Pozvedněte své oči vysoko a pohleďte: Kdo stvořil tyto věci? Ten, kdo vyvádí podle počtu jejich zástup, všechny je volá jménem, pro jeho velkou sílu a ohromnou moc žádná z nich nechybí (Iz 40,26).
Písmo nás ujišťuje, že Bůh zná každou hvězdu. Hvězd je neskonale víc než lidí na této planetě, a jsem si jist, že Bůh zná jménem každého z nás. Žasnu nad tím, že se k nám sklání, že mu nejsme lhostejní. Žasnu nad tím, že se sklání ke mně. Žasnu nad trpělivostí, kterou se mnou měl. A má.
Každého z nás něčím obdaroval. Každý z nás má nějaký duchovní dar, ba mnohdy máme celý hrozen darů. Dává nám dary přirozené a nadpřirozené. Není mezi nimi ostrý předěl. Darů je celá škála – od nadpřirozeného činění divů po přirozenou organizační schopnost. Celou škálu darů můžeme zapojit do budování církve.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Černobílé vidění světa
Bůh s každým z nás počítá. S každým z nás má nějaký záměr. Je zpozdilé Boha nehledat, protože on nám rozumí lépe, než rozumíme sami sobě, a on nám může ukázat, proč jsme tady.
Stvořil nás – mimo jiné – k tomu, abychom byli plodní.
„Svatě závidím“ lidem, kteří se obrátili už v dětství a v pubertě (nebo později) neutekli do světa, aby v něm buď zůstali, nebo se – podobně jako marnotratný syn – vraceli s prázdnou domů.
Mnozí z nás se obrátili až v době dospívání nebo v dospělosti. Já jsem se obrátil v 28 letech a do té doby jsem hrozně hřešil a mnoha lidem jsem ublížil. Volil jsem špatnou cestu. A vím, že nejsem sám (což samozřejmě váhu mého hříchu nijak nesnižuje).
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Stále znovu o pravdivosti Bible
Žiji v církvi už pětačtyřicet let a během této doby jsem viděl, jak lidé do církve přicházejí a jak z ní odcházejí. A zdá se mi, že v posledních letech spíše odcházejí, často z malicherných důvodů. Máme se sebou navzájem mnohem méně trpělivosti, než s námi má Pán.
Když se vracím autem směrem od Ostravy a mám zapnutou navigaci, tak mi tato navigace radí, abych jel do Jeseníku přes Bruntál, zatímco já vím, že lepší je cesta přes Heřmanovice. V Opavě navigaci neposlechnu a ona se mě tvrdohlavě snaží přivézt zpět na bruntálskou trasu a těchto marných pokusů nechá až někde před Albrechticemi. Pak se smíří s tím, že chci jet přes Heřmanovice. Mezi Opavou a Albrechticemi mi bezpočtukrát nabídla, abych se vrátil na původní navrženou trasu.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Bůh nám dal svobodu. Měl pro nás připraveny své záměry, ale my jsme se vydali „vlastní cestou“. Na rozdíl od mojí navigace je Boží navigace, tedy životní cesta, kterou mi nabízí Bůh, ta nejlepší. Když sejdeme z Boží cesty, zkomplikujeme si život. Bůh nám nabízí návrat k sobě. Mnohdy opakovaně. A my se někdy návratu na Boží cestu bráníme.
Jenže.
Jenže jsme ztratili mnoho času. Mohli jsme vykonat mnoho dobrého, a mnohé šance jsou nenávratně pryč. S člověkem, jemuž jsme mohli zvěstovat evangelium, se už nesetkáme. Tetě, které jsme kdysi ublížili, se už neomluvíme – je už tři roky po smrti. Ne, Bůh nás neodepíše, ale něco je už navždy ztraceno.
Stojím za kazatelnou a dívám se na posluchače. Představuji si, že každý z nich je ratolest, vyrůstající z kmene, jímž je Ježíš. Nepředstavuji si ale vinnou révu, ale nějaký hezký český strom – jabloň nebo švestku. Jeho větve postupně sílí a po čase z nich vyrostou další tři nebo čtyři ratolesti. A z nich vyrostou další malé větvičky. A každá větvička představuje člověka, který našel Ježíše.
Když ovšem původní ratolest vylomíte, vylamujete nejen jednu ratolest, ale všechny další, které na ní mohly v průběhu času vyrůst. Jinak řečeno, v letech, kdy jsem chodil po vlastních cestách, bych mohl posloužit k víře mnoha lidem, a každý z nich by mohl posloužit zase dalším mnoha lidem… A někdo z nich mohl být třeba prorok nebo apoštol…
Bůh nás ve své milosti neodepíše. A přepočítá nám tu navigaci. My se navrátíme na Boží cestu. Nakonec dorazíme do Božího království, ale mnoho dobrých skutků, k nimž nás Bůh Otec stvořil, zůstane nevykonáno.
Skrze církev se tak nyní má stát známou vládám a autoritám v nebesích přerozmanitá Boží moudrost, podle odvěkého úmyslu, který uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu (Ef 3,10-11).
Je mi líto, že lidé z církve odcházejí. Málokdo odchází, protože se stal ateistou; častěji lidé odcházejí, protože je někdo pohoršil. A říkají, že neodcházejí od Boha – jenom z té hrozné církve.
Jenže izolovaní křesťané nenaplní to slovo, že skrze církev vlády a autority poznají přerozmanitou Boží moudrost. Pokud jsme se ocitli mimo církev, pak to nebylo proto, že by nás k tomu dovedla Boží navigace. Pokud se navrátíme k Bohu, on tu svou nebeskou navigaci přepočítá a povede nás dál.
Jen škoda toho, co jsme díky své svéhlavosti nebo urážlivosti minuli.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 31. srpna 2022 Foto: Wikipedie – ilustrační