Když jsem zveřejnil článek „Univerzalismus je lákavá hereze“, byl jsem překvapen množstvím reakcí. V podstatě to bylo překvapení příjemné –mnoho lidí o Bohu skutečně přemýšlí. Současně se ale ukázalo, že mnozí lidé zápasí s obtížnými místy v Písmu a mnohdy si s nimi neví rady. Ukázalo se ovšem rovněž, že mnozí s oněmi obtížnými místy nezápasí a určité věci v Písmu si jednoduše škrtnou. Čtenář, v jehož reakci se objevil výraz, který jsem zvolil za název tohoto článku, bere evidentně Písmo vážně, ale vidí v něm nepřekonatelný rozpor. Bůh nám na jedné straně ukazuje milostivou tvář, na druhé straně hrozí strašnými tresty.
V tomto článku se nebudu zabývat jednotlivými obtížnými místy v Písmu. Těm jsem se věnoval ve své druhé knize Krutý Bůh?, která vyšla česky ve dvou vydáních a v současné době je již rozebraná. Chci ale předložit jednu důležitou myšlenku, která se týká přístupu k Písmu. (Této myšlenky se částečně dotýkám v jiné své knížečce, Inspirovanost Písma, kterou lze stále objednat v Nakladatelství KMS.)
K četbě Písma potřebujeme klíč. Já tento klíč nacházím v závěru Janova evangelia, kde se píše: „Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky. Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu“ (Jan 20,30-31).
Zde Jan vysvětluje, proč napsal své evangelium. Napsal ho proto, abychom uvěřili, že Ježíš je Syn Boží, a abychom skrze víru v něj dosáhli života věčného.
Můžete namítnout, že striktně vzato zde Jan mluví pouze o svém evangeliu. Přesto však analogicky můžeme jeho slova vztáhnout na celé Písmo: Dostalo se nám od Boha v té podobě, v jaké Bůh chtěl, a to proto, abychom poznali Ježíše jako Spasitele a mohli v něj uvěřit.
Bible obsahuje spoustu historických informací. I pro nevěřící historiky je cenným pramenem. Obsahuje i úžasnou poezii. Nicméně primárně není ani učebnicí historie, ani sbírkou básní, ani občanským zákoníkem, i když o některých jejích částech by se to tvrdit dalo. To nic nemění na tom, že Písmo je nám dáno, abychom poznali Boha a jeho Syna Ježíše Krista.
Vrcholem Ježíšova života pak je jeho zástupná smrt na kříži a jeho slavné vzkříšení. O této události mluví Ježíš v Janově evangeliu jako o „té hodině“. K této hodině směřoval. Znamení, která konal, by neměla smysl, kdyby „ta hodina“ nenastala a kdyby Ježíš nepodstoupil smrt a nebyl vzkříšen.
Naše uvažování o Bohu, o Ježíši Kristu a o Písmu tedy musí vytvářet určitý koherentní celek. Bylo by naivní snažit se této koherence dosáhnout tím, jak reagovali s určitou naivitou někteří čtenáři, totiž že ocitovali některé verše, které zdánlivě potvrzují univerzalismus (např. „Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval“ Ř 11,32; takových veršů naleznete v Písmu celou řadu), ale zamlčeli všechna místa o pekle, soudu a Božím hněvu.
Písmo jasně říká, že Ježíš Kristus, Boží milovaný syn, podstoupil krutou smrt, aby nás vykoupil a zachránil. Apoštol Pavel správně a logicky vyvozuje: „On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?“ (Ř 8,32).
Takový Bůh nemůže být krutý. Pro mě jde o klíčové pravdy. Ano, v Písmu je spousta veršů o soudu a záhubě. Ale mě se to netýká. Uvěřil jsem v Ježíše Krista. Bůh mi dal svého Svatého Ducha. A ten mě nikdy nevedl k tomu, abych kamenoval cizoložnice, vyhubil Amálekovce nebo na někoho svolával prokletí. Přitom ale neztrácím přesvědčení, že i obtížná místa v Písmu mají své místo.
Pro nás pro všechny mám jednu dobrou zprávu: Nemusíme rozumět všemu, co je v Písmu. Ani nemusíme dělat Pánu Bohu advokáta – On se nepochybně dokáže obhájit sám. Budeme-li chtít žít s Pánem Ježíšem, Duch svatý nám vždy připomene, co je pro nás relevantní. „Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, odhalené pak nám a našim synům až navěky, abychom plnili všechna slova tohoto zákona“ (Dt 29,28). Spoustě věcí v Písmu nerozumím. Bůh mi toho ale odhalil tolik, že mám co dělat do konce života. Především mi zjevil Ježíše, a povolal mě, abych hlásal Boží království.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 14. října 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
17 Komentáře
Karel Krejčí
Pokud autor komentáře posuzuje dění v tomto světě z pohledu Písma a veden Duchem Svatým, jistě nemůže být nic prospěšnějšího. Konečně zásadní změna. Vždyť vůbec nejde o to, že bychom měli zpochybňovat právo jednotlivce, mít svůj vlastní, jedinečný názor, ale jsou prostě věci, které jsou neslučitelné. Právě tím je zdůrazněné Boží království, které nelze s žádným jiným zaměňovat. Je to dobře napsaný komentář.
Olga Nedbalová
Moc pěkný komentář, ukazuje správný vztah k Písmu (živému slovu od Boha). Varování v Písmu je třeba brát vážně, v první řadě sami na sobě si denně porovnávat, zda nescházíme z té správné cesty. A zároveň je v komentáři i krásně popsaná naděje, naděje ve vykoupení díky víře v Ježíše Krista. A také se mi moc líbí pokora, s jakou autor přistupuje před Boha. Protože pokora je v dnešní době tak trochu opomíjená ctnost. Není to falešná skromnost, je to pokora před Hospodinem, jakožto tvůrcem všeho světa. Děkuji.
Karel Krejčí
V Písmu jsou hluboké, pravdivé a živé informace, například: Matouš 15:13 – On odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna“. Znamená to tedy, že vše, co děláme z vlastní vůle, z vlastních sil, z vlastních pohnutek, ať je to sebelepší, z pohledu Boha to musí být vykořeněno. Jak je tento ale i křesťanský svět tomuto rčení vzdálen …
Olga Nedbalová
To je pravda, pane Krejčí. Já sama na sobě jsem pozorovala, že je nutné si říci: „Ne má, ale Tvá vůle, Pane, staň se.“ Na druhou stranu, pro mě osobně varování v Bibli hodně znamenají. Někdy jsem si pyšně myslela, že já mám pravdu, jaká jsem chudinka, jak mi všichni ubližují. A dychtivě jsem otevírala Písmo, aby se mi to potvrdilo. Očekávala jsem ideálně buď nějaký žalm, jak budu tančit na hrobech nepřátel, nebo něco z Pavlových listů – ty jsi však Kristova, lepší a vyvolená. A otevřela jsem na Jeremiášovi nebo mi přímo před oči skočila slova – Vy plemeno zmijí. Pochopila jsem, že mi konkrétně chce Bůh sdělit, ať se mám na pozoru před tvrdým a nemilosrdným srdcem. Možná budu působit jak blázen, ale opravdu se mi to stalo.
pavel v
Farizeové a zákoníci doufali, že se o Velikonocích s Ježíšem setkají, a proto na něho přichystali past. Ježíš však o jejich úmyslu věděl a na shromáždění se nedostavil. Špehové, které židovští představení vyslali do Kafarnaum na počátku Ježíšovy služby, aby ho mohli obvinit z přestupování soboty byli zmateni. Rabíni však šli dál za svým cílem. Vyslali další muže, kteří jej měli pozorovat a najít proti němu nějaké obvinění. Stejně jako dříve stěžovali si i nyní, že Ježíš přestupuje tradiční předpisy, kterými zatížili Boží zákon. Jejich nařízení měla údajně střežit zachovávání zákona, ale ve skutečnosti se na ně kladl větší důraz než na samotný zákon. Pokud se nějaký předpis dostal do rozporu s přikázáními vydanými na Sinaji, rozhodlo se podle rabínských nařízení.
Nejpřísněji bylo vyžadováno dodržování zásad obřadního očišťování. Kristus a jeho učedníci očistné obřady nezachovávali. Zvědové toho využili pro jejich obžalobu. Nenapadli však přímo Krista. Přišli za ním a obvinili učedníky. Před celým zástupem řekli: „Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“
Ježíš se nijak nepokoušel sebe ani své učedníky bránit. K obviněním, která proti němu vznášeli zastánci lidských obřadů, se nevyjadřoval. Snažil se však poukázat na to, co je k nim vedlo. Na jednom příkladu jim odhalil, čeho se opakovaně dopouštějí a co dělali předtím, než jej vyhledali. Řekl: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! Vždyť Mojžíš řekl:‘ Cti svého otce i svou matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí‘. Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: ‚To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)‘, již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat.“ (Mk 7,9-12) Páté přikázání přehlíželi jako něco, na čem nezáleží, a lpěli na důsledném dodržování tradic ustanovených staršími. Učili lidi, že věnovat majetek na podporu chrámu je svatější povinností než podpora rodičů. Dát otci nebo matce část toho, co již zasvětili chrámu, bylo považováno za svatokrádež i v případě, že by rodiče byli v krajní nouzi. Stačilo, aby nevděčné dítě vyřklo nad svým majetkem slovo „korbán“. Tím jej zasvětilo Bohu, a mohlo jej do konce života užívat pro svoji potřebu. Po jeho smrti připadl majetek chrámu.
Učedníci si všimli, jak se zvědové rozčilili, když Ježíš odhalil jejich falešné učení. Viděli jejich zlostné pohledy a slyšeli hněvivé a pomstychtivé reptání. Nějak zapomněli, že Kristus již mnohokrát dokázal, že umí číst v lidských srdcích jako v otevřené knize, a začali mu vysvětlovat, co svými slovy způsobil. Doufali, že by mohl rozzlobené hodnostáře uklidnit, a proto mu řekli: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?“ (Mt 15,12)
Ježíš jim odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.“ (Mt 15,13)
—————————————————–
Pane Krejčí, vámi zmíněný Ježíšův výrok byl řečen v naznačeném kontextu. Vztahuje se na případy, kdy člověk úmyslně ruší Boží přikázání, aby je nahradil něčím jiným. To vůbec neznamená, že to, co člověk dělá z vlastní vůle je špatně, jak jste napsal. Špatné je jen to, co dělá proti vůli Boží.
Olga Nedbalová
Já bych chtěla povzbudit bratry a sestry k rozjímání nad Božím slovem. To co jsem psala výše, se mi i dnes potvrdilo. V mé mobilní aplikaci Bible studuji plány na každý den a v dnešním plánu s názvem Udělat si čas na odpočinek je napsané:
„Když rozjímáme nad Božím Slovem, pravdy Písma se ukládají hluboko do našich srdcí. Rozjímání nám přináší nový způsob odpočinku, protože svou duševní sílu vložíme do přemýšlení o Božím slově, místo abychom ji plýtvali na užírání sebe samých nad všemi starostmi světa. Nejen to, získáme sílu, která umožní Božímu Slovu, aby vstoupilo do našich životů a změnilo je. Pak, ať chceme nebo ne, se díky tomuto úsilí stáváme takovými, jakými nás Bůh chce mít.“
Proto je důležité rozjímat (nejen číst) Boží slovo. Vnímat varování a povzbuzení obsažené v Písmu. Ostatně, Písmo je to hlavní, co nám může Boha přiblížit. Ano, Boha vidíme i v přírodě, našich bližních, obecně v událostech tohoto světa. Ale pokud máme možnost poznávat Boha z Písma, tak tuto možnost nezanedbávejme.
Jiří Aron
Panu Pavlovi V. ze 17.10. ve 22.37.
1. To co člověk dělá jen z vlastní vůle, nemůže být současně z vůle Boží. Svou vůli podřizují Bohu ti, kdo věří, že potřebují Vykupitele, Krista. Tito jsou Duchem usvědčováni z toho, že jejich vůle je od přirozenosti sobecká.
Např. Řím 6:12-13: „Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.“ Podobně i jinde.
2. Nepokusil jste se o vlastní výklad citátu P. Krejčího, ale metodou CtrcC/CtrlV jste pouze okopíroval text z jednoho adventistického webu. Navíc právě adventismus je teologickým směrem, který je silně ovlivněn zákonictvím…
Jste si opravdu jistý, že ten Vámi okopírovaný výklad je správný a současně aplikace P. Krejčího je nesprávná? Napište nám prosím, stručně, na jakém základě. Děkuji.
pavel v
Ano, jsem přesvědčen, že výklad (aplikace) pana Krejčího je nesprávný. On se vyjádřil takto:
„Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna“. Znamená to tedy, že vše, co děláme z vlastní vůle, z vlastních sil, z vlastních pohnutek, ať je to sebelepší, z pohledu Boha to musí být vykořeněno. Jak je tento ale i křesťanský svět tomuto rčení vzdálen …“
Chyba pana Krejčího spočívá v tom, že Ježíšova slova vytrhl z kontextu. Podívejme se, za jakých okolností byla inkriminovaná věta řečena (Mt 15):
1Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a učitelé Zákona a řekli: 2“Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neomývají [své] ruce, když jedí chléb.” 3On jim odpověděl: “Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici? 4Vždyť Bůh řekl: „Cti otce a matku“ a „kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře.“ 5Vy však říkáte: Kdo by řekl otci nebo matce: „To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je dar určený Bohu“, 6ten již není povinen uctít svého otce [nebo svou matku]. Zrušili jste Boží slovo pro svou tradici. 7Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal: 8″Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko. 9Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.“” 10Zavolal k sobě zástup a řekl: “Slyšte a rozumějte. 11Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje to, co z úst vychází.” 12Tu k němu přistoupili [jeho] učedníci a řekli mu: “Víš, že se farizeové pohoršili, když to slovo uslyšeli?” 13On odpověděl: “Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. 14Nechte je! Slepí jsou vůdci [slepých]. Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.
Ježíš tedy vytýká farizeům a zákoníkům, že učí lid porušovat Boží přikázání. Podstatné je, že oni porušovali Boží přikázání úmyslně, pro svůj prospěch (korbán připadl chrámu). Člověk nesmí jednat proti Bohu (proti svému svědomí), ale to vůbec neznamená, že by se jinak nemohl řídit vlastní svobodnou vůlí. Je zcela nelogické tvrzení pana Krejčího, že pokud člověk z vlastní vůle udělá něco dobrého, podle Boha to bude vykořeněno. Bůh si naopak dobro cení. Úvaha pana Krejčího je velice nejednoznačná – je těžké přijít na to, co měl básník na mysli. Působí to na mě dojmem, že pan Krejčí učí, že křesťané mají pasivně čekat, až se Bůh bez našeho přičinění o vše postará.
Eva Hájková
Jeden karmelitán řekl: „Můžeme být svědkem takového působení Ducha, které lze zakusit jako pocházející z našeho nitra. Klademe si otázku: „Je to Bůh, nebo já?“ Ta otázka je ale špatně položena. Základní otázka není: Bůh, nebo já, ale Bůh, nebo Satan?“
Podle všeho se tedy domnívá, že veškeré dobré myšlenky a pohnutky v člověku pocházejí z Boha, zatímco ty špatné od satana. A nic, co by mohlo být chápáno jako „moje vlastní“, de facto neexistuje.
pavel v
Paní Evo,
představte si následující podobenství:
Jste Češka žijící ve Vídni a jste židovského původu. Zajímáte se o politiku a tak když se v Německu dostane k moci Hitler, poznáte po nějaké době, co židům hrozí. Nečekáte, všechno prodáte a odstěhujete se do demokratického Československa. Židy nemají nikde rádi, proto v zájmu rodiny svůj původ tajíte. Přijde nacistická okupace a vy si gratulujete, že úřady o vašem původu nic neví. K vaší smůle se to zcela náhodou dozví jeden člověk z vesnice a začne vás vydírat. Je to karbaník, má spoustu dluhů. Jeho požadavky se stupňují – vaše děti kvůli tomu hladoví. Jednoho dne mu řeknete ne a on vás udá gestapu. Celá vaše rodina skončí v koncentráku. Vy jediná přežijete. Když se po válce vrátíte domů, prosí vás manželka udavače, abyste jejím dětem nebrala tátu. Smilujete se nad ní. Ale když jednou náhodně přijdete do hospody a uvidíte tam toho udavače s kartami v ruce, pohár vaší trpělivosti přeteče a vy oznámíte jeho zločin úřadům.
Toto podobenství má ukázat, že život před nás staví těžká dilemata, před situace, kde se velmi těžko rozhodujeme, co je správné, co bychom měli udělat. A víme, že nenajdeme nikoho, na něhož bychom mohli předisponovat svou odpovědnost. Že nám nezbývá, než udělat „naše vlastní“ rozhodnutí.
Člověk byl stvořen podle obrazu Božího. To znamená se svobodnou vůlí. Nejsme jen loutky v nějakém virtuálním dramatu (Matrixu) i když řada lidí se touto představou opájí, protože to z nich snímá odpovědnost.
manhu
Vyznavačské, pěkné, povzbudivé. Přeji vše dobré, Boží přítomnost především.
pavel v
Pro mě je skutečnost, že Bůh trestá zlo, zdrojem víry. Pokud by Bůh neexistoval, filmy o pomstě (některé americké westerny) by měly svůj smysl. Touha po pomstě zaměstnává mysl člověka, takže není schopen myslet na něco krásného a toto napětí znehodnocuje jeho život. Pak je logické, že eliminace toho, kdo způsobil křivdu, přinese úlevu. Když ale vím, že se za mě „pomstí“ Bůh, mohu se pomsty s lehkou myslí vzdát.
Připuťme nyní, že Bůh není, nebo že existuje, ale netrestá. Jaký má potom smysl být poctivý? Vždyť většina lidí je poctivá jen když se někdo dívá. Jestliže všichni lžou, proč já jediný mám mluvit pravdu? O tom by mohli mluvit disidenti v totalitním režimu. Pro ně muselo být nesmírně deprimující, když komunisté v naší zemi získávali ve volbách 99,9 % hlasů. Jak vidno, prohlášení, že všichni lžou, nemusí být nijak přitažené za vlasy. Bude toto všeobecné selhání morálky Bůh tolerovat? Nemyslím si to. Skutečnost, že se tak zachovali skoro všichni, nebude hrát žádnou roli.
Jiří Aron
1/ Také věřím,že Bůh zlo trestá. Ale zdrojem mé víry toto není a nebude.
2/ Věřím, že za mé hříchy i za hříchy druhých byl na kříži potrestán svatý, jednorozený Syn Boží, Pán Ježíš Kristus. Byl pohřben a třetího dne vzkříšen, podle Písem. Kdo věří v Krista, má věčný život a nezahyne na věky.
3/ Zdrojem křesťanské víry není Bůh trestající člověka, ale Bůh, který rozhodl a uskutečnil to, že všechny Jeho tresty dopadly namísto na nespravedlivého člověka na spravedlivého Krista, ukřižovaného rukama hříšníků.
Toto je Boží evangelium o milosti a dobrá zpráva pro všechny věřící. Je dokonáno. Kristus zvítězil.
pavel v
Pane Arone,
já se na vámi popsané věci dívám poněkud jinak. Ježíš v nich vystupuje nejen jako Boží syn, ale také jako člověk. Až do příchodu Ježíše na svět lidé projevovali proti Bohu vzdor – nedrželi se jeho dobrých rad. Bůh se rozhodl, že až přijde na svět člověk, který ten vzdor mít v sobě nebude, tedy člověk, který bude vůči Bohu poslušný, omilostní kvůli němu i ostatní lidi. Jelikož Ježíš byl poslušný až k smrti na kříži, nazval ho Bůh svým Synem. Smyslem Ježíšovy mise bylo, aby nám dal příklad hodný následování. Budeme-li se řídit jeho příkladem, budeme jako On přijati za syny Boží. Věřit neznamená jen uznávat Ježíšovu existenci, znamená to jednat podle jeho příkladu. Znamená to však riziko, že se odhalováním lži staneme nepohodlní lhářům a že při tom můžeme přijít o život.
Jiří Aron
Pane Pavle V.
popisujete svou víru a víru v osobu Kristovu, ten popis se příliš neliší od např. mormonismu.
Kristus je současně plně člověkem a plně Bohem, jak učí Písmu a nelze oddělit jedno nebo druhé.
A byl věčným Božím Synem ještě před svým vtělením.
Spaseni nejsme následováním Ježíšova příkladu, ale skrze Kristovo utrpení, smrt a vzkříšení.
Věřit právě znamená především Kristovu osobu. Jednání je až výsledkem této víry, zaměňujete takto příčinu a následek, zapřaháte vůz před koně.
J 3:36: Kdo věří v Syna, má věčný život…
J 6:35: … a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.
J 6:47: …kdo věří ve mne, má život věčný.
J 7:38: Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! “
J 11:25: Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
Sk 13:39 …je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.
1J 5:1 …Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha
Smyslem křesťanství není (jednostranné) odhalování politických lží. Máme odhalovat duchovní lži a falešná učení, která se týkají především osoby Krista a obsahu víry, spasení.
pavel v
Není rozdílu mezi duchovní a politickou lží. Vždy se jedná o porušení osmého přikázání, tedy o vzdor vůči Bohu. V politice je lež (faleš, podvod) relativně běžná. Znamená to tedy, že kdo chce dělat politiku, musí se přizpůsobit a lhát také, protože jinak by byl vůči ostatním v nevýhodě? Vůbec ne. Naopak, každý, kdo řekne pravdu (odhalí lež) se zaslouží o to, aby politika a svět byl lepší. A je úplně jedno, o jakou lež se jedná. Odhalení jakékoliv lži je nesmírně cenné.
Představme si politika, který lže. Vy, pane Arone říkáte nechat ho být, pokud neprezentuje „duchovní“ lež. Lež je zbraň, kterou politici používají k ovládnutí společnosti. Až získají neomezenou moc, vnutí lidem také lež „duchovní“. Tak například komunisté ve školách učili, že věda dokázala, že Bůh je pouhý výmysl. Jako dítě jsem byl ve škole vystaven masívnímu vymývání mozku. Vím, o čem mluvím.
Lež se na člověka valí ze všech stran. Je těžké všechny lži odhalit – žádný člověk k tomu nemá dostatečnou kapacitu. Je schopen odhalit jen část lží. Má si to nechat pro sebe, aby neposkytl výhodu těm, jejichž lež neodhalil? Nemyslím si to. Když odahlím část lží, neznamená to, že ty ostatní zakrývám, že někoho zvýhoňuji. Kdo nelže, nemusí se bát, že bych ho znevýhodnil.
Jiří Aron
Panu Pavlovi V. z 20.9. v 19:15.
Nešlo mi o to a ani nejde, přít se spolu o politiku; neexistoval a neexistuje politik, který by občas lidem okolo nelhal. Říká se, že toto řemeslo je uměním kompromisů, nebo též že je uměním možného. Nechci se k tomuto tématu dále vyjadřovat. Navíc ani článek p. Drápala tentokrát není o politice.
Můj komentář se ale vztahoval k úplně jinému tématu, k tématu Vaší víry.
K Vašim dvěma příspěvkům: 17.10. v 16.36 o zdroji Vaší víry a 20.10. v 0,37, podrobněji o Vaší víře v Krista.