Dan Drápal: Vždy připraven

Jak v křesťanské, tak v sekulární sféře můžeme nyní slyšet spoustu názorů na to, jak se náš svět po koronavirové pandemii změní. Z mnoha stran – někdy i zcela protichůdných – slyšíme, že život už nebude takový, jako byl dřív.

Dovolím si vyslovit názor opačný: Tak mnoho se toho nezmění.

V současnosti není možné rozhodnout, kdo má v této věci pravdu, a to ze dvou důvodů. První je prostinký a snadno pochopitelný: Budeme schopni to posoudit až s odstupem času. Tak za dva tři roky budeme schopni posoudit, zda se svět vrátil do starých kolejí, nebo zda skutečně nastaly nějaké zásadní změny.

Druhý důvod je složitější. Tvrdíme-li, že svět se změní „mnoho“ nebo „málo“, jak rozumíme obsahu těchto slov? Jinými slovy, jak „moc“ je ono „mnoho“?

Dan Drápal: Co je odpuštění?

I po útocích z 11. září 2001 se říkalo, že svět nebude stejný jako dřív. A dnes se můžeme přít, zda se svět nějak zásadně změnil či nikoli. Nějak se svět změnil určitě. A nějak se změní i po koronavirové krizi. Asi zde bude snaha přemístit výrobu léků z Číny a Indie do Evropy a Spojených států. Možná se zásadním způsobem změní světová turistika. A možná taky ne. Možná poklesne význam Evropy a stoupne význam Číny. (Ale možná taky ne.)

Na základní danosti světa bude mít pandemie vliv malý. Bůh bude stejně svatý jako dřív. Člověk bude stejně hříšný jako dřív. Lidé se budou zamilovávat, rozvádět, někdy smiřovat, a kdo uvěří v Ježíše Krista, bude zachráněn. Někteří lidé budou rebelovat, jiní budou činit pokání. Ano, roušky jsou nepříjemné, ale lidskou náturu nezmění.

Specificky křesťanskou reakcí – alespoň v určitých kruzích – je očekávání konce. Aby nebylo mýlky: Konec jednou určitě přijde a každý křesťan by na něj měl být připraven. Nicméně nedával bych do vztahu osobní přípravu a čtení dějinných událostí.

 

V 12. kapitole Lukášova evangelia čteme o úspěšném statkáři, jemuž se hodně urodilo a který se rozhodl, že je načase postavit větší stodoly. Obraťme se k textu samotnému:

„Zbořím své stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a zásoby. A řeknu své duši: Duše, máš hodně zásob na mnoho let; odpočívej, jez, pij, raduj se.‘ Bůh mu však řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady, a není bohatý v Bohu.“

Ještě dnes v noci vyžádají tvou duši… To je pádný důvod, proč být připraven. A to vždy, bez ohledu na to, zda je konec blízko, nebo zda je ještě daleko.

Konec může přijít kdykoli. Varuji ale před jakousi „křesťanskou neurózou“, která vidí konec v jakékoli světové události. Ano, některé věci jsou hrozné, ale to není důvod, abychom tvrdili, že nastala třetí světová válka. (Znám jednoho horlivého křesťana, který ji ohlašuje už dobrých čtyřicet let.)

Ne, rozhodně se nevysmívám těm, kdo čekají konec. Lidská zpupnost a pýcha volá do nebes. A ti, kteří očekávají konec, berou mnohdy Písmo vážněji nežli ti, kteří nečekají nic. Nicméně chtěl bych být hlasem, který uvádí vše do správných proporcí. Ano, morální úpadek je hrozný. Ale homosexualita možná není tak vážný hřích jako upalování jinověrců. Ano, koronavirová pandemie je hrozná. Ale je to brnkačka ve srovnání se španělskou chřipkou, o středověkých morových ranách ani nemluvě. Někdy se mi zdá, že někteří horliví křesťané jako by chtěli sami sebe přesvědčit, že tentokrát to už ale opravdu musí vyjít. Ale znáte to: Když někdo neustále volá o pomoc, když se nic moc neděje, pak ho lidé nebudou brát vážně, ani když bude pomoc opravdu potřebovat.

Platí, že bez pokání zahyneš. Jenže to platí, ať už konec nastane zítra, nebo za tisíc let. Uvěříš-li v Ježíše Krista a budeš-li ho následovat, budeš se vnitřně proměňovat. Ale bude celkem jedno, zda si budeš myslet, že jsme v době mezi pátou a šestou pečetí nebo mezi pečetí šestou a sedmou. Máš-li přežít, potřebuješ se skrýt v Kristu; správné názory na konec světa tě nezachrání.

Koronavirová pandemie je nepříjemná, ale budu se opakovat: Poměry příliš nezmění. Prozradím, čeho se bojím více. Jde o dvojí: První je změna klimatu a sucho, které postihuje i nás, byť zatím jen málo. Jinak je tomu ale v mnoha subtropických a tropických oblastech. V těch hrozí často děsivé hladomory. Někteří odborníci, například Václav Cílek, rezignovali na snahu přesvědčit vládu, že situace je velmi vážná. Václav Cílek tvrdí, že lidé budou lhostejní, dokud nepocítí změny opravdu hluboce na sobě samotných. Až pak budou ochotni si připustit, jak vážná situace ve skutečnosti je.

Druhá věc, které se obávám, křesťany trápí ještě mnohem méně. Jsou to rozevírající se nůžky mezi chudobou a bohatstvím. Musel bych dohledávat přesná čísla, ale to teď nepovažuji za důležité. Asi jedno procento obyvatel světa vlastní šedesát procent veškerého majetku. (A považuji za druhotné, jestli je to jedno procento nebo jeden a půl procenta; tendence je nezpochybnitelná.) Příjmové nůžky mezi bohatými a chudými se neustále rozevírají. Podobná situace existovala i před první světovou válkou. Tento fenomén rozevírajících se nůžek mezi bohatstvím a chudobou má řadu nebezpečných důsledků a nevedl v současné době k válkám patrně jen proto, že i chudým se daří lépe než dříve. Nicméně v mnoha zemích mizí střední třída a globální korporace, zejména takové společnosti jako je Amazon, Google nebo Facebook, jsou stále mocnější. Tyto skutečnosti – a zejména vývojový trend – mají vážné důsledky a neznám moc křesťanů, kteří by se této problematice věnovali a byli schopni a ochotni ji vysvětlovat. Přitom se domnívám, že s „koncem světa“ možná souvisejí mnohem více než koronavirová pandemie.

Dobrá zpráva je, že trvá čas milosti a každý, kdo hledá smysl vlastního života i smysl dějin jako celku, se stále ještě může setkat s Ježíšem Kristem, činit pokání a změnit svůj život.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

 

Autor je teolog a publicista  Datum: 13. května 2020  Foto: Wikimedia Commons – kostel v Jerevanu

Tags: ,,,,

65 Komentáře

  1. Obavy ze sucha, hladomorů a cenzury (nesvobody) jsou oprávněné…

    27Nepoznali, že k nim mluvil o Otci. 28Ježíš jim řekl: „Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já jsem a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil můj Otec. 29A ten, kdo mne poslal, je se mnou; nezanechal mne samotného, protože já stále činím to, co se jemu líbí.“ 30Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili. 31Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. 32Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ …..

    To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze ve vodě, ale ve vodě a v krvi. A Duch je ten, který to dosvědčuje, neboť Duch je pravda.

    Vysvobodí nás tedy Svatý Duch neboť je vším a jedinou pravdou a jediným Bohem.

    Odpověď
  2. Daniel Pszczolka

    Jako člověk pohybující se v oblasti IT mohu s čistým svědomím prohlásit. že určitě alespoň v této oblasti už věci nebudou stejně jako před tím. Spoustu aktivit se přesune do virtuálního světa, protože firmy i lidé zjistili, že to jde a je to mnohdy lepší.

    Odpověď
  3. Proč bychom se měli modlit za to aby otroctví pod živly tohoto světa pokračovalo…

    1Říkám však: Pokud je dědic nezletilý, v ničem se neliší od otroka, ač je pánem všeho. 2Je podřízen poručníkům a správcům až do doby předem určené otcem. 3Stejně i my, když jsme byli nezletilí, byli jsme v otroctví pod živly světa. 4Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, 5aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství. 6A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘ 7Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha. 8V čase, kdy jste neznali Boha, otročili jste těm, kteří svou přirozeností nejsou bohy. 9Nyní však, když jste poznali Boha, nebo spíše když jste byli od Boha poznáni, jak to, že se zase obracíte k těm slabým a ubohým živlům, kterým zase znovu chcete otročit?

    1Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy, 2v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti.

    20Jestliže jste s Kristem zemřeli živlům světa, proč si dáváte předpisovat, jako byste žili ve světě: 21toho se nedotýkej, to neochutnávej, na to ani nesáhni? 22To se týká vesměs věcí, které jsou spotřebováním určeny k zániku — jsou to lidské příkazy a nauky. 23Ty sice působí zdáním moudrosti v ochotném uctívání, v pokoře a tvrdé kázni těla, ale nemají žádnou cenu, leč pro uspokojení těla.

    Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.

    Svět může zachránit jedině Ježíš !!!

    Odpověď
  4. Komentář je dobře napsaný, má poměrně široký „záběr“, ale to hlavní co v něm chybí, ten, bez jehož vůle se nic nestane – to jest, samotný Stvořitel. Jako by Jeho pozice byla někde na okraji veškerého dění a Jeho šance přišla až tehdy, kdy už si opravdu nevíme rady.
    S tím nedočkavě vyhlíženým a očekávaným koncem světa je to z pozice křesťanů dosti paradoxní. Ne, že jednou nepřijde, ale že právě jej nedočkavě vyhlíží právě křesťané? Copak jsou pouze oni a nikdo jiný již není Bohem vyvolený nebo již nemá nikdo jiný dostat příležitost uvěřit v Ježíše a být spasen? Tím, že oni uvěřili, klidně již může nastat konec? Nebo se jim zdá, že to, co přináší tato doba, je již k neunesení? Ne, ne, život půjde dál a raději přemýšlejme o úkolu sdílení evangelia a o tom, že nade vším je svrchovaný Bůh, kterého nejenom zmíněné obchodní a sdělovací giganty obcházejí, ale naprosto ignorují, včetně „slavné“ EU, jejíž reálné kvality a schopnosti právě současná krize poodhalila.

    Odpověď
    • Proč právě křesťané nedočkavě vyhlížejí druhý příchod Krista? Někteří i proto, že jej milují a těší se na něj podobně, jako se těší nevěsta na svého ženicha. Během tohoto těšení se mohou současně sdílet evangelium.

      Např. známé podobenství o družičkách, Zj 22,17, nebo 2 Tim 4,8 (ČEP): Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.

      Odpověď
  5. Covid-19 ustupuje. Tento týden se ochladilo a zapršelo, takže se snad naplní „studený máj v stodole ráj“. A prepper Cílek bude muset najít jiné téma ke strašení lidí :). Podle dvousetletých záznamů z Klementina úhrn srážek prakticky neklesá, relativně nejsušší bylo období 1850-1880. A nárůst teploty je asi 0,8 C. Co se změnilo, jsou nároky lidí na vodu a celkové využití krajiny. A v Africe k tomu přistupuje masivní růst populace. Např. Etiopie byla prakticky odlesněna ve 20. st. Paradoxně okolo starých církevních budov zde zůstaly po staletí chráněné stromy jako symbolika církve v zahradě Eden https://creation.com/ethiopia-edens Dnes tyto státy jižně od Sahary, pokud mají stabilní politickou vládu, znovu masivně vysazují zeleň. Etiopie má celosvětový rekord v počtu vysazených sazenic za den ( následují Indie a Austrálie ). Zrovna církev může být tou silou, podporující přístup k přírodě jako svěřenému stvoření ( zde bych souhlasil s T. Whitem ) , nezapomínaje ovšem na to nejpodstatnější – na spásu lidských duší. Tak bude evangelium hlásáno všemu stvoření.
    Když jsem před 33 lety přišel do maninského sboru, byla zde bestsellerem Wilkersonova Dýka a kříž. A taky proroctví téhož autora, jak se mají křesťané připravit na těžké časy. Když o tom přemýšlím zpětně, některá proroctví jsou zřejmě vyřčena jako varování a nemusí se v plné síle naplnit. M. Pinkas

    Odpověď
  6. Pan Drápal v článku opět varuje nás, nechápavé křesťanstvo, abychom nedávali do souvislosti současné události s blížícím se příchodem Kristovým. Vytrvale opakuje, že ‚poměry se nezmění‘ .

    Ale události spojené s karanténou a s uzamčením ekonomik zcela jistě povedou k prudkému navýšení rizika hladu. A k riziku rozevírání oněch nůžek: nejbohatší promile ještě více zbohatne a chudí budou ještě chudší, ještě více zadluženější vůči onomu promile. (Vývojový trend včetně faktů, odkazů a grafů dobře popisuje článek https://e-republika.cz/article3971) . Právě těchto dvou věcí se autor bojí.

    Není pravdivé tvrzení: „Konec může přijít kdykoli“. Je to v jasném protikladu k 2 Te 2,1-5.

    P. S. Radím moc do hloubky nestudovat onen odkaz z grafy. Člověku se z toho jenom dělá špatně, chybí tam křesťanská perspektiva. Lékem na tu kocovinu může být neustálé připomínání si, že Bůh je pravým Pánem dějin. On už předem sečetl viny těch bohatých. Zjevení 18. Nebo i v Zj 6, 15 – 17.

    Souhlasím s posledním odstavcem článku.

    Odpověď
    • Ve skutečnosti extrémní chudoba ve světě setrvale klesá. Za posledních 30 let klesla na polovinu. https://www.e15.cz/zahranicni/extremni-chudoba-ve-svete-mizi-az-na-jeden-region-1355004

      Příčiny extrémní chudoby jsou jiné, než uvádí prokremelský web E-republika. Patří mezi ně slabé instituce, násilí a nízká úroveň ekonomického růstu. K největšímu snížení extrémní chudoby v posledních třiceti letech došlo v zemích, které nezažily občanský konflikt nebo které měly funkční instituce se silnou schopností skutečně vládnout. K ukončení extrémní chudoby, je proto důležité zaměřit se mimo jiné na vzájemně související problémy nestability a občanských konfliktů. https://cs.wikipedia.org/wiki/Extr%C3%A9mn%C3%AD_chudoba Občanské konflikty vyvolával Sovětský svaz dodávkami zbraní takzvaným partyzánům, ve skutečnosti teroristům. Příkladem může být Zimbabwe, která vyvážela potraviny a dnes se nedokáže sama uživit – inflace tam dosahovala miliard procent.

      Jednou z nejúčinnějších cest ke snižování chudoby jsou remitence. Remitence jsou finanční a jiné prostředky zasílané migranty ze země zaměstnání zpět do země původu. Pro rozvojové země jsou druhým nejvýznamnějším zdrojem kapitálu hned po přímých zahraničních investicích. Pro lepší představu – kdyby existovala země, která by byla tvořena pouze mezinárodními migranty, měla by více obyvatel než například Brazílie a její ekonomický potenciál by byl větší, než má například Francie. Remitence se promítají i do sociální roviny. Jsou to například nápady, know-how a vzdělání, které člověk po návratu do země původu využije ve prospěch své země https://cs.wikipedia.org/wiki/Remitence#cite_note-6

      Odpověď
    • Česko, ač patří mezi nejbohatší státy světa, se na remitencích prakticky nepodílí. Může za to naše sobecká vláda, která na odmítání uprchlíků (xenofobii) postavila svůj politický úspěch. A je třeba dodat, že všichni voliči této vlády nesou na jejím sobectví spoluvinu.

      Ze světových velmocí jsou příjmové nůžky nejvíce rozevřeny v Číně, kde 10% nejbohatších má 21x větší příjem, než 10% nejchudších obyvatel. https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_income_equality

      Odpověď
  7. „Příjmové nůžky mezi bohatými a chudými se neustále rozevírají.“

    My, Češi dnes patříme k té bohaté části světa. Představme si rodinu se dvěma dětmi, kde rodiče berou mediánovou mzdu (31202 Kč). https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti-2019 Čistá mzda pak činí 28522 Kč, ročně 342264 Kč, oba rodiče 684528 Kč. https://www.vypocet.cz/cista-mzda Podle kalkulačky Giving What We Can tato rodina patří mezi 9,3 % nejbohatších lidí na planetě. https://www.givingwhatwecan.org/get-involved/how-rich-am-i/ Samozřejmě, že ve světě jsou lidé ještě bohatší. Skoro každý z nich si může najít někoho ještě bohatšího, aby se mohl říci: Sám mám málo! Nemyslím si, že bychom měli poukazovat na ty nejbohatší, ale měli bychom uvažovat nad svými možnostmi.

    Odpověď
    • Myslím si, že člověk, který poukazuje na rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými, si tím nemusí stěžovat, že se má (nebo bude mít) hůř. On tím jenom může upozorňovat na to, že ruku v ruce s tím přicházejí nebezpečné časy, protože lidé to pravděpodobně budou vnímat jak nespravedlnost. Tak abychom na to byli připraveni – ani ne tak na to, že budeme mít možná méně peněz, jako na to, že ve světě mohou nastat nepokoje, které se nás taky dotknou.

      Odpověď
      • Děkuji, je to tak. Já se špatně nemám a patrně ani mít nebudu. O mne fakt nejde. Ale historici i někteří ekonomové zjistili, že když se ty nůžky neustále rozevírají, skončí to nakonec válkou. Teď to tak být nemusí, protože skutečná válka by s velkou pravděpodobností zničila celý svět. Nicméně problémy budou obrovské.

        Odpověď
      • Paní Hájková, mám pocit, že jsme si neporozuměli. Chtěl jsem poukázat na to, že my, Češi patříme na zemi k těm 10% nejbohatších lidí. Není tedy na místě, abychom poukazovali na jiné, ale abychom se my sami uskrovnili ve prospěch lidí žijících v bídě. Zatím nejsme schopni pomoci ani čtyřiceti mladistvým uprchlíkům.

        Odpověď
  8. Ora et labora. Máme ve vládě schopné ministry zemědělství a životního prostředí. Se suchem i kůrovcem se dá bojovat, ale není to za 2 roky hotové. Po této stránce to vidím spíše optimisticky. Lidé jsou především oblbnutí ideologií lidských práv, na všechno máme právo, ale makat se nechce nikomu.

    Odpověď
  9. Mám zato, že zásadním projevem připravenosti věřícího člověka (na smrt, na příchod Pána Ježíše) je jeho „vykupování času“ (Ef.5,16 a Kolos.4,5). Znamená to, že má v pořádku životní priority, resp. že Boží priority jsou jeho prioritami . . . a tady bych na prvním místě viděl zvěstování evangelia a tzv. diákonskou službu v prostředí Církve. Světové změny klimatu a narůstající rozdíl mezi těmi, kdo mají příliš a těmi, kdo nemají téměř nic – říká se „Přemýšlej globálně a jednej lokálně“. Určitě by se tím neměl věřící člověk trápit, ale zrovna tak určitě může každý z nás udělat to svoje málo, na co stačí. Sociální odpovědnost však začíná na prvním místě ve společenství Církve.

    Odpověď
  10. Jako by člověk stále lehkomyslně zapomínal na skutečnost, které je uvedena v Genesis 3,17-19. Tento svět je příliš hříšný, abychom si mohli vytvářet iluze o nějakém spravedlivém a prosperujícím zřízení. Nikomu se to nepodařilo a ani nepodaří. To není negativismus ani strašení, ale realita. Opět paradoxně nevěříme Písmu.

    Odpověď
    • To vidíme nyní na příkladu EU, jak to vedou. Na druhé straně se Zeman obdivně vyjadřoval o Číně a měl v tom pravdu. Velká země a mnoho lidí a kupodivu to tam nějak drží. Stát je organizované násilí vládnoucí třídy, bez toho to nejde. Když se lidem povolí, může propuknout anarchie. Spravedlnost nikdy nebude, ale to neznamená rezignovat, ale pracovat na tom, aby byl svět lepší. Před lety bylo za vzor vydáváno Švédsko, i pro Zemana bylo vzorem. Dnes je to Švédsko trochu jiné, to bych určitě nechtěl. Nejsem znalec, ale myslím, že na tom není špatně Švýcarsko, které do EU nevstoupilo.

      Odpověď
  11. Ve skutečnosti extrémní chudoba ve světě setrvale klesá. Za posledních 30 let klesla na polovinu. https://www.e15.cz/zahranicni/extremni-chudoba-ve-svete-mizi-az-na-jeden-region-1355004

    Mezi příčiny extrémní chudoby patří slabé instituce, násilí a nízká úroveň ekonomického růstu. K největšímu snížení extrémní chudoby v posledních třiceti letech došlo v zemích, které nezažily občanský konflikt nebo které měly funkční instituce se silnou schopností skutečně vládnout. K ukončení extrémní chudoby, je proto důležité zaměřit se mimo jiné na vzájemně související problémy nestability a občanských konfliktů. https://cs.wikipedia.org/wiki/Extr%C3%A9mn%C3%AD_chudoba Občanské konflikty vyvolával Sovětský svaz dodávkami zbraní takzvaným partyzánům, ve skutečnosti teroristům. Příkladem může být Zimbabwe, která vyvážela potraviny a dnes se nedokáže sama uživit – inflace tam nedávno dosahovala miliard procent.

    Odpověď
  12. Jednou z nejúčinnějších cest ke snižování chudoby jsou remitence. Remitence jsou finanční a jiné prostředky zasílané migranty ze země zaměstnání zpět do země původu. Pro rozvojové země jsou druhým nejvýznamnějším zdrojem kapitálu hned po přímých zahraničních investicích. Pro lepší představu – kdyby existovala země, která by byla tvořena pouze mezinárodními migranty, měla by více obyvatel než například Brazílie a její ekonomický potenciál by byl větší, než má například Francie. Remitence se promítají i do sociální roviny. Jsou to například nápady, know-how a vzdělání, které člověk po návratu do země původu využije ve prospěch své země https://cs.wikipedia.org/wiki/Remitence#cite_note-6

    Česko, ač patří mezi nejbohatší státy světa, se na remitencích prakticky nepodílí. Může za to naše vláda, která na odmítání uprchlíků postavila svůj politický úspěch. A je třeba dodat, že všichni voliči této vlády nesou na této nesolidární politice spoluvinu.

    Odpověď
  13. Největší příjmové rozdíly jsou tedy v Číně? To znamená, že sociální bouře a nepokoje přijdou nejspíš tam, zatímco my tady v Evropě můžeme být v klidu. Tady se nic dít nebude.

    Odpověď
  14. Pro pana Vybíhala. Vidím, že opakujete a navíc jste se dostal mimo hlavní téma článku i této komentářové diskuse. Není to škoda času? Lidský život je tak krátký…

    Odpověď
    • Když jsem svůj příspěvek odeslal, dostal jsem hlášku, že obsahuje spam a ztratil se. Tak jsem ho napsal znovu a znovu odeslal. Ani v tomto případě nebyl zveřejněn. Tak jsem se pokoušel příspěvek různě upravovat, abych zjistil, zda se stane pro administrátora přijatelný. To byla ta příčina mého opakování.

      Nemyslím si, že jsem se dostal mimo téma článku. Autor napsal o rozevírání příjmových nůžek a já reagoval optimističtější zprávou, že extrémní chudoba ve světě klesá. A o tu nám, křesťanům snad jde na prvém místě, ne? A je přece důležité, že každý z nás může otázku remitencí ovlivnit. Není škoda času v úsilí proti xenofobii.

      Odpověď
      • Děkuji za vysvětlení toho opakování příspěvků. K tomu druhému: na základě čeho si myslíte, že křesťanům jde na prvním místě o řešení problému toho rozevírání nůžek či o snižování chudoby? Pán Ježíš Kristus ani apoštolové nás to tak neučí. Nebyla to přece ani hlavní myšlenka článku.

        Na druhou stranu jsem přesvědčený, že právě my křesťané a i zde v ČR investujeme více svých (tj. ne státních) peněz a času do této oblasti snižování chudoby, než kterákoliv jiná společenská skupina. A bylo to tak už od počátků církve.

        Odpověď
        • Tady bych si dovolil poznamenat, že sice možná hlavní myšlenkou článku je připravenost na konec života – i když mám zato, že ten biblický text je ještě hlubší – ale zároveň autor mluví o dvou věcech, kterých se bojí, obává : klimatické změny a narůstající chudoba. Můžeme se rozhodnout žít v obavách a strachu ze všeho možného, každý den, celý život. Média v nás budou ve strachu hojně posilovat. Život věřícího člověka však pod strachem být nemá.

          Odpověď
      • Pane Vybíhale, já podporuji chudé v Africe a Asii několika způsoby. Přispívám přes Unicef, přes Člověka v tísni (proti hladu a na nezávadnou vodu, teď mimořádně i proti koronaviru), dále jsem platila školné jedné dívce v Guineji (adopce na dálku). To už jsem ale ukončila, vzhledem ke svému odchodu do důchodu.
        Mimochodem, přispívám i u nás na nemocné děti (Zdravotní klaun). Tím se nechci chlubit, ale chci říct: Proč ještě podporovat nespravedlivou ekonomiku?
        Kdybych chtěla podporovat nějaké ekonomické aktivity, nejspíš bych si vybrala Fair Trade – spravedlivý obchod.

        Odpověď
        • Paní Evo,

          vážím si toho, že všemožně přispíváte na charitu.

          Mohla byste blíže vysvětlit, co myslíte „nespravedlivou ekonomikou“? Rád bych reagoval, ale nerozumím otázce.

          Jistě znáte rčení, že je ušlechtilé dát hladovému rybu, ale mnohem více pro něj uděláte, když ho naučíte, jak by si tu rybu sám ulovil. Lidé v subsaharské Africe jsou tak chudí, protože si, obrazně řečeno, neumí onu rybu ulovit. Jinými slovy – neumějí hospodařit, protože jim chybí cílevědomost. Jsou nevzdělaní. Jejich zkorumpované vlády, aby se udržely u moci, investují do stíhaček a letadel, místo aby financovaly školství. Zmíněné vlády jsou pod ochranou totalitních velmocí – změna je v nedohlednu. A tak remitence mohou být pro chudé Afričany tou nejúčinnější pomocí.

          Odpověď
          • Zřejmě se domníváte, pane Pavle V., že se Afričané od nás naučí, jak zkorumpované vlády nevolit. Neboť my přece víme, koho volit, že?
            Já jsem prve napsala, že vám věřím. Nemyslela jsem tím ovšem, že věřím ve váš výklad světa. Myslela jsem tím, že vám věřím, že říkáte, co si myslíte, a že vaším cílem je dobro (pokud možno) všech lidí.
            Váš výklad světa, včetně ekonomiky, ale nesdílím. Je to jenom váš názor, nikoliv objektivní pravda. Četla jsem mnoho jiných názorů, které vidí skutečnost úplně jinak.
            Nemám nic proti tomu, aby k nám přišli uprchlíci a pracovali u nás. Nestavím se proti tomu. Ale nevidím ani důvod, proč to mám osobně podporovat. Přinese to totiž nejenom dobré, ale i špatné. Každý líc má svůj rub.

  15. Petra R. Kaprálová (PRK)

    Myslím si, že když Pán Ježíš vytkl zákoníkům, že neumí rozpoznat Boží časy, znamená, že Boží časy bychom měli umět rozpoznat. Tudíž není správné říci, že Kristův příchod může nastat kdykoli, naopak, měli bychom umět posoudit dějiny ve světle proroctví, která v Novém i Starém zákoně jsou. A měli bychom rozvažovat o výrocích těch, kteří již v dějinách poukazovali na znamení času. Já mám teď na mysli Jana Milíče nebo proroctví, jimž věnoval pozornost Komenský. Na první pohled se může zdát, že byli mimo, ale co když ne. Co když měli v zásadě pravdu, možná dávali správný duchovní pohled na vývoj dějin, který pak pokračoval, a v němž na určitém místě jsme teď my.

    Před třiceti lety, když u nás bylo v 90. letech probuzení, u nás v CB Soukenické zaznělo kázání, které si pamatuji dosud. Bylo to slovo o probuzení našeho národa přirovnané k proroctví Ezechiele k suchým kostem. Ten bratr řekl, že Bůh u nás způsobil naplnění toho prvního slova, kdy se k sobě valily kosti, byla navácena celistvost těla. Ale to druhé ohledně ducha, bude naplněné později. Píšu to proto, že mám určitou naději, která je podporována různými proroctvími v současnosti, že to druhé by mohlo přijít v této době.

    Když si čtu některá proroctví v Bibli o posledních dnech, např. na konci knihy Joel, ale podobné jsou i v Žalmech a na mnoha místech jinde, čtu tam napsané dvě věci. První věc je, že bude Boží soud nad národy. Druhá je požehnání a úroda. Bůh bude mluvit k národům a bude je soudit, oddělí ovce a kozly. To je jistota a výhled našich modliteb. Druhá věc, kterou tam čtu, je, že řešení problému sucha a jiných ekologických problémů je v Božích, ne v lidských rukách. Ekologická situace na zemi se zhoršila jen a jedině lidským hříchem. Starý zákon nás poučuje o duchovním fenoménu jako je poskvrna země modloslužbou, vraždami. Není možné najít ekologicky přijatelná řešení, ale zároveň zachovat rozšíření ateismu, vražd, smilstva, atp.. Takto to prostě nefunguje. Asi nepřesně, ale přece řeknu závěr, dokud nebude Boží soud, nebude ani uzdravení země.

    Boží slovo také obsahuje proroctví o vylití Božího Ducha a také o slova o vyslání dělníků na žeň. Víme, že má být žeň na konci časů. Možná interpretace je v tom, že nastane probuzení po celé zemi, dříve, než Pán Ježíš přijde. Myslím, že bychom to měli v modlitbách a přemýšlení uvážit. Co když je pravda, že to nejlepší v dějinách Církve není za námi, ale je právě před námi? Co když máme úkol doufat a věřit a modlit se za obrovskou vlnu probuzení v naší zemi? A co když probuzení a pokání je tím jediným lékem, který náš národ potřebuje? Co když je strach z ekologických a válečných konfliktů a chudoby prostě pokušením, ale ne hlasem Pána pánů a Krále králů? Co s tím má Církev společného?!

    Odpověď
    • Viděl jsem rozhovor s Markem Váchou, kde se ho moderátorka ptala na jeho názor, zda podporuje demonstrace občanské iniciativy Milion chvilek pro demokracii. On odpověděl: „Já na ty demonstrace také chodím. Proč? Protože křesťan má být solí země.“ Což podle zaměření „chvilkařů“ znamená podporovat právní stát – aby právo platilo pro všechny stejně, aby ho papaláši nemohli ze svých vysokých pozic ohýbat ve svůj prospěch.

      Jsem toho názoru, že totéž platí pro ekologické iniciativy. Ty jsou solí v očích Václavů Klausů, lidí, jejichž mantrou je ekonomický růst jako všelék na všechny neduhy společnosti.

      Věřím, že občanský postoj (angažovanost) ve prospěch řešení palčivých problémů doby (populismus, xenofobie, korupce, globání oteplování, ničení životního prostředí agroprůmyslem, dezinformace prokremelských webů) je tou nejlepší modlitbou.

      https://www.milionchvilek.cz/
      https://www.rekonstrukcestatu.cz/cs
      https://manipulatori.cz/

      Odpověď
      • Petra R. Kaprálová (PRK)

        Být solí země znamená činit Kristu učedníky a učit národy vše, co učil Kristus. Učit národy vyžaduje vystupování v Boží autoritě. To je určitě nepohodlná role, v dnešní době je křesťanství bráno jako minoritní názor a pozici autority převzali zastánci jiné ideologie, společenskou normou je sekularismus. Problém Milionu chvilek a ekologických aktivit je v tom, že fungují na bázi sekularismu, tzn. nijak sekularismus neurážejí. Avšak křesťanský aktivismus, pokud to mohu nazvat tímto slovem, funguje na základě autority Krista. Sekulární optikou se nutně jeví jako extremismus, který sekulární mysl uráží. Jsou to hlasy proti interupcím, atp. Tedy, přidávat se k sekulárnímu aktivismu na základě společných morálních hodnot není přesně význam Ježíšova slova „být solí země“. 🙂 Pokud budeš sůl země, budou proti Tobě mluvit všechno zlé kvůli Kristu a budeš blahoslavený.

        Odpověď
        • Paní Petro,

          jsem přesvědčen, že pokud vykonáte jakýkoliv dobrý skutek, Bohu je lhostejné, zda ten skutek byl vykonán v Jeho jménu. Budete-li okatě dávat najevo zbožnost, Ježíš vám řekne, že jste již obdržela svoji odměnu. Je smutné, když ateista řekne, že váš dobrý skutek byl pouze prostředkem, jak prosadit vaši náboženskou „ideologii“. Takže nepovažuji vůbec za správné vystupovat veřejně pod Božím jménem. Žádný věřící nemá patent na rozum a není důvod, aby jeho případné omyly byly ateisty připisovány Bohu.

          Předseda spolku Milion chvilek, Mikuláš Minář studuje mimo jiné teologii na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, ale při svých aktivitách o tom z výše uvedených důvodů nemluví. https://cs.wikipedia.org/wiki/Mikul%C3%A1%C5%A1_Min%C3%A1%C5%99

          Chcete-li učit národy (vše, co říkal Kristus), musíte si získat jejich důvěru. Nejlépe tím způsobem, že budete prosazovat Kristovo učení v praxi. Jedním z hlavních cílů jeho učení byla spravedlnost. O tu se Minář a spol. snaží.

          Přečtěte si Babišova média, Parlamentní listy nebo jiné prokremelské weby https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A1_propaganda Zjistíte, že Mikuláš Minář a Milion chvilek splňuje vaše kriterium soli země – mluví tam proti němu všechno zlé.

          Odpověď
    • Karl Barth říkával, že k chápání časů máme mít v jedné ruce Bibli a ve druhé noviny. Dnes je to s médii tak špatné, že by asi noviny nedoporučil, ale . . . sledovat co se děje ve světě a rozumět tomu biblicky by mělo být docela přirozené pro každého věřícího. Ano, měli bychom umět rozpoznávat Boží časy, ale to nevylučuje tu skutečnost, že příchod Pána Ježíše (konec věků), resp. vytržení Církve a následný návrat Pána Ježíše, nemůže být kdykoli a náhle. Mám zato, že nejen může, ale i bude. „Přírodních“ katastrof přibývá (zemětřesení, kobylky, pandemie, atd.), násilná globalizace nastartovala hospodářský a politický celosvětový chaos, jaký nemá obdoby, a s nímž si dnes nikdo neví rady, narůstá nezákonnost na všech rovinách, těch ukazatelů je celá řada. O tom všem z Písma víme.

      Souhlasím se sestrou Kaprálovou, když píše, že i když mají na klimatických změnách lidé podíl tím, jak se chovají k Božímu stvoření, nakonec je to všechno v Boží ruce, protože lidé to zvládnout neumějí. Čím víc se do přírody pletou, tím hůř. Věřící člověk nad tím musí mít určitý nadhled ve víře v Boží svrchovanost a nesmí se nechat opanovat strachem.

      Jen malá poznámka k „probuzení“. Probuzení je věc Církve, nikoli národa. Když svrchovaný Pán Církve vzbudí probuzení mezi svým lidem, pak může dojít k určité morální obnově i u nevěřících a ke změnám národního charakteru.

      Odpověď
      • Pro p. Vožeha: mnozí křesťané věří v to, že ještě před příchodem konečného Antikrista (např. dle 2 Te 2) bude tajným příchodem Krista vytržena Církev. Taková víra přináší definitivní úlevu od myšlenek na přípravu na pronásledování.

        Přiznám se, že by se mi ta první víra mnohem více zamlouvala než to, co čtu v Bibli. Tedy že Církev musí projít vládou Antikrista a konečným soužením, než dojde k jedinému druhému příchodu Kristovu a k vytržení. Ale předem uznávám, že není zde prostor a asi ani nebudeme mít čas na dlouhé argumentace.

        Odpověď
        • Pro Jiřího Arona : Patřím k těm, kdo věří, že 1.Tess.4,13-18 mluví o události, které se říká „vytržení“ a apoštol Pavel píše „Těmito slovy se vzájemně potěšujte“. Tudíž dělám rozdíl mezi „vytržením“ a druhým příchodem Pána Ježíše (spolu s Církví) s časovým odstupem. Máte samozřejmě pravdu v tom, že eschatologie je na hluboké studium a je k tomu plno knih . . . tady si tak můžeme v lásce říct, o čem jsme osobně přesvědčeni.

          Odpověď
          • Ano, pochopil jsem Vás předtím tak, jak teď píšete, s tím časovým odstupem mezi vytržením Církve a druhým příchodem Krista. Já také věřím ve vytržení, současně s druhým příchodem, na ten Jeho příchod a hlavně na Něj se velice těším.

      • Petra R. Kaprálová (PRK)

        Děkuji za reakci. Probuzením národa si představuji jako vlnu hlásání evangelia, obrácení velkého počtu nevěřících lidí ke Kristu. Růst křesťanské Církve v každé významné instituci ke konání modliteb, k slyšitelnému hlasu k vyučování národa, např. dětí. …

        Odpověď
  16. pavel v pro Evu Hájkovou

    Paní Evo,

    píšete: „Nemám nic proti tomu, aby k nám přišli uprchlíci a pracovali u nás. Nestavím se proti tomu. Ale nevidím ani důvod, proč to mám osobně podporovat.“

    Překvapujete mě. Ten důvod přece musíte znát: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších, mě jste učinili.“

    Souhlasím, že přijmout do své země muslimy, představuje velké riziko. Mají vyšší natalitu a až jich bude hodně, budou nám vnucovat právo šaría. To riziko je skutečné. My se však můžeme vůči němu pojistit. Nemusíme jim ihned dát naše občanství (ani jejich dětem). Ne každý islám je agresivní. Existují různé myšlenkové směry, nám blízký (mírumiloný) je například súfismus.

    Netvrdím, že můj výklad světa je jediný správný. Ostatně, má-li mít nějaká diskuze smysl, musí její účastníci připustit možnost vlastního omylu.

    Hezký den přeje Pavel

    Odpověď
    • Tou nespravedlivou ekonomikou jsem myslela kapitalismus, o kterém vy si asi myslíte, že přináší světu bohatství. Proti uprchlíkům fakt nic nemám, dokonce ani proti muslimům ne.
      Ale možná se mýlím. Netrvám na tom, že všemu rozumím.

      Odpověď
    • Mě zase překvapuje Váš pokus o citát, pane Vybíhala, z Mt 25, 40, ze kterého jste vynechal jeho klíčové slovo „bratří“. Kristus v jiném místě jasně tento výraz vztahuje na věřící křesťany, Mt 12, 48-50. Boží skutek je věřit v toho, kterého poslal Otec. Není tedy v pořádku vyžadovat po křesťanech více, než chtěl sám Kristus. Přijde mi to manipulační.

      Rozhodně se v tom citátu nejedná o příslušníky žádného náboženství, pro které je Kristus pouze člověkem, navíc v pořadí až druhým prorokem za Mohamedem. A i ten Vám blízký súfismus je jen další lidské úsilí o vlastní dokonalost na základě svých nedokonalých skutků.

      Odpověď
  17. Panu Aronovi
    Pan Vybíhal měl asi na mysli nikoliv Mt 25, 40, ale Mt 25 45, kde je v ekumenickém překladu skutečně psáno: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘
    A pokud jde o Mt 12, 48-50, nemohl ho Ježíš vztahovat na věřící křesťany, protože křesťané tehdy ještě nebyli. Až v následujícím období, za časů apoštola Pavla. Což vyplývá ze Sk 11, 26 „v Antiochii byli učedníci POPRVÉ nazváni křesťany.“
    Pro Ježíše určitě nebylo dostačujícím skutkem to, že někdo jenom věřil v to, že byl seslán Otcem. Svou matku jistě neodmítl z důvodu, že v něj nevěřila, neboť ona od počátku věděla, jak to je s jeho narozením (ona v něj tedy vlastně musela věřit). Udělal to proto, aby nebyl rušen ve svém poslání.

    Odpověď
  18. Paní Hájkové. V obou případech (40. i 45. verš té kapitoly) se jedná o věřící v Krista.

    Myslím, že bychom nemuseli trvat na tom, že např. samařská žena (u studny) či 11 učedníků se mohlo stát či nazývat se křesťany až v období po Sk 11,26. Neměl jsem v úmyslu psát teologické pojednání, ale stručně ukázat na nesmyslnou argumentaci p. Vybíhala.

    Aby člověk mohl být nazván křesťanem, stačí víra v Krista jako Božího Syna. Měl jsem na mysli toto:

    Jan 6, 28 – 29. Řekli mu: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek: abyste věřili v toho, kterého on poslal.

    Odpověď
      • Ten Váš odkaz jsem neposlouchal, omlouvám se. Kristus nemluví jen o víře v jeho vlastní existenci. Stejně tak ani nestačí věřit jen v ty jeho přikázání.
        Zachrání, spasí nás víra v Ježíše Krista jako v Božího Syna, kterého Otec poslal jako navěky dokonalou navždy platnou oběť za naše hříchy. Poslal jej proto, aby nezahynul nikdo, kdo v věří v Něho, ale měl život věčný.

        Odpověď
  19. Budiž. Za bratry mohou být pokládáni jen věřící v Krista. Ale, pane Arone, Ježíš kázal milovat také nepřátele, nejenom bratry. Z tohoto hlediska má pan Vybíhal pravdu, i když možná na základě jiného citátu. Proč bychom neudělali dobrý skutek i pro naše nepřátele? On akorát vidí ten dobrý skutek trochu v něčem jiném než já. Někteří lidé se zřejmě nemohou rozhodnout, zda migraci podporují kvůli nějakým nešťastníkům postiženým válkou nebo zda to dělají pro posílení ekonomiky. Která je kapitalistická a nespravedlivá, jak jsem už uvedla.
    S tím Janem je to možná pravda. Možná je víra v Božího Syna ten hlavní skutek. Ale Jakub říká: „Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?“

    Odpověď
    • Určitě máme milovat naše nepřátele. Jen mi vadilo, že pan Vybíhal nejdříve pozměnil a pak vyložil jiný text.

      Ano, ekonomika je nespravedlivá. Souhlasím.

      A samotná víra v Krista může spasit, bez našich skutků. Bez „možná“. Např. tyto Kristovy výroky o víře v Něho.:
      J 3:18: Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.
      J 3:36: Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“
      J 5:24: Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života.
      J 6:29: Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek: abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
      J 6:40: Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v poslední den.“
      J 6:47: Amen, amen, pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný.
      J 11,25 -26 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“
      J 20:31: Tato (znamení) však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

      Proto apoštol Pavel používal slovo evangelium. Je to dobrá zpráva.

      Odpověď
      • Tak, teď jste mě přiměl podívat se do toho vámi doporučeného komentáře k Novému zákonu, abych zjistila, jak je to s tím Jakubovým výrokem.
        Píše se tam, že víra nemusí být opravdová, i když člověk o sobě tvrdí, že věří. A když víra není opravdová, tak nás nespasí.
        Takže asi máte pravdu. Jakub zřejmě mluví o víře, která není pravá, a proto nevede ke spáse.

        Odpověď
      • Pane Arone,

        jsem toho názoru, že vytržení nějakého výroku z Písma může způsobit omyl, že to, co v Písmu napsáno, musíme chápat v širším kontextu. Podle vašich citátů Janova evangelia by se mohlo zdát, že stačí víra a že skutky jsou zbytečné. Pozor – neříkám, že vy to tvrdíte, říkám, že by se to tak mohlo někomu jevit. V jakém kontextu Ježíš tedy vámi uvedé výroky vyslovil? Ježíš byl v neustálém sporu s předními muži izraelského národa. Jejich doktrína ve zjednodušení byla: Kdo pečlivě dodržuje Mojžíšův zákon (předepsané skutky), má nárok na království Boží. Ježíšovo stanovisko bylo: Nikdo není tak dokonalý, aby mohl něco požadovat – všichni lidé jsou hříšníci a proto mohou být zachráněni pouze působením milosti Boží. Aby Bůh poskytl člověku poskytl svoji milost, nežádá na prvém místě skutky, na nichž si zakládali farizeové a zákoníci, ale něco poněkud jiného (milosrdenství). Aby to židé pochopili, museli se odvrátit od tehdy oficiálního výkladu Písma a uvěřit Ježíšově pravdě. Uvěřit, že Ježíš je opravdu Boží syn a že jen On je způsobilý podat správný výklad Písma. Stejný spor pak vedl apoštol Pavel s vysoce postavenými židy v diaspoře.

        Shrnutí: Ježíš v Janově evangeliu říká, že skutky podle Mojžíšova zákona nejsou dostačující ke spasení, že lidé mají věřit Jemu, tedy dělat to, co jim říká On. To však ani v nejmenším neznamená, že ke spasení nejsou pořeba vůbec žádné skutky, jak si pravděpodobně myslel Martin Luther.

        Odpověď
        • Cituji:

          „Shrnutí: Ježíš v Janově evangeliu říká, že skutky podle Mojžíšova zákona nejsou dostačující ke spasení, že lidé mají věřit Jemu, tedy dělat to, co jim říká On. “

          Opravdu jste si pane Vybíhale jistý tímto? Na jakém základě?

          Zní to tak, že Ježíš tvrdil lidem, že spaseni budou vírou projevující se tím, že budou dělat to, co jim On říká.
          Byl byste schopen toto shrnutí doložit konkrétním uceleným oddílem z Janova evangelia? tedy: jaké skutky Kristus myslí, že mají lidé dělat, aby byli spaseni?

          Vzpomněl jsem si v této souvislosti na Ježíšův příběh o modlící se dvojici protikladů v chrámu, o farizeovi a celníkovi. Přijde mi, že to Vaše shrnutí více vyhovuje tomu prvnímu typu. Správný postoj k přijetí ospravedlnění a spásy je však tento: „Bože, projev milost mně hříšnému!“ , Luk 18,9-14.

          Dokonalá poslušnost je vlastností Kristovou, ne nás, lidí. A proto k Vašemu spasení musí stačit jen samotná Vaše víra v to, že Kristus udělal na kříži za Vás to, na co sám nestačíte: kvůli své vrozené neschopnosti poslouchat, co Vám říká. A Bůh potvrdil svou spokojenost s touto Synovou dokonalou obětí za Vás tím, že Jej vzkřísil z mrtvých a posadil na nebeský trůn.

          Bez víry není možné být spasen. To je první kapitola knihy života věřícího, spása. Skutky věřících v Krista, jako druhá kapitola, přicházejí na řadu až po dopsání této první kapitoly. Pokud Bůh ve Vašem srdci ještě nenapsal 1. kapitolu, budou všechny Vaše skutky před Bohem stejně prázdné, jako byly u toho farizeje.

          Odpověď
          • ad „Byl byste schopen toto shrnutí doložit konkrétním uceleným oddílem z Janova evangelia? tedy: jaké skutky Kristus myslí, že mají lidé dělat, aby byli spaseni?“

            Netuším, proč bychom se měli omezovat na Janovo evangelium. Skutky vedoucí ke spasení vyjmenovává Ježíš v Matoušovi:

            Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král jim odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘

            Jiný podobný případ je popsán v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Proč Ježíš zvolil do role toho milosrdného právě Samařana? Aby farizeům ukázal jejich ubohost. Oni totiž Samařany pohrdali a necítili povinnost jim pomáhat, zatímco Samařan (pro farizeje bludař) s pomocí trpícímu neváhal. Ježíš zde naznačuje, že nikoliv exkluzívní postavení Božího vyznavače, ale milosrdenství samo je cestou ke spasení.

            Je tedy víra v Božího syna zbytečná, stačí jen milosrdenství? To by nefungovalo. Projev milosrdenství je totiž vždy spojen s rizikem, že milosrdenství bude zneužito. Ateisté většinou nejsou schopni toto riziko akceptovat. Je potřeba víry (Ježíšova příkladu), aby člověk dokázal zapřít sám sebe.

    • Paní Evo,

      stejně jako vy jsem přesvědčen o významu Jakubova listu. Martin Luther ho (podle mého mylně) nazval „slaměnou epištolou“. Podle apoštola Pavla (Ř 3,28) je člověk ospravedlněn pouze vírou: „Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. “ Podle mého u Luthera jde o nedorozumění. Je totiž pravdou, že bez víry v milost Boží člověk nedosáhne spasení, ale Boží milost přichází právě díky skutkům milosrdenství (vůči bližnímu).

      Nerozumím tomu, proč považujete kapitatalistickou ekonomiku za nespravedlivou. Její podstatou jsou tržní vztahy a ty představují cosi jako pravidla hry – pro všechny stejná. Tržní systém nikomu nestraní – není to žádná ideologie. Možná se vám nelíbí, že v tomto systému jsou někteří úspěšnější a jiní naopak. Otevřeně řečeno, úspěch záleží obvykle více na štěstí, než na schopnostech. To je možná to, co vám na tom systému vadí. Považte však, že vy máte ničím nezasloužené štěstí, že jste se narodila v blahobytné části světa. Někdo se narodí bohatý, krásný, zdravý, jiný v bídě a s hendikepem. Můj kamarád žertem říkával velikou „moudrost“: „Je lepší být zdravý a bohatý, než chudý a nemocný.“ Paradoxně – opak je pravdou.

      Odpověď
      • V evangeliích je takové podobenství o hostině. Hostina je jedním z typických obrazů Božího království. Jeden pán ji pořádá a zve na ni všechny, koho potkají jeho služebníci. Ale spousta lidí se vymlouvá, že nemá čas. Nakonec jsou na tu hostinu pozváni slepí a chromí, prostě nějací ubožáci. Ti se do Božího království těšili. Zatímco ti „normální lidi“ se netěšili, ba snažili se hostině – Božímu království vyhnout pod záminkou nějaké nutné činnosti. Možná proto, že tušili, že se budou muset starat o ty ubožáky. Tím netvrdím, že tohle je správný výklad. Jen mě to tak napadlo. Možná se mýlím, ale budu pokračovat. Od těch lidí, kteří říkali „koupil jsem pole“ a pod., což byli zřejmě relativně bohatí a normálně schopní lidi, od těch se patrně čekaly ty skutky, které obyčejně chápeme jako skutky milosrdenství – tedy že se postarají o ty chudáky.
        Skutky milosrdenství se však těžko mohly čekat od těch chromých, slepých a chudých. Chcete snad tvrdit, že ti ubožáci nemohli být spaseni, protože se neprokázali žádnými skutky? Jistě uznáte, že to nemůže být pravda. Totéž se může týkat lidí, kteří neprokazují viditelné skutky z jiných závažných důvodů, o kterých vy nic nevíte, a proto je soudíte povrchně. Ale Bůh to ví! Bůh moc dobře ví, jaký kdo je, a proto nepotřebuje, aby mu to někdo předváděl svými skutky. On sám chce působit skrze nás a pokud ho posloucháme, budeme konat takové skutky, jaké bude chtít on, a ne jaké očekávají lidé.
        Tržní systém je podle vás spravedlivý, protože prý v něm platí pravidla hry – pro všechny stejná. Přitom sám víte, že to není pravda. Ten, kdo má majetek, z něhož se dá žít, není závislý na tom, co si denně vydělá. Nemusí prodávat svou práci jako ti, kteří žádné výrobní prostředky nevlastní ani nepobírají žádnou rentu. On je v tržním systému tím, kdo určuje pravidla hry. O rovnosti šancí se tu nedá mluvit.Vy mluvíte také o nahodilém štěstí, což není právě křesťanské pojetí. Já chápu to „ničím nezasloužené“ jako Boží milost, na druhé straně Boží milostí nemusí být vůbec bohatství. Může jí být něco úplně jiného. Záleží také na nás, co my sami vnímáme jako Boží milost.
        Tržní systém je zákon tohoto světa, a proto není věčný.

        Odpověď
        • Paní Evo,

          téměř ve všem s vámi souhlasím. Ano, existují lidé v tak bídném postavení, že nemohou konat tak rozsáhlé skutky milosrdenství jako boháči, a přece ve „frontě před nebeskou branou“ dostanou přednost. Neboť „blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“

          Říkáte, že kdo má majetek, není závislý na tom, co si vydělá. To je omyl. Neplatí, že majetek se automaticky, sám od sebe, rozmnožuje. Kolik bylo hvězd šoubyznisu nebo ve sportu, které vydělaly nepředstavitelný majetek a skončily v naprosté bídě. Spravovat majetek je také práce a hodně důležitá. U nás za Husáka to měla na starosti státní plánovací komise, která nakonec nedokázala zajistit ani dostatek toaletního papíru. Zaměstnanec nemá tušení, jaká rizika musí řešit podnikatel. Setkal jsem se se zaměstnanci, kteří se stali živnostníky. Bylo příznačné, jak se u nich o 180°změnil pohled na svět.

          Podle vás podnikatelé určují pravidla hry. Pokud by tomu tak bylo, měli bychom kapitalismus jako v Číně, kde jsou zaměstnanci vystaveni obrovské dřině a kde je velmi omezený penzijní systém, takže rodiče jsou ve stáří téměř úplně odkázáni na své děti. Pravidla hry, tedy zákony, neurčují tržní síly, ale příslušné instituce. A nelze říci, že ve svobodných státech drží zákonodárnou moc podnikatelé.

          Říkáte, že v kapitalismu nelze mluvit o rovnosti šancí. Plně souhlasím – nikdy jsem netvrdil něco jiného. Ano, pokud se někdo narodí do bohaté rodiny, má vůči těm chudým náskok. A je pravdou, že jeho výhody nejsou zasloužené. Je to nespravedlnost? Pokud ano, patřili bychom mezi pachatele nespravedlnosti také my, jelikož Česko patří mezi 10% nejbohatších zemí světa. Jako nespravedlnost bychom museli chápat také to, že se někdo narodí zdravý a jiný s vrozenou vadou. Mají chudí právo na to, abychom se my bohatí s nimi dělili? To si nemyslím. Někteří lidé jsou totiž chudí vlastní vinou. Podle mého je správné, když transfer bohatství od bohatých k chudým je řešen na základě dobrovolnosti. Mimo jiné i proto, že povinný transfer bohatství (daně) je často zneužíván lidmi, kteří ani chudí nejsou. Zvláště nezaměstnaná mládež na sociálních dávkách – část si zvykne na zahálku a už nikdy se nenaučí pravidelně a tvrdě pracovat.

          Odpověď
          • Píšete o zahálce, ale pro spoustu mladých lidí, kteří vystudovali nějakou školu není práce. Někteří ani žádné dávky nedostávají, pokud bydlí u rodičů.
            Nezaměstnanost roste všude. Například v USA je kolem patnácti procent nezaměstnaných. A práce bude v budoucnu patrně ubývat vzhledem k automatizaci a robotizaci výroby. Adekvátně tomu by se měla snižovat pracovní doba, aby se práce rozložila mezi víc lidí.
            A nezlobte se, dál už o tom diskutovat nemíním. Na vaši demonstraci bych nešla ani za nic, jestli jste tam všichni s takovými názory.

  20. pavel v pro pí Hájkovou

    Paní Evo,

    předsedou spolku pořádajího ony demonstrace, o nichž píšete je Mikuláš Minář (*1993). Pochází z jihočeských Vodňan. Býval skautským vedoucím a lektorem prevence proti šikaně na školách. Studuje dvouobor filosofie-bohemistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a obor evangelická teologie na Evangelické teologické fakultě téže univerzity. Studium v roce 2017 sám přerušil, aby se mohl plně věnovat svým občanským aktivitám. Vy jste napsala, že kapitalismus je nespravedlivý. Minář se stará, aby takový nebyl. Stará se o to, aby boháči nemohli zneužívat svého postavení, aby se vyhnuli trestu za krádež státních dotací. Spolek sdružuje občany pravicového i levicového zaměření s jediným cílem: aby zákony platily pro všechny lidi stejně. Po Babišovi požaduje, aby odstoupil do doby, než bude vyřešena jeho krádež dotace na Čapí hnízdo, jak to před ním udělali Stanislav Gross a Jiří Čunek. Dále chce, aby se Babiš zbavil konfliktu zájmů. Aby buď prodal Agrofert, nebo odešel z funkce, kde může ovlivňovat dotace státu pro svůj Agrofert.

    Mladí lidé mají svobodu rozhodování, co budou studovat. Rubem jejich svobody je riziko, že ve svém oboru neseženou místo. Existují obory, kde je naopak studovaných lidí sálý nedostatek – např. IT specialisté. Nezeměstnanost v USA byla před covidem nejnižší v historii (cca 3,5%). U nás téměř nulová. Píšete, že s ohledem na technický rozvoj práce bude ubývat. Před 100 lety bylo v zemědělství zaměstnáno více než 50% obyvatel. Dnes je to 2% z počtu zaměstnanců.

    Bolí mě, že už se mnou nechcete mluvit, ale není to pro mě nová zkušenost. Také před rokem 1989 nebyly moje názory vítané. Myslím, že krach socialismu mnohé napověděl. A nemíním jen hospodářský krach. Mám na mysli krach oficiální ideologie materialismu.

    Odpověď
    • Tím, co jste napsal předtím, jste se prostě dotkl ran, které se jen tak nezahojí. Proto jsem tak reagovala. Ale chápu, že jste to nemohl vědět, tak už se proto na vás nezlobím.
      Já bych na ty demonstrace nešla tak jako tak, už jenom třeba z toho důvodu, že bydlím na vesnici a hodně daleko od Prahy.
      Mějte se hezky.

      Odpověď
  21. Panu Vybíhalovi k příspěvku z 22. května 2020 14:57.
    I ateisté jsou schopni sebezapření, jsou schopni obětovat sebe za jiné. K tomu totiž potřebujete daleko víc lásku než víru.

    Odpověď
    • Rodiče jsou schopni sebezapření ve prospěch svých dětí. Hrdinové jsou schopni sebezapření ve prospěch svého národa. To však není láska, to je živočišný instinkt. Láskou je sebezapření ve prospěch cizího člověka, který mi to nemůže oplatit. Ježíš řekl: „Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.“ Neumím si představit opravdového ateistu, který by tato Ježíšova slova nepovažoval za blábol. Ale moju se mýlit.

      Odpověď
  22. Na papeži je pozoruhodné, jak uznává, že i ten, kdo není křesťan může následovat Ježíše: „Křesťanovou totožností není doklad, který tvrdí: »Já jsem křesťan«, jakýsi průkaz totožnosti. Nikoli, je to učednictví. Staneš se učedníkem, pokud zůstaneš v Pánu, jeho Slově a životě. Pokud v nich nesetrváš, budeš sympatizantem křesťanské nauky, který Ježíše následuje jako dobrého člověka, který prokazuje dobročinnost a hlásá správné hodnoty. Pravou křesťanovou totožností je však učednictví…..»Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky«“
    https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=30873&fbclid=IwAR1UPDeomSVD7RNDWy62MGsLuiZoPqwpHQwYQrzNcfoWj64B7SZEmv6lmmU

    Odpověď
    • To učednictví (působení Ducha svatého) by se také dalo nazvat životem v pravdě. A vaše slova potvrzuje skutečnost, že hlasatelem života v pravdě byl ateista Václav Havel. Nebyl dokonalý, ale klady u něj podle mého zásadně převažovaly. Já k němu cítím úctu (pro jeho duchovní étos). Výsledkem života v pravdě je pak nutně soucit s trpícím. To učednictví a skutky milosrdenství jsou dvě strany téže mince. Jedno bez druhého nemůže existovat. Osamocené by se jevilo být falešným.

      Odpověď
  23. Bůh mateřský instinkt nesnižuje. Dokonce se sám přirovnává k matce:
    „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.“
    Ale civilizace, bohužel, v některých lidech zničila i ty nejzákladnější instinkty, které stvořil Bůh, a proto jsou dobré. Tím, že dělá z živých lidí věci. Lidské zdroje.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář