Jak se vyznat v chaosu různých zpráv a hodnocení? Kdo má pravdu a kde naleznu pravdu? Podle čeho se mám orientovat? Existuje vůbec nějaký morální kompas?
Ano, existuje! Je to Boží slovo zapsané v Písmu. Žalmista říká: Navždy, Hospodine, tvé slovo trvá v nebesích. (Ž 119,89 PSP) Existuje objektivní pravda, která je měřítkem či kompasem, podle kterého se můžeme orientovat. Nejsou to subjektivní názory či pocity, ani rozhodnutí většiny nebo nějaké strany, ale jsou to hodnoty, které Bůh vložil hluboko do ducha člověka a které jsou jasně formulované v Písmu. U lidí však mohou být tyto hodnoty často pokřiveny hříchem.
Bez těchto Božích měřítek se lehce dostaneme do zmatků, bludů a dezinformací. Pak pro nás platí Izajášovo běda: Běda těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo, kdo pokládají temnotu za světlo a světlo za temnotu, kdo pokládají hořké za sladké a sladké za hořké. Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a před sebou samými rozumní! (Iz 5,20-21)
Chtěl bych vám předložit čtyři univerzální charakteristiky, podle kterých můžeme posoudit, co je správné a co ne. Jsou aplikovány především na lidi, kteří stojí v nějaké autoritě, ale můžeme a máme je vztáhnout také na všechny ostatní. Především však tyto charakteristiky žijme my sami ve svém osobním životě. Když za něco, co sami děláme, kritizujeme druhé, ztrácíme rozeznání a otevíráme se zmatku a temnotě. Písmo to nazývá pokrytectví. Nezapomeňte, že nejde jen o krásná slova, ale především o činy. Můžeme tak rozsoudit jednání politiků či jiných autorit ve světě i v církvi.
Dejme si také pozor na polarizované stranictví. Spravedlivé rozsouzení často prochází jednotlivými stranami a osobnostmi. Někteří „straníci“ vás napadnou, když řeknete, že nějaký politik něco udělal dobře, jiní se rozhořčí, když řeknete, že něco dělá špatně. A pak jde také o posouzení celkového ovoce a převažujícího vlivu. A nezapomeňme přitom, že konečný a spravedlivý soud bude mít Bůh, který vidí i všechny skryté věci.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Má se církev ozvat?
Spravedlnost
První vlastností, která upevňuje trůn, což je výraz pro vládu a autoritu, je spravedlnost (hebrejsky: cedaka). Je psáno: Pro krále je ohavností páchat ničemnost, protože trůn bude pevně stát skrze spravedlnost. (Př 16,12) Spravedlnost má stejnou míru pro všechny. Nemůžeme si ji nijak koupit. Musíme ji respektovat a poddat se jí. Nemůže být určována a pozměňována mocnými a bohatými, každý se jí musí podřídit, ať se mu to líbí nebo nelíbí.
Milosrdenství
Druhou vlastností, která upevňuje vládu, je milosrdenství (hebrejsky: chesed). Písmo říká: Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn. (Př 20,28 ČEP) Projevované milosrdenství a soucit s druhými je něčím klíčovým pro člověka v autoritě. Nedávno mi moje 89letá matka, která velmi pečlivě sleduje domácí i světové dění, řekla: „Čím dál víc vidím, že nejvíce v tomto světě a zvláště v politice chybí soucit.“ To je naprostá pravda. Podle Písma je soucit a milosrdenství jedním z hlavních pilířů dobré vlády a chrání ji.
Jedna z oblastí, kde je potřeba projevovat milosrdenství, je vztah k uprchlíkům neboli k příchozím či cizincům. Hospodin říká skrze Mojžíše: Když bude s tebou ve tvé zemi pobývat příchozí, neutiskujte ho. Příchozí, který s vámi pobývá jako cizinec, na tom bude jako domorodec mezi vámi. Miluj ho jako sebe, protože jste byli příchozími v egyptské zemi. Já Hospodin jsem váš Bůh. (Lv 19,33-34) Jinými slovy, jednejte s druhými tak, jak byste chtěli, aby jednali s vámi.
Cizinci, kteří však chtěli v Izraeli žít, se museli plně podřídit a přijmout všechny zákony a způsoby dané společnosti (viz Ex 12,48-49). Také nedostali peníze bez práce, ale paběrky, které si sami museli ke své obživě posbírat a zpracovat (viz Lv 19,9-10). Dostali možnost, aby se o sebe mohli postarat a včlenit do nové společnosti s plným respektem k jejím řádům, hodnotám a způsobům života. (Otázkou je, jaké hodnoty dnes jednotlivé národy a jejich politici zastávají?)
Myslím, že toto je zdravý model přístupu k uprchlíkům. Místo odporu k jejich přijímání, který často vychází z naší mentality chudoby, komplexu méněcennosti a strachu z jinakosti, bychom je měli přijímat se soucitem, avšak s přísným požadavkem na přijetí našich podmínek. Mimochodem, bez asimilace uprchlíků se naše země se svojí velmi nízkou porodností do budoucna neobejde, jinak by došlo ke kolapsu v mnoha oblastech. Většinou pracovití a nám v mnoha oblastech podobní Ukrajinci jsou skutečně pro naši zemi požehnáním.
Existuje však také neposvěcené či hříšné milosrdenství, které je odděleno od spravedlnosti a ostatních božských vlastností. Pak je například projeveno milosrdenství predátorovi a oběti jsou přehlíženy. Pravda a láska musí být vždy spolu. Božské vlastnosti nejdou od sebe oddělit, jinak z nich vznikne hříšný paskvil. Každý z nás může být lehce zkorumpován, pokud budou pro nás výhody a přízeň druhých důležitější než spravedlivé a čestné jednání.
Zaslepení a převrácení lidé mnohdy „cedí komára, ale polykají velblouda“ (viz Mt 23,24). Například Hitler byl milovník přírody a zvířat a považoval lov zvěře za nehumánní. Po nástupu nacistů v Německu k moci v roce 1933 byl přijat přísný zákon na ochranu zvířat, jeden z tehdy nejpokrokovějších v Evropě. Jaký byl však jejich postoj k lidem – hlavně k Židům a později k mnoha dalším národnostem – je nám všem dobře známo. Historie nám může být dobrou učitelkou; porozumíme jí však, jen když budeme v sobě mít božské hodnoty, bez nich ji překroutíme k padlému obrazu svému.
V nacistickém Německu byla ve 40. letech jedna z nejoblíbenějších písní „Deutschland über alles“. Do dnešního moderního jazyka bych ji přeložil jako „Německo na prvním místě“ nebo „Udělejme Německo znovu veliké“. Mám nepříjemný pocit, když tato hesla dnes slyším. Jistě, při druhém extrému se můžeme rozplynout v globálním světě bez hodnot. Co bychom však měli mít na prvním místě? Co je naší největší hodnotou? Jestli je to „jeden lid, jedna říše, jeden vůdce“, tak je to špatně.
Právo
Třetí charakteristikou dobré vlády je právo nebo jinak řečeno soud (hebrejsky: mišpat). Je psáno: Král upevňuje zemi právem. (Př 29,4) Není zde myšleno moderní nárokování si práv a výhod na úkor povinností, ale prosazování práv vycházejících ze spravedlivého soudu či rozsouzení věcí. Na mnoha místech Písma je spravedlnost a právo současně vedle sebe. V Žalmu 94 je popsán stav hříšné společnosti, ve které je soud oddělen od spravedlnosti nebo jinými slovy, právo a spravedlnost jsou rozdělené. Hospodin zaslibuje, že soud (mišpat) se vrátí k spravedlnosti (94,15). Český ekumenický překlad toto místo překládá: Na soudu opět zavládne spravedlnost.
Dodržují lidé v autoritě zákony a neoddělují od sebe spravedlnost a právo? Rozdělení práva a spravedlnosti se v dnešní době děje například tehdy, kdy někteří lidé jednají nespravedlivě a nemorálně, a přitom si zaplatí advokáty, kteří je z toho vysekají. Jednají záludně a využívají k tomu různé skuliny zákonů. Soudy se vlečou, až nakonec politik či podnikatel délku trvání soudu označí jako důkaz politického boje svých oponentů, což je nesmysl. Když není rozsudek nad zlým činem vykonán rychle, srdce lidských synů se díky tomu nadme, takže páchají zlo. (Kaz 8,11) Takovým způsobem člověk (nejen) v autoritě jednat nesmí, i pro něj platí nejen litera zákona, ale i spravedlivý obsah či duch zákona. Spravedlnost a právo společně jsou klíčovými atributy dobré autority.
Judský král Jóšafat ustanovil v zemi soudce a řekl jim: Ať je nyní nad vámi strach z Hospodina; konejte všechno bedlivě. U Hospodina, našeho Boha, neobstojí žádné bezpráví ani stranění osobám ani úplatkářství. (2Pa 19,7 ČEP) Podobně již dříve mluvil Hospodin skrze Mojžíše: Při soudu nejednejte špatně: nestraň chudému ani nenadržuj vysoko postavenému. Svého druha suď spravedlivě. (Lv 19,15) Modleme se za soudce v naší zemi, aby vykonávali soud podle spravedlnosti a aby rozsudek byl vykonán co nejdříve. Že to je něčím zásadně důležitým, je vyjádřeno ve výroku: Jednat podle spravedlnosti a práva je Hospodinu milejší nežli oběť. (Př 21,3)
Jak spojit milosrdenství, právo a spravedlnost je dobře ukázáno ve slovech: Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. (Př 31,8-9 ČEP) Soucit znamená, že se vcítím do života druhého v jeho slabostech a omezeních a že se mu snažím nějak pomoci. Můžou to být slova povzbuzení, činy praktické pomoci, zastání před svévolníky nebo přímluvná modlitba. Opakem soucitu je lhostejnost, sobectví a zbabělost.
Pravda
Čtvrtým rysem, který podle Písma upevňuje vládu, je pravda (hebrejsky: emet). Písmo říká: Když král soudí chudé podle pravdy, jeho trůn bude navěky pevně stát. (Př 29,14) Jsou lidé v autoritě pravdiví a pravdomluvní za jakýchkoli okolností, nebo lžou a relativizují pravdu? Jestliže pravdivě jednají a nestraní druhým kvůli bohatství, vlivu a postavení, mají dobré předpoklady být dobrou autoritou. Výraz emet zde použitý pro pravdu, také značí věrnost a vychází ze slovního základu aman, což znamená být pravdivý, pevný, spolehlivý, trvalý. Jsme věrní, spolehliví a pravdomluvní? Jsou naše slova v souladu s našimi činy a odráží dobrý charakter?
Mám rád výrok apoštola Jana, který ve svých spisech tolik zdůrazňoval lásku a který ve svém zralém stáří vyznává: Nemám větší radost, než když slyším, že mé děti chodí v pravdě. (3J 1,4) Být pravdivý, upřímný, bez falše a jakéhokoli pokrytectví je tak důležité!
Všechny tyto čtyři rysy – spravedlnost, milosrdenství, právo a pravda – činí autoritu pevnou a stabilní. Je to, jako kdyby takový člověk seděl na trůnu a ten měl čtyři pevné nohy. Když nějaká z těchto vlastností chybí, jeho vláda se kymácí.
Tyto čtyři nohy jsou též základem Božího trůnu. Žalmista vyznává: Spravedlnost (cedek) a právo(mišpat) jsou základ tvého trůnu; milosrdenství (chesed) a věrnost (emet) kráčejí před tebou. (Ž 89,15) Všechny tyto čtyři charakteristiky jsou nerozdělitelnými vlastnostmi Božími. Proto jsou tak důležité a Bůh je u nás, a zvláště u všech autorit, vyhledává a vyžaduje. Usilujme o ně s Boží pomocí.
Autor: Tomáš Korčák Datum: 25. února 2025 Foto: Wikimedia Commons
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
8 Komentáře
Karel Krejčí
Ano, komentář si zaslouží chválu, protože jeho základem je Písmo.
Já si dovolím zmínit ještě jeden pilíř a tím je kontinuita. Ač se tento pilíř svou podstatou vůbec nemusí opírat o Písmo (navenek), přesto má svou váhu!
Tento svět totiž kontinuitu veškerého dění nechce akceptovat, protože si je moc dobře vědom proč. Kontinuita je na překážku nebo dokonce zakázána neboť by v praxi potvrzovala například realitu zákona setby a sklizně. Všeobecně něco vytrhnou z kontextu je dobrý fígl, jak dát věcem zcela jiný obraz, podle úzce zájmových požadavků. A právě politika tuto disciplínu ovládá bravurně. V tom spočívá její „krása a kreativita“ – elegantně a sofistikovaně překrucovat pravdu
Ještě jednou zdůrazňuji, že nechci tímto konkurovat samotnému komentáři, ale domnívám se, že to, co tomuto světu schází a čemu se vyhýbá, je akceptování kontinuity a to se týká jak našich životů – každého jednotlivce – tak i veškerého dění kolem nás a ve světě.
Svět nemá před Bohem žádnou bázeň, naopak je bujarý, podobně jako před potopou – neví, že bude souzen.
Karel Konečný
Ve společnosti máte intelekt rozložen do určitých úrovní, které odpovídají určitým tématům, kterými se ti lidé zabývají. Prakticky je ověřeno, že je zbytečné lidem na jiné úrovni něco říkat či vysvětlovat, protože oni tomu stejně nebudou věřit. Důležité je tedy udělat si dobrý úsudek o událostech v životě, který však nemusí být správný, protože většinový názor je jiný.
P. Ašer
Je signifikantní, že autor článku staví svůj text na starozákonních textech o kýžené spravedlnosti panovníků atd. Avšak Starý zákon představoval Boží království na tomto světě prostřednictvím Izraele. Ale ne tak Nový zákon. Nový zákon žádné takové Boží království z tohoto světa nezná. Zná jen Ježíšovo království, které ovšem není z tohoto světa (J 18:36) a proto se nerealizuje politickými prostředky. Z hlediska Nového zákona jsou všichni vládcové tohoto světa nespravedliví. Na dnešní vládce proto nelze aplikovat starozákonní požadavky. Jak by mohli prosazovat spravedlnost, když jsou sami otroky hříchu?
Bůh říká lidu Izraele: „Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.” (Ex 19:6) Takové království tady ale už není. Židé se tomu zpronevěřili. A křesťané zase nemohou panovat světským způsobem (L 22:25n) jako kdysi izraelští králové, protože Ježíšovo království není z tohoto světa (J 18:36).
Starozákonní izraelskou zastupitelskou theokracii a její principy nelze aplikovat na vlády dnešních sekulárních států, které tady žádného Boha nezastupují tak, jako ho měli zastupovat králové v Izraeli.
Dnešní zvolení zastupitelé (poslanci a senátoři) totiž nezastupují Boha, jehož vůli by prosazovali, ale lid, který si je zvolil, aby prosazovali jeho svévoli. Ne Bůh, nýbrž lid je v sekulárních státech zdrojem veškeré moci:
„Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ (Ústava ČR čl. 2 odst. 1)
Lid pak je ve své drtivé většině, která rozhoduje o výsledku voleb, bezbožný a poslušný satana (Ef 2:2). Zvolení zastupitelé tak nezastupují Boha, nýbrž zastupují satana, jehož vůli naplňují. Demokracie je proto ve své podstatě evidentní diabolokracií. Chtít po diabolokratech, aby prosazovali spravedlnost, soud, milosrdenství a věrnost, je jako chtít po levhartovi, aby změnil svou skvrnitost:
„Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?“ (Jr 3:23)
P. Ašer
V článku se píše:
„Co bychom však měli mít na prvním místě? Co je naší největší hodnotou? Jestli je to „jeden lid, jedna říše, jeden vůdce“, tak je to špatně.“
Ne vždy je to špatně:
„Jedno tělo a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni v jedné naději svého povolání; jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi a skrze všechny a ve všech.” (Ef 4:4-6)
pavel v
Plně souhlasím s autorem článku. Myšlenky v něm obsažené pocházejí ze Starého zákona, nejsou však nikoliv v rozporu s Novým zákonem – jsou univerzálně platné. Ostatně Ježíš řekl: Nepřišel jsem (starý) Zákon zrušit, ale naplnit.
Když ten, kdo vládne, uvedené znaky splňuje, bude mít nepochybně Boží požehnání, protože splňují Boží vůli. Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘“ To znamená, že nezáleží na tom, zda se člověk ohánání Bohem, jak to činili farizeové. Mnohem důležitější je, aby konal dobro – spravedlnost, milosrdenství, právo a pravdu.
I ty nejlepší, reálně existující vlády, splňují uvedené znaky jen částečně. Naproti tomu jsou vlády velmi nespravedlivé, trestající nevinné lidi, nutící občany lhát (sám jsem to v mládí zažil). I když vláda není ideální, je koneckonců blíže k Božímu království než ta zlá. Má smysl se o takovou dobrou, ale nedokonalou vládu snažit, nebo je lepší se o nic nestarat a dát zlu volný průchod?
pavel v
Pane Krejčí,
píšete s opovržením o politice, že má nějaké fígle. Nemýlíte se? Není to spíše tak, že ty fígle dělají politici? Když je člověk zavražděn nožem, je tím vrahem nůž?
Píšete, že svět je bujarý a neuvědomuje si, že bude souzen. Kdo je ten svět? Myslím, že vaše zevšeobecnění je mylné a pyšné – ve světě je mnoho lidí, kteří s posledním soudem počítají. Vy nestojíte nad světem, kterým tak pohrdáte, ale jste jeho součástí. Nemáte žádné oprávnění se povyšovat, jako byste byl poslední spravedlivý. Ten „svět“ je možná lepší než vy.
Tomáš Korčák
Výše uvedené charakteristiky či vlastnosti či hotnoty jsou univerzální, božské, od Boha dané. Platí pro nebe i zemi, jakoukoli dobu – starozákonní i novozákonní, církev i svět, autority i lidi pod autoritou, autora i každého čtenáře tohoto článku. Každý člověk ze svého života vydá jednou počet. Buďme opatrní při odmítnutí starozákonních Písem, první křesťané měli především starozákonní Písma, ve kterých viděli Krista. Uvedené hodnoty nacházíme také v Novém zákoně, protože jsou všeobecně platné.
P. Ašer
Ježíš ani apoštolové evidentně neočekávali, že tyto universální hodnoty budou naplňovat vládci tohoto světa. A ani je k tomu nevybízeli. Byli si jasně vědomi, že celý svět ve Zlém leží (1 J 5:19). Žádný soudný člověk nemůže očekávat, že ten, kdo poslouchá satana (Ef 2:2) bude prosazovat spravedlnost, soud, milosrdenství a věrnost.