(Anketa) Manželství pro všechny? 

Ptali jsme se na legislativní úpravu umožňující manželství pro všechny. 

Pavel Černý, emeritní předseda Ekumenické rady církví 

Pokud jde jen o tento slogan, pak jsem dlouho neviděl nic destruktivnějšího. Manželství „pro všechny“ je dalším krokem k rozkladu společnosti po nakloněné rovině. Někteří se tímto sloganem chtějí lacině a nedomyšleně zavděčit všem skupinám obyvatel. Manželství muže a ženy je nejstarší instituce celého lidství. Na manželství, ve kterém se rodí a vychovávají děti, záleží přežití a budoucnost lidstva. Tato jednotka je základem a stabilizační složkou společnosti. Stejnopohlavní partnerství v naší zemi nejsou utlačována a je snadné jim přidat další práva na ochranu jejich vztahů. Je ale naprostý nesmysl, aby manželství bylo pro všechny (to znamená také např. pedofily, polyamoriky a ty, kteří se chtějí oddat s umělou figurínou?). Od počátku lidstva je manželství heterosexuálním vztahem muže a ženy.

David Novák, předseda Rady Církve bratrské 

Myslím, že jsou dva rozměry sporu. Jeden je umožnit lidem stejného pohlaví svůj vztah uzavřít manželstvím. Respektuji a chápu tuto jejich touhu. Zároveň spolu s mnoha dalšími teology, s učením (nejen) naší církve a na základě svého poznání Písma chápu manželství jako svazek muže ženy. Neočekávám ale, že se podle toho budou řídit předkladatelé diskutovaného návrhu anebo česká legislativa. Jsem dokonce rád, že nežiji v teokratické zemi a že je u nás odluka církve od státu. Zároveň pro mě při posuzování toho kterého politika není nejzásadnějším a jediným kritériem, jaký má v otázce manželství pro všechny postoj. 

SOUVISEJÍCÍ Prohlášení zástupců českých církví k manželství

Druhý rozměr pak je změna pojmu manželství. Na pojmech dle mého soudu záleží. Proto bych ponechal název registrované partnerství s výhodami a povinnostmi, které s sebou nese dnešní právní úprava manželství. Protože jsem v kontaktu s duchovními v různých částech světa, pak mohu vidět různé dopady na církev. Např. je to otázka sňatků. V naší zemi má církevní sňatek stejnou právní váhu jako sňatek na radnici. V některých zemích je to stejné, což ovšem někde znamená, že jako duchovní nesmíte odmítnout oddat stejnopohlavní pár z důvodu diskriminace. Chápu to u státních úředníků, ale kladu si otázku, pokud zákon projde, jak to dopadne v případě církevních svateb v naší zemi? 

Další otázkou může být výuka na školách, kde se v některých zemích homosexualita nepřiměřeně promítá do textů učebnic, obrázků nebo dokonce toho, jaký používat slovník. Je zcela správné a moudré o homosexuální orientaci otevřeně hovořit, nedělat z homosexuality stigma ani nemoc, nedémonizovat jí, bojovat proti tomu aby (nejen) tato menšina nebyla utiskována, ale je třeba o ní mluvit jako o menšinovém fenoménu, přesně tak jak to je, ne téměř jako o normě, která má nahradit rodinu, kterou tvoří muž, žena a děti. 

Na závěr pak jedna rada. Na obou stranách barikády je mnoho zloby. Dovolil bych si poradit, aby zastánci klasické rodiny brali vážně bolesti z řad gayů a leseb, kteří se cítí diskriminováni, zesměšňováni a ostrakizováni a aby dělali vše proto, aby se tak nedělo. Ale stejné platí i v opačném gardu. Je třeba aby se zastánci práv gayů a leseb učili brát vážně námitky druhé strany, která se cítí kvůli svým názorům vytěsňována z univerzit, škol a dalších zařízení veřejného prostoru. Tento fenomén vnímám především na Západě (více doporučuji do češtiny přeložené knihy např. od britského spisovatele D. Murrayho). Tedy učme se navzájem jeden druhého nejen slyšet, ale naslouchat, pak zaujímat stanoviska, klidně i protikladná, nevytlačovat se z veřejná diskuse a zároveň mít se rádi. To poslední není sentimentální pobídka!

Petr Jan Vinš, starokatolický kněz a generální sekretář Ekumenické rady církví 

Mezi křesťanskými církvemi je otázka partnerství osob stejného pohlaví velmi kontroverzní. Některé církve – má vlastní starokatolická nebo ČCE – takové svazky přijímá a dokonce jim žehná, jiné církve jsou naopak silně proti. Pro mě je podstatné, že diskuze se nyní vede o civilní úpravě manželství, což se církví a jejich učení o svátosti manželství nijak bezprostředně netýká. I z tohoto důvodu osobně podporuji ty legislativní návrhy, které by stejnopohlavním párům a rodinám daly rovná práva. Osobně by mě nerušilo ani to, kdyby se tomu v civilním prostředí říkalo také manželství, jako v mnoha jiných zemích, ale i pokud se zvolí jiný název, ale práva budou skutečně stejná, bude to dobrý krok vpřed.

Josef Ptáček, katolický kněz

Již nyní jsme v situaci, kdy se chápání slova „manželství“ ve státním pojetí výrazně oddělilo od pojetí církevního. Dnes se pod jedním slovem „manželství“ skrývá mnoho významů. Týká se to samotného vzniku manželství, kdy se řeší předmanželské smlouvy, omezení doby platnosti apod., což je v některých případech v samém rozporu s principy církevního sňatku. Týká se to i ukončení manželství – v okamžiku civilního rozvodu církevního sňatku vzniká paradoxní a pro mnohé velmi matoucí situace, kdy manželství zanikne z hlediska státu, ale ne z hlediska církve. 

Domnívám se, že by bylo vhodné jasně dát najevo, že církevní a státní chápání manželství jsou dvě odlišné skutečnosti. Pokud jsme sekulární stát, tak ať stát má v rukou civilní ukotvení sňatku, jeho vznik a ukončení. A ať probíhá diskuse o tom, co společnost pod slovem „manželství“ chápe. Samozřejmě, za sebe bych si přál, aby stát co nejvíce přijal křesťanský pohled na svět, protože mně přijde jako nejlepší pro každého člověka. Na druhou stranu se to nedá nařídit nějakým vnějším opatřením či silou. Bůh obvykle nejdříve proměňuje nitro člověka. 

SOUVISEJÍCÍ – Biskupská konference odmítla snahy legalizovat manželství pro homosexuály

V církvi mohou zájemci, kteří chtějí do svého vztahu pozvat Pána Boha a žít dle křesťanských zásad, uzavřít církevní manželství, které je projevem víry. Ale mám problém se stávajícím prolínáním civilního a církevního pojetí, protože to přináší mnohé praktické komplikace, zmatky a nevystihuje to realitu. Ostatně i v rámci EU jsou na tuhle věc odlišné pohledy. 

Současné diskuse nám mohou pomoci znovu se zamyslet nad významem užívaných slov, jejich historií a uvědomit si skutečný význam, který nesou.

Daniel Spratek, místopředseda Křesťanského společenství, z.s. 

Považuji tento návrh za naprosto nesmyslný. Navíc je škodlivý i v tom, že rozkližuje vládní koalici a bere jí energii, tolik potřebnou pro řešení naléhavých ekonomických výzev, jimž jako společnost čelíme.

David Floryk, publicista 

Manželství je z principu svazkem mezi mužem a ženou. Jeho účelem je kromě vzájemné pomoci a podpory partnerů především založení rodiny, tedy zplození a výchova dětí. Tvářit se, že může být „pro všechny“, je bohapustý nesmysl, je to pokus vytunelovat fungující instituci, což ublíží především dětem. Redefinovat manželství totiž nutně znamená redefinovat rodičovství, což v praxi znamená připravit dítě minimálně o jednoho z biologických rodičů. Skutečně tohle chceme? 

Daniel Raus, publicista 

Odpůrci udělali příliš mnoho chyb, takže přijetí toho zákona výrazně napomohli.

Petr Kadlec, pracovník s mládeži a youtuber 

Ne, protože je to diss track na Boží vibe. Když totiž změníme definici něčeho, co je základem společnosti, je to podobné, jako kdybychom změnili definici pitné vody. Nikdy nevíme, jaké to může mít následky. Nejvíce by mi vadil vliv na pohádky. Nakonec, tyto dopady na kulturu můžeme vidět ve státech, kde je to již více než 10 let uzákoněno. Další problém je, že se to nedá vrátit zpátky. Z vědeckých, morálních, biblických a praktických důvodů říkám jednoznačně ne. 

Mojmír Adámek, studuje teologii na Karlově univerzitě a učí na Českém biblickém institutu

Starý zákon se staví důsledně negativně k homosexuálnímu styku, Nový zákon se staví důsledně negativně k homosexuálnímu styku, celá církevní tradice až do nedávné doby se staví důsledně negativně k homosexuálnímu styku. Otázka zní, co se změnilo, že bychom nyní měli vnímat tuto praxi pozitivně? 

Opravdu pro nás jednoznačné svědectví Písma a křesťanské tradice ztratilo veškerou závaznost? 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

-red- Datum: 9. července 2023 Foto: Pixabay – ilustrační

Tags: ,,,,,,

4 Komentáře

  1. Současný postoj i současná praxe obhájců Uznání svazků (tedy i sexuální praxe) osob odlišně sexuálně orientovaných sice opakuje, že jde o LGBTQ+, ale ve skutečnosti preferuje L a G nad BTQ+. To je nesravedlivé. Proč by se neměla práva už dávaná a plánovaná pro LG týkat také ostatních odlišně pohlavně orientovaných? Jenže potom by vzniklo Uznání svazků (i když třeba potenciálních) např. polyamorních lidí tj. lidí, kteří provádějí skupinový sex. Uznání by bylo opravdu pro VŠECHNY, ale to je NEPŘIJATELNÉ.

    Odpověď
  2. David Novák, předseda CB: „Myslím, že jsou dva rozměry sporu. Jeden je umožnit lidem stejného pohlaví svůj vztah uzavřít manželstvím. Respektuji a chápu tuto jejich touhu.“

    Ačkoliv je toto vyjádření předsedy CB smutným vyjádřením přeexponované váhavosti, zřejmě ve snaze vyhnout se jednoznačnosti a společenské kritice, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Mohl svůj „respekt“ tohoto – posouzeno striktním pohledem Písma svatého – hříšného a Bohem nenáviděného svazku, pro který přicházejí Jeho soudy, potvrdit svým souhlasem. Předpokládám, že kdyby římskokatoličtí kněží – jejichž společenský diskurz nebývá v CB oslyšen – byly benevolentnější, už by CB snad ani nic nestálo v cestě nastupujícího progresivismu.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář