Stáří má pochopitelně řadu nevýhod. Polykám různé prášky a vitamíny, často chodím ke specialistům, ale zatím funguji, na Šeráku už jsem letos byl, a jak se píše ve známé písničce, „čekám konec, zatím nic nebolí“. Nepříjemnější je jiná věc: Poruchy krátkodobé paměti. Takže když se potkáme a já vás nepoznám, nemějte mi to za zlé – stále ještě píšu takovéto články, takže zcela na odpis snad ještě nejsem.
Chci ale zmínit mnohem cennější výhodu. Žiji jako křesťan mezi křesťany už bezmála padesát let, a po celou tuto dobu jsem hovořil s lidmi o jejich životě, radil jsem jim, pokud o mou radu stáli, někdy jsem je napomínal, ačkoli se mi do toho vůbec nechtělo. Věřím v Boží milost, v Boží odpuštění, věřím ve vedení Duchem svatým. Lidé mne zajímají, myslím, že umím naslouchat, a většinou jsem si svou „práci“ (dosti nevhodný název pro pastoraci, že?) nenosil v hlavě domů. Přesto ale byly případy, kdy jsem se trápil otázkou, zdali jsem poradil správně. Nebyl jsem moc tvrdý? Nebo nebyl jsem naopak moc měkký?
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Přiměřená reakce?
Ve stáří mám teď poměrně velkou výhodu. Mohu některé rodiny sledovat už po tři generace. Hodně jsem si zakládal na tom, že v našem sboru nechceme zůstat na povrchu, že nechceme trpět lidi, kteří žijí dvojí život. Ale přes toto opravdu zbožné přání jsem několikrát zjistil, že někdo, kdo ve sboru působí jako zbožný bratr nebo zbožná sestra, ve skutečnosti žije v morální bídě a zřejmě mu/jí nevadí, že jeho/její vnitřní život vůbec neodpovídá tomu, co čteme v Písmu a oč nám ve sboru jde.
K této výhodě stáří patří i to, že po letech je mi zřejmé, zda jsem radil dobře nebo špatně. Nebudu tvrdit, že jsem nedělal chyby – dělal jsem je. Ale stejně jsem rád, že rozhodnutí, které jsem kdysi udělal značně váhavě a vlastně nerad, protože jsem tušil, že dotyčného nepotěším, se ukázalo jako správné.
Stále znovu žasnu nad Božími úradky. Ve svém mládí jsem hodně hřešil, a Bůh mě nakonec k sobě přivedl, hříchy mi odpustil a ještě si jich dokonce někdy použil k dobrému.
Když jsem studoval teologii, scházela se v semináři v ulici V jirchářích (dnes je tam hotel) skupinka kolem Johna MacFarlana, apoštola střední a východní Evropy. Tehdy jsem byl velký cynik a ač zván, nikdy jsem na jeho shromáždění nezašel. Ty lidi jsem neznal, ale to mi tehdy nebránilo, abych se o nich vyjadřoval pohrdlivě.
Co kdybych tam někdy zašel a obrátil se tam? To mne napadlo o mnoho let později, kdy jsem se s Johnem osobně setkal. Mohl jsem se vyhnout dvěma rozvodům, mohl jsem mnoha dalším lidem posloužit k pokání, místo abych pil, mluvil sprostě a trávil po nocích čas hraním mariáše. Jenže… kdybych se kvůli svým hříchům nedostal až na dno, mohl bych být tím, čím jsem se později stal? Netvrdím, že každý pastor si musí projít obdobím hříchu – každý z nás má jiné poslání a s každým z nás jedná Bůh naprosto individuálně. Přesto jsem měl vícekrát pocit, že některý pastor svým ovečkám moc nerozumí, protože si nedokáže představit, čím prošli. (To prosím není pobídka pro zbožné křesťany, aby se vrhli do hříchu, aby lidem lépe porozuměli. Apoštol Pavel psal, že chce být Židům Žid a Řekům Řek, ale to neznamená, že chtěl být cizoložníkům cizoložník.)
Když chodíme s Pánem, nabýváme zkušeností a více rozumíme lidem. Někdy lidem říkám, že jsou přede mnou jako otevřená kniha. Jsou dejme tom na straně 56, a já jim mohu říci, kde budou na stránce 120, pokud budou pokračovat v dosavadním kurzu. Co jim ale říci nemohu, je, zda se obrátí k Bohu a začnou s ním žít. Rozhodnutí je na nich; já jim jen mohu říci, jak to bude vypadat, když s Bohem žít začnou, a jak to bude vypadat, když pokání činit nebudou.
Lidé, kteří neodpadli a dožili se požehnaného věku, mají vnitřní pokoj a mohou i ve svých šedinách nést ovoce. Cesta do tohoto stavu není možná bez Písma, modlitby a společenství. Tyto tři věci jsou nezbytnou podmínkou. Když jedna z nich chybí, člověk přestává duchovně růst. Mohl jsem to pozorovat na tuctech případů. Radím vám: Neztrácejte čas! Jistě, Bůh vám odpustí i na smrtelném loži, protože jeho milost a záliba v odpouštění je veliká. Ale proč prožívat stáří bez Boha? To byste si toho stáří moc neužili.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Peníze čisté a špinavé
Jsou lidé, kteří po čase Písmo odloží. Nepřestali věřit v Boha. A možná dokonce chodí pravidelně do sboru. Přiznají, že číst Písmo je moc nebaví. Jenže pokud Písmo čteme, ono nás buduje, i když to zrovna necítíme. Ať už děláte jakoukoli věc, která vás v zásadě baví, zakusíte patrně i jakási slepá období, kdy to tak trochu „dřete“. Ať už se jedná o sport, o umění nebo o učení se jazykům. V zásadě to vše máte moc a moc rádi, ale ta patnáctá lekce vás moc nebavila, že? Život křesťana je umělecké dílo, jsme Boží stvoření. Ale bez vnitřní disciplíny se ve stáří z vnitřního pokoje těšit nebudeme. Vydávám svědectví: Fakt přicházíš o mnoho!
Nicméně čas milosti ještě trvá!
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je
12 Komentáře
pavel v
Autor píše, že někteří křesťané žijí dvojí život. Možná je takových většina. Příkladem dvojího života mohou být farizeové a zákoníci, na jejichž adresu řekl Ježíš: „Říkám vám, že pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho převyšovat spravedlnost znalců Písma a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království.“ Víme, že farizeové striktně dodržovali Mojžíšova ustanovení. Tento legalismus se Ježíšovi protivil. Byla to představa, že pokud člověk vyhoví jakýmsi standardním požadavkům (nebude mít hříchy), Bůh se mu za to odmění. To je hluboký omyl. I kdyby člověk neměl ani jedno překročení Desatera, nemusel by dosíci Božího království. Bůh žádá cosi jiného než bezhříšnost. Bůh žádá lásku (soucit – milosrdenství). Nejde o striktní příkaz, protože lásku nejde nařídit. Je to spíše výzva než přikázání.
Když se někdo hlásí k Ježíši, ale neplní Boží výzvu k lásce k bližnímu, žije dvojí život. Příkladem mohou být američtí křesťané, kteří nechtějí podpořit Ukrajinu (zbraněmi, sankcemi) s tím, že se jich ta válka netýká.
Karel Krejčí
Velice pravdivý obsah.
Nepochybně, vše, čím procházíme, má nějaký skrytý smysl, nic nepřijde na zmar. Ať je to ušlechtilá, či naopak podlá věc. Zapadáme do kolektivního způsobu života více, než si vůbec uvědomujeme. A stejně tak jej spoluvytváříme.
Konečně zase jeden komentář, který je zaměřen na osobní vztah s Bohem skrze „dlouhověkou“ retrospektivu života. Ano, z kvantity „materiálu“, jenž jsme si postupně během života nastřádali, můžeme porovnávat „naše“ jednání a jednání Boží prozřetelnosti. Všechno do sebe zapadá od té nejmenší maličkosti, kterou jsme schopni vnímat. I ta nešťastná politika má nějaký smysl a důvod, proč jsme jí konfrontováni ať chceme nebo nechceme. Jak je řečeno, že „všechny cesty vedou do Říma“, týká se to nepochybně i politiky. Ovšem proč se spolupodílet na něčem, co zahaluje pravdu a vědomě a zbytečně si házet klacky pod nohy?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Když se někdo hlásí k Ježíši, ale neplní Boží výzvu k lásce k bližnímu, žije dvojí život. Příkladem mohou být američtí křesťané, kteří nechtějí podpořit Ukrajinu (zbraněmi, sankcemi) s tím, že se jich ta válka netýká.“
Pochopitelně, že křesťanů se ta válka netýká. A nejen amerických. Žádného křesťana se války tohoto světa netýkají. To není žádný dvojí život. To je pouze důsledek toho, že nejsou z tohoto světa (J 15:19), ale jsou občany nebes (Fp 3:20)
Karel Krejčí
Ano,
verše v J 15″19 a ve Fp 3:20 neomylně potvrzují skutečnost, že nebeské království se skrze nás promítá již zde na zemi. Způsob, zaměření a míra angažovanosti v tomto světě o nás prozrazuje úroveň této reality.
Honza
Milý Dane,
asi před třiceti lety , kdy jsme měli s manželkou velkou krizi (jen pár let po svatbě), jsi mi po jejím útěku zpět ke tchýni během pastoračního rozhovoru řekl, že takové věci se někdy stávají a že se to může stát i mě. Manželství prostě často nevydrží. Pamatuji se, jak jsem to slovo nerad slyšel a jak jsem si ho od tebe odnášel. Jen jsem ale vyšel na ulici, zmocnil se mě Duch a já jsem se tomu slovu ze vší síly vzepřel. Byl jsem tak rozhorlený, že jsem se hlasitě po cestě modlil a rozhodně ten verdikt odmítal. Dnes, po 34 letech manželství, na to rád vzpomínám a hlavně na tvou radu (bez ironie), protože nebýt tvého slova, nebyl bych se nejspíš tak rozhorlil a možná se nerozhodl o své manželství bojovat. Musím říct, že i po tolika letech je to stále boj (dnes už bojujeme s manželkou spolu, ne proti sobě), a jak píše v komentáři Pan Pavel Krejčí „nic nepřijde na zmar“. Tak sláva buď našemu milému a mocnému Pánu, který zná naše srdce a ví, jak na něj.
Zdraví tě Honza
Petr Kartouz
Vážený Honzo, toto je jeden z nejhezčích komentářů, které jsem zde četl. Šiřte to! Jako křesťané se často smiřujeme s realitou hříchu namísto, abychom se mu až mu až do krve vzepřeli. U křesťanů ale neplatí: „nejde to“. Ale, „všechno je možné tomu, kdo věří…“ pokud jde u naplnění Boží vůle!
pavel v
to P. Ašer
Podle vás se křesťanů válka netýká. Válka je zločin a to zločin často větší než pouhá vražda či loupež – cílem války je často zotročení člověka a pokřivení jeho páteře. Oběť agresora nesmírně trpí. Vy kážete lhostejnost vůči tomuto utrpení. Je to přesný opak toho toho co řekl Ježíš v kázání o posledním soudu. Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost. Jste naprosto bezcitný člověk. Pochybuji, že se někdy dostanete do království nebes, o němž píšete. Musel byste se hodně změnit.
Apoštol Pavel říká, že autority (neplatí to jen pro politické vůdce) mají pověření k potírání zločinu násilím (mečem) od Boha. Vy to popíráte a říkáte tím, že křesťané mají dát zločinu volný průchod.
Jako odůvodnění používáte podobenství o koukoli a pšenici. Váš výklad tohoto podobenství je zcela mylný. Pravý výklad totiž poskytl sám Ježíš o pár řádků dál. Podle Ježíše je to podobenství o posledním soudu. Podobenství vysvětluje, proč Bůh již nezasahuje proti gaunerům podobně jako při potopě světa nebo při zániku Sodomy a Gomory. Člověk ale není Bůh. Nemá možnost nechat gaunera běžet s tím, že ho potrestá dodatečně. Nemá ani možnost nahradit obětem zločince jejich utrpení, jak to může udělat Bůh. Proto musí dbát o spravedlnost tady a teď.
Pane Ašere, kdyby lidé uvěřili vašemu šílenému výkladu Písma, byla by to voda na mlýn Stalinům, Hitlerům, Maům, Gottwaldům a Putinům. Opravdu byste chtěl, aby lidé zrušili policii nebo armádu?
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
kdybyste vystřílel všechny lidi, které jsou podle Vašich (a převzatých) kritérií zlí, nepřátelští, falešní, zrádcovští atd., ve skutečnosti byste ublížil pouze sobě a u Boha by Vás rozhodně odměna nečekala.
Právě u Boha ne! Ovšem nevylučuji, že možná máte nějakého svého, který Vám slíbil odměnu za násilí.
Ano, tělo se Vám podaří odstranit, ale tělo je pouze tělo – ať přirozeně, či násilně smrtelné.
Ovšem duše je nesmrtelná – tak co s tím uděláte?
Poraďte ….
pavel v
to Karel Krejčí
Píšete, že kdybych vystřílel zlé lidi – jako bych někdy něco takového řekl. Chápu, že používáte nadsázku, ale je to nazsázka zlá.
Apoštol Pavel napsal:“Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednášli však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo.“ Podle vás se apoštol Pavel mýlí? Chtěl byste, aby policisté zahodili zbraně a místo toho působili na zločince vlídným přemlouváním? T
Tělo a duše tvoří jednotu. Když uvězníte tělo zločince, zabráníte tím, aby zločiny páchala i duše člověka.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Podle vás se křesťanů válka netýká. Válka je zločin a to zločin často větší než pouhá vražda či loupež – cílem války je často zotročení člověka a pokřivení jeho páteře. Oběť agresora nesmírně trpí. Vy kážete lhostejnost vůči tomuto utrpení.“
Válka se křesťanů netýká ne v tom smyslu, že by na ně a ostatní lidi nedopadaly všeobecné válečné útrapy, ale v tom smyslu, že nejsou oprávněni připojit se k žádné z válčících stran nebo je jakkoli jinak podporovat v jejich válečném úsilí. Ještě než Římané napadli zemi, tak Ježíš prorocky vyzývá obyvatele Judeje, aby utekli do hor (Mt 24:16), ne aby povstali s mečem v ruce na obranu svých rodin po boku zélótů. Pokud to považujete za lhostejnost, pak chci být k válce právě tak lhostejný jako Ježíš. Za Ježíše jeho soukmenovci nesmírně trpěli pod útlakem Římanů, a přesto Ježíš proti Římanům neřekl půl slova. Byl proto snad Ježíš lhostejný k lidskému všeobecnému utrpení? Rozhodně ne. Ježíš k utrpení lidí nebyl lhostejný, vždyť je uzdravoval a vymítal z nich démony, zřejmě je i finančně podporoval (J 13:29). Byl však zcela lhostejný k jejich politickému utrpení. Nevytýkal totiž nic Římanům ani kolaborantům s Římany – tj. celníkům – kteří toto utrpení způsobovali, s nimiž dokonce hodoval na jejich hostinách placených právě z peněz vydřených z Římany ujařmeného lidu. Neusiloval o změnu stávajícího politického režimu ani ho nijak nekritizoval. Místo toho hlásal příchod Božího království (Mt 4:17.23; Mt 9:35; Mt 10:7 aj.). A přesně to mají dělat i Ježíšovi následovníci namísto toho, aby se pletli do politiky.
Napsal jste:
„Je to přesný opak toho toho co řekl Ježíš v kázání o posledním soudu. Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost.“
Ježíš ve svých slovech o posledním soudu říká něco o válce? Říká tam něco o tom, že by se jeho následovníci měli nějak zapojovat do války? Nevšiml jsem si. Poučte mě.
Napsal jste:
„Jste naprosto bezcitný člověk. Pochybuji, že se někdy dostanete do království nebes, o němž píšete. Musel byste se hodně změnit.“
No jistě. Už 17. 7. 2025 jste v diskusi pod jiným článkem napsal, že jsem zvrhlý a že jsem tak zlý, nyní jsem navíc prý ještě bezcitný s mizivou šancí dostat se do Božího království.
Nezdá se Vám, že touto svou militaristickou evangelium popírající tradicí se mi snažíte zavřít Boží království právě tak, jak to činili svou tradicí zákoníci a farizeové (Mt 23:13)? Nechcete mě rovnou označit za služebníka Belzebulova tak, jak označili farizeové Ježíše (Mt 12:24), kterého kromě toho lidé považovali také za bezcitného, poněvadž jeho tvrdé slovo prý nikdo nemohl snést (J 6:60)?
Mám za to, že pokud se někdo nedostane do Božího království, tak jsou to především vrahové a ti, kdo vraždění podporují (1 J 3:15). A je jedno, zda jde o vraždění útočné či obranné. Povinností křesťana není nikoho bránit se zbraní ruce. Křesťan nesmí odpírat zlému, pokud nechce zcela pošlapat Ježíšova slova, která to jednoznačně zakazují (Mt 5:39; Mt 26:52).
Napsal jste:
„Apoštol Pavel říká, že autority (neplatí to jen pro politické vůdce) mají pověření k potírání zločinu násilím (mečem) od Boha. Vy to popíráte a říkáte tím, že křesťané mají dát zločinu volný průchod.“
Já netvrdím, že křesťané mají dát zločinu volný průchod. Mají se přece za vládní autority modlit (1 Tm 2:1-2). Myslíte si snad, že modlit se za autority je totéž jako dát zločinu volný průchod? Co dělal třeba takový Ježíš proti zločinům Piláta nebo Pavel proti zločinům Nerona? Postavili se snad proti těmto autoritám? Kritizovali je nějak? Burcovali proti nim lid? Nic takového. Vy však zřejmě více věříte v sílu smrtících zbraní než v sílu modlitby. To o Vás vypovídá dostatečně, jakého jste ducha (L 9:55).
Napsal jste:
„Jako odůvodnění používáte podobenství o koukoli a pšenici. Váš výklad tohoto podobenství je zcela mylný. Pravý výklad totiž poskytl sám Ježíš o pár řádků dál. Podle Ježíše je to podobenství o posledním soudu. Podobenství vysvětluje, proč Bůh již nezasahuje proti gaunerům podobně jako při potopě světa nebo při zániku Sodomy a Gomory.“
Pokud ani Bůh nezasahuje proti „gaunerům“, tím spíše bychom proti nim neměli zasahovat my, abychom tak ze svého přízemního stranického hlediska nezasahovali do Božích plánů. Když je Bůh neodstraňuje, tak asi hrají nějakou klíčovou roli v jeho plánech, nemyslíte? My se však do jeho plánů plést nemáme, poněvadž všechny autority jsou od Boha (Ř 13:1) a my se proti nim bouřit nesmíme, nechceme-li si vysloužit Boží soud (Ř 13:2). Kdo jsme my, abychom si opovážlivě dovolovali křížit Boží plány?
To jste nikdy nečetl, že soudit lidi ze světa a zasahovat proti nim, není věcí křesťanů, ale jedině Boha samotného?
„Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh.” (1 K 5:12-13)
Můj výklad uvedeného podobenství proto není mylný, jak tvrdíte, neboť koresponduje s ostatními texty Nového zákona, zatímco Vy nemůžete na podporu svého tvrzení, že by se křesťané měli podílet na zasahování proti “gaunerům” ve světě uvést ani jediný novozákonní verš.
Místo svého světského politického aktivismu byste se tedy měl více učit znát Nový zákon a hlavně ho aplikovat ve svém životě, chcete-li se považovat za křesťana.
Napsal jste:
„Člověk ale není Bůh. Nemá možnost nechat gaunera běžet s tím, že ho potrestá dodatečně. Nemá ani možnost nahradit obětem zločince jejich utrpení, jak to může udělat Bůh. Proto musí dbát o spravedlnost tady a teď.“
Přesně takto to dělá tento svět, že chce hned odplácet. A to právě proto, že nevěří na Boží odplatu na skonání věku. Vy v ní také nevěříte, že chcete odplácet hned? A to ještě na základě svých pofidérních soudů, když nevidíte do srdce lidí a nemůžete tak jako Bůh vidět celý kontext, celé dějinné předivo příčin a následků?
Apoštol Pavel nás neoddiskutovatelně nabádá k tomu, abychom odplatu ponechali Bohu a vyčkali na jeho spravedlnost:
„Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.’” (Ř 12:19)
Budete tedy následovat raději úzus tohoto světa nebo Ježíše a apoštoly? Musíte si vybrat. Nemůžete tvrdit, že jste křesťan, a zároveň volat po okamžitém zásahu proti „gaunerům“, po rychlé spravedlnosti tady a teď.
Napsal jste:
„Pane Ašere, kdyby lidé uvěřili vašemu šílenému výkladu Písma, byla by to voda na mlýn Stalinům, Hitlerům, Maům, Gottwaldům a Putinům.“
Můj výklad Písma je šílený? Proto, že odmítám politizaci evangelia? Není naopak šíleným takový výklad, který se evangelium, které je o Božím království, které není z tohoto světa (J 18:36), snaží diskreditovat jeho zapřaháním do služeb toho či onoho politického režimu tohoto světa? Čili právě ten výklad Váš?
Zélóté přece mohli zrovna tak jako Vy mě obviňovat Ježíše, že jeho šílený výklad Písma a z něj plynoucí apolitičnost následovaná i apoštoly byla vodou na mlýn Pilátům, Tiberiům, Neronům, Vespasianům a Titům.
Napsal jste:
„Opravdu byste chtěl, aby lidé zrušili policii nebo armádu?“
A proč bych to měl chtít? Svět, který nezná Boha a nepoznal jeho milost (1 K 2:8), ať si klidně tyto instituce provozuje. To je přece ve shodě i s apoštolovými slovy, že ne nadarmo nese vládní moc meč (Ř 13:4). Ale s tím mečem nemůže zacházet následovník Ježíšův (Mt 5:39; Mt 26:52), který není z tohoto světa (J 15:19). Následovník Ježíšův může používat pouze duchovní zbraně (2 K 10:4-5; Ef 6:11-17), které odpovídají jeho nebeskému občanství (Fp 3:20). Nemůže se vracet k tomu, z čeho byl vysvobozen, jinak by se mu přihodilo ono pravdivé přísloví:
„’Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se opět válí v bahně.” (2 Pt 2:22)
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
jestliže uvažujete tím způsobem, že existenci duše podmiňujete pouze s existencí fyzického těla, pak je zde velký otazník, koho nebo co, bude vlastně Bůh po naší fyzické smrti soudit? Kdo nebo co, obdrží odměnu nebo utrží ztrátu? Jaký smysl má vlastně soud, když v nebeském království žádná hierarchie, rozdělení na chudé a bohaté, podřízené a vládnoucí, líné a aktivní – neexistuje?
Nebeské království je zcela z jiného světa a Vy zde stále prezentujete typické představy materiálního a racionálního uvažování, právě typické pro tento přetechnizovaný svět, bez sebeuvědomění sama sebe, že rozhodující veličinou, která nás kvalifikuje do nebeského království je stav ne našeho myšlení, ale našeho srdce.
A ježíš nás přece upozorňuje na skutečnost, že i pouhé špatné smýšlení nám vstup do Jeho království znemožňuje.
A Vaše ruce a smýšlení jsou čisté?
pavel v
to P. Ašer
Ježíš stoloval s celníky, což byli kolaboranti s okupační mocností, která Judeu utiskovala. To ale neznamená, že s jejich počínáním souhlasil. On s nimi stoloval, aby ukázal, že i oni jsou schopni se obrátit a že jeho Otec je pak ochoten poskytnout milosrdenství i jim, zatímco farizeové a zákoníci je rovnou odepsali. Jestli si myslíte, že Ježíšovi nevadila kolaborace s Římany, nic jste nepochopil. Ježíš v evangeliu nikde explicitně neodsuzuje Římany, ale nikde tam také neříká, že obloha je modrá. To však neznamená, že by ji měl za zelenou. Ježíš nikde nemluví o tom, co je samozřejmé.
Ježíš hlásal Boží království, přičemž toto království je již na zemi, a ten, kdo Ježíši uvěřil, již na zemi přešel ze smrti do života. Ježíš také řekl: „Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“
Není konání dobrých skutků politický program? Pokud člověk nežije jako poutevník, politice se nevyhne, stejně jako nemůže žít bez dýchání. Politika je správa veřejných záležitostí. Kdo tu správu vykonává dobře, koná dobrý skutek. Izraelci měli soudce a později krále. To vše byli politici v souladu s Boží vůlí.