Válka na Ukrajině – Vítězství je u Hospodina

Přísloví 21:31 … „Kůň je strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina.“

Žijeme ve zvláštní době: nejisté, neklidné, dramatické. Ještě nedávno nás drtila nákaza Covidem-19, teď na nás zase doléhají události na Ukrajině, kde se válčí. Ano, válčí!

Válka je přitom hrozná věc. Člověk proti člověku v boji o život. Jeden zabíjí druhého, kterého ani nezná. A kvůli čemu? Kvůli strachu z něho? Protože je v něčem jiný? Kvůli touze po moci nad ním? Kvůli věcem, které mu vezme, aby si je na chvíli užíval? Než umře nebo mu je v boji vezme zase někdo jiný? Válka je svým způsobem absurdní…

Proto se možná ptáte:

Proč jsou ve světě války?

Tou nejhlubší příčinou válek je lidský hřích. První kapitoly Bible popisují, jak došlo k prvnímu hříchu a jaký měl následky. V Edenu se člověk postavil proti svému Stvořiteli, nedůvěřoval Mu, neuposlechl Ho. A tak byl člověk vyhnán z ráje! A lidský hřích se začal šířit rychleji než Covid. A stával se závažnějším. Hned v další generaci jsme svědky bratrovraždy: Kain v hněvu zabíjí svého bratra Ábela.

SOUVISEJÍCÍ Symbolika 12ky – Bůh koná i skrze nás

Hřích jako rakovina prostoupil celý svět. Hřích (neboli „minutí cíle“ bytí) má přitom mnoho podob, mnoho tváří: nedůvěra, nenávist, neláska, strach, ambice a sebeprosazování, sžíravá touha po moci, po majetku, po slávě, po uznání, nenasytnost, pýcha a mnoho dalších. A jeden hřích často plodí další, takže válka je na konci řetězce mnoha jiných, méně zjevných hříchů.

Možná vás také napadá otázka:

Proč Bůh války dopouští?

Proč jim neudělá přítrž? Teď hned! Je to přece Bůh, ne!? Ano, je pravda, že Bůh je svrchovaný a má celý svět ve své moci. Nic, co lidé činí, Ho nepřekvapí ani nezaskočí. Ví o tom předem.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Dopouští ale nejen války, ale mnoho jiného zla v tomto světě. I to zlo, co konáme my, i když třeba v menším měřítku. Už od dětství přece projevujeme své hříšné sobectví – od neochoty půjčit hračky druhému, přes nadávky, posmívání a pomlouvání, přes strkání a ubližování, až k zatvrzelému lhaní a vymlouvání se a svádění viny na druhé.

Když se ptáme, proč Bůh nezastaví války, můžeme se stejně tak ptát, proč Bůh nezastaví dětskou lež, mlácení spolužáka pravítkem, opisování při písemce, … a v dospělosti pak třeba domácí násilí, nepoctivost v práci, zanedbávání výchovy dětí, atd. Bůh dopouští války, stejně jako mnohé další projevy hříchu, aby vyšlo jasně najevo a nikdo nepochyboval o tom, že hřích ničí člověka, jeho vztahy, i celý svět, ve kterém žije.

Ale nebojte. Jednou Bůh slibuje zastavit a ukončit všechny války, ale také všechny další projevy hříchu, od těch největších a zjevných až po ty nejmenší a skryté. Ale On chce, aby na to každý z nás byl připraven, až bude konfrontován – aby každý rozpoznal zlo nejprve v sobě, odvrátil se od něho v lítosti a přijal od Boha odpuštění, získané bezhříšným Božím Synem, Ježíšem, na kříži za celý svět.

Což souvisí i s další otázkou, kterou si možná kladete:

Využívá války Bůh k něčemu dobrému?

Ano. Bůh je Bohem, který dokáže obrátit lidské zlo i k dobrým a užitečným věcem. Válka člověku mnoho bere, ale může mu i něco důležitého dát. Je to možná trochu drastický způsob, ale jiný není.

SOUVISEJÍCÍ – Mluvení v jazycích – dar k budování v lásce

Bůh využívá války k tomu, aby otřásl lidskými modlami, falešnými jistotami a žebříčkem hodnot. Kvůli válce můžeme přijít o všechno, co jsme si mysleli, že je naší jistotou, zdrojem bezpečí a štěstí napořád, co je tím nejdůležitějším v životě. Mnohou to být věci nebo také vztahy s lidmi. Válka je může vzít, protože jsou nejisté. Díky válce ale můžeme poznat, že to opravdu nejdůležitější, to jediné, oč nikdy nepřijdeme, co nám nikdo nevezme, co je tou skutečnou jistotou, je náš vztah s Bohem, vztah důvěry a lásky. Ten nikdy neskončí!!!

Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

(Římanům 8:38-39)

SOUVISEJÍCÍ – Významný verš – Ester

Válku tedy Bůh často využije k tomu, aby lidé znovu hledali Boha. Říká se, že v zákopech není nikdo ateistou. Tam se každý modlí. A tak i v dnešní době vidíte transparenty s nápisem „Pray For Ukraine!” Modlete se za Ukrajinu! A hlásají to lidé, kteří by se předtím neoznačili za věřící!

Bůh nás volá v našich bolestech:

je to jeho megafon, kterým burcuje hluchý svět.

– C. S. Lewis

Bůh také využívá válku k tomu, aby probudil solidárnost a milosrdenství v lidech. Válka nás probouzí z netečnosti a otupělosti vůči druhým, protože při ní vidíme na vlastní oči trápení a bolest druhých, a to nás nenechává chladnými. Najednou si dokážeme mnohé odříct, něčeho se vzdát, protože už nemůžeme uniknout pohledu na druhé, kteří jsou v nesnázích. Ač jsme si v době míru možná mnozí mysleli něco jiného, válka nám odhaluje pravdu, že nikdo si tu nežijeme pro sebe, ale že potřebujeme jeden druhého.

Poslední otázka, kterou si dnes položme, zní:

Jak (plně) žít ve stínu války?

Jak se můžeme učit, věnovat se sportu, umění, četbě a jiné zábavě, když nedaleko od nás padají bomby na lidi, jako jsme my? Má to vůbec smysl? Touto otázkou se zabýval i spisovatel C. S. Lewis, který žil v Anglii v době druhé světové války. V roce 1939, krátce poté, co nacisté začali okupovat Evropu, napsal Lewis kázání, které přednesl v kostele v Oxfordu a později vydal tiskem, aby jím povzbudil své krajany, Angličany. To kázání Lewis nadepsal: „Studium v době války“.

Velmi trefně v něm popisuje, že válka nám výrazně a neklamně připomíná fakt, který platí i v době míru: totiž že jsme zranitelní, smrtelní, že jsme v tomto světě jen dočasně, jen „na návštěvě“. Nikdo z nás neví, na jak dlouho, protože nás neohrožuje jen válka, ale jsou tu i nemoci (vrozené i získané), nehody a úrazy, přírodní pohromy – mnoho věcí může obrátit náš život v trosky. Žijeme neustále v jakési šedé zóně ohrožení. Slovy Lewise, „Lidský život je vždycky žit na pokraji propasti.“ Válka to jen zdůrazní do té míry, že si to uvědomí každý. Ale přesto nám vědomí naší konečnosti v tomto světě v době míru nebrání věnovat se učení, sportu, umění, četbě a jiné zábavě.

„Jaký je vztah mezi válkou a smrtí? Válka určitě nečiní smrt častější; sto procent z nás zemře a toto procento nelze navýšit. … Ale válka má se smrtí cosi společného. Nutí nás, abychom si ji připomínali. … Všechen živočišný život v nás, všechny představy štěstí zaměřené na tento svět byly vždycky odsouzeny ke konečné frustraci. V normální době si to dokáže uvědomit jen moudrý člověk. Teď to vědí i ti nejhloupější z nás.“

– C. S. Lewis, Studium v době války

I v době války můžeme žít tak, jako v době míru, a věnovat se běžným činnostem, třebaže v jiné míře nebo podobě. Ale hlavně můžeme vždy žít láskyplně, odvážně bojovat proti hříchu v nás a kolem nás, vytrvale přemáhat zlo dobrem, šířit pokoj a nabízet odpuštění. Bez ohledu na to, kolik času je nám zde k tomu určeno…

Bomby mohou zničit naše tělo (také mikroby to dokáží),

ale nemusí ovládat naši mysl.

– C. S. Lewis, O životě v atomovém věku

Vítěz je jasný

Při válce i v době míru, ať žijeme, nebo umíráme, víme, že konečné vítězství nezajistí nikomu koně či tanky, bomby či rakety. Kdo jen na ně spoléhá, prohraje vše. To konečné, věčné vítězství je totiž u Hospodina a zažije ho každý, kdo přejde na Jeho stranu. Jak mluví biblické přísloví 21:31 – „Kůň je strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina.“ Hospodin je přitom Bohem živých, ne mrtvých. Vzkřísí každého, přivede každého fyzicky zpět k životu – a díky Ježíši Kristu to bude k radosti na Jeho hostině, a nikoliv k potupě a hanbě. Proto Mu důvěřujme! Amen.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 13. března 2022 Foto: Pixabay – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,,

12 Komentáře

  1. Ze základní myšlenky komentáře vyplývá, že Bohu se nic nevymyká z rukou – ba právě naopak. Je to On, kdo v rukách pevně drží otěže dění nejen zde na Zemi, ale i v celém Jeho Stvoření. Je to On, kdo je autorem biblického scénáře a nikdo jiný, nikdo jiný jím už nemůže být. Je to Kristus, který nás seznámil se způsobem návratu zpátky k Bohu, od kterého jsme všichni bez výjimky odpadli. K Bohu nevede cesta skrze navyšování vojenského potenciálu a už vůbec ne k vítězství a pokud si někdo nalhává že ano, tak vlastně k jakému, a opět, na jak dlouho? Biblický scénář nelze obejít ani nelze z něho vyjít a pokud si někdo myslí že ano, žije v deziluzi. Jediným, dokonalým vítězstvím je, nalézt a vydat se správnou cestou. Všechno ostatní je zbytečné utrpení.

    Odpověď
  2. Autor si klade otázku: „Proč jsou ve světě války?“ A hned si odpovídá: „Tou nejhlubší příčinou válek je lidský hřích.“

    V tom má autor nepochybně pravdu. Představme si nyní, že se někde v našem okolí stane vražda. Policie provede vyšetřování a nakonec vydá prohlášení: Příčinou této vraždy byl hřích. Takové prohlášení bude sice pravdivé, ale policie se zesměšní. Veřejnost právem očekává, že policie vypátrá vraha a to hlavně proto, aby se lidé nemuseli obávat, že vraždění bude pokračovat. Tak i otázka, proč jsou na světě války, by měla znít: Jak zabránit dalším válkám?

    Touto problematikou se zabýval německý filozof Karl Jaspers ve své knize Otázka viny, jež reaguje na hrůzy druhé světové války. Jaspersova manželka byla židovka a on se jí odmítl vzdát. Z toho důvodu byl během války neustále ohrožen jeho život. Většina Němců po válce házela veškerou vinu na Hitlera, případně na jeho bezprostřední okolí. Jaspers v knize ukázal, že tak jednoduché to není. Hitler by sám nic nezmohl, kdyby s ním nespolupracovaly miliony Němců. V knize říká: „Každý z nás má vinu, pokud zůstal nečinný. Pasivita ví, že je morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoliv možné aktivity k ochraně ohrožených, k ulehčení bezpráví, k odpírání zlu.“

    Jaspers píše: „Být si opravdově vědom své provinilosti znamená probudit v sobě člověka,…znovu se narodit.“ Rozlišuje čtyři druhy viny: Kriminální, tu mají přímí strůjci a aktéři zločinu. Politickou, která spočívá v činech státníků, a to nejen těch, kteří to zavinili, ale i těch, kteří to dopustili tím, že na situaci včas a adekvátně nereagovali. Morální, protože každý je zodpovědný morálně za všechny své činy: zločin je zločinem, i když je vykonán na rozkaz. Metafyzickou vinu pak má každý, kdo není solidární s těmi, na kterých je učiněna křivda, kdo se nesnažil zabránit vraždění druhých. Karl Jaspers dodává: „Kdybychom se my lidé mohli oprostit od metafyzické viny, byli bychom anděly.“

    I my, kteří čteme tyto řádky, neseme část viny na válkách, které právě ve světě probíhají. Například jen tím, že se o ně nezajímáme a ani nevíme, kdo je agresorem a kdo obětí – nevíme, kdo je v právu, kdo by si zasloužil pomoc. Jsme často v zajetí úmyslných lží a nevíme o tom. Stejně tak měl kdysi Hitler v demokratickém světě celou řadu sympatizantů (kolaboranty měl i v Československu).

    Odpověď
  3. ad Karel Krejčí, 14. března 2022, 6:50

    Během války jsou páchány ty nejtěžší hříchy – válka představuje satanovy žně. Z toho důvodu nevěřím, že války jsou součástí nějakého Božího scénáře. Bůh dal člověku svobodnou vůli, tedy i svobodu páchat zlo. To však neznamená, že Bůh to zlo chtěl.

    Odpověď
  4. pavle v,
    termín „svobodná vůle“ není biblický, ale esoterický i když přiznávám, že já jej používám také. Ale je to trochu jinak, než si v naší mysli představujeme. Vaší představou je, že kdyby se lidé zachovali tak a tak, věci a děje by se odvíjely buď zcela opačně nebo prostě jinak. To je však pouze zdání. Nikdo z nás nezná pravdu, nikdo nezná minulost, přítomnost ani budoucnost. Nikdo nemá schopnost zkoumat ledví své natož pak někoho jiného. Pokud byste byl v situaci Jóba, dokázal byste odpovědět na otázky, které mu kladl Bůh, když byl na pokraji svých fyzických a duševních sil? Ne pane pavle v, Bible neužívá výrazu „svobodná vůle“ a víte proč? Protože na ní nezáleží, ale záleží POUZE na víře v Boha. Ta jediná má schopnost nás proměnit, poznat sami sebe, naší roli a úlohu v Božím Stvoření, vysvobodit se ze zajetí tohoto padlého světa, tedy ne zůstávat stále v jeho otroctví, ať jsem pánem nebo tím nejobyčejnějším člověkem. Představa o svobodné vůli, která tento svět vysvobodí z jeho samého otroctví je naivní a neúčinná. Jestliže se domníváme, že zrovna já nebo Vy jste se svobodně rozhodl pro to „správné“, pak by bylo vše snadno vyřešené – stačilo by mít jenom „patent“ na rozum. Jednoduché, že?

    Odpověď
  5. Pane Krejčí,

    vy trváte na vaší víře, že se dějiny vyvíjejí podle předem daného Božího scénáře, takže vůbec nezáleží na tom, jak vy nebo já budeme jednat – zmíněný scénář se stejně naplní. Pokud by tomu tak opravdu bylo, my bychom nenesli žádnou odpovědnost za to, co se ve světě děje. Když tedy pojedu pod vlivem alkoholu a někoho zabiju, nenesu žádnou odpovědnost – pouze jsem naplnil předem určený scénář. Pokud však usoudíte, že kdybych jel střízlivý, nemuselo k zabití dojít, pak přiznáváte, že člověk ovlivňuje dějiny.

    Podle mého Ježíš přišel na svět právě proto, aby lidé pochopili svoji odpovědnost za to, jakou bude mít svět podobu, aby spolupracovali na Božím stvořitelském díle. Cílem této tvorby je znovuzrozený člověk, který nemyslí jen sám na sebe. Sobectvím je totiž také to, když budu usilovat jen o své vlastní spasení, když mi na druhých nebude záležet. Kdyby však bylo vše předem dané, kdyby lidé byli předem vybráni pro nebe či peklo, k čemu by pak byla moje snaha něco zlepšit?

    Odpověď
  6. pavle v,
    Vy nemusíte nic vylepšovat, tuto starost s úplným klidem přenechte dokonalému Bohu. Pokud byste byl znovuzrozený, svěřil byste svůj život do Kristových rukou, tak jak to učinil a vyjádřil apoštol Pavel – už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Může být něco dokonalejšího, spravedlivějšího a smysluplnějšího?

    Odpověď
  7. Kdybych byl sobec, neměl bych žádnou starost o druhé lidi, jak mi radíte. To by však bylo v rozporu s evangeliem o posledním soudu, kde Ježíš říká: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ Podmínkou pro dosažení Božího království je pomáhat trpícím lidem. Budu-li pasivně přenechávat starost o tyto lidi dokonalému Bohu, doplatím na to peklem. Velmi se mýlíte.

    Odpověď
  8. pavle v,
    nikdo Vám ve Vašich aktivitách nebrání a ani nemůže, pokud je to v první řadě vůlí dokonalého Boha. A stejně tak i obráceně, nikdo Vás do ničeho nemůže nutit, pokud je to v rozporu s Boží vůlí. Jedině On zná pravdu a On bude soudit. Kristus je živý …

    Odpověď
  9. Možná je „jádro pudla“ v tom slově „svobodná“ vůle – v jakém smyslu svobodná a nezávislá? Není vše, co dobrého zde konáme, co vychází z proměněného milujícího „srdce z masa“, jen Božím dílem v nás, z Jeho popudu, moci a síly? Z Jeho Ducha? Zatímco to ostatní, konané z vlastních sil a rozumnosti, ze kamenného srdce, je zváno svévolným či bezbožným?

    Odpověď
  10. Z knížky „Tak věříme“ (napsali A. Grün a D. Steindl-Rast). Úryvek se týká vyvolávání pocitů viny v druhých lidech.
    „Ježíšovo podobenství o nepoctivém správci odpovídá na otázku, jak mohu zacházet se svou vinou, aniž bych ztratil sebeúctu. Máme dvě možnosti: buď tvrdě pracovat a vynaložit úsilí, nebo se cítit provinile, klečet a žebrat. Ježíš říká ne oběma možnostem. Ukazuje nám jinou cestu. Měli bychom říct se správcem: „Jsem vinen a ty jsi také vinen. Takže se o tu vinu podělme. Já půjdu vzpřímeně do tvého domu a ty smíš vzpřímeně přijít do mého domu“. Vina mě otevírá lidem. Sestupuji z trůnu své vlastní bohorovnosti a stávám se člověkem mezi lidmi. To je Ježíšovo poselství.
    Vyvolávání pocitů viny je subtilní formou výkonu moci. A církev to samozřejmě využívala. A děje se to dodnes, když rodiče vyvolávají ve svých dětech špatné svědomí a tím nad ním uplatňují svou moc.“

    Odpověď
  11. to Karel Krejčí 16. března 2022 6:28

    Rád bych připomenul, o co v naší diskuzi šlo. Vy jste přišel s teorií, že vše, co se ve světě děje, se děje podle Božího scénáře a člověk to tedy nemůže ovlivnit. Já jsem vám oponoval, že člověk má svobodnou vůli, tedy i vůli konat zlo, které zajisté Bůh neplánoval, takže člověk má vliv na dějiny světa. Abyste udržel svoji teorii, reagoval jste popřením existence svobodné vůle.

    Jen cvok může diskutovat s někým, kdo pro udržení své teorie popírá axiomy. Tím cvokem jsem já. Kdyby vám někdo řekl, že 1+1=2, klidně to popřete. V Písmu o tom není ani slovo.

    Odpověď
  12. Autor komentáře mimo nepřehlédnutelná negativa, dobře se zmínil i o pozitivních aspektech, která přináší utrpení jak spojená s válkou, tak i s utrpením všeobecně. Jistě jde o soucit, porozumění, humanitární pomoc, hospodářskou pomoc atd. Nikde však v Bibli není psáno, že se utrpení nevyhneme, že se nevyhneme nemocem, válečným konfliktům, přírodním katastrofám apod. Naopak, jsme upozorněni na tuto realitu doslovným ujištěním – musí to být. Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu. Bůh si nás stvořil, ke svému obrazu. Vnímáte tu důležitost? A abychom Ho byli schopni plně vyjádřit, být Jeho obrazem, jsme a musíme být součástí Jeho scénáře, kdy máme jednou roli toho „bílého“ hráče a jednou zase toho „černého“ v různých životních situacích a zkouškách, v různých obdobích a etapách. A jestliže je Bůh dokonalý i Jeho scénář musí být dokonalý, o tom přeci nelze pochybovat. Není snad Bible dokonalá? A pokud o její dokonalosti někdo pochybuje, není nedokonalý on sám? Ne, my nemáme svobodnou vůli vyhnout se dané, konkrétní roli, ale máme svobodu v tom, jak a pro koho ji přijmeme a pro koho ji hrajeme nebo ještě dále – kdo ji za nás hraje? To je víra v Boha, víra v bezpečí, mír, klid, radost, pomoc, naději, vedení a lásku. „Svobodná“ volba je iluze padlého světa, ale víra vede zpět k Bohu.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář