Josef Ptáček je římskokatolický kněz a v současnosti má na starosti aktivity v nedávné době dokončeném komunitním centru Krista Spasitele na Barrandově.
Je to něco přes rok, co byl na Barrandově dostavěn a otevřen kostel Krista Spasitele s komunitním centrem. Jak byste hodnotil tento rok? Překvapilo Vás něco, co jste nečekal?
Pro naši farnost je to skutečně nový začátek. Nové možnosti dávají vznikat novým nápadům a aktivitám, přicházejí noví lidé. Kostel s komunitním centrem se stavěl proto, že zlíchovský kostelík a fara už dávno nedostačovaly potřebám farnosti, pod kterou spadá celé sídliště Barrandov. A po roce od otevření můžeme konstatovat, že už je nám zase těsno. Kostel je velký dost, ale komunitní centrum se sálem, klubovnami a několika dalšími místnostmi je využito na maximum – a bylo by obsazené, i kdyby bylo dvakrát větší. Tohle mě opravdu překvapilo – velký zájem hned od počátku. Stále mě překvapuje dobrota a štědrost lidí, kteří v tom jsou s námi, i velkorysost těch, kteří hledí z větší dálky, přátelsky a s úctou. Všem bych chtěl poděkovat, že se samotná stavba i první rok provozu obešly bez velkých hádek a rozkolů. Je to opravdu mimořádné, vidím v tom Boží milost.
SOUVISEjÍCÍ – Josef Ptáček: Chceme vytvořit prostor, kde lidé mohou zakusit blízkost Pána Ježíše
Církve hlavně ve větších městech musí zápasit o lidi, kteří mají velké možnosti aktivit v porovnání s minulostí. Jsou komunitní centra schopna poskytnout takový program, aby mu lidé dali přednost před ostatními nabídkami a mohli tak být osloveni evangeliem?
Především bych chtěl zdůraznit, že o nikoho nezápasíme ve smyslu konkurenčního boje. Samozřejmě že zápasíme o spásu každého člověka, ale to je boj v rovině duchovní – určitě ne formou vymýšlení přitažlivých evangelizačních programů. Zvolili jsme přesně opačnou strategii. Nečekáme, že budou lidi chodit na akce, které pro ně vymyslíme, ale dáváme prostor tomu, co lidé skutečně chtějí dělat (pokud je to slučitelné s křesťanskými morálními hodnotami), a necháme promlouvat samotné prostředí, stavbu kostela, čestné a vstřícné jednání. Mohli bychom to nazvat „soft-apoštolátem“. Myslím si, že nevěřící oslovíme především tím, když jim ukážeme přátelskou tvář církve. Na Barrandově máme skromný cíl – zbořit předsudky o církvi jako o nějaké partičce podivínů, do které nemá nikdo nezasvěcený přístup.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
VašeKomunitní centrum nabízí několik aktivit, můžete jmenovat některé z nich?
To, co se děje v KC, musíme rozdělit přinejmenším do dvou skupin. Jednak tu probíhají farní aktivity: výuka náboženství, přípravy na přijetí svátostí, setkávání různých společenství, nedělní farní káva; a v tomto roce přidáme další – filmový klub, přednášky významných osobností, otevření farní knihovny… Druhou skupinou jsou pravidelné aktivity a jednorázové akce v nájmu. Sem spadají koncerty, nejrůznější cvičení a tanec, domácí škola, angličtina. Ale také velmi oblíbená kavárna Kristian, přiléhající ke kostelu. Máme kolem padesáti aktivních spolupracovníků, kteří pomáhají organizovat dění v KC. Největší práce je udržet to všechno pohromadě, bez napětí a kolapsů.
O které aktivity je největší zájem?
Největší zájem je bezpochyby o tanec. Předpokládám, že tanec (především pro ženy) není jen hudba a pohyb, ale také krása, ladnost, řád – a v tom vidím základní „evangelizační potenciál“ těchto aktivit. Když si navíc po cestě do sálu všimnou zajímavého titulu ve farní knihovně nebo se setkají s úsměvem naší paní ředitelky, katechetky či někoho dalšího z farního týmu, považuji to už za velký evangelizační počin.
Jednou měsíčně se ve vašem společenství koná bohoslužba za doprovodu kytary, basy a kláves. Je určená hlavně pro mladé lidi?
Měli bychom si uvědomit, že dnešní mladší senioři už vyrůstali na rockové a beatové muzice, křesťany nevyjímaje, takže tento styl je jim často bližší než vážná hudba. Neviděl bych to tedy jako otázku generace, ale vkusu a především kvality. Často se diskutuje o tom, jestli tento žánr patří do kostela a kde jsou hranice jeho použití při bohoslužbě. Na to nejsem odborník, ale věřím, že mladí, kteří se do tohoto projektu pouštějí, to budou dělat k větší chvále Boží a k povznesení lidského ducha.
Jsme na začátku roku 2022. Už dva roky celý svět zápasí s covidem. Máte nějaký vzkaz pro křesťany v této souvislosti?
Chtěl bych především připomenout vzkaz Boží: „Nebojte se!“ V Bibli je toto povzbuzení obsaženo 365krát, jako by Bůh říkal – ani jeden den v roce se nebojte! A Ježíš to upřesňuje: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ (Mt 10,28) My to ale děláme přesně naopak: tolik se bojíme o své tělo, že neváháme vnést peklo rozdělení do našich společenství a rodin. Názory na očkování, na nošení respirátorů, na shromažďování a povinné odstupy rozdělují i ty nejbližší a zahání je do vnitřní izolace, která je horší než karanténa. Možná se nebojíme jen o tělo, ale i o svoji svobodu. A právě tenhle strach nás zotročuje nejvíc, protože skutečnou svobodu nám nikdo vzít nemůže. Myslím, že je důležité, aby si nejen křesťané, ale všichni lidé zachovali v této situaci chladnou hlavu a správné pořadí hodnot.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Josef Ptáček Datum: 8. února 2022 Foto: Josef Ptáček