Slovenská charismatická církev KS Milost čelí kritice ze strany několika mainstreamových médii a je obviňována ze sklonů k sektářství. Společenství se sídlem v Banské Bystrici se už několik let snaží o registraci na ministerstvu kultury. Požadovanou hranici 50 tisíc členů by však nedokázalo překonat několik už zaregistrovaných denominací jako jsou baptisté či apoštolská církev.
Redaktorka deníku SME Zuzana Kovačič Hanzelová ve svém článku uvádí zkušenost novináře z konzervativního deníku Standard, který se zúčastnil bohoslužby společenství Milost.
„Podle jeho slov se kazatel modlil „Aleluja kérabada salarabadia sandalarabada san“. A zatímco na Slovensku se těmto výkřikům v jazycích smáli, za letničními a charismatickými společenstvími se skrývají mnohem nebezpečnější praktiky.“
SOUVISEJÍCÍ – Syn Raviho Zachariase je stále přesvědčen, že jeho otec je nevinný
Banskobystrický sbor založil bývalý reprezentant Československa v džudu Jaroslav Kříž. Církev si v průběhu let vytvořila úzké vztahy s maďarským charismatickým sborem HÍT Sándora Németha. Členové KS Milost pravidelně navštěvovali nedělní bohoslužby v Budapešti a překládali do slovenštiny kázání maďarského charismatického kazatele.
Hanzelová ve svém článku dále píše, že slovenské soudy odmítly žádost KS Milost o registraci. Senát tří soudců ve svém stanovisku uvedl, že společenství má sklony k autoritářskému vůdcovství, uzavřenosti a fanatismu.
„Soudci také na základě rozsáhlých znaleckých důkazů dospěli k závěru, že Milost jednoznačně vykazuje znaky a praktiky destruktivních náboženských skupin a že se toto společenství vyznačuje náboženským radikalismem a podněcuje náboženskou nesnášenlivost,“ tvrdí ve svém článku Hanzelová.
Redaktorka popisuje případ otce, který na společenství podal trestní oznámení kvůli manipulativnímu jednání vůči jeho synovi. Ten prý se dostal pod takový vliv církve, že ztratil schopnost vlastního rozhodování.
Obrana KS Milost
Křesťanské společenství Milost na svých webových stránkách zveřejnilo stanovisko k medializovaným informacím.
„Jako každý bulvární článek, i ty, které nyní prezentují naše společenství, jsou samozřejmě přehnané, nadsazené a vyvozují nesprávné závěry. Jsme také přesvědčeni, že závěry ministerstva kultury se nezakládají na pravdě, a proto využijeme všech zákonných možností, abychom svá základní práva a svobody hájili před příslušnými institucemi,“ uvádí se v prohlášení církve.
Milost dále tvrdí, že si není vědomá toho, že by šířila nesnášenlivost nebo nějakou formu radikalismu a odvolává se na svobodu slova a náboženskou svobodu. Společenství dále poukazuje, že církve s obdobnou teologii a náboženskými praktikami jsou po celém světě a jsou přínosem pro společnost včetně okolních zemí jako jsou Maďarsko, Česká republika či Rakousko.
„To, že jsou na Slovensku porušována naše lidská práva a svobody, je pro nás zarážející a nepochopitelné. Naše úřady a jejich představitelé by potřebovali více vyspělosti a erudice, pokud se chceme v oblasti náboženské svobody zařadit mezi vyspělé a uvědomělé země EU. My však i nadále s radostí sloužíme Bohu a lidem kolem nás a každému čtenáři přejeme hodně požehnání a zdraví,“ uvádí KS Milost.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 9. května 2023 Foto: screenshot YouTube – Jaroslav Kříž
5 Komentáře
Arnošt Kobylka
Znaky sekty mají a měli v historii mnohá společenství a církve, protože jsme lidi a snadno se prosadí touha něco vyřešit vlastní silou. Na druhou stranu, církve mají svojí morálku a etiku odlišnou od státu, proto jsou církve a v důsledku toho i svoje vlastní pravidla, řády a požadavky na členy.
Pro křesťanské skupiny je imho důležité, aby jejich vůdcové aktivně pracovali proti vlastnímu sektářství, proti vlastní výlučnosti (zde si mohou některé církve a sáhnout do svědomí), aby uznávali, že i jiné církve mají Boží zjevení a lidí v nich mohou dojít spásy. A to především tak, že budou žehnat odcházejícím členům, nepomlouvat je a nevarovat před přestupy do jiných zdravých společenství (které by měly zahrnovat relevantní církve podobné spirituality).
Musí existovat způsob kontroly a vykazatelnosti vedoucích, ti musí být reálně napomínaní a odvolatelní v případě hříchu a jiných pádů. To musí být jednak reálná praxe a jednak jasný proces, jak toho dosáhnout.
Také musí být vedení transparentní z hlediska financí. K tomu patří laická kontrola účetnictví, majetku a legitimity nakládání, obecné právo členů nahlížet do dokladů sboru/církve a vznášet veřejně náměty a připomínky k hospodaření na častém a opakujícícm se fóru – třeba výročním shormáždění, ale lépe častěji. (Aniž budou ostrakizováni.)
Zároveň musí být transparentní učení, vztahy k učitelům a exegetům a při změnách učení by toto mělo být zdůrazněno nahlas.
A nakonec platí Pavlův požadavek, že vedoucí církve mají mít dobré svědectví i vně církve. To neznamená, že nebudou pomluvy, ale měla by být slyšet i chvála.
Takže jsme skoro všichni evangelikálové trochu sektou, že jo. Nikdo není spravedlivý, ani jeden. A každý má co opravovat.
Konkrétně k článku:
Článek na stránkách KS MIlost je sice velmi obecně vysvětlující, ale neodkazuje na původní text (trochu jako anticharta?). Už to je zvláštní. Kritické články v novinách, které jsem nalezl mi o věci ozřejmili daleko více: Například článek z internetových novin Štandart https://standard.sk/194014/nepochopeni-krestania-ci-skodliva-sekta-co-je-problem-spolocenstva-milost/ .
Je určitě dobře, že se KS Milost snaží zaregistrovat a dosáhnout náboženské svobody i pro sebe. Hranice desítek tisíc členů je špatná v registraci i u nás (vyšší stupeň), natožpak na zaregistrování církve na Slovensku.
Nicméně zamítnutí krajskými soudy (i když po dvojitém vrácení od Nejvyššího správního soudu pro doplnění) na základě posudku a revizního posudku religionistů není bulvár. Co bych považoval za klíčové by bylo, aby z posudku plynulo, co je třeba změnit, nejen, co je špatně. Protože církev má obecně mít právo na registraci, pokud odstraní závadné věci.
Navíc je zde možnost pokračovat k ÚS SR a k ESLP. Probléma le vždy bude s těmi posudky. Proto bych doporučoval mít pro příští pokus o registraci více pozitivních posudků od relevantních religionistických pracovišť.
Osobní douška: Při návštěvě Némethova společenství v Budapešti jsem opravdu zažil hluboké znechucení. Jako hosté jsme byli „vyloučení“ na speciální tribunu, připadalo mi že proto, abchom nenarušovali duchovní fluidum třeba nesouhlasným pokyvováním hlavou. Byl jsem znechucen jak z nekonečných kázání a předkázání s tlakem na sbírku, tak ze snahy vtlačit do lidí pozitivní myšlení víry. (BTW, víra má růst z poznávání Božího slova skrze Ducha a odklízení hříšných překážek v pokání, nikoli z vlastní síly, že.) Další část kázání, co si pamatuji, byla sektářsko-politicko-moralistická, poukazující na pád jednoho služebníka v USA. K osobnímu budování – skoro nic. Ale zdůraznění v jak hrozném světě žijeme a jak za touto hrůzou běží světové konspirace. Nekonečné chvály. Část vypadala jako spartakiáda, kde jediný starší člen nedokázal udržet rytmus s ostatními a chudák se kýval v protifázi jednotného pohybu ostatních v ohromném sále. Blízkost Németha k postojům státostrany Fidesz na jeho webu už byla jen tečka.
Druhý týden jsem vzal zavděk malým mezinárodním sborem
Petr Adamec
Nesnášenlivá sektářská charizmatická (i necharizmatická) společenství chápu a chápu i jejich slabiny a problémy. Na druhou stranu, Slovensko je dost jiná země. Věci, které by v Česku byly absurdní a nepředstavitelné, zde normální jsou. Včetně dost velké nesnášenlivosti velkých církví k těm charizmatickým. Umíte si v česku představit, že by farář byl vyhozen ze služby, protože navštívil v Praze letní chatrizmatickou konferenci? Takže chápu i pocit nespravedlnosti z jejich strany.
Karel Dvořák
Kus pravdy je na obou stranách. KS Milosť zřejmě určité sektářské znaky má (důraz na autoritu vedoucího, pocit výlučnosti, teologická specifika), na druhou stranu se opravdu potýkají se zvýšenou nechutí ze strany médií i ze strany „tradičních“ církví (jejichž religionističtí experti často soudům dodávají zmíněné posudky). Nejspíš je to do značné míry dáno i osobními vztahy mezi vedoucími (resp. jejich absencí) a různými neodpuštěnými chybami z minulosti – a je problém obou stran, že to mezi sebou dodnes nemají vyřešené.
Myslím, že strategie, kterou KS Milost volí („děláme všechno správně a ostatní nám křivdí“), je z izolace nevyvede.
Jiří Muler
KS Milost rozvíjí teologii Kennetha Hagina a Dereka Prince. Není divu, že důslednou praxí jejich démonologie budí neblahou pozornost.
Na druhou stranu římskokatolické Slovensko nedovolí registraci církve, která není ekumenická, rozuměj prokatolická. Tím se liší od CKS v ČR.
Arnošt Kobylka
Tady je asi na místě se ohradit.
Jsem jen obyčejný člen CKS v ČR, ale CKS především není členem Ekumenické rady církví, pouze pozorovatel (jde o účast na některých akcích a přístup do veřejnoprávních médií). Míra prokatoloičnosti je věc jednotlivých společenství, protože, co vím CKS jsou do té míry kongregační, že pokud někdo nedělá úplnou „vostudu“, nebo není úplně mimo, tak je uvnitř CKS akceptovatelný a ústředí ani nemá moc páky na jednotlivé sbory.
Jasně, jsou pastorálky jakožto koordinační a vyučovací setkání a také nahrazující pravomoci synodu v obvyklých denominacích, ale jsou taky sbory a pastoři, co tam prostě moc nejezdí.
Takže tvrdit, že je něco postojem CKS je poměrně mimo mísu. Lze tvrdit, co vyznává třeba KS Praha (a tam zase jde o spoustu vedoucích, kteří se dost liší), nebo co se píše na webu sboru KS Horní Kotěhůlky… Ale že by jako celek CKS byla „nějaká“ je dost nesmysl.