Je spolužití před manželstvím opravdu hříchem?

Vysokoškolský život je konečně za vámi. S partnerem jste přešli do nového sboru. Líbí se vám tam. Kazatel každý týden otevírá Bibli. Probírá určitý úsek Písma a aplikuje ho na váš život. Ten nový sbor vám hodně připomíná váš někdejší sbor doma, kde jste vyrůstali. 

Už tam chodíte několik měsíců a tak vás to pudí se do sborového života zapojit závazně a důkladněji. Přihlásíte se do čtyřtýdenního členského kurzu: už aby to začalo! V prvním týdnu vyučuje pastor všemu, co se týká dějin církve a misie, to vás vzrušuje. Během druhého týdne vám osvěžuje a připomíná základní body křesťanského učení, i to, jaké místo zaujímá tento sbor ve společenství církví. Avšak v průběhu třetího týdne kurzu, kdy se pastor pouští do přehledu členské smlouvy, začínáte být nesví.

„Členové potvrzují správnost biblické výzvy k čistotě a zavazují se, že se budou zdržovat sexuálního života mimo manželství.“ 

Od té doby, co jste se vy a ta druhá, pro vás tak významná osoba, odstěhovali z pokojů na koleji, žijete oba spolu. Máte jen mlhavé plány na svatbu, někdy v budoucnu… S trapným pocitem vrhnete pohled na partnera. Znamená to, že…hřešíme proti Bohu?

Podle dnešního obecného mínění je pro mladíka a dívku základním mezistupněm mezi pouhým „chozením spolu“ a manželstvím „vyzkoušení“ jejich vztahu spolužitím, bydlením ve společném rodinném domku či bytě a téměř vždy také spaním ve společné posteli. Podle nedávného průzkumu společnosti Barna považuje pětašedesát procent dospělých Američanů spolužití za dobrý nápad. Dokonce i mnoho evangelikálů má na spolužití a pohlavní život před manželstvím nevyhraněný názor, a podle nedávné zprávy mediálního časopisu je pro mnoho pastorů obtížné na tuto otázku odpovědět a v takové situaci reagovat. 

SOUVISEJÍCÍ – Truchlící lidé potřebují víc, než jen abyste na ně mysleli

Co je tedy správné? Je spolužití „zdravým zkušebním během“ pro manželství? Je to pro dva lidi dobrý způsob, jak zjistit, zda se k sobě dostatečně hodí, aby se jeden druhému zavázali na celý život? A jestliže ne – proč?

Prokazujte Ježíši poslušnost svým tělem

Chceme-li této záležitosti porozumět, je důležité naslouchat nejprve slovům Ježíše. Ten řekl, že následovat jej znamená odevzdat se mu cele, tělem i duší: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne“ (Mt 16,24).

Zamysli se nad tím, co řekl učedníkům před svým ukřižováním: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“ (Jan 14,15). Nebo nad slovy, jimiž apoštol Pavel naléhal na Boží lid, aby „vydali svá těla v oběť živou“ (Ř 12,1, Český studijní překlad).

Písmo mluví jinak než populární obehraná písnička „se svým tělem si mohu dělat, co chci“, v jejímž duchu probíhá plno debat o sexualitě. Naopak říká, že naše těla jsou pečlivým výtvorem milujícího Stvořitele (Gn 1-2), a to od okamžiku početí (Ž 139,13). A také, že vykoupení Boží lidé mají těla, která jsou „chrámem Ducha svatého“ (1 K 6,19-20). Nemůžeme činnost těla oddělovat od činnosti srdce a duše.

Co tedy říká Bůh o našich tělech v souvislosti se sexualitou?

Boží plán pro sexuální život

Za prvé nám Bible říká, k čemu je sexualita určena. Je to koneckonců Bůh, kdo naše těla a lidskou sexualitu stvořil, a ten od počátku zjevuje, jaký má s pohlavním životem záměr. Kniha Genesis říká: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gn 2,24). To znamená, že účelem pohlavního života je být součástí onoho sjednocení v jedno tělo, onoho vzájemného sebeodevzdání muže a ženy před Bohem v manželské smlouvě. To potvrdil jak Ježíš, tak Pavel (Marek 10,7-9; Efezským 5,31-33). 

Podle Pavla je manželství znak a symbol zakotvený ve stvoření proto, aby ukazoval na Kristovu lásku k jeho církvi. Nejenže je Boží plán s naší sexualitou dobrý pro náš rozkvět, nýbrž má i kosmické rozměry. Naše ochota vyhradit svá těla pro toho, komu jsme svěřili svůj život, přináší světu výpověď o Kristově oddané lásce k jeho Nevěstě. 

Právě proto je mimomanželské pohlavní spojení mezi mužem a ženou vždy z pohledu Písma hřích. Viz Efezským 5,1-3: „Napodobujte tedy Boha jako milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v příjemnou vůni. Smilstvo ani žádná nečistota nebo chamtivost ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, jak se sluší na svaté“ (Český studijní překlad). 

Nebo Židům 13,4: „Manželství ať je u všech ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh“ (Český studijní překlad). 

Toto jsou jen dvě z mnoha míst, kde Nový zákon označuje sexualitu praktikovanou mimo manželství jako hřích. Pásmo vrhá světlo na to, co nám říká už instinkt: že pohlavní život je něco víc než nějaká příjemná „transakce“ mezi dvěma dospělými, kteří se na ní dohodli. To dokonce začínají uznávat i mnozí, kteří křesťanskou víru nesdílejí: například britská novinářka Louise Perryová, která v knize The Case Against the Sexual Revolution (Kauza proti sexuální revoluci, viz https://bukz.cz/kniha/1666660/the-case-against-the-sexual-revolution) připouští, že převažující „etika souhlasu“ vyznávaná stoupenci sexuální revoluce selhává. Všichni jsme nuceni uznat, že důvěrné tělesné spojení muže a ženy představuje cosi hluboce emocionálně a duchovně jedinečného. 

Naše těla nejsou autonomní. Náležíme svému Tvůrci. Nejsme sami svoji. Ba co víc, jsme chrámem, v němž přebývá Duch svatý (1 K 6,15-20). Praktikovaná mimomanželská sexualita je tudíž závažným hříchem proti Bohu. Není neodpustitelná. Není něčím, nač by nedosáhla Boží vykupující a obnovující milost. Bohu však to, jak se svými těly nakládáme, není lhostejné, a pokud bereme své následování Ježíše vážně, vezmeme vážně i to, abychom se řídili jeho plánem pro náš život, včetně toho pohlavního. 

Život na hromádce poškozuje vztah a snižuje vzájemnou odevzdanost

Již z poslušnosti vůči Kristu by se tudíž dvojice měly předběžnému „manželství na divoko“ vyhýbat. Pro jeho odmítnutí však hovoří i praktické důvody. Boží pravidla pro náš pohlavní život nejsou nějakou jeho svévolí, jíž by nás chtěl omezovat. Mají sloužit našemu rozkvětu. Podle nejnovějšího průzkumu nevede takové soužití vždy k prohloubení vzájemné oddanosti nebo k manželství. 

SOUVISEJÍCÍ – Co se můžeme naučit z obrácení Ayaan Hirsi Aliové

Jedna studie ukázala, že čtyřiapadesát procent dvojic se po uplynutí šesti let od začátku spolužití rozešlo a jen třiatřicet procent uzavřelo manželství. A dokonce i ty, které je po životě na hromádce uzavřely, zjišťují, že je pro ně obtížnější uchovat si vzájemnou odevzdanost, než pro páry, které spolu před manželstvím nežily. Podle dalšího průzkumu je u manželů, kteří spolu před sňatkem žili, vyšší pravděpodobnost rozvodu než u těch, kteří tomu lákadlu odolali. Podle jedné vědecké pracovnice „je pravděpodobné, že už samo spolužití vede obě strany k myšlení typu ‚co když to nebude fungovat‘. K uvažování, že by se přece mohli jenom scházet a rozcházet, což v nich může oslabit onen smysl pro závazek oddanosti, který má pro zdárné manželství podstatný význam“. To přesně odpovídá.

Život na hromádce není žádnou generální zkouškou manželství. [Názorný příklad pomocí citátu z Písně písní 8,6 uvádí Walter A. Trobisch v knize Měl jsem rád jedno děvče (viz https://www.databazeknih.cz/knihy/mel-jsem-rad-jedno-devce-56671). Připomíná, že láska je silná jako smrt – a že ani smrt nelze předem vyzkoušet či nacvičit tím, že budeme třeba dlouho spát. – Pozn. překl.] Takové soužití naopak učí špatným návykům.. Upřednostnění tělesné intimity před rozhodnutím k závazku vede k tomu, že když ve vztazích „houstne dusno“, hledá vaše srdce možnost úniku. Přichází-li však jako první na řadu smlouva se sliby před Bohem, stvrzená svědky, dávají tím manžel a manželka (významovou i časovou) přednost závazku před intimitou. Toto pořadí poskytuje každému z manželů svobodu svěřit se se svým tak zranitelným já s plnou důvěrou při pohlavním aktu tomu druhému – bez trémy, bez obav z opuštění. Soužití na hromádce Tim Keller přesně popsal jako „dlouhý konkurz“. Manželství na divoko vzájemnou oddanost a závazek neupevňuje; často naopak vede k narušení vztahů a k tomu, co odborníci při průzkumech nazývají „soužitím na pokračování“.

„Dlouhý konkurz“ je podvědomým, avšak skutečným útokem na význam lásky, která představuje závaznou oddanost v nejlepších i v nejhorších dobách. Akt tělesné intimity ustanovil Bůh jako symbol a oslavu oné jedinečnosti, nikoli jako zkušební podklad lásky. Jedna komentátorka si posteskla, jak jí závazek chybí. „Žijete-li s někým na hromádce, jste pro něj vlastně manželkou, kterou má zadarmo … Nač by se tedy ženil?“ Bez smlouvy, bez slibu „dokud nás smrt nerozdělí“, se partneři nemohou navzájem naplno poznat. Budou se bát, že je ten druhý opustí, budou se mít na pozoru před možným zraněním a opravdovou důvěrností, a do pozadí mysli se jim bude vkrádat pocit, že by váš „partner“ mohl jednoduše vzít roha. 

A mnozí to žel opravdu udělají. Michael McManus došel k závěru, že „páry na hromádce jsou hazardní hráči, kteří v pětaosmdesáti procentech případů prohrávají. Mnozí se opájejí mýtem, že žijí v ‚manželství na zkoušku‘. Ve skutečnosti to spíše vypadá jako ‚rozvod na zkoušku‘“. [Smutným příkladem je divoké manželství slavného sochaře Augusta Rodina, jak je sice formou románu, avšak jistě s hlubokým poznáním a prožitím skutečnosti líčí kniha Davida Weisse „Nahý jsem přišel na svět“ (viz https://www.databazeknih.cz/knihy/nahy-jsem-prisel-na-svet-11763). Prostá, avšak oddaná milenka pro něj oproti umění a „volnosti“ znamenala minimum, ačkoli v ní třeba pořízení honosné „manželské“ postele vyvolávalo iluzi manželství. Živila ho svou prací a sloužila mu léta do roztrhání, zatímco on si například později nějakou dobu užíval – v bouřlivých peripetiích – ještě s další milenkou, kolegyní sochařkou, a když za hladomoru a ubíjející zimy v době první světové války jeho dlouholetá partnerka a služka krátce před stejnou smrtí jeho samého zemřela, vyvolal v něm pohled na její mrtvolu podle životopisce jen slova: „Jaká krásná socha.“ – Pozn. překl.] 

To by nám mělo opět připomenout, jak Pavel mluví o manželství: je to symbol Kristovy oddané lásky k jeho církvi. Jeho láska k nám jako jeho nevěstě si neklade podmínky: je zaručena jeho krví. Víme-li tedy, že nás nikdy neopustí, vede nás to k tomu, abychom jej poznávali dokonaleji. 

Co byste měli udělat?

Vraťme se k dvojici, kterou jsem vylíčil na začátku článku. Řekněme, že opravdu chtějí být poslušni Krista a vytvořit podmínky pro věrné, radostné manželství. Co bude jejich prvním krokem? A pokud jejich situace je popisem té vaší – co byste měli udělat? 

Za prvé – obrátit se ke Kristu.

Pohlavní styk před manželstvím je sice těžký hřích proti Bohu, není však neodpustitelný. Za naše hříchy zemřel Ježíš a prolil proto svou krev na kříži. 1. list Janův 1,9 nám připomíná, že jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Jste-li křesťané a žijete na hromádce, naleznete odpuštění na kříži. Pokud ještě křesťany nejste a neuvěřili jste v Ježíše jako Spasitele a Pána, odvraťte se od svých hříchů a přijměte spásu, kterou vám Kristus zdarma nabízí (Ef 2,8-9). List Římanům 10,9 praví: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ 

Za druhé – zavažte se k radikální poslušnosti.

Co poslušnost konkrétně znamená? Vzhledem k tomu, že pokání spočívá v odvrácení od hříchu, měli byste okamžitě učinit všechna opatření potřebná k ukončení vašeho „manželství na divoko“, i kdyby to na nějakou dobu znamenalo oběť. 

Je-li představou Vás obou manželství, je několik možností, jak pokročit dál. Například požádat vašeho pastora, aby vás co nejdříve prostým způsobem oddal, i když si třeba na později naplánujete formálnější obřad s rodinou a přáteli. Jinou možností je, že se jeden z obou prozatím – na dobu plánování zásnub a manželství – odstěhuje k rodině či přátelům.

Oba způsoby budou vyžadovat oběť a změnu vašich plánů. Tato oběť však vyjeví, nakolik se zavazujete k poslušnosti Kristu, a umožní vám a vašemu partnerovi začít znovu – s určitým obdobím zdrženlivosti, které může znamenat restart Vašich zvyklostí, takže vstoupíte do manželství se zdravějším pohledem na závazek a oddanost, na lásku a intimitu. 

V některých situacích bude možná poslušnost Kristu vyžadovat i jiná obtížná rozhodnutí. Chcete-li být poslušen/poslušna Ježíšova příkazu a kát se z pohlavního hříchu, avšak váš partner nevidí na volném soužití nic špatného, bude možná nezbytné jej láskyplně, avšak pevně konfrontovat, či dokonce vztah ukončit. Navzdory obtížnosti takového kroku stojí za to jej udělat. Vaše oddanost tomu, který za vás zemřel, musí být větší než krátkodobé, osobní touhy. 

Vězte, že nejste sami

Ano – vaše oddanost tomu, který za vás zemřel, musí být větší než krátkodobé, osobní touhy. 

Následujete-li v poslušnosti Ježíše, bude vás vést, zmocňovat a potěšovat. A nejen to: patříte do nové sborové rodiny, která vám může poskytnout lásku a podporu. Nebojte se o ně během této doby opírat. Sbor, který opravdově slouží Bohu, bude při vašem rozhodnutí poslouchat Krista s vámi, ať je to bude stát cokoli. 

Možná dnešní kultura považuje volné předmanželské soužití za normu. Jakákoli jiná praxe se třeba jeví jako podivínská a staromódní. A přesto Ježíšova cesta představuje kulturu – která ovšem stojí proti té mainstreamové. Odolnost proti lákadlu soužití na hromádce se rodí z lásky a důvěryplného vztahu k Bohu, který vás stvořil se záměrem, abyste usilovali o to, co je lepší: o opravdovou manželskou intimitu vybudovanou na základě závazku a smlouvy.

[Závěrečná poznámka překladatelky: je třeba usilovat, aby v obecném povědomí opět přišla ke cti starobylá instituce zásnub jako normativního předstupně manželství. Unáhlený vstup do manželství na základě náhlé zamilovanosti nebo z jiných, často podvědomých podnětů (snaha osamostatnit se aj.) může totiž vést k neméně škodlivým důsledkům než hříšný předmanželský vztah. Aby muž a žena věděli, zda se opravdu k sobě hodí, a pokud ano, zda mají na to, aby partnerovi byli za všech okolností celoživotní oporou s nezbytnými průvodními obětmi, je nutno, aby se před uzavřením manželství dobře poznali – ne ovšem tělesně, zato však duševně, duchovně i prakticky. A toho nedosáhnou nejen tělesným soužitím, ale ani pouhým nezávazným „chozením“, společnou návštěvou koncertů apod., nýbrž nejlépe prací a službou. Měli by mít dost dlouhou a klidnou dobu například na to, aby jako snoubenci pomáhali obojím rodičům (což jim umožní dobře se poznat s rodiči toho druhého a navázat s nimi dostatečně pevný vztah, který zabrání budoucím kontroverzím), případně dalším příbuzným nebo lidem starým, nemocným, osamělým aj., angažovali se v církvi (krátkodobé misijní výjezdy, stavby a opravy modliteben, služba na letních táborech aj.), věnovali se dětem v ústavech nebo také třeba – zvláště vystudovali-li podobný obor – aby pracovali společně na některém důležitém projektu atd. Splní to dvojí účel: jednak se při tom navzájem dobře poznají se svými různými plusy a minusy a společná služba je naučí vycházet si vstříc, jednak místo zakřivenosti do sebe a svého vzájemného vztahu uvidí velký celkový obraz a obecné potřeby, což buď dodá jejich budoucímu manželství neocenitelný podpůrný a významový rozměr, nebo je to v případě, že takto včas poznají, že se pro společné manželství (případně pro manželství vůbec) nehodí, obohatí pro další plodný a radostný život buď jako „single“, nebo v manželství s vhodnějším partnerem, čemuž by ovšem rovněž měla předcházet doba zásnub. Příkladem krásného a do budoucna prospěšného využití doby zásnub (byť v tomto případě probíhaly především či jen na dálku – korespondencí a modlitbami) byl snoubenecký vztah a vzájemná práce na sobě mezi německým luterským teologem Johannem Christophem Blumhardtem (1805-1880) a jeho nevěstou. Kvalitně to podezdilo nejen jejich vzájemný vztah, nýbrž i významnou budoucí práci na sboru, která si krom běžné služby Slovem a pastorace vyžádala i velice náročnou službu vymítání démonů a vysvobozování. Jistě i díky oboustranně zodpovědně využité době zásnub mohlo být jejich manželství požehnáno též mnoha dětmi, které se rovněž vydaly cestou služby.] 

Autor: Daniel Darling je ředitelem Zemského střediska pro kulturní angažovanost při Jihozápadním baptistickém teologickém semináři v USA. Pravidelně píše pro World a přispívá do USA Today. Je autorem několika knih, např. The Chatacters of Christmas (Vánoční postavy), The Dignity Revolution (Revoluce důstojnosti) a publikace A Way With Words, která se zabývá biblickým přístupem k sociálním sítím. S manželkou Angelou mají čtyři děti. Sledovat jej lze na síti X a na jeho webu.

Překlad Ivana Kultová

Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 30. prosince 2024 Foto: Pixabay