Muž plný bolesti – zastupující

Izajáš 53:4-5 … Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.

Vypráví se příběh o třídě plné žáků, kde všichni šíleně zlobili. Nakonec dal učitel všem za trest, aby přepsali (krasopisně!) celou učebnici. Bylo to tvrdé potrestání. Odpovídalo ale tomu, jak špatně se ti žáci chovali. Stalo se ovšem něco velmi zvláštního.

Právě když učitel oznamoval žákům jejich trest, vešel dovnitř žák z jiné třídy. Byl to velmi šikovný žák a bezva kluk. Jenže přihodilo se, co nikdo ve třídě nečekal. Ten cizí žák se nabídl, že celý ten trest, všechno to přepisování, vezme na sebe. Že ho udělá za všechny.

SOUVISEJÍCÍMuž plný bolesti – nenáviděný

Někteří žáci ze třídy to jen tak ledabyle přešli a mysleli si, jaký je to blázen. Ale jiní se o toho cizího kluka začali zajímat víc a stali se z nich nejlepší a nerozluční přátelé. A věřte nebo ne, i ve škole jim to potom začalo jít lépe. Jo a málem bych zapomněl: ten cizí žák, co vzal trest všech na sebe, byl synem toho učitele.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Přítel věrný

I my máme takového přítele. Takového „cizího žáka“, který vzal „naše průšvihy“ na sebe. Zastoupil nás. Trest podstoupil za nás. A my mu teď můžeme poděkovat. A můžeme ho také víc poznávat. Tím věrným přítelem je Ježíš, náš Spasitel.

Už možná lépe chápeme, proč se Izajáš, předtím než pronesl to úžasné proroctví o Spasiteli, ptá: „Kdo uvěří naší zprávě?“ Ta zpráva zní vskutku neuvěřitelně. Ten Bohem poslaný, nenápadně vyhlížejícínenáviděný člověk, před kterým si lidé zakryli tvář, bude jejich Spasitel! On, jako náš Zástupce, přijde namísto nás trpět trest za naše hříchy.

Izajáš říká (a mluví tu o nás i o sobě): „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“

Odnesl to krutě

Všimněte si dvou skutečností, o kterých Izajáš mluví a které z jeho textu až nápadně vystupují. První je hrůza, která toho „vyvoleného“ čekala. Slovesa jako raněn, ubit, pokořen, proklán a zmučen nahánějí husí kůži, jen když je slyšíme. Barvitě vystihují, co Ježíš později zažil před a během svého ukřižování. Již dříve čelil pohrdání a posměchu; teď se k tomu přidalo týrání, bičování, probodnutí rukou hřeby a nakonec propíchnutí boku. Ale ze všeho nejhorší bylo, že Ho na kříži opustil i Bůh, Jeho i náš Otec. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“, volal Ježíš, když místo nás zažíval hotové peklo. Přepisování učebnice je oproti tomu dětská sranda. Nejsme schopni ani nahlédnout do hloubky Jeho utrpení. Díky Němu ani nemusíme.

Odnesl to za nás

Ježíš byl opravdu „ubit od Boha“. Nikoli však proto, jak bychom se lehce domnívali, že on sám něco spáchal, zač měl být trestán. Právě to je ta druhá věc, kterou Izajáš tak důrazně vyzdvihuje: zastoupení. Několikrát opakuje: Byly to naše nemoci, naše bolesti, naše nevěrnost, naše nepravost. Ano, Ježíš umíral zavržen a proklán za naše hříchy, namísto nás. Jak to popisuje jeden básník: „Naše hříchy byly jako ostny trnové koruny na Jeho hlavě, jako hřeby v Jeho rukou a nohou, jako oštěp zabodnutý v Jeho boku.“ A apoštol Pavel to vyjadřuje ještě kontrastněji: „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám (Bůh) ztotožnil s hříchem, abychom v Něm dosáhli Boží spravedlnosti.“ (2. Korintským 5:21)

Odnesl to, aby…

Ano, „abychom dosáhli Boží spravedlnosti“, která je pro nás jinak nedosažitelná – tak Pavel popisuje účel a smysl Ježíšovy oběti. Ale už i Izajáš o tom samém mluvil ve svém proroctví: Jeho je trestání, náš je pokoj! Jeho jsou jizvy, naše je uzdravení! Ježíš byl ochoten podstoupit to všechno, protože toužil po tom, abychom místo trestání zažívali pokoj v Něm; abychom namísto věčného pláče nad svými jizvami nalezli v Něm své uzdravení; abychom nežili už sami sobě, ale tomu, kdo za nás zemřel i vstal; abychom odložili starý život plný hříchu a žili ten nový, který nám On každý den nabízí a připravuje.

A co Ty?

Co tedy? Věříte, že jste Ježíšem uzdraveni? Přátelíte se s Ním? Poznáváte, jaký je? On z lásky trpěl za vás víc než kdo jiný. On vám dá mnohem víc než kdo jiný. Svěřte se Mu do péče a budete ukazovat světu, co to znamená, že Ježíš je jeho i vaším Spasitelem. Amen.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 3. října 2021 Foto: Pixabay – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,,,,

6 Komentáře

  1. Karel Krejčí

    Jestliže konkrétní slova Izaiáše i obsahu tohoto komentáře necháme v sobě proniknout až do našeho středu, do samého srdce, pak si uvědomíme, do jakého světa nám dal Ježíš onu drahocennou „vstupenku“. Pak se ale stejně tak musíme divit, za co a proč vlastně vedeme tyto současné, světské zápasy? Proč se i křesťané stávají jejich účastníky?

    Odpověď
  2. Olga Nedbalová

    Děkuji za krásný komentář. Ano, Ježíš nás opravdu miluje více než kdo jiný. A my ani někdy nevíme, co mu za to dát. Zlato, drahé kameny, myrthu…..Ale Ježíši stačí, když alespoň kousek lásky, kterou nám dal, předáme dál.

    Odpověď
  3. Je to hezky napsáno a moc děkuji. Ano na kříži Ježíše opustil Otec kvůli tomu, aby věřící mohli dojít odpuštění u Otce, potrestal namísto nás svého nevinného Syna. Jeho jizvami jsme uzdraveni.

    Jen mi ani při opakovaném čtení článku není z textu jasné, co konkrétně podle pana Krákory má být to naše uzdravení. Mělo by to tam přece být.

    Naše uzdravení v první řadě souvisí s odpuštěním všech našich hříchů od Boha Otce. Bůh Otec nás vidí jako nevinné, přenesl na nás nespravedlivé věřící křesťany spravedlnost svého Syna! Nemusíme už díky utrpení Krista navěky nést důsledky našich hříchů. Bůh Otec proti nám nic nemá, nepočítá nám naše hříchy. Nejsou potřeba ani další lidské přímé či zástupné obřady, sloužící k odpuštění hříchů, vše bylo věřícím odpuštěno už na kříži. Źd 10,14: „Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje..“ Děkujeme ti, Pane Ježíši Kriste.

    Odpověď
    • Není hřích jako hřích. Kdybychom někomu ublížili, tak sice důsledky našeho hříchu neneseme, ale nese je, bohužel, on.

      Odpověď
  4. Podle mého názoru je uzdravení zahojením našich zranění na duši. Zranění, která jsme utrpěli od jiných lidí, ať už nám ublížili záměrně nebo nechtěně. Mohli nám je způsobit i rodiče, učitelé, nejlepší přátelé i nepřátelé.
    Ježíš je schopen nás uzdravit a on to dělá. Může naše rány zahojit, i když ony úplně nezmizí. Může je dokonce proměnit v pramen požehnání pro jiné lidi. Naučí nás víc chápat druhé, být vnímaví k cizí bolesti.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář