Dnes začnu neobvykle, a to od sebe. Proč píšu a zveřejňuji své články na různých platformách a časopisech? Nepíšu je rozhodně proto, že bych chtěl demonstrovat „tu svou“ pravdu, ale proto, abych obhájil Tu Velkou Pravdu – kterou je Evangelium – ve světle a nahlížení dnešní prapodivné doby. Také mi bylo několikrát vyčítáno, že nepíšu teologicky správně. Znova uvedu na pravou míru: nesmírně si vážím bratrů a sester písmáků, kteří milují Boží slovo a jeho výklad chtějí přinášet lidem co nejpřesněji. Rád je čtu. Díky Pánu za ně! Nemám však – a nikdy jsem neměl – ambice psát teologické disputace či apologetická pojednání. Od Boha jsem tento úkol zkrátka nepřijal. Co mi Pán položil na srdce, a co je mým cílem, jsou spíše obyčejné úvahy, zamyšlení často až fejetonovitého rázu, kterými chci tu pochválit, tu vyprovokovat diskusi v éteru s cílem poukázat na nějaký jev v kontextu doby a Písma. Často používám vlastní zkušenosti z mé opravdu pestré minulosti anebo si vypůjčím slova některého křesťanského myslitele, jehož si vážím.
Před nedávnem mi vyšel článek reagující na rozhodnutí pražských Pirátů zakázat náboženskou reklamu v pražské MHD. Celý článek si můžete přečíst zde. Tady se mi diskusi rozpoutat podařilo. Potěšilo mě, že většina vedoucích a pastorů má na věc podobný názor jako já, kdy také považují rozhodnutí Pirátů za pošlapání euro-atlantických hodnot, popření našich křesťanských kořenů, které sahají až do 9. století a mnohé další konsekvence.
SOUVISEJÍCÍ – Zákaz náboženství!
Rád bych zde rozebral reakci jedné věřící čtenářky, která mi napsala, že nerozumí mému pobouření. Dle jejich slov Bůh Všehomíra přeci nepotřebuje reklamu, a proto i ona se zákazem náboženské reklamy souhlasí. Dále píše, že takovou reklamu jistě dělá jen církev, která má nouzi o členy a neumí si je získat klasickými postupy – tj. pěstováním dobrých vztahů, evangelizací atp.
Skoro bych řekl, že čtenářka má pravdu. Ale jen „skoro“. Žijeme v době, kdy populace na planetě roste tak rychle, že měřeno chápáním lidského rozumu konvenčním způsobem je tento nárůst doslova nepředstavitelný. Na přelomu tisíciletí bylo na planetě 6 miliard lidí. Dnes to je 8 miliard. Aktivních křesťanů je bezesporu také mnoho, ale i bez vyšší matematiky nám dojde, že abychom splnili Velké poslání a zvěstovali Evangelium všemu stvoření, bez technologií to nezvládneme. Řeknu to jinak: není v silách současných evangelistů a misionářů sdělit dobrou zprávu osobně – tedy klasickou ústní metodou všem nevěřícím lidem, i kdyby se snažili sebevíc. Navíc jsou zde bariéry politické (třebas misie v arabských zemích je masově prakticky nemožná.)
Věřím, že Bůh je autorem a vynálezcem všeho dobrého a užitečného. Od lžíce po hudbu. Ta se téměř 2.000 let komponovala pro církevní účely a k oslavě Boha. A bylo to nádherné. Až posledních zhruba 200 let nastal odklon a vznikla hudba sekulární, tedy pop-music, která však stojí v mnohém na tisíciletých křesťanských hudebních zkušenostech. A naopak – současný worship (chvály) těží často z blues a jazzu. Noty a tóny však patří Hospodinu. Jako veškerá krása.
Analogii vidíme v počítačových technologiích, internetu a titánském rozmachu sociálních sítí.
SOUVISEJÍCÍ – Evangelizace dnes
Za boomem internetu stojí pornografický průmysl – to je známý fakt. Na druhou stranu slouží internet jako téměř výlučný zdroj k evangelizaci v Íránu (viz minulá čísla Života víry,) kdy se skrze tuto on-line službu obrací desetitisíce muslimů ke Kristu.
Věřím, že máme vyrvat Božímu nepříteli vše, co si uzurpoval pro páchání zla (viz Gen 50:20). A proto internet a sociální sítě mají sloužit k budování Božího království. (Mnozí si jistě vzpomenou, jakým požehnáním byl Zoom a YouTube během covidové pandemie, kdy nebylo možné jít na Bohoslužbu.) A přiznejme si: když si pustíme ze záznamu i 10 let staré požehnané chvály na YouTube, přijmeme požehnání i u nás v obýváku, je-li naše srdce správně nastaveno.
Teď jsem se oklikou dostal k reakci na názor oné čtenářky, že Bůh reklamu nepotřebuje. Má pravdu – nepotřebuje! Každý, kdo chce, může Boha poznat, jen když se rozhlédne kolem sebe na krásy přírody a složitosti vesmíru (Ř 1,19-20). Reklamu potřebujeme my pro šíření Božího království! Jsme totiž „údy těla Kristova“. Ano, všemocný Bůh na Zemi koná skrze tvoje a moje ruce a rozhodnutí. Ježíš nás poslal činit učedníky ze všech národů. – a přitom máme činit také jeho skutky. A i on nechal při kázání zástupům odrazit loďku od břehu, aby měl lepší akustiku, tedy mohl oslovit více lidí najednou. Potřebujeme dělat totéž – zvětšovat dosah své služby. Bez reklamy, technologií a sofistikované strategie je to nyní nemožný úkol vzhledem k oněm 8 miliardám pozemšťanů. Namítnete, že Bůh si může povolat k službě kamení, jak říká Pán Ježíš v Evangeliu. Jistě, že může. To by však znamenalo fatální selháni církve, nemyslíte? Využijme proto čas milosti, dokud tu je a šiřme Dobrou zprávu o zmrtvýchvstalém Ježíši všude možně, „vhod či nevhod“, tedy i na tramvajích, autobusech, na internetu, Facebooku, Instagramu a vůbec všude, kam se svět dívá! Pišme knihy, malujme obrazy, produkujme baletní představení o marnotratném synovi (letos už i v ČR – zde) a mnoho dalších Bohulibých počinů.
A jak se o těchto věcech lidé dozví? Inu, jak jinak než prostřednictvím reklamy?!
Autor: Ondřej (Andy) Janeta Datum: 4. března 2025 Foto: archiv autora
Autor je koordinátor dobrovolníků pro Dobrovolnické centrum ADRA Liberec, administrátor iniciativy Národní probuzení a konzultant IT pro křesťanskou nadaci F-nadace. Je členem sboru My Father’s House Turnov, kde působí jako pastorační a misijní pracovník.
Tyto úvahy nejsou vyjádřením stanovisek zmíněných institucí.
Další informace o autorovi zde.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
7 Komentáře
Jaroslav Rada
Je opravdu jen málo takových lidí v církvi jako Andy, kteří mají na srdci starost, aby více lidí bylo spaseno? Nebo se snad mýlím? V sobotu v Open Church Praha zaznělo, že církve jsou plné lidí, jejichž nejdůležitější věcí v životě, je jejich vlastní život a neustále od Boha něco žádají pro sebe. Takoví křesťané vlastně nepochopili evangelium. Kdo nemá v srdci bolest za ztracené, tomu něco podstatného chybí z Krista. Osobní svědectví je fajn, ale tím se to neuběhá. Evangelium by mělo být věcí veřejnou a ne jen na šuškandu tak, aby o tom v parlamentě nic nevěděli. Nic proti pokusům umírněně demokratizovat zvěst evangelia, ale myslím, že by bylo lepší evangeliem skandalizovat demokracii. To, že pomalovaná tramvaj tím beranidlem vepředu ďobla do pražského magistrátu považuji za úspěch. Měli by to ale řešit také v parlamentě. Pořád ještě nás nebičujou, jako apoštoly hned po letnicích za stejnou věc.
Ondra Kameník
Bojím se, že odpověď je složitější a že se nedá jednoduše vyřešit tím, že si Ježíš taky nechal odpíchnout loďku pro zlepšení akustiky.
Já osobně se za reklamy “na Ježíše” stydím. Určitě věřím, že máme využívat všech dostupných technologií, ale moje stydění souvisí s tím, jak čtu dnešní kulturu. Naprostá většina lidí přemýšlí o náboženství, víře, nebo konkrétně o křesťanství jako o výsostně intimní záležitosti. Bytostně nesouhlasím, ale je to tak. Tento problém nevyřeším tím, že ho budu ignorovat. V tomto kontextu je jednostranná komunikace například billboardem v lepším případě zbytečná, v horším případě to lidi zbytečně odrazuje. Jak asi působí na lidi to, když první věc, co se o nás křesťanech dozví, je, že nám nevěřící nestojí ani za zamyšlení, jak s nimi komunikovat? Jestli někdo z nich po nějaké interakci s námi touží, tak to musí být interakce obousměrná.
Tomáš Coufal
Ondřej Kameník: Hluboce souhlasím. Díky.
Tomáš Coufal
… a zároveň si myslím, že Andy má taky kus pravdy. Lidé jsou různí a Bůh si může použít ledacos. Jsem pro hlásání evangelia všemi možnými prostředky. Jen bych doporučoval pečlivěji přemýšlet, co je pro nevěřící srozumitelné a stravitelné. Hlásání evangelia swahilsky (byť hlasitě) – to je metafora, prosím! – asi v Česku nepřinese mnoho ovoce (byť bych si ze srdce přál, abych se v této věci mýlil).
Petr Kartouz
Nerad bych se kohokoliv dotknul, ale ten dlouhovlasý vousatý a rozmazaný kluk na tom plakátu, co má na obličeji ty červený skvrny, mi přijde jako někdejší reklama na krém proti oparu. Vyráběla jej Lachema Brno (dnes TEVA) a jmenoval se Herpesin krém. Prodává se dodnes.
Ondra Kameník
Já jsem osobně trochu alergický na argument, že “Bůh si může použít ledacos”. Tohle většinou ukončuje jakoukoliv diskusi, hledání a zbavuje nás odpovědnosti. Křesťanství je právě o vykoupení odpovědnosti prvního Adama druhým Adamem a o našem společném hledání, jak v tomto světě máme tento nový život žít.
Eva Hájková
Já mám také jednu poznámku k tomu, že „Bůh si může použít leccos“. Ne že bych tomu nevěřila, že Bůh může leccos, ale čistě z jazykového hlediska: Jak křesťané vůbec došli k tomuto tvaru slovesa? Myslím „použít si“. Najděte mi prosím v nějakém slovníku českého jazyka, že sloveso „použít“ má i zvratnou formu – „použít si“! Popřípadě že sloveso „použít“, „používat“ se pojí se třetím pádem – použít komu čemu, tedy sobě, si? Možná se mýlím, když spoléhám jen na svůj jazykový cit.
Když jsem začala s úpravou textů pro KD, důsledně jsem se snažila to opravovat na: Bůh může něco (něčeho) použit k…
Ale pak mi to přišlo jako marnost a zbytečnost. Stejně všichni budou říkat dál „použít si“, aniž by se kdo nad tím zamyslel. Křesťané jsou přece spokojeni se svou hantýrkou. Tak to nechám plavat.