora v textech novozákonních.“
Také si myslím, že se Bohu nic nevymyká z rukou. Nevím, proč soudíte, že je pan Pavel „můj konsonantní“, v některých věcech bych s ním nesouhlasila tak, jako nesouhlasím s Vámi. Zde však pana Pavla nechápu jako odporujícího duchu bible, ale spíše jako toho, kdo upozorňuje na nebezpečnost použití veršů bez kontextu. Vládcové jsou Boží služebníci jen tehdy, jednají-li s ním v souladu. Na komunismu a nacismu není nic, co by stálo za to oslavovat. Obě ideologie si přetavily Ježíše dle svého obrazu. Pro komunisty byl Jan Hus sociální pracovník a Martin Luther byl ze Židů natolik zklamán, že nepřijali křesťanství, že napsal hanlivý spis o Židech, který nacisté obdivovali. Od pana Pavla čekáte, že bude komunismus a nacismus chválit? Opora v bibli se dá najít pro cokoliv, samozřejmě bez kontextu. A ano, bible může být dobrou předlohou pro obě ideologie…. Právě proto je zde textová kritika a seriózní výklady, aby eliminovaly předporozumění, které má každý člověk, a co nejvíce přiblížily dnešnímu člověku myšlení tehdejší doby, aby z toho mohla vzejít nějaká smysluplná aplikace pro dnešek. A aby tyto ideologie nemusely vznikat…
Nabídl jste verše, které si samy o sobě říkají o kontext. Co znamenají koně, šelmy atd.? Citujete hojně ze Zjevení, které mělo vůbec problém dostat se do kánonu bible. Bez kontextu citace veršů na podporu svého názoru nestačí.
„Není ovšem ducha bez litery a litery bez ducha. Jestliže někdo v jménu domnělého ducha, kterého si do litery jen promítá, popírá tu literu samotnou, asi těžko může činit vůli Páně. Když například Ježíš učil, abychom neodpírali zlému, ale někdo v rozporu s touto „literou“ ve jménu nějakého zélotského ducha bude tvrdit, že křesťan může zabíjet ve válkách, jak může činit vůli Páně? Jak se může domnívat, že zabíjením jiných prosazuje milosrdenství? To je přece naprosto absurdní.“
Myslím, že Henoch, Elijáš si moc v bibli nepočetli, a přece byli Bohu tak blízcí, že si je vzal k sobě. Dnes to zřejmě Bůh tak nedělá, protože by ty lidi hledala policie, ale Bůh hodnotil lidi dle něčeho jiného než dle znalosti bible. Pokud je Bůh stejný, tak se to nemění ani dnes. Ano, křesťan může tvrdit, že může zabít ve válce. Nemusí to být hned antikrist, ale člověk, který chápe bibli jinak než vy, není to nic neobvyklého a nekřesťanského. Navíc Desatero v originále přikazuje „nezavraždíš“, nikoli „nezabiješ“. Bible není kniha, která spadla z nebe, a souhlasím s tvrzením, že je možné brát ji doslovně, nebo vážně.
Napsal jste:
„Poté, co pan Pavel projevuje i po více než 10 měsících diskusí chronickou hluchotu k podstatným novozákonním principům, si od toho již stran změny jeho postojů po lidsku příliš neslibuji. Když však Bůh mohl zázračně změnit fanaticky nenávistné postoje Saula z Tarsu, může změnit samozřejmě i jeho postoje. Dokud zde však bude pan Pavel zaplevelovat diskuse pod články svými scestnými tezemi, které dělají z křesťanství politikum, do té doby budu nucen tyto teze konfrontovat s učením Nového zákona, aby jimi nebyli sváděni ostatní čtenáři. V listu Titovi je totiž napsáno, že nepoddajné odpůrce zdravého učení a svůdce je třeba usvědčovat a zacpávat jim ústa (Tt 2:9-11).“
Ano, Bůh udělal z vraha a násilníka svého sluhu, kterého si z počátku všichni báli. Změna je vždy možná. Zde se však domnívám, že pan Pavel právě nz principy trvale v komentářích prosazuje. Dle mého soudu diskuse nezapleveluje, toto tak chápu spíše u Vás. Pokud se s ním chcete přít, tak se přete, ale zatím jste ho nepřesvědčil o správnosti Vašich tezí a ústa jste mu nezacpal. Co když si pan Pavel o Vás myslí totéž, co Vy o něm? Kromě toho jste se prohlásil za Ježíšova následovníka, ale ti na své oponenty neútočí dle Ježíšova učení, dělí se o košili a kabát, nastavují tvář, modlí se za nepřátele, žehnají jim a nestěžují si na ně v komentářích.
Napsal jste:
„Zrovna tak je ideologií dialog na úkor neveršíkování. Proč asi Ježíš nevede dialog s ďáblem a místo toho proti němu veršíkuje (viz Mt 4:3-11)? Příliš přeceňujete dialog (zřejmě pod módním vlivem, který má kořeny patrně až v platónské dialektice), který nakonec vše dokáže rozmělnit.
Dialog mohou vést křesťané se slabšími souvěrci třeba o tom, zda je dovoleno jíst maso, nebo jen zeleninu (Ř 14:2.21), ale nemůžete vést dialog s nějakým krvežíznivým „křesťanem“ o tom, zda je dovoleno zabíjet lidi, jak to chce třeba pan Pavel. Nemyslím si, že je třeba za každou cenu s každým usilovat o dialog. Jaký dialog vedl třeba Ježíš se zákoníky a farizeji v Mt 23 nebo ap. Pavel s těmi veleapoštoly (2 K 11:5; 12:11), alias falešnými apoštoly (2 K 11:12), kteří se snažili judaizovat obrácené pohany?“
Dialog nepřeceňuji, protože si také myslím, že dialog nelze vést s každým a je potřeba se s tím smířit. S některými lidmi to prostě nejde, většinou tam, kde nastupují osobní invektiva. Pokud je dialog správný, tak nerozmělňuje. Naopak napravuje škody. Ježíš dialog s ďáblem nevede, ale ukazuje mu správný kontext toho, co ďábel tvrdí. Upozorňuje, že i ďábel používá citáty z bible a uvozuje je do správného chápání. Ukazuje, že veršíkování není tou pravou cestou ke spáse ani k domluvě.
Otázka válek je téma, které nelze přehlížet ani se ho zbavit tím, že o něm nebudeme mluvit. Dialog je zde na místě zvláště po 2. světové válce, kdy se tato zkušenost promítla i do teologie. Pojednává o něm i sociální nauka církve. Otázky, které si lidé kladli, jsou na místě.
Ježíš byl rebel a navíc viděl do srdce, takže si mohl vše dovolit. I Ježíšova „běda“ jsou dialogem, byť rebelským. V řadě případů však v bibli vidíte situace, kdy Ježíš dialog vede poněkud mírnějším tónem, např. samařská žena u studny, bohatý mladík, Nikodém, učedníci a mnozí další. Říkal jim pravdu, ale řada lidí si z té pravdy něco vzala. Tyto verše jste měl také uvést, chcete-li kontext dle Vašeho pojetí bible. K milostem, darům patří i umění rozlišovat, což apoštol Pavel aplikoval, takže na veleapoštoly používá ironii. A navíc kázal dle svého evangelia.
Napsal jste:
„Životní empirie může být jakákoli, pokud se neděje pod vedením Božího slova. Stavěním jedné životní empirie proti jiné životní empirii bez kritéria, jímž je Boží slovo, zůstanete jen na půdě jalového relativismu, který Vám nikdy nemůže poskytnout jistotu, že právě ta Vaše empirie je správná.“
Empirie je různorodá už jen z toho důvodu, že každý žije v jiném prostředí a má jiné podmínky. Nikdy nemůžeme vědět, zda je naše empirie správná, můžeme však posuzovat její ovoce. Co je kritérium Božího slova? Pochopitelně vím, co je tím míněno, protože to je častý argument, ale jak poznáte, že zrovna ten Váš výklad je správný? Co křesťan, to názor. V dějinách si spousta lidí myslelo, že zrovna ten jejich výklad je správný, ale nakonec znesváření křesťanů dalo podnět velkým revolucím. Vždyť ani lidé zastávající např. výklad „sola scriptura“ se neshodnou a umělá harmonizace se ukázala jako neúčinná.
Lída A.R.
Napsal jste:
„Jestliže přijmete tezi, že biblické texty byly určeny pouze posluchačům tehdejší doby, jak potom zabráníte demythologisaci i tak ústředního bodu křesťanství, jako je Ježíšovo vzkříšení? Jistě Vám nejsou neznámy demythologisační snahy některých liberálních theologů, kteří tvrdí, že učení o Ježíšově vzkříšení je třeba brát nikoli doslovně, nýbrž symbolicky. Jako když komunisté prohlašovali, že Lenin je věčně živý, čímž chtěli vyjádřit, že jeho učení je platné navždy. Podobně podle těchto demythologisátorů chtěli prvotní křesťané vyjádřit obrazně Ježíšovým vzkříšením, že jeho učení je navždy platné, ne že by si opravdu mysleli, že je možné oživení a proměnění mrtvoly. Že k tomuto vyjádření použili symboliku vzkříšení z mrtvých, bylo dle oněch demythologisátorů dobově podmíněno řadou kultů zmrtvýchvstalých božstev v blízkovýchodním regionu, jako byli Alijan Baal, Usirev, Tammúz, Adonis. Proto prvotní křesťané zarámovali nárok na věčnou platnost Ježíšova učení právě do těch náboženských představ, které tam byly vžité po tisíciletí.“
Demythologizaci nezabráníme, to však neznamená, že bychom se měli vracet k myšlence, že biblické texty není třeba vykládat. To bychom popřeli základní vykladačské pravidlo, což je zjistit, co text znamenal ve své době a až potom můžeme zkoumat, co znamená dnes. Popřením vykladačských pravidel nemůžeme ani dobře aplikovat biblické učení, viz již popisované hereze.
Napsal jste:
„Ty nesouvisící verše vytýkáte komu? Já používám vždy verše, které se k danému tématu vztahují. Za nesouvisící s tématem považuji naopak, pokud např. při diskusi o tom, zda je každá vláda ustanovena od Boha (Ř 13:1-2), někdo začne z argumentační nouze vytahovat popis stvoření v Gn 1, o němž vůbec nebyla řeč, a tvrdit, že proto, že prý tento text odporuje heliocentrickému modelu, nelze brát vážně ani text Ř 13:1-2. Přitom ethické konsekvence toho, zda někdo věří v geocentrický nebo v heliocentrický model, jsou prakticky nulové, zatímco ethické konsekvence toho, zda někdo věří či nevěří, zda je každá vláda ustanovena od Boha, jsou zcela zásadní. Nevěří-li totiž někdo, že vláda je ustanovena od Boha, pak se velmi často cítí oprávněn tuto vládu svrhnout a nastolit vládu jinou, což s sebou obvykle přináší nezměrná krveprolití, avšak zanedlouho se poměry stejně vrátí do víceméně starých kolejí, poněvadž žádná revoluce nemůže svět vysvobodit z otroctví hříchu (J 8:34.36). To může jedině Ježíš. A k tomu žádné revoluce (ani americké ani francouzské ani říjnové ani majdanské atd.) nepotřebuje. Spíše naopak, tyto revoluce otroctví hříchu utužují.“
Nesouvisejících veršů se objevuje v diskusích dost, zkuste si pročíst komentáře, není to jen na tomto serveru. Mé psaní bylo obecné, a pokud se v tom někdo najde, neberu mu to. Píšete verše, ale nevykládáte je nebo jen velmi málo. Např. prosazujete, že od doby Ježíše se změnila pravidla, jenže zase jiné verše říkají, že Ježíš nepřišel nic zrušit, ale naplnit. Prosazujete duchovnost namísto světskosti, avšak Ježíš říká, že neprosí za učedníky, aby byli vzati ze světa. Světské i duchovní je propojeno. I apoštol Pavel stavěl stany a přízemně se živil. Navíc Ježíš často komunikoval s politickými odpůrci, kteří měli také náboženské vyžití.
Co jsem zatím četla, tak verš Gn 1 (nebo spíš celá kapitola) byl použit v kontextu debaty, kdo je správcem země, a tam velmi souvisí. Nabídla jsem Vám souvislé pojednání právě o Ř 13, o kterém se tu prakticky vůbec nebavíme, místo toho se zde množí verše. Argument, že Gn 1 je z argumentační nouze, nemohu přijmout. Gn 1 také velice souvisí s příkladem, který uvedl pan Pavel. Mně je geocentrismus nebo heliocentrismus ukradený, ale dnes už neuvěřím na základě důkazů tomu, že Země je placatá, byť to bible tvrdí. Nebo to také máme brát doslovně? Ten příklad je velmi trefnou ukázkou, že doslovné čtení bible může nadělat více škod než užitku. To ovšem neznamená, že heliocentrici popírali Ježíše… Ano, jen Ježíš vysvobodí z otroctví hříchu, s tím souhlasím. To však neznamená, že bychom k dění tohoto světa měli být přezíraví. I v křesťanství nastalo mnoho revolucí, a nakonec se ukázalo, že násilní revolucionáři dosáhli toho, že byli papežštější než papež a nové církve také byly závislé na státních aparátech (kalvínská, lutherská) a aplikovali do své praxe vše, proti čemu vystupovali, pouze v jiném balení. Nenásilný život je značka ideál, život však mnohdy takový není.
Napsal jste:
„Jak chcete posilovat svůj vztah k Bohu, jehož slovo usilujete podrývat odkazy na dobovou podmíněnost jednotlivých textů a tak je účelově zneplatňovat, pokud se Vám něco zrovna „nehodí do krámu“? Nevytváříte si pak tímto osekáváním textů nehodících se do Vašich představ náhodou boha k obrazu svému, tedy modlu, k níž pak posilujete svůj vztah?“
Neusiluji podrývat Boží slovo (každý toto sousloví chápe jinak), nezneplatňuji verše, naopak posiluji úctu k bibli, kterou si zaslouží. Pokud se však takto musím hájit, nejedná se už o diskusi, ale o napadání motivů. Ohledně představ jsem již psala, že je má každý, a právě kvalitní exegeze hodně zmírňuje dopady nesprávného pochopení, co chtěl pisatel říci. Posilovat vztah k Bohu se dá různými způsoby, např. čtením bible pro vlastní oslovení, skutky milosrdenství, společenstvím s druhými atd. Svůj vztah k Bohu také posiluji studiem a přípravou textu na skupinku, což obvykle trvá 3 týdny. Skupinka běží již několik desetiletí a lidi kontext zajímá. Přestože mi to bere čas na jiné věci, nevidím to jako ztracený čas.
Ještě se vyjádřím k některým starším věcem, uvidím, jak mi to vyjde.
P. Ašer
Ad Lída A.R.
Napsala jste:
„Ježíšův následovník by také neměl pomlouvat své oponenty (vzpomeňte na pana Pavla) v komentářích, ale nastavovat svou tvář, modlit se za své nepřátele a žehnat jim. Nebo to tak Ježíš už nechce? Vždyť je mírumilovný, no war .“
Ježíš podle Vás pomlouval své oponenty, když je nazýval pokrytci (Mt 23:13-15.28), obílenými hroby (Mt 23:27), hady (Mt 23:, 33)slepci a blázny (Mt 23:16-17.24.26)? Ap. Pavel pomlouval své oponenty, když nazýval pseudoapoštoly (2 K 11:13) a služebníky satana (2 K 11:14-15)? Ježíš nepodsouval svým oponentům motivy – vyjídání domů vdov (Mt 23:14), hledání čelných míst (Mt 23:6), okázalé modlitby na rozích, aby je každý viděl (Mt 6:5), demonstrativní okázalý půst (Mt 6:16) apod.? Máte v tom zřejmě trochu zmatek. Kromě toho to, co jsem o panu Pavlovi napsal Vám, když už jste se zde ujala role jeho advokátky, to jsem již nejednou v minulosti napsal přímo jemu samotnému, podobně jako to Ježíš říkal bez obalu přímo zákoníkům a farizeům. Takže na jaképak pomluvy ve své replice narážíte?
P. Ašer
Ad Lída A.R.
Napsala jste:
„Tématická kázání bývají ošidná, poněvadž v nich není dostatek času a prostoru právě pro vysvětlení kontextu. Sestavit dobré tématické kázání ovšem není nemožné, chce to ale důkladnou práci, nikoliv jen vypisování veršů bez pochopení myšlenky.“
V naší diskusi ovšem nejde o kázání, kde samozřejmě není prostor pro systematičtější theologii a kde lze kázat i na jediný verš. Systematická theologie skutečně vyžaduje důkladnou práci a musí se vypořádat se všemi korelujícími verši k danému tématu. Pokud nesouhlasíte s nějakým theologickým pohledem založeným na řadě veršů, které spojuje stejná myšlenka, musíte proti tomuto pohledu postavit jiný pohled založený na řadě veršů, které takový pohled vyvracejí. Nemůžete to odbýt tím, že jde o nějaké „veršíkování“ a přitom nepředložit alternativní koncepci podloženou stejně nebo lépe Písmem.
Napsala jste:
„Duch bible není duch hereze, je to duch pochopení čteného a jeho smyslu. Mohou v tom pomoci komentáře, slovníky a dobový kontext.“
Ano, duch bible ani Duch bible není duchem ani Duchem hereze. Heretikové vypichují ojedinělé, mnohdy kuriózní texty, na něž kladou přehnaný důraz a na nichž pak budují své chatrné konstrukce (např. křest za mrtvé u mormonů na základě 1 K 15:29).
Mimochodem, slovníky a komentáře, na něž se opakovaně odvoláváte, jsou také založeny na korelaci mnoha veršů v Písmu. Na těchto verších pak výklad jednotlivých slov (hebrejské, aramejské či řecké slovníky) či hesel (biblické slovníky) stojí. Stojí tedy zase především na tom Vámi dehonestovaném „veršíkování“. Zohlednění dobového kontextu (mimobiblické literatury, archeologických nálezů apod.) přitom hraje jen pomocnou roli.
Napsala jste:
„Kde pan Pavel vyvozuje válečné štvaní? Dle mého soudu pan Pavel trvale apeluje na to, že s agresorem nelze vyjednávat a že je třeba zastávat se slabších. V tom je s Vámi zajedno, protože zastáváte názor, že s každým nelze vést dialog.“
Co jiného než podpora války proti Rusku je jeho výsměšné označení jeho oponentů, kteří se dovolávají pro ukončení války Ježíšova blahoslavenství mírotvůrců (Mt 5:9), za „chcimíry“? Přesně podle způsobu tohoto světa na světských diskusních fórech. Pokud byste četla pravidelně jeho výlevy pod články, nemohla byste jeho válečné štvaní přehlédnout.
Napsala jste:
„Války nejsou absolutní otázkou, ale etickou a každá kazuistika má své výjimky. Ani Ježíš vojsko nezakázal, přestože věděl, že se vojáci účastní zabíjení.“
Ježíš žádné vojsko nepotřebuje, neboť jeho království není z tohoto světa, jak vysvětlil Pilátovi (J 18:36). Ke světskému vojsku se vyjma podobenství explicitně nevyjadřoval, implicitně však z jeho slov jasně vyplývá, že Ježíšův následovník nemůže bojovat ve světských válkách:
„Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou.“ (Mt 26:52)
„Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému, ale kdokoli tě bije do tvé pravé tváře, otoč k němu i tu druhou.“ (Mt 5:39)
Jestliže Ježíš zapovídá dokonce i hněv vůči svému bratru (Mt 5:22), oč více asi musí zapovídat jeho fyzickou likvidaci?
Napsala jste:
„Ježíš také neodsuzuje válečná tažení SZ, protože vykonavatelem těchto tažení je v řadě případů Hospodin (svaté války v SZ). Je NZ Ježíš stejným Bohem jako SZ Hospodin?“
A proč by je odsuzoval, když tato tažení patřila do zcela jiného věku Boží vlády? Teprve s Ježíšem se přece do světa vlomilo Boží království, které má jiná pravidla než tento svět (J 18:36), přičemž starozákonní Izrael byl jen součástí tohoto světa (1 S 8:5.7.22), nebyl evidentně tím Božím královstvím, o němž hovořil Ježíš. Že má Ježíšovo Boží království jiná pravidla, vyplývá i z jiných jeho slov („…bylo řečeno starým, ale já pravím vám…“ Mt 5:21.27.33). Těmi starými jsou myšleni starozákonní věřící.
Ježíš se sice zmiňuje, že války musí být (Mt 24:6-7), avšak svým následovníkům nijak nenaznačuje, že by se na nich měli jakkoli podílet. Jediné, co jim doporučuje je útěk (Mt 24:16-20), stejně jako před pronásledováním (Mt 10:23) v době míru mezi státy.
Napsala jste:
„Zde však pana Pavla nechápu jako odporujícího duchu bible, ale spíše jako toho, kdo upozorňuje na nebezpečnost použití veršů bez kontextu. Vládcové jsou Boží služebníci jen tehdy, jednají-li s ním v souladu.“
Bez jakého kontextu? Ten kontext na většině mnou citovaných míst je zcela jasný. Tam není o čem diskutovat. A kontext Ř 13:1-7 je rovněž jasný. Vládcové jsou vždy ustanoveni Bohem (Ř 13:1). S tímto chcete polemizovat, stejně jako ten Váš konsonantní pan Pavel? Diskutovat můžeme leda o tom, zda jsou tito Bohem ustanovení vládcové (Ř 13:1) jeho služebníky, i když se dopouštějí velikých zločinů a krutostí. Byl Božím služebníkem Nevúkadrecar, který dobyl Jeruzalém, povraždil mnoho jeho obyvatel a jiné odvedl do zajetí? Nepochybně byl:
„Dáš jim pro jejich panovníky tento příkaz: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Toto řeknete svým panovníkům: Já jsem učinil zemi, člověka i zvířata, která jsou na zemi, svou velikou silou a svou vztaženou paží a dávám ji tomu, kdo je toho v mých očích hoden. Nyní jsem všechny tyto země dal do rukou NEBÚKADNESAROVI, KRÁLI BABYLÓNSKÉMU, SVÉMU SLUŽEBNÍKU; dal jsem mu i polní zvěř, aby mu sloužila.“ (Jr 27:4-6)
Byli Božími služebníky v tomto smyslu Stalin, Hitler atd.? Dnes nám to sice neříká žádný kanonický prorok, avšak per analogiam můžeme tvrdit, že byli stejnými nástroji Božího soudu jako zmíněný babylonský král, tudíž Božími služebníky, byť stejně si nevědomými tohoto svého poslání jako Nevúkadrecar.
Napsala jste:
„Od pana Pavla čekáte, že bude komunismus a nacismus chválit?“
Nic takového nečekám. Není je třeba chválit. Pan Pavel je však soustavně při každé příležitosti haní, přičemž glorifikuje současné bezbožné západní demokratické režimy. Z hlediska Božího království jsou však tyto ideologie na stejné úrovni jako komunismus a nacismus. Všechny totiž spadají pod stejnou doménu vládce tohoto světa – ďábla (J 12:31; 14:30). Je proto krajně pošetilé kopat za jeden ďáblův tým proti jiným jeho týmům.
A věříte vůbec v Boží tresty? Ve Starém zákoně se o nich často píše. A když se podíváte na moderní dějiny, tak by se dalo v podobném konstatovat, že komunismus byl trestem za bezohledný vykořisťovatelský kapitalismus 19. století. Nacismus byl zase trestem za komunismus. Návrat dravého kapitalismu ve formě globálního korporativismu pak můžeme vidět jako trest za komunismus i nacismus. Jaký trest asi přijde za něj?
Napsala jste:
„Nabídl jste verše, které si samy o sobě říkají o kontext. Co znamenají koně, šelmy atd.? Citujete hojně ze Zjevení, které mělo vůbec problém dostat se do kánonu bible. Bez kontextu citace veršů na podporu svého názoru nestačí.“
Pokud máte problém s Apokalypsou, tak na ty verše z ní klidně zapomeňte. I tak zůstane dostatečný počet biblických míst, které tuto linii podepírají. Verše z Apokalypsy jsem uvedl jen jako ilustraci Janových a Ježíšových slov, že člověk si nemůže přivlastnit žádnou moc, pokud mu není DÁNA z nebe, shůry (J 3:27; J 19:11). Proto jsem neviděl důvod zabývat se zde podružnými kontextuálními otázkami, co znamenají koně či šelmy, které by celou tuto theologickou nit dějin zamotaly a nakonec všechno rozmělnily do chaotického mišmaše. Schválně jsem tuto jednotící ideu zvýraznil velkými písmeny. Ale asi marně, když nejste ani přesto s to to pochopit.
Napsala jste:
„Myslím, že Henoch, Elijáš si moc v bibli nepočetli, a přece byli Bohu tak blízcí, že si je vzal k sobě. Dnes to zřejmě Bůh tak nedělá, protože by ty lidi hledala policie, ale Bůh hodnotil lidi dle něčeho jiného než dle znalosti bible. Pokud je Bůh stejný, tak se to nemění ani dnes.“
Za nich psaný kánon neexistoval. Jak to tedy můžete srovnávat? Ježíš se naopak na psané biblické texty odvolává velmi často, ačkoli by si dle Vašeho mínění zřejmě měl vystačit jen s Duchem a podobenstvími.
Napsala jste:
„Ano, křesťan může tvrdit, že může zabít ve válce. Nemusí to být hned antikrist, ale člověk, který chápe bibli jinak než vy, není to nic neobvyklého a nekřesťanského. Navíc Desatero v originále přikazuje „nezavraždíš“, nikoli „nezabiješ“. Bible není kniha, která spadla z nebe, a souhlasím s tvrzením, že je možné brát ji doslovně, nebo vážně.“
Křesťan nic takového tvrdit nemůže, aniž by tím popíral Ježíšova slova (Mt 5:39nn; Mt 26:52). Jestliže však přesto někdo Ježíšova slova popírá, jak se pak vůbec může považovat za křesťana? Takový člověk klame jak ostatní, tak především sám sebe.
Pro takové člověka platí jediné:
„Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?“ (L 6:46)
Dále je třeba uvést, že distinkce mezi „nezavraždíš“ a „nezabiješ“ je nicotná vzhledem k tomu, že Ježíš hrozí soudem už za pouhý hněv. Oč více to potom platí pro úmyslné zabíjení. A válka nic jiného než úmyslné zabíjení není, i kdyby se to nakrásně nenazývalo vražděním, ale vyšperkovalo se to nějakým eufemismem. Z dopadu Ježíšových slov se zkrátka nějakými farizejskými kličkami těžko vykroutíte.
Napsala jste:
„Zde se však domnívám, že pan Pavel právě nz principy trvale v komentářích prosazuje. Dle mého soudu diskuse nezapleveluje, toto tak chápu spíše u Vás.“
Aha, takže principem NZ je dle Vás nenávist? Pan Pavel na tomto webu soustavně ventiluje svou tělesnou nenávist k Rusku, Číně, KLDR, Trumpovi, Okamurovi, AfD atd., avšak diskuse zapleveluji já, když chci tyto jeho nenávistné politické tirády korigovat na základě naprosto opačně vyznívajících textů Nového zákona. To si děláte legraci nebo se utápíte ve stejně politováníhodné nenávisti jako pan Pavel?
Napsala jste:
„Pokud se s ním chcete přít, tak se přete, ale zatím jste ho nepřesvědčil o správnosti Vašich tezí a ústa jste mu nezacpal. Co když si pan Pavel o Vás myslí totéž, co Vy o něm?“
Už jsem Vám přece napsal, že účelem mého psaní proti jeho flagrantním deformacím učení NZ o vztahu k vládní moci a k politice není jej přesvědčit. Účelem je hlavně ochránit v Písmu dostatečně nezakotvené čtenáře těchto diskusí před svody. Mám citovat sám sebe, abyste to konečně vzala na vědomí?
Takže cituji:
„Poté, co pan Pavel projevuje i po více než 10 měsících diskusí chronickou hluchotu k podstatným novozákonním principům, si od toho již stran změny jeho postojů po lidsku příliš neslibuji… Dokud zde však bude pan Pavel zaplevelovat diskuse pod články svými scestnými tezemi, které dělají z křesťanství politikum, do té doby budu nucen tyto teze konfrontovat s učením Nového zákona, aby jimi nebyli sváděni ostatní čtenáři.“
Zda jsou jeho ústa zacpána slovy Ježíše a apoštolů, to nechť si každý čtenář rozsoudí sám…
Napsala jste:
„Kromě toho jste se prohlásil za Ježíšova následovníka, ale ti na své oponenty neútočí dle Ježíšova učení, dělí se o košili a kabát, nastavují tvář, modlí se za nepřátele, žehnají jim a nestěžují si na ně v komentářích.“
Opět se opakujete. Viz Váš příspěvek z 26. října 2023 17:08, na který jsem Vám již odpověděl.
Napsala jste:
„Ježíš dialog s ďáblem nevede, ale ukazuje mu správný kontext toho, co ďábel tvrdí. Upozorňuje, že i ďábel používá citáty z bible a uvozuje je do správného chápání. Ukazuje, že veršíkování není tou pravou cestou ke spáse ani k domluvě.“
Ježíš dle Vás ukazuje, že veršíkování není tou pravou cestou, ale přitom proti ďáblovu zneužití Písma k pokoušení nedělá nic jiného než, že veršíkuje. Tedy správně použitými verši koriguje ďáblovy lži, byť zaobalené do záludně interpretovaného verše (L 4:10-11). Jaksi jste se do toho svého zlehčování Božího slova zamotala a teď nevíte, jak z toho ven.
Napsala jste:
„Otázka válek je téma, které nelze přehlížet ani se ho zbavit tím, že o něm nebudeme mluvit. Dialog je zde na místě zvláště po 2. světové válce, kdy se tato zkušenost promítla i do teologie. Pojednává o něm i sociální nauka církve.“
Ježíš se válkami zabývá jen potud, že války musí být (Mt 24:6-7) a jeho učedníci před nimi mají, pokud je to možné, utéct (Mt 24:16-20). Můžeme tedy o nich mluvit jako o znamení doby konce, ale ne o tom, jak na nich participovat. Apoštolové se k válkám tohoto světa nevyjadřovali vůbec, kromě Apokalypsy (kde je o válkách nejvíce zmínek ze všech spisů NZ), kterou však Vy zřejmě považujete za „slaměnou“. „Moderní“ theologie po 2. světové válce stran válek nemůže protiřečit theologii NZ. Jestliže jí protiřečí, je pro Ježíšovy následovníky irelevantní, neboť scestná. Totéž platí „sociální nauku církve“.
Napsala jste:
„Ježíš byl rebel a navíc viděl do srdce, takže si mohl vše dovolit. I Ježíšova „běda“ jsou dialogem, byť rebelským. V řadě případů však v bibli vidíte situace, kdy Ježíš dialog vede poněkud mírnějším tónem…“
Ježíš nebyl rebel. Rebel obnovuje válku. Ježíš ji však naopak zastavoval (Mt 5:39nn; Mt 26:52). Mírnějším tónem vede Ježíš dialog s tápajícími či hledajícími lidmi, nikoli se zatvrzelými odpůrci, kteří se jej snažili chytat za slovo (L 11:53-54) a zabít ho (J 7:19; 8:37.40).
Napsala jste:
„K milostem, darům patří i umění rozlišovat, což apoštol Pavel aplikoval, takže na veleapoštoly používá ironii.“
Myslíte si, že jde o ironii, i když je nazývá pseudoapoštoly a služebníky satanovými (2 K 11:13-15)?
Napsala jste:
„V dějinách si spousta lidí myslelo, že zrovna ten jejich výklad je správný, ale nakonec znesváření křesťanů dalo podnět velkým revolucím. Vždyť ani lidé zastávající např. výklad „sola scriptura“ se neshodnou a umělá harmonizace se ukázala jako neúčinná.“
Spory o výklad Písma nikdy nesmějí přerůst ve fyzické konflikty. To už pak obě znesvářené strany, které rezignovaly na duchovní zbraně (2 K 10:4), propadají ďáblovi, který je hubitel lidí od počátku (J 8:44). V náboženských válkách pak kvůli tomu, že používají ďáblovy prostředky boje k zabíjení svých protivníků, nelze žádnou z válčících stran značit za stranu Kristovu. Všechny strany, které válčí, byť ve jménu Kristově, se právě Kristovu učení zpronevěřily.
Stejně tak o křesťanech, kteří namísto míru (Mt 5:9) ať už z jakýchkoli důvodů podporují světské války, nelze tvrdit, že nesou ovoce Ducha. Tito se právě tak zpronevěřili Ježíšovu učení.
A že se ani zastánci zásady „sola scriptura“ neshodnou, to není nic až tak překvapivého. To přece předpokládá už i ap. Pavel:
„Neboť musí být mezi vámi i hereze, aby se ti osvědčení stali mezi vámi známými.“ (1 K 11:19)
„Všichni tedy, kteří jsme dokonalí, takto smýšlejme. A smýšlíte-li v něčem jinak, i to vám Bůh zjeví.“ (Fp 3:15)
P. Ašer
Ad Lída A.R.
Napsala jste:
„Demythologizaci nezabráníme, to však neznamená, že bychom se měli vracet k myšlence, že biblické texty není třeba vykládat.“
Já netvrdím, že biblické texty není třeba vykládat. Již každý překlad je vlastně výkladem. Budete-li se však pouštět do radikálních demythologisací, co Vám zabrání demythologisovat i onen základ, na němž celé křesťanství stojí , tj. Ježíšovo vzkříšení? Co Vám pak zůstane? Nějaký vyčpělý humanismus? Navíc v podání pana Pavla humanismus sám sebe popírající, pokud ve jménu člověka jako nejvyšší hodnoty podporuje války…
Napsala jste:
„Píšete verše, ale nevykládáte je nebo jen velmi málo. Např. prosazujete, že od doby Ježíše se změnila pravidla, jenže zase jiné verše říkají, že Ježíš nepřišel nic zrušit, ale naplnit.“
Uvést přímo verše vyvracející nějaké tvrzení mi přijde účinnější než prezentovat nějaký svůj výklad. Ten mi může být předhozen jako jen můj subjektivní pohled, kdežto když se zdržím svého výkladu, musí s těmi verši popasovat oponent sám.
Ježíšovo naplnění (Mt 5:17) však neznamená, že pravidla zůstala stejná jako ve SZ. Zákon a Proroci byli naplněni, a přesto se některá pravidla změnila. Nebo si myslíte, že jeho odporovací spojka „ale“ („…bylo řečeno starým, ALE já pravím vám…“ Mt 5:21.27.33) je v rozporu s jeho slovy v Mt 5:17? Tím byste prohlásila Ježíšovo učení za vnitřně rozporné.
Napsala jste:
„Prosazujete duchovnost namísto světskosti, avšak Ježíš říká, že neprosí za učedníky, aby byli vzati ze světa. Světské i duchovní je propojeno.“
Světské a duchovní je propojeno jen tak, že jsme ve světě (topografické určení), ačkoli nejsme ze světa (soteriologické a ethické určení). Tato dvě určení nelze zaměňovat.
„A již nejsem ve světě, ALE ONI JSOU VE SVĚTĚ (topografie), a já přicházím k tobě.“ (J 17:11)
„Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, PROTOŽE NEJSOU ZE SVĚTA (soteriologie a ethika), jako já nejsem ze světa.“ (J 17:14)
„Neprosím, ABYS JE VZAL ZE SVĚTA (topografie), ale abys je zachoval od zlého.“ (J 17:15)
„NEJSOU ZE SVĚTA (soteriologie a ethika) , tak jako já nejsem ze světa.“ (J 17:16)
„…nemíním však všeobecně se smilníky tohoto světa, nebo s hrabivci, lupiči a modláři, NEBOŤ TO BYSTE MUSELI Z TOHOTO SVĚTA VYJÍT (topografie).“ (1 K 5:10)
„Proradná stvoření! COŽ NEVÍTE, ŽE PŘÁTELSTVÍ SE SVĚTEM (soteriologie a ethika), JE NEPŘÁTELSTVÍ S BOHEM? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jk 4:4)
„NEMILUJTE SVĚT AN.I TO, CO JE VE SVĚTĚ (soteriologie a ethika). Jestliže někdo miluje svět, není v něm láska Otcova.“ (1 J 2:15)
Ježíšovi následovníci tedy neparticipují na světských touhách a úsilích, ačkoli ve světě žijí. Duchovně už žijí v Božím království, jehož jsou občany (Fp 3:20), ačkoli svým tělem jsou stále součástí tohoto světa. Usilují však o spravedlnost Božího království (Mt 6:33), ne o nastolení spravedlivějšího světa, což je činnost marná.
Napsala jste:
„Co jsem zatím četla, tak verš Gn 1 (nebo spíš celá kapitola) byl použit v kontextu debaty, kdo je správcem země, a tam velmi souvisí. Nabídla jsem Vám souvislé pojednání právě o Ř 13, o kterém se tu prakticky vůbec nebavíme, místo toho se zde množí verše.“
Pan Pavel použil jako únik ze své argumentační nouze v diskusi o Ř 13 otázku heliocentrismu ve vztahu ke Gn 1, aniž by se jakkoli zmiňoval o souvislosti se správcovstvím země (Gn 1:28). Pro diskusi o Ř 13 však nemůže otázka heliocentrismus vs. geocentrismus nic přinést.
K Vašemu pojednání o Ř 13 jsem se přece již vyjádřil, že s ním vcelku souhlasím, s výjimkou exkursu o Bonhoefferovi. Takže nevím, o čem bychom se ve vztahu k tomuto textu dále měli bavit. Navíc v tom Vašem pojednání je také přehršel odkazů na verše. Proč tedy nějaké verše vyčítáte mně?
Napsala jste:
„Argument, že Gn 1 je z argumentační nouze, nemohu přijmout. Gn 1 také velice souvisí s příkladem, který uvedl pan Pavel. Mně je geocentrismus nebo heliocentrismus ukradený, ale dnes už neuvěřím na základě důkazů tomu, že Země je placatá, byť to bible tvrdí. Nebo to také máme brát doslovně? Ten příklad je velmi trefnou ukázkou, že doslovné čtení bible může nadělat více škod než užitku.“
Jak už jsem uvedl, je to únik z debaty o platnosti Ř 13:1, že každá vláda je ustanovena od Boha, a proto se jí má podřizovat každá duše. Ř 13:1-7 je totiž jasný ethický apel na křesťany, jak se mají chovat v praktickém životě na tomto světě, oproti zprávě o stvoření v Gn 1, která má víceméně pouze deskriptivní poetický charakter. Kde v textu Ř 13:1-7 nacházíte nějaký důvod, proč bychom ho neměli brát doslovně, aniž byste utíkala pro pomoc k neadekvátní argumentaci „překonaným“ kosmologickým modelem SZ? Říká-li Ježíš Pilátovi, že by nad ním neměl žádnou moc, kdyby mu nebyla dána shůry (J 19:11), tak to také nemáme brát doslovně? Avšak Ježíšova slova u Mt 25:34-46 podle mínění pana Pavla doslovně brát máme? Takhle si to představujete? Co se Vám nehodí, to účelovou demythologisací zneplatníte, ale to, co se Vám hodí, to budete brát doslovně? Chcete si snad takto z bible udělat trhací kalendář?
Jestliže máte za to, že může existovat vláda, kterou neustanovil Bůh, pak to dokažte nějakými texty z Písma a neutíkejte k nevhodným analogiím s „překonaným“ biblickým geocentrismem ap.
Napsala jste:
„To ovšem neznamená, že heliocentrici popírali Ježíše…“
Pokud byli ve své demythologisaci bible důslední, pak popírali jeho zázraky i jeho vzkříšení (např. Bultmann).
Napsala jste:
„To však neznamená, že bychom k dění tohoto světa měli být přezíraví. I v křesťanství nastalo mnoho revolucí, a nakonec se ukázalo, že násilní revolucionáři dosáhli toho, že byli papežštější než papež a nové církve také byly závislé na státních aparátech (kalvínská, lutherská) a aplikovali do své praxe vše, proti čemu vystupovali, pouze v jiném balení.“
Přezíraví k dění ve světě být nemáme, máme sledovat znamení časů (Mt 16:3), nemáme se však do tohoto dění angažovaně zapojovat, vyjma modlitební aktivity (1 Tm 2:1-2) – a samozřejmě misie (Mt 28:19-20). Že účast na násilných revolucích nic dobrého nepřinese, je zřejmé už ze samotného textu Ř 13:1-2, kde je uvedeno, že ten, kdo se vzpírá vládě, přijme za to odsouzení. Nemusíme to tedy v praxi zkoušet, nemusíme v tomto experimentovat. Písmo nás dopředu varuje před tím, abychom něco takového dělali.
Napsala jste:
„Nenásilný život je značka ideál, život však mnohdy takový není.“
Nenásilný život není jen ideál, je to nutná podmínka vstupu do království Nebes ( Mt 5:20 > Mt 5:21-22; Mt 5:39-48), bez ohledu na to, jaký je život ve světě. Bez nenásilnosti a milování nepřátel nikdo nemůže být synem svého Otce v nebesích:
„Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, ABYSTE BYLI SYNY SVÉHO OTCE, který je v nebesích…“ (Mt 5:44-45)
Jinými slovy, bez toho nikdo nemůže být spasen, poněvadž bez toho si nikdo nemůže oprávněně myslet, že je Božím dítětem, které se narodilo z Boha (J 1:12-13).
Napsala jste:
„Neusiluji podrývat Boží slovo (každý toto sousloví chápe jinak), nezneplatňuji verše, naopak posiluji úctu k bibli, kterou si zaslouží.“
Jestliže nezneplatňujete verše, jak tvrdíte, tak jak je možné, že souzníte s panem Pavlem, který se v diskusích soustavně snaží zneplatňovat tvrzení Ř 13:1-2? Jak je možné, že jste advokátkou jeho dlouhodobého pošlapávání Božího slova?
Dovolím si pro ilustraci připojit pár výňatků z příspěvků pana Pavla na tomto webu, abyste si uvědomila, koho zde vlastně obhajujete:
„…Hannah Arendtová. S překvapením zjistila, že Eichmann nemá žádné výčitky svědomí* – vždyť on „se podřizoval vládnoucí moci“ (jak praví Písmo). Možná si, stejně jako vy myslel, že Hitler byl poslán Bohem.“ ( 27. listopadu 2022 16:27)
„Apoštol Pavel řekl, že světské autority jsou od Boha a že se za ně mají křesťané modlit, protože jsou v Boží službě. Vy jste si to vyložil doslovně, takže špatně… Bylo by opravdu hloupé modlit se za masové vrahy Stalina, Maa, Hitlera a Putina.“ (25. ledna 2023 13:48)
„Masoví vrazi jako Lenin, Stalin, Hitler, Gottwald a Saddám Husajn byli teroristé a žádný terorista nemá moc svěřenou Bohem. K moci se totiž dostali podvodem… Svědkové Jehovovi se velice mýlí, pokud si myslí, že Hitler vládl z Boží vůle, aby mohl spáchat holokaust.“ ( 29. ledna 2023 13:04)
„Podle P. Ašera řezníci jako Lenin, Stalin, Hitler a Map se stali vládci z Boží vůle. Podle toho by jejich zvěrstva byly zaviněny samotným Bohem. Otázkou je, proč P. Ašer hlásá tak bizarní myšlenky.“ (20. března 2023 14:18)
„Jiní z nějakého záhadného důvodu tvrdí, že Bůh ustanovuje lidem za vládce takové kreatury jakým byl Lenin, Stalin, Hitler, Mao. Nelze se divit, že lidé takové „bohy“ nejsou schopni akceptovat.“ (duben 2023)
„Hitler či Gottwald byli do svých mocenských pozic demokraticky zvoleni lidmi, ne Bohem. A všichni ti, kdo je volili nebo kdo jejich volbě nebránili, nesou podíl na jejich zvěrstvech.“ (14. října 2023 22:10)
Lída A. R.
To pan Ašer“
Napsal jste:
„Já si nepotřebují tyto příběhy číst, já jsem v tom státě dostatečně dlouho žil a perzekuci od minulého režimu jsem si celkem užil. Přesto nemohu souhlasit s tím, že šlo stát totalitní. „Totalitní stát“, to je jen nadsázka. Ve skutečnosti nikdy žádný stát člověka totálně neovládal, to není zkrátka možné. Samozřejmě že „svobodný stát“ je také nadsázkou, protože v žádném státě nemohou být lidé skutečně svobodní, vždy jsou drženi na nějakém řetězu. Jde jen o to, jak je ten řetěz dlouhý. Jde tedy jen o rozdíl kvantitativní, ne kvalitativní.“
Pokud jste zažil persekuci, o to víc je překvapivější, že popíráte existenci totalitních států. Komunismus patřil k totalitnímu režimu, spousta křesťanů bez rozdílu vyznání bylo vězněno. Kromě toho existují totalitní režimy např. v Severní Koreji, Číně, Rusku atd. Víte vůbec o těchto režimech?
Napsal jste:
„To, že Ježíš víceméně pasivně akceptoval titul „král“ (J 18:33-34), ještě neznamená, že jakkoli zasahoval do politiky tohoto světa. Pilátovi hned vysvětluje, že není králem žádného konkurenčního státu, který by měl s Římany bojovat. Je totiž králem království, které není z tohoto světa (J 18:36). Ježíš ani jeho služebníci tedy do politiky tohoto světa nijak nezasahovali. Proto také ani on ani apoštolové neusilovali třeba o zrušení otroctví. Pavel naopak otroky vyzývá, aby ve všem své pány poslouchali (Kol 3:22). Ježíš usiloval o to, aby lidé byli vysvobozeni z otroctví hříchu (J 8:32.34), ne z otroctví fyzického.“
Evangelium je politické už ze své podstaty – Ježíš vyhlašuje své království (to žádná vláda nemůže akceptovat), jedná se veskrze o politický pojem. Samotné slovo „evangelium“ znamená „dobrá zpráva“ a jeho původní význam byl ten, že evangelium ohlašovalo narození nového krále. Ačkoliv Ježíš nedemonstruje jeho království násilně, o politiku se velmi zajímal, poněvadž se pouštěl do politických debat s představiteli saduceů, farizeů. Náboženství bylo v té době velmi propojeno s politikou (správa věcí veřejných). Saduceové byli politicky velmi vlivní, farizeové byli také „politickou stranou“. Umělé oddělení účasti na správě věcí veřejných a účasti na duchovním životě je až pozdějšího rázu.
Napsal jste:
„S tím se dá částečně souhlasit. Nespoléhal bych však na nějakou vyváženost a středovost. Ježíš byl přece také radikálem.“
Ano, Ježíš byl radikálním rebelem. Vyhlašoval nové království (mohl je přinášet nenápadně a nepoužívat politické pojmy, nemíchat se do politickonáboženských debat), narušoval společenské pořádky, hrozil zbouráním chrámu atd. I v našem prostředí jsou vedeny kulturní války, a právě radikálové mají podíl na vyostřené atmosféře jak u nás, tak ještě více např. v USA. Sekulární i křesťanský radikalismus vede nakonec k válkám (Mimochodem tento článek je o USA).
„Co se týče Bonhoeffera, tak ten se připojil ke spiklenecké skupině, která chtěla odstranit Hitlera. Dovedete si představit, že by se apoštol Pavel podílel na přípravě atentátu na Nerona, který nechal veřejně upalovat křesťany jako louče či je předhazovat k roztrhání psům? A Pavel zrovna v té době, kdy Nero vládnul, píše, že není vládní moci, leč od Boha, a že křesťané jí mají být podřízeni. Rozhodně nikde nenaznačuje jako Bonnhoeffer, že za určitých okolností, je pro křesťana přípustné zabít tyrana. Koho tedy budete následovat? Bonhoeffera nebo apoštola? Ani tak bystrý duch, jako byl Dietrich Bonhoeffer, se neuchránil od fatálního pochybení, které ho nakonec stálo život. Evidentně odmítnul brát vážně jasná Pavlova slova, že vzpírající se vládní moci, odporuje Božímu zřízení a ti, kdo mu odporují, pak přijmou pro sebe odsouzení (Ř 13:2). Proto bych jeho smrt neoznačil za smrt mučednickou. Spíše bych řekl, že sklidil, co zasel (Mt 26:52).“
Bonhoeffer bral velmi vážně Písmo, a proto nemohl souhlasit s tím, na jakou cestu se německá církev vydává. Doporučuji k přečtení Bonhoefferovu Etiku. Tam, kde církev neviděla zlý záměr, Bonhoeffer prohlédl a církev varoval.
https://www.databazeknih.cz/knihy/etika-175951
Kniha by Vám mohla dopomoci k tomu, abyste jeho příběh neviděl zjednodušeně a mohl se seznámit i s jeho zápasy, které se promítly do Etiky.
Otázka, zda následovat apoštola nebo Bonhoeffera je špatně položená, následuje se Kristus. Pavel chtěl, aby ostatní napodobovali jeho jednání, to však směřovalo ke Kristu.
Mimochodem, pane Ašere, co zasel židovský národ, že končil v plynových komorách? (A s nimi bylo povražděno asi 10 000 000 křesťanů). Co tedy zaseli? Co zasel Kristus, že byl zavražděn? A proč tedy „končí pod mečem“ dle Vašeho uvedeného verše i ti, kteří mečem nebojují, viz dnešní války a útoky na civilisty?
Napsal jste:
„Ježíš podle Vás pomlouval své oponenty, když je nazýval pokrytci (Mt 23:13-15.28), obílenými hroby (Mt 23:27), hady (Mt 23:, 33)slepci a blázny (Mt 23:16-17.24.26)? Ap. Pavel pomlouval své oponenty, když nazýval pseudoapoštoly (2 K 11:13) a služebníky satana (2 K 11:14-15)? Ježíš nepodsouval svým oponentům motivy – vyjídání domů vdov (Mt 23:14), hledání čelných míst (Mt 23:6), okázalé modlitby na rozích, aby je každý viděl (Mt 6:5), demonstrativní okázalý půst (Mt 6:16) apod.? Máte v tom zřejmě trochu zmatek. Kromě toho to, co jsem o panu Pavlovi napsal Vám, když už jste se zde ujala role jeho advokátky, to jsem již nejednou v minulosti napsal přímo jemu samotnému, podobně jako to Ježíš říkal bez obalu přímo zákoníkům a farizeům. Takže na jaképak pomluvy ve své replice narážíte?“
Není třeba se uchylovat k tvrzení, že „mám v tom trochu zmatek“, poněvadž já se nebavila o Ježíši, ale o Vás. Pro připomenutí se budu citovat:
„Ježíšův následovník by také neměl pomlouvat své oponenty (vzpomeňte na pana Pavla) v komentářích, ale nastavovat svou tvář, modlit se za své nepřátele a žehnat jim. Nebo to tak Ježíš už nechce? Vždyť je mírumilovný, no war .“
Vy jste se prohlásil za Ježíšova následovníka, proto zde není důležité, co dělal Ježíš, ale to, co nařizuje svým učedníkům např. v Mt 5,44 a v jeho paralelách. Vy tedy máte činit to, co je uvedeno v tom verši – žehnat nepřátelům (to zde nevidím), modlit se za ty, kteří Vás pronásledují (zatím jsem od Vás nečetla modlitbu za pana Pavla), máte činit dobře těm, kdo Vás pronásledují (to zde postrádám). Dovoluji si připomenout, že Vy nejste Ježíš, který viděl do srdce.
Dále není třeba mne považovat za advokátku pana Pavla, protože to nikde netvrdím. Naopak, píšu přece toto:
„Nevím, proč soudíte, že je pan Pavel „můj konsonantní“, v některých věcech bych s ním nesouhlasila tak, jako nesouhlasím s Vámi. Zde však pana Pavla nechápu jako odporujícího duchu bible, ale spíše jako toho, kdo upozorňuje na nebezpečnost použití veršů bez kontextu.“
Pomluvy zde trousíte průběžně, protože zastáváte názor, že pan Pavel podporuje válečné štvaní. Z kontextu jeho vyjádření to není zřejmé, jeho slova chápu tak, že pokud chceme mír, je třeba se připravovat na válku. To není válečné štvaní, to je realita života. Zřejmě jste ani nečetl jeho novější příspěvek, ve kterém žádá, aby lidé nepodporovali války. Dále panu Pavlovi vytýkáte, že se bouří proti „červené niti bible“, aby mohl legitimizovat svou fanatickou nenávist proti komunismu a nacismu – podsouvání je klasickou taktikou argumentačních faulistů. Vždyť pan Pavel se nebouří proti „červené niti bible“, ale proti Vašim výkladům, což je v pořádku. Mně jste sestavil hromadu veršů, ve kterých se snažíte dokázat, že Bůh je svrchovaný. A abychom se o tom mohli dále bavit, je třeba vysvětlit, co znamená pojem „svrchovaný“. Toto již rozvíjet nebudu, pouze zmíním, že já jsem nikde nepsala, že Bůh svrchovaný není. Polemizoval jste tedy proti vlastním představám. Souslovím o „chronické hluchotě“ pana Pavla dehonestujete, protože on polemizuje proti Vašim výkladům a zatím se mi jeví přesvědčivěji.
Napsal jste:
„Nevím, zda si jste vědoma, že ohledně textu Ř 13:1-7 vedeme s panem Pavlem na tomto webu pod různými články diskusi již nejméně 10 měsíců. On však soustavně odmítá brát vážně celou linii textů NZ, které dokládají, že každá vládní moc je od Boha, přestože jsem mu tyto texty opakovaně předestíral. Kvůli tomu mě pak označoval za stoupence Putina, za komunistu atd. Jak jinak byste tedy jeho postoj nazvala než hluchotou či slepotou? Vzhledem k tomu, že na jeho tvrdošíjné ignorantství novozákonních textů ještě stále reaguji, si myslím, že jsem k němu laskavý až až ve srovnání s doporučením pastorální epištoly, jak jednat s takovými lidmi (Tt 3:10).“
O 10 měsíční diskusi nevím, avšak pár textů jsem od Vás již četla, než jsem je začala v diskusích, kde se neúčastním, přeskakovat. Vaše texty jsou dlouhé, nepracují dobře s odkazy a neprojevují příliš empatie vůči migrantům, lidem v nesvobodných režimech a Vašim oponentům. Je to opak toho, co se biblí táhne jako „červená nit“, a to je Boží vztah k migrantům a lidem na okraji. Sice nepodporujete fyzické násilí (což je dobře), účastníte se však válečné vřavy na sociálních sítích, zapojujete se do politických diskusí, ač politiku vylučujete ze života křesťana. Zde je výborný článek pana Drápala:
https://www.krestandnes.cz/dan-drapal-proc-se-angazovat/
Že Vás pan Pavel označoval jako stoupence Putinova režimu, za komunistu? No a? Křesťanovi je přece jedno, jak ho označují, snáší trpělivě křivdy a miluje své nepřátele. Co jste zasel, sklidil jste dle Vaší teologie.
Lída A. R.
To pan Ašer:
Napsal jste:
„V naší diskusi ovšem nejde o kázání, kde samozřejmě není prostor pro systematičtější theologii a kde lze kázat i na jediný verš. Systematická theologie skutečně vyžaduje důkladnou práci a musí se vypořádat se všemi korelujícími verši k danému tématu. Pokud nesouhlasíte s nějakým theologickým pohledem založeným na řadě veršů, které spojuje stejná myšlenka, musíte proti tomuto pohledu postavit jiný pohled založený na řadě veršů, které takový pohled vyvracejí. Nemůžete to odbýt tím, že jde o nějaké „veršíkování“ a přitom nepředložit alternativní koncepci podloženou stejně nebo lépe Písmem.“
Již jsem Vám vysvětlila, co pokládám za „veršíkování“, můžete se k tomu vrátit. Pohled, jež požadujete, jsem již zde nabídla, jedná se o téma Ř 13. Samozřejmě by se to dalo rozebrat ještě detailněji. Polemizovat proti Vašim myšlenkám pouze verši samozřejmě můžu, ale vysvětlila jsem Vám, proč zde takto činit nebudu, vraťte se k tomu vysvětlení. Mimo jiné máme odlišná východiska, nemůžeme se shodnout. Pro naše účely zde bude stačit jeden příklad. Tvrdíte, že apoštol Pavel měl jiný názor na SZ než že jde jen o náhodnou kompilaci nejrůznějších autorů a žánrů a citujete 2 Tm 3,16. Já však netvrdila, že jde o náhodnou kompilaci, pouze že v bibli jsou různé žánry z různé doby a mluví k různým posluchačům. To je fakt, nikoliv náhoda. To, že je Písmo vdechnuté Bohem, neznamená, že ho Bůh napsal. Psali ho lidé i se svými omyly, což ovšem nesnižuje jeho hodnotu, jak vyznává i apoštol.
Celou dobu Vám vysvětluji, co znamená „smysl textu“, že by marnost nad marnost?
Napsal jste:
„Mimochodem, slovníky a komentáře, na něž se opakovaně odvoláváte, jsou také založeny na korelaci mnoha veršů v Písmu. Na těchto verších pak výklad jednotlivých slov (hebrejské, aramejské či řecké slovníky) či hesel (biblické slovníky) stojí. Stojí tedy zase především na tom Vámi dehonestovaném „veršíkování“. Zohlednění dobového kontextu (mimobiblické literatury, archeologických nálezů apod.) přitom hraje jen pomocnou roli.“
Jestli jste si všiml, tak já také píšu, že v některých případech jde o oprávněné použití veršů. Dala jsem i příklad, který není vyčerpávající. Od slovníků očekávám odkazy na verše, protože se jedná o zdroje, z čeho pisatel vychází. On však k těmto veršům neodbočuje, jak se děje zde, a drží se jednotné linie myšlenky, o které kapitola ve slovníku pojednává. Zde například popíráte myšlenku Ježíše Krista o žehnání nepřátelům a neaplikujete ani výzvu apoštola k laskavosti a mírnosti k oponentům. Napsal jste, že jste k panu Pavlovi laskavý, což není pravda. Možná i to je důvodem Vaší nepřesvědčivé argumentace vůči němu. Vyzdvihujete laskavost ženy z Vašeho příběhu, ale neaplikujete to v praxi. Říká se tomu kázat vodu a pít víno.
Pokud někdo „veršíkuje“ tak, jak já to popisuji, pokládám jeho napomenutí za správné. I ďábel cituje Písmo….
Napsal jste:
„Co jiného než podpora války proti Rusku je jeho výsměšné označení jeho oponentů, kteří se dovolávají pro ukončení války Ježíšova blahoslavenství mírotvůrců (Mt 5:9), za „chcimíry“? Přesně podle způsobu tohoto světa na světských diskusních fórech. Pokud byste četla pravidelně jeho výlevy pod články, nemohla byste jeho válečné štvaní přehlédnout.“
Občas jsem něco četla, ale již jsem Vám sdělila, jak to chápu. Opomíjíte fakt, že zaséváte, co jste sklidil. Šel jste na pana Pavla s mečem, mečem scházíte. Tvrdou kritikou se Vám nepodařilo pana Pavla zastavit ani přesvědčit, nepřesvědčil jste ho ani svými výklady. Zkuste nyní zapojit laskavost, třeba to pomůže… Pokud se oponenti pana Pavla dovolávají ukončení války proti Rusku na úkor Ukrajiny, tak to je podpora agrese Ruska. Po pravdě se velmi divím, že redakce KřesťanDnes dává takový prostor zdejším extremistickým výrokům jako např. zaplavení Česka Ukrajinci atd. Vrabel a spol. je extremista, který se zaštiťuje mírem, protože na to lidé slyší. Taková podpora neválce není ve skutečnosti podpora skutečného míru, ale obětování slabšího vlastnímu pohodlí.
Ještě zareaguji na něco z Vašich posledních replik, a to bude mým posledním slovem zde, dále již na Vaše komentáře reagovat nebudu.
Lída A. R.
To pan Ašer:
Dostávám se ke svým posledním komentářům:
„Ježíš dle Vás ukazuje, že veršíkování není tou pravou cestou, ale přitom proti ďáblovu zneužití Písma k pokoušení nedělá nic jiného než, že veršíkuje. Tedy správně použitými verši koriguje ďáblovy lži, byť zaobalené do záludně interpretovaného verše (L 4:10-11). Jaksi jste se do toho svého zlehčování Božího slova zamotala a teď nevíte, jak z toho ven.“
V příběhu pokušení se mohou jeho čtenáři nalézt, zda jsou jako satan citující verše, nebo zda jsou jako Ježíš a napravují škody správným kontextem. Že příběh nechápete, není mou chybou. Ten příběh nás upozorňuje na to, že ďábel rád cituje Písmo…Nepotřebuji nic rozmotávat, naopak, ten příběh považuji za velice dobrý příklad a aktuální příklad i dnes, zejména v křesťanských diskusích.
Napsal jste:
„Ježíš se válkami zabývá jen potud, že války musí být (Mt 24:6-7) a jeho učedníci před nimi mají, pokud je to možné, utéct (Mt 24:16-20). Můžeme tedy o nich mluvit jako o znamení doby konce, ale ne o tom, jak na nich participovat. Apoštolové se k válkám tohoto světa nevyjadřovali vůbec, kromě Apokalypsy (kde je o válkách nejvíce zmínek ze všech spisů NZ), kterou však Vy zřejmě považujete za „slaměnou“. „Moderní“ theologie po 2. světové válce stran válek nemůže protiřečit theologii NZ. Jestliže jí protiřečí, je pro Ježíšovy následovníky irelevantní, neboť scestná. Totéž platí „sociální nauku církve“.
Opakovaně se dostáváme k otázce, co je to teologie NZ? Tak jako se teologie vyvíjela už před Ježíšem i za doby Ježíše, bude se vyvíjet i nadále. Např. apoštol Pavel používá výraz „evangelium“ jinak, než ho používal Ježíš. Pro Ježíše to byla dobrá zpráva o království (kde je král), a pro Pavla to je zpráva o Kristu. Nevím, jak jste přišel na to, že Apokalypsu považuji za „slaměnou“. Z mé zmínky, že Zjevení (Apokalypsa) se těžko dostávala do kánonu bible, jste na to mohl přijít těžko. Lepší než reagovat na mé domnělé názory je lepší držet se toho, co píšu. Moderní teologie má své místo na poli teologického bádání, s tím nic neuděláte ani odkazy na rané křesťany. Opomíjíte fakt, že ti čekali brzký viditelný příchod Krista, a v tomto je utvrzoval jak Ježíš, tak Pavel. Když se později zjistilo, že je to passé, tak začaly vznikat velmi organizované církevní jednotky. Vždyť ani Vy sám určitě nedržíte učení NZ (co to je?) a nerozdáváte majetek do společné kasy ve Vaší církvi nebo sektě.
Napsal jste:
„Ježíš nebyl rebel. Rebel obnovuje válku. Ježíš ji však naopak zastavoval (Mt 5:39nn; Mt 26:52). Mírnějším tónem vede Ježíš dialog s tápajícími či hledajícími lidmi, nikoli se zatvrzelými odpůrci, kteří se jej snažili chytat za slovo (L 11:53-54) a zabít ho (J 7:19; 8:37.40).“
Proč by Ježíš nemohl být rebel? Tvrdí to i jeden teologický směr. Pasivita ve vojenských výbojích přece neznamená u Ježíše klidový režim. Sám jste tu popisoval, jak dokázal být průrazný, alespoň dle slov evangelistů, která mu vložili do úst. Reagovala jsem na Vaše tvrzení, že Ježíš nevede dialog. Navíc Ježíš trvale porušoval společenské normy, vyzdvihoval své království nad jiné, byl to nemanželský syn, podivín z hor a ještě svobodný rabín, což bylo nevídané. Nebyl to konzervativní křesťan, ale Žid se svéráznou interpretací Tóry.
Napsal jste:
„Myslíte si, že jde o ironii, i když je nazývá pseudoapoštoly a služebníky satanovými (2 K 11:13-15)?“
Myslíte si, že Ježíš považuje veleapoštoly za skutečné apoštoly? Ironie je v bibli známý pojem, žel však někteří apologeté na ironii stavějí, což jim trvale vyčítám. Nic jiného než ironii neznají, přijde mi to jako jejich deficit. Bible však ohledně ironie nepřehání, ta ji dokáže okořenit, kdežto tito apologeté ji dokážou zneužít. Teď mám na mysli ne přímo Vás, ale jiné lidi. Někteří lidé zase pro změnu ironii vůbec nepoznají, protože berou bibli ve všem doslovně.
Napsal jste:
„Spory o výklad Písma nikdy nesmějí přerůst ve fyzické konflikty. To už pak obě znesvářené strany, které rezignovaly na duchovní zbraně (2 K 10:4), propadají ďáblovi, který je hubitel lidí od počátku (J 8:44). V náboženských válkách pak kvůli tomu, že používají ďáblovy prostředky boje k zabíjení svých protivníků, nelze žádnou z válčících stran značit za stranu Kristovu. Všechny strany, které válčí, byť ve jménu Kristově, se právě Kristovu učení zpronevěřily.
Stejně tak o křesťanech, kteří namísto míru (Mt 5:9) ať už z jakýchkoli důvodů podporují světské války, nelze tvrdit, že nesou ovoce Ducha. Tito se právě tak zpronevěřili Ježíšovu učení.
A že se ani zastánci zásady „sola scriptura“ neshodnou, to není nic až tak překvapivého. To přece předpokládá už i ap. Pavel:
„Neboť musí být mezi vámi i hereze, aby se ti osvědčení stali mezi vámi známými.“ (1 K 11:19)
„Všichni tedy, kteří jsme dokonalí, takto smýšlejme. A smýšlíte-li v něčem jinak, i to vám Bůh zjeví.“ (Fp 3:15)“
Mně neshoda zastánců „sola scriptura“ nepřijde překvapivá, avšak je pro mě překvapivý Váš výklad mého výroku. Argumentujete 1 K 11,19, který však reaguje především na roztržky ve sboru. Apoštol princip sola scriptura neznal, jste mimo kontext verše. Na teologických diskusích není nic divného, vždyť se říká „jak v židovské škole“, ale je rozdíl, zda jsou spolu křesťané ochotni vyjít, nebo jen propagují své stanovistko a nevidí a neslyší. Náboženské války nemůžete zastavit a obranná válka je možná. Sociální nauku církve neznáte. Dnes již na rozdlí od prvních křesťanů neočekáváme bezprostřední příchod Krista, protože Boží království je už mezi námi, v plnosti jej zažijeme potom.
Lída A. R.
To pan Ašer:
Napsal jste:
„Já netvrdím, že biblické texty není třeba vykládat. Již každý překlad je vlastně výkladem. Budete-li se však pouštět do radikálních demythologisací, co Vám zabrání demythologisovat i onen základ, na němž celé křesťanství stojí , tj. Ježíšovo vzkříšení? Co Vám pak zůstane? Nějaký vyčpělý humanismus? Navíc v podání pana Pavla humanismus sám sebe popírající, pokud ve jménu člověka jako nejvyšší hodnoty podporuje války…“
Přesně tak, každý překlad je výkladem. Demythologizace nemůže víru Ježíšova následovníka ohrozit, pouze posílit. Co se nikdy nezachvělo, není pevné. Pokud víra Ježíšova následovníka neobstojí, bude mít jinou víru. V životě je třeba občas přehodnocovat i samotný základ vlastní víry. Demythologizace je snaha zbavit interpretaci nánosu mýtu. To byste měl podpořit vzhledem i k Vaší neochotě uznat literární žánry v bibli. Radikální demythologizace má své kritiky, stejně je však součástí novodobé teologie. Pan Pavel jako nejvyšší hodnotu nevidí války, to jste mu přisoudil mylnou interpretací. Alespoň já to tak u něj nečtu. To, že využíváte právo sem psát, je díky humanismu, protože u něj začalo prosazování lidských práv a humanismus byl reakcí na náboženské války. Každá akce v dějinách vyvolává reakci. Například radikální liberalismus je reakcí na radikální fundamentalismus a bezvěrectví, které se rozmohlo po 2. světových válkách.
Napsal jste:
„Uvést přímo verše vyvracející nějaké tvrzení mi přijde účinnější než prezentovat nějaký svůj výklad. Ten mi může být předhozen jako jen můj subjektivní pohled, kdežto když se zdržím svého výkladu, musí s těmi verši popasovat oponent sám.
Ježíšovo naplnění (Mt 5:17) však neznamená, že pravidla zůstala stejná jako ve SZ. Zákon a Proroci byli naplněni, a přesto se některá pravidla změnila. Nebo si myslíte, že jeho odporovací spojka „ale“ („…bylo řečeno starým, ALE já pravím vám…“ Mt 5:21.27.33) je v rozporu s jeho slovy v Mt 5:17? Tím byste prohlásila Ježíšovo učení za vnitřně rozporné.“
Nikoliv, uvést verše umí každý v různé kvalitě, ale málokdo umí uceleně mluvit o jedné věci. Pokud to neumí, buď k tomu nemá co říct, nebo jsou jeho myšlenky rozvláčné. Domýšlet vysvětlení není na oponentovi, pisatel má být srozumitelný. Mnoho veršů mate komunikaci.
Já s Ježíšovým ALE problém nemám, měli s tím však problém znalci zákona (zde jedna z ježíšových rebelií). Navíc je zajímavé tvrzení, že kdo porušuje Boží přikázání, bude v království nebeském nejmenší, nikoli, že tam nebude, jak propagujete Vy.
Napsal jste:
„Světské a duchovní je propojeno jen tak, že jsme ve světě (topografické určení), ačkoli nejsme ze světa (soteriologické a ethické určení). Tato dvě určení nelze zaměňovat.
„A již nejsem ve světě, ALE ONI JSOU VE SVĚTĚ (topografie), a já přicházím k tobě.“ (J 17:11)
„Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, PROTOŽE NEJSOU ZE SVĚTA (soteriologie a ethika), jako já nejsem ze světa.“ (J 17:14)
„Neprosím, ABYS JE VZAL ZE SVĚTA (topografie), ale abys je zachoval od zlého.“ (J 17:15)
„NEJSOU ZE SVĚTA (soteriologie a ethika) , tak jako já nejsem ze světa.“ (J 17:16)
„…nemíním však všeobecně se smilníky tohoto světa, nebo s hrabivci, lupiči a modláři, NEBOŤ TO BYSTE MUSELI Z TOHOTO SVĚTA VYJÍT (topografie).“ (1 K 5:10)
„Proradná stvoření! COŽ NEVÍTE, ŽE PŘÁTELSTVÍ SE SVĚTEM (soteriologie a ethika), JE NEPŘÁTELSTVÍ S BOHEM? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jk 4:4)
„NEMILUJTE SVĚT AN.I TO, CO JE VE SVĚTĚ (soteriologie a ethika). Jestliže někdo miluje svět, není v něm láska Otcova.“ (1 J 2:15)
Ježíšovi následovníci tedy neparticipují na světských touhách a úsilích, ačkoli ve světě žijí. Duchovně už žijí v Božím království, jehož jsou občany (Fp 3:20), ačkoli svým tělem jsou stále součástí tohoto světa. Usilují však o spravedlnost Božího království (Mt 6:33), ne o nastolení spravedlivějšího světa, což je činnost marná.“
Je hezké rozdělení, které jste uvedl, avšak přínosnější by byl Váš výklad oněch veršů. V té marné činnosti se mýlíte, v tomto případě jde o zakopané hřivny. Je to nebezpečné učení, které např. nejen u Vás vede k projevované necitelnosti k těm nejslabším, což Vám pan Pavel opakovaně vytýká.
Napsal jste:
„Pan Pavel použil jako únik ze své argumentační nouze v diskusi o Ř 13 otázku heliocentrismu ve vztahu ke Gn 1, aniž by se jakkoli zmiňoval o souvislosti se správcovstvím země (Gn 1:28). Pro diskusi o Ř 13 však nemůže otázka heliocentrismus vs. geocentrismus nic přinést.
K Vašemu pojednání o Ř 13 jsem se přece již vyjádřil, že s ním vcelku souhlasím, s výjimkou exkursu o Bonhoefferovi. Takže nevím, o čem bychom se ve vztahu k tomuto textu dále měli bavit. Navíc v tom Vašem pojednání je také přehršel odkazů na verše. Proč tedy nějaké verše vyčítáte mně?“
Ano, pan Pavel použil Gn 1 jako triviální příklad škodlivosti doslovných výkladů bible tam, kde bible doslovná není. Zde jsme opět u otázky mýtu. Ohledně správy země se bavíme v souvislosti s Gn 2. Pan Pavel dle mého soudu nepoužil únik z důvodu argumentační nouze, ale na základě Vaší diskuse se Vám snažil osvětlit na triviálním příkladu, proč je doslovnost nesmysl. Bohužel jste ani tento triviální příklad nepochopil. Mýlíte se i v tom, že diskuse o heli/geocentrismu nemá co přinést. V té době, už jsem Vám to psala, to bylo zásadní téma. A právě na tomto tématu Vám pan Pavel ukazuje nelogičnost Vašich výpovědí. Ve vztahu k Ř 13 můžete přinést svůj vlastní pohled, což jste zatím neučinil, místo toho množíte verše.
Věděla jsem, že mi v mém pojednání verše vyčtete, předpokládala jsem tento Váš výstup. Z toho důvodu jsem Vám dopředu psala už na začátku, že budete mít radost, protože je tam hodně veršů a poslala jsem Vám smajlík. Dále jsem Vám vysvětlila (tedy, byl to aspoň pokus), co pokládám za veršikování a co veršíkování není. Vám verše vyčítám, protože je používáte v nesprávném kontextu. Očekávala jsem, že se tomu budete věnovat, i když chápu, že veršíkovat je pohodlnější. Je tedy zbytečné dále vést debatu.
Napsal jste:
„Jak už jsem uvedl, je to únik z debaty o platnosti Ř 13:1, že každá vláda je ustanovena od Boha, a proto se jí má podřizovat každá duše. Ř 13:1-7 je totiž jasný ethický apel na křesťany, jak se mají chovat v praktickém životě na tomto světě, oproti zprávě o stvoření v Gn 1, která má víceméně pouze deskriptivní poetický charakter. Kde v textu Ř 13:1-7 nacházíte nějaký důvod, proč bychom ho neměli brát doslovně, aniž byste utíkala pro pomoc k neadekvátní argumentaci „překonaným“ kosmologickým modelem SZ? Říká-li Ježíš Pilátovi, že by nad ním neměl žádnou moc, kdyby mu nebyla dána shůry (J 19:11), tak to také nemáme brát doslovně? Avšak Ježíšova slova u Mt 25:34-46 podle mínění pana Pavla doslovně brát máme? Takhle si to představujete? Co se Vám nehodí, to účelovou demythologisací zneplatníte, ale to, co se Vám hodí, to budete brát doslovně? Chcete si snad takto z bible udělat trhací kalendář?“
Už jsem Vám psala, že jste nepochopil, proč Vám pan Pavel ten příklad uvádí, je to vysvětleno výše. Své pojednání jsem již psala, a také tam píšu, že tento text byl velmi často zneužit (mimochodem když se bral doslovně). Netvrdím, že se nemá brát doslovně, tvrdím, že tento text podléhá výkladu, který Vám nabízím ve svém pojednání, přečtěte si to znovu. Trhací kalendář nepotřebuji, mám ho doma. Prostě v bibli rozlišuji žánry, takže trhací kalendář nehrozí.
Jestliže máte za to, že může existovat vláda, kterou neustanovil Bůh, pak to dokažte nějakými texty z Písma a neutíkejte k nevhodným analogiím s „překonaným“ biblickým geocentrismem ap.“
I o tom ve svém pojednání píšu – o případech, kdy je možné vládu neposlechnout. Už jsem Vám přece řekla, že „vaše hry“ nehraju.
Napsal jste:
„Pokud byli ve své demythologisaci bible důslední, pak popírali jeho zázraky i jeho vzkříšení (např. Bultmann).“
K tomu vyjádřeno výše. Jak Bultmann souvisí s příkladem Gn 1?
Napsal jste:
„Přezíraví k dění ve světě být nemáme, máme sledovat znamení časů (Mt 16:3), nemáme se však do tohoto dění angažovaně zapojovat, vyjma modlitební aktivity (1 Tm 2:1-2) – a samozřejmě misie (Mt 28:19-20). Že účast na násilných revolucích nic dobrého nepřinese, je zřejmé už ze samotného textu Ř 13:1-2, kde je uvedeno, že ten, kdo se vzpírá vládě, přijme za to odsouzení. Nemusíme to tedy v praxi zkoušet, nemusíme v tomto experimentovat. Písmo nás dopředu varuje před tím, abychom něco takového dělali.“
Někdy je revoluce nezbytná k zastavení ještě větší revoluce. To však neznamená, že je mají křesťané vyhledávat. Někdy je potřeba se vzbouřit, Ježíš také vojsko nerušil. Verše o svrchované vládě nejsou absolutní, ale znovu odkazuji na můj komentář. Vzepřít se špatné vládě je potřebné, kdyby to křesťané udělali s Hitlerem, zastavili by krveprolití. Bohužel nerozpoznali Vámi zmíněné „znamení časů“ a neznali důkladně biblické učení o solidaritě s potřebnými.
Napsal jste:
„Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, ABYSTE BYLI SYNY SVÉHO OTCE, který je v nebesích…“ (Mt 5:44-45)
Jinými slovy, bez toho nikdo nemůže být spasen, poněvadž bez toho si nikdo nemůže oprávněně myslet, že je Božím dítětem, které se narodilo z Boha (J 1:12-13).“
Když to teoreticky víte, doporučuji se tím řídit i v diskusích.
Napsal jste:
„Jestliže nezneplatňujete verše, jak tvrdíte, tak jak je možné, že souzníte s panem Pavlem, který se v diskusích soustavně snaží zneplatňovat tvrzení Ř 13:1-2? Jak je možné, že jste advokátkou jeho dlouhodobého pošlapávání Božího slova?
Dovolím si pro ilustraci připojit pár výňatků z příspěvků pana Pavla na tomto webu, abyste si uvědomila, koho zde vlastně obhajujete:
„…Hannah Arendtová. S překvapením zjistila, že Eichmann nemá žádné výčitky svědomí* – vždyť on „se podřizoval vládnoucí moci“ (jak praví Písmo). Možná si, stejně jako vy myslel, že Hitler byl poslán Bohem.“ ( 27. listopadu 2022 16:27)
„Apoštol Pavel řekl, že světské autority jsou od Boha a že se za ně mají křesťané modlit, protože jsou v Boží službě. Vy jste si to vyložil doslovně, takže špatně… Bylo by opravdu hloupé modlit se za masové vrahy Stalina, Maa, Hitlera a Putina.“ (25. ledna 2023 13:48)
„Masoví vrazi jako Lenin, Stalin, Hitler, Gottwald a Saddám Husajn byli teroristé a žádný terorista nemá moc svěřenou Bohem. K moci se totiž dostali podvodem… Svědkové Jehovovi se velice mýlí, pokud si myslí, že Hitler vládl z Boží vůle, aby mohl spáchat holokaust.“ ( 29. ledna 2023 13:04)
„Podle P. Ašera řezníci jako Lenin, Stalin, Hitler a Map se stali vládci z Boží vůle. Podle toho by jejich zvěrstva byly zaviněny samotným Bohem. Otázkou je, proč P. Ašer hlásá tak bizarní myšlenky.“ (20. března 2023 14:18)
„Jiní z nějakého záhadného důvodu tvrdí, že Bůh ustanovuje lidem za vládce takové kreatury jakým byl Lenin, Stalin, Hitler, Mao. Nelze se divit, že lidé takové „bohy“ nejsou schopni akceptovat.“ (duben 2023)
„Hitler či Gottwald byli do svých mocenských pozic demokraticky zvoleni lidmi, ne Bohem. A všichni ti, kdo je volili nebo kdo jejich volbě nebránili, nesou podíl na jejich zvěrstvech.“ (14. října 2023 22:10)“
Opakovaně Vám píšu, že pana Pavla neobhajuji, je to Vaše interpretace. Pouze upozorňuji, jak překrucujete jeho výklady. Co jste se snažil těmi citacemi dokázat? Co znamená „jakého člověka obhajujete“. Co si pod tím „jakým“ člověkem představujete? Tento člověk Vám opakovaně ukazuje nesprávnost Vašich tezí a zde jste se opět snížil k argumentačnímu faulu. Obávám se, že mi to neřeklo, co dle Vás mělo. Zatím vidím jako daleko závažnější nedostatek Vaši přezíravost k lidem na okraji společnosti. Židovskému národu bylo velmi zdůrazněno, jak se má chovat k příchozím. Ježíš v této linii pokračuje, protože sám pobýval v Egyptě. Vy vidíte v příchozích pouze ekonomické migranty. Pokud Vám vadí, že ve Vás pan Pavel vidí člověka nenávistného, sklidil jste, co jste zasel. Třeba je pan Pavel nástrojem Božího soudu nad Vámi :-).
Ale jinak k těm Božím soudům. Jak víte, za co byl trest a že to byl trest Boží? Ohledně NZ propagujete pouze duchovní boj, a sám Ježíš polemizuje s Vašimi soudy třeba na příkladu věži v Siloe. Spadla na hříšníky věž „za něco“? Ježíš vyvrací SZ představy také u slepce, který byl od narození slepý – o žádný Boží trest se nejednalo. Nepřeceňujte vlastní důležitost ohledně Vašeho úsilí chránit čtenáře tohoto webu. Jste jen jeden z vykladačů v diskusích a proč právě Vy byste měl mít nejlepší schopnost chránit čtenáře?
Pane Ašere, diskusi s Vámi končím a loučím se. Děkuji za čas věnovaný mým komentářům. Nepřesvědčil jste ani mne. Dokážu pochopit něčí pacifismus, i to, že se opírá o nějaké verše v bibli. Dokážu chápat, na čem stavíte při výkladu. Nedokážu však pochopit, proč toto Vaše přesvědčení nutíte ostatním a prohlašujete se za arbitra pravověří? Zahrnuji Vás do svých modliteb, vždy je naděje, že se člověk změní jak to bylo u Saula. Už neodpovím. Na závěr užitečný odkaz:
https://www.kosmas.cz/knihy/517131/historie-bible/