Jak dostat mladé lidi zpátky do církve?

Dvě třetiny mladých dospělých ve věku 18 až 22 let alespoň na rok opustí církev a mnozí se do ní již nikdy nevrátí. Procento lidí, kteří opouštějí církev, stoupá s tím, jak příslušníci generace Z dosahují věku 20 let a nastupují na vysoké školy. Pouze jedna třetina z nich dál pravidelně navštěvuje církev.

Statistiky jsou neúprosné a naprosto jasné. Moje generace, generace Z, opouští církev. Naše kultura nás láká lží o soběstačnosti. Říká nám, že můžeme žít sami. Živí nás mýtem, že uspokojení a smysl života můžeme najít i bez Boha a bez společenství s věřícími.

SOUVISEJÍCÍV Evropě vzniká hnutí s cílem vést mladé lidí k evangelizaci

S ohledem na to, jak generace Z postupně opouští církev, jsme nuceni položit si několik zásadních otázek. Potřebujeme atraktivnější církevní bohoslužby, modernější budovy nebo nové programy? Musí církev dělat kompromisy v základních doktrínách, aby přilákala mladší generace?

Moje generace, generace Z, opouští církev.

Ne, příčinou opouštění církve je nebiblický pohled na církev a Boží lid. Generace Z naopak potřebuje správné pochopení církve, jejího účelu a naší zoufalé potřeby Kristova těla.

Co je církev?

Když přemýšlíme o církvi, nejspíš se nám v mysli vytvoří stereotypní představa kostela s věží a s velkým křížem. Možná se nám vybaví lidé ve svátečním oblečení, sedící v lavicích a zpívající za doprovodu varhan a církevního sboru. Nebo se nám možná vybaví modernější pohled na kostel, kde se zpívají písně, které jsme slyšeli v rádiu, a nosí se módní džíny.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Tyto pohledy však nepostihují podstatu toho, co je církev. Podívejte se kolem sebe na své spoluvěřící. Vzpomeňte si na své bratry a sestry po celém světě a v celé historii. Ne, církev není definována budovou nebo stylem oblékání. Církev tvoří ti, jejichž životy proměnil Ježíš Kristus a kteří jsou s ním ve společenství jako jeho nevěsta.

Jako rodina věřících je církev „sloupem a pilířem pravdy“ (1 Tim 3,15). Pilíře a podpěry slouží k podepření a zpevnění budov, aby se svou tíhou nerozpadly na kusy. Církev podobným způsobem podpírá a zpevňuje pravda Božího slova. Církev stojí v každé generaci pevně, když je postavená na Kristu Ježíši jako na úhelném kameni (Ef 2,20).

Proč generace Z potřebuje církev

„Najdi svou pravdu“ a „následuj své srdce“ jsou mantry, které formovaly individualistickou kulturu, v níž generace Z vyrostla. Posmívání se autoritám a zákonům je nejen běžné, ale i očekávané a oslavované. Ve světě, který nás krmí lží, že můžeme být, kým chceme, a dělat, co chceme, nechceme odpovědnost ani to, aby nám ostatní říkali, co máme dělat.

SOUVISEJÍCÍTřetina teenagerů věří ve vzkříšení Krista, křesťany vnímají ve srovnání s Ježíšem jako pokrytce 

Generace Z však církev zoufale potřebuje. Židům 10,24-25 nám říká: Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.

Je nám přikázáno, abychom se společně scházeli, povzbuzovali se a utvářeli se navzájem na cestě s Kristem k věčnosti.

Mark Dever a Paul Alexander v knize The Deliberate Church píší: „I když je naše individuální duchovní cesta klíčová, jsme v našem osobním hledání Boha ochuzeni, pokud nevyužíváme pomoc, která je k dispozici prostřednictvím vzájemně obohacujících vztahů v naší církevní rodině.“ Klameme sami sebe, když věříme, že na své křesťanské cestě můžeme být nezávislí.

V celé Bibli je mnoho příkazů o životě ve společenství: „povzbuzujte se navzájem žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi“ (Ef 5,19), „vyznávejte si navzájem své hříchy a modlete se jeden za druhého“ (Jak 5,16), „milujte se navzájem“ (Ř 12,10) a „žijte ve vzájemné shodě“ (Ř 12,16) a mnoho dalších. Jak máme tato přikázání plnit, když nejsme ve společenství s ostatními věřícími?

Co přitáhne generaci Z do církve?

Mnozí církevní vedoucí s dobrými úmysly vynakládají velké úsilí, aby přilákali generaci Z do sboru. Generace Z však zůstane v církvi jen tehdy, pokud naše touhy přesáhnou touhy tohoto světa. Snaha přilákat nás tím, že budou bohoslužby cool, programy vzrušující a společenské příležitosti bohaté, může vést ke zkreslení účelu církve. Účelem není přilákat ty, které tento svět přitahuje natolik, že chtějí, aby církev to pokušení světa přebila, ale pozvat ty, kteří touží být jiní, kteří se chtějí nechat proměnit evangeliem Ježíše Krista.

Je užitečné uvažovat o tom, jak zapojit generaci Z, ale nakonec bude církev pro generaci Z přitažlivá pouze tehdy, když přijmeme věci, které přijímá Bůh. Místní církev budeme milovat, když budeme milovat to, co miluje Bůh, a vážit si toho, čeho si váží On.

Co mě tedy nutí vracet se do církve? Chodím z radostné poslušnosti Bohu, ale také v postoji pokorné služby. Členství v církvi neznamená jen vyslechnout si kázání a odejít jako solitér. Spíše máme tu výsadu být členy rodiny. Na církevním společenství se podílíme, když používáme dary, které nám dal Bůh, k budování sboru věřících (Ř 12,3-8). Dever a Alexander dále říkají: „Pěstování priority místního sboru v životě jednotlivých členů pomůže omezit náš sobecký individualismus a vytvořit atmosféru pokorné služby.“

Někdy můžeme vnímat sbor jako další povinnost, kterou je třeba splnit, nebo jako místo, kterému je třeba se vyhnout. Co by se však stalo, kdyby generace Z začala do církve chodit s otázkou, jak můžeme povzbudit spolubratry a sestry? Co kdybychom začali sdílet své hříchy s ostatními věřícími, vzájemně se modlit a vést se k odpovědnosti? Co kdybychom používali své Bohem dané dary, abychom sloužili církvi k Boží slávě?

Generace Z potřebuje církev a církev potřebuje mladé lidi.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Kyla Hardee Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 8. listopadu 2022 Foto: Pixabay – ilustrační

Tags: ,,,

2 Komentáře

  1. Vladimír Neškudla

    Děkuji za článek. Moc hezky je to uvedeno v jedné větě a netýká se to jen generace Z:

    Generace Z však zůstane v církvi jen tehdy, pokud naše touhy přesáhnou touhy tohoto světa.

    Jelikož se jedná problém globální zejména v rozvinutém světě (viz statistiky Pew research), mezidenominační (týká se to všech církví) a není to jen záležitost generace Z, pak lze říci, že neexistuje univerzální recept na to, jak dostat mladé zpět do Církve. Paradigma společnosti zejména ve vyspělých a bohatých zemích se změnilo a není v koherenci s paradigmatem a hodnotami Církve (či její časnou podobou). Sociální status pastora či kněze vymizel.

    Nastala „církevní zima“, a v zimě se ve vinohradě odstřihují větve, které nenesou plody (Jan 15). Zůstane jen to, co je pevně spojeno s Kristem. V zimě nic neroste, musí se čekat na jaro. A zde chápu je klíč k tomu, aby v Církvi vůběc někdo zůstával – musí přijít jaro (a historie nám říká, že jednou příjde a pokud ne, budeme na konci) a to, co je živé a pevně spojené s vinným kmenem obrazí. Bez spojení s Kristem, touhou po něm nebude proudit životodárná míza a nic neobrací, keř uschne. Sebelepší marketingový program, moderní bohoslužby, všechno povolit všem – nic neuspěje. Proto nechme lidi jít či odejít, žehnejme jim a hledejme hloubku vztahu s Bohem. Neumíme totiž předat touhu po Kristu a jeho království, to je tajemství mezi člověkem a Bohem a jediný motor, proč chodit do Církve a ne do neziskové organizace…

    Odpověď
  2. Pro přitažení generace Z se v církvi používá mnoho technik:

    – je třeba zakoupit tu nejlepší aparaturu a IT vybavení
    – rovněž je třeba mít dobrý a moderní presovar, který umí latté
    – je třeba zakoupit netradiční interiér (odstranit klasické židle, kazatelnu a použít plošnou 3 D videoprojekci)
    – v kázáních je třeba se zaměřit na vztahy a emoce a vynechat přikázání a Boží nároky
    – je třeba změnit liturgii a začít rapovat a improvizovat. Doporučuji žalmy v rytmu techna
    – kázání musí být relevantní a odrážet změnu klimatu, genderovou rovnost a boj proti Rusku

    Pak je ještě jiná cesta, kterou však dopředu odsuzuji k nezdaru, protože klade zbytečné požadavky na kazatele. Znamenalo by to:

    – přestat kázat politiku a zaměřit se na Krista
    – učinit důraz na konfrontaci s hříchem a nabídnout pokání
    – zahájit Kristocentrické modlitby
    – začít ztělesňovat to, co kážeme (například nabídnout spořádaný rodinný život)

    Všichni ale víme, že cestu dvě zavrhujeme, tak je třeba investovat do cesty jedna.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář