Žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk.
Jestliže tedy mám žít dále v těle,
znamená to pro mne užitek z práce a nevím, co bych zvolil.
Přitahuje mě obojí: Mám touhu odejít a být s Kristem,
což je mnohem, mnohem lepší;
ale zůstat v těle je nutnější pro vás.
(Filipským 1,21-24)
Ten název je tak trochu podvod. Nazval jsem tento článek „Příprava na konec“, ale měl by se správně jmenovat „Příprava na smrt“. A tělesná smrt neznamená konec. Obával jsem se ovšem, že pokud by se článek jmenoval „Příprava na smrt“, mnozí lidé by si ho možná ani neotevřeli, a přitom by v nich vyvolal depku.
Pavel byl zřejmě na smrt připraven. Nebál se jí. Věděl, že bude s Kristem, což je „mnohem, mnohem lepší“.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Antiamerikanismus
Vzpomínám na úžasného slovenského evangelistu Jána Krišku, který působil v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Během své jediné návštěvy na Maninách nám vyprávěl, jak bere stopaře. Když nechá stopaře nastoupit a rozjede se, zeptá se: „Jste připraven na smrt?“ Stopař se někdy vyděsí, a tak Ján Kriška pokračuje: „Víte, já rád cestuji s radostnými lidmi, a pokud je člověk připraven na smrt, je radostný.“ Pak se pídil po tom, jak daleko s ním stopař pojede. „Když je to třeba jen deset kilometrů, neztrácím čas a hned mu vyložím evangelium. Když je to osmdesát kilometrů, nechám půl cesty mluvit jeho, abych ho poznal, a pak začnu s evangeliem přímo do jeho životní situace.“ Jednou se ovšem stalo, že vzal dva stopaře, kteří si oba sedli na zadní sedadla. Položil svou obvyklou otázku „Jste připraveni na smrt?“ „A Vy?“ zeptal se jeden z nich. Kriška pokračoval: „Podíval jsem se na ně do zpětného zrcátka a zeptal jsem se, ‚hoši, kdo vám tak ublížil?‘“ Ukázalo se, že jsou to dva trestanci, právě propuštění z vězení, kteří se chystali ho zabít a autem ujet. Skončilo to tím, že po dvaceti kilometrech auto zastavilo, oba muži poklekli a přijali Pána Ježíše.
A co ty? Jsi připraven na smrt?
Když jsem jako mladý vikář nastoupil na sbor, hrozně jsem se bál pohřbů. Do dvou let se ale můj přístup zcela proměnil. Když se ohlížím nazpět, tak máloco posilovalo mou víru jako to, když jsem viděl umírat věřícího člověka nebo nevěřícího člověka. Na počátku mého působení bylo na Maninách jen pár babiček a ještě méně dědečků. Postupně jsem je poznával a v osmdesátých letech jsem většinu z nich pohřbil (ve skutečnosti kázal na jejich kremaci). V některých případech byl pohřeb vyloženou slavností – to když šlo o ženu či muže, kteří prožili velkou část svého života s Pánem.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Existuje genderová ideologie?
Kdosi řekl – a já se s tím plně ztotožňuji – že na této zemi máme několik desítek let, abychom se rozhodli, kde budeme trávit věčnost. A o tom se rozhoduje za tohoto života, nikoli po tělesné smrti. Podobně C. S. Lewis kdesi píše, že z hlediska věčnosti se nám pobyt na této zemi bude zdát buď jako předsálí nebes – to pokud jsme přijali spásu – nebo jako předsálí pekla. Francouzský filosof Jean-Paul Sartre napsal divadelní hru „Huis clos“ (Přeloženo tuším „Za zavřenými dveřmi“), jejíž poslední věta zní: „Peklo, to jsou ti druzí.“ Já o svých blízkých nemohu napsat, že jsou mi rájem, to bych přeháněl, ale náběh na to máme, ať už se jedná o rodinu nebo o církev.
Jsem už stár a musím řešit řadu zdravotních potíží (i když tento rok je mi ve srovnání s předešlým velmi dobře), a tak vím, že zdraví není něco, vůči čemu bychom měli nebo mohli být lhostejní. Ale stejně mi nesedí, když se s nějakými křesťany loučím a slyším větu: „Tak se mějte dobře a hlavně ať vám slouží zdraví.“ Ano, přeji si, aby mi sloužilo zdraví, ale ne HLAVNĚ. Hlavně ať neustále chodím po Božích cestách, smířen s Bohem, s vyznanými hříchy. Raději slyším upřímné „tak Pán s Tebou“. Být s Pánem je důležitější než být zdráv.
Kdysi jsem v jedné knížce o modlitbě četl příběh jedné švýcarské sedlačky, které zemřel manžel i děti. Zůstala sama, a když zestárla, požádala jednoho bohatého sedláka, zda by ji nevzal k sobě a nepostaral se o ni. Ona by mu na oplátku dala své políčko a své hospodářství. Ten sedlák to odmítl se slovy: „Kdo ví, kdy umřete a kolik let bych se o Vás musel starat!“ Oslovila jiného sedláka, který jí vyhověl. Říkala, že je připravena na smrt a že s ní nebudou mít žádné zvláštní výlohy. A skutečně: Až do své smrti byla pohyblivá, mohla se o sebe postarat a ještě dle potřeby vypomoci v domácnosti. Pak jednoho dne oznámila, že zítra zemře. Nebrali ji moc vážně. Nicméně druhý den ji našli klidně ležet v posteli, v uklizeném pokoji, na stolku ležela poslední vůle. Byla připravena na smrt a jednoduše odešla domů.
Hluboce mě ten příběh zasáhl. Od té doby jsem se začal modlit za umírání. Mne samotného, mých rodičů, mých dětí a vnoučat, členů našeho sboru. Nemáme ve svém životě závažnější otázku, než kde budeme trávit věčnost. Apoštol Pavel byl také na smrt připraven. „Usilovně běžím…“ píše ve Filipským 3,12. „Běh jsem dokončil…“ píše v 2. Timoteovi 4,7.
A co Ty?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 11. října 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
8 Komentáře
Karel Krejčí
Vy jste pane Drápale člověk s více tvářemi a jako by jste si nebyl jist, která je ta pravá. Tu, kterou ukazujete v tomto komentáři, vyjadřuje nevyhnutelnost víry a pokory před nezaměnitelnou a spravedlivou Boží rukou.
Tu, kterou nabízíte svými komentáři s odborným zaměřením, jejichž základem jsou výsledky nejnovějších výzkumů a studií, zcela zakrývají tu první tvář a u nich jsem na rozpacích, jaký mají mít význam.
Další tváří jsou Vaše názory na všeobecné dění ve světě včetně oné politiky, která se ještě trochu podobá té předchozí, ale naprosto diametrálně se liší od té první. Ani zde netuším, jaký mají význam a jaký má být jejich výsledek.
Jaká tvář je vlastně ta pravá?
Konečný Fr.
V politice často existují pouze 2 volby. Křesťan nemůže svoji naději složit ani v jednu stranu, ale pouze v Boha. Pak má dvě možnosti – buď nevolit a nebo volit lepší stranu podle svého přesvědčení. Myslím, že horší je nevolit. Kdybych byl Slovák asi bych volil Fica nebo Kuffovu stranu. Od této vlády bych si sliboval, že bude pro své občany vytvářet lepší podmínky pro život. Nevidím rozpor mezi vírou v Boha a tím, že jdu k volbám s tím, že budu volit tu stranu, která chce pracovat pro svůj národ a ne pro nějaké nadnárodní korporace.
Víra v Boha mě vede k tomu, že se svými omezenými možnostmi snažím prosazovat spravedlnost i ve své zemi.
Petr niederhafner
Díky za článek pane Drapale. Vaše texty se vyplatí číst.
Jiří Aron
Pane Krejčí nevidím v tom textu nevyhnutelnost víry a pokory před nezaměnitelnou a spravedlivou Boží rukou.
Ale naopak čtu nepochopení těch citátů apoštola Pavla. Smrt je pro něj ziskem z důvodu jeho nesmírné lásky ke Kristu Ježíši. Pro Něj a pro Jeho evangelium se Pavel vzdal nadějné kariéry nadaného vystudovaného židovského učence. Tak moc Krista miluje, že ať žije – velmi často a dlouze ve vězení – nebo umře na popravišti, v obojím zakouší a bude zakoušet lásku a pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení. A po smrti to nejlepší teprve přijde!
Jakési jádro článku ale nejsou citovaná slova Bible, jen příběh na lidskou pomoc při jejím umírání neodkázané selky. Ne Pavlův, ale tento příběh pana Drápala hluboce zasáhl. A to natolik, že od té doby se modlí za umírání sebe a svých blízkých. Přitom tento příběh nijak, na rozdíl od příběhu Pavla, neřeší, kde a s kým selka bude trávit věčnost.
Jako čtenáře mě proto vede článek k otázce, jestli modlitby za umírání pana Drápala zahrnují něco více, než jen přirozenou lidskou touhu nebýt bezmocný a odkázaný na druhé lidi při jeho umírání. Ten Pavlův životní běh a jeho příprava na umírání nevyznívá sebestředně.
Karel Krejčí
Pane Arone,
nemám vůbec žádné námitky proti skutečné hloubce příběhu oné selky. Toto je zjevné poučení a pobídka k vážnému zamyšlení o skutečných hodnotách, prioritách, smyslu života a proč zde jsme. Z tohoto pohledu pak samozřejmě vyplývá, že vše to, co má ne duchovní, ale materiální podobu, dostává se na zcela jinou úroveň a důležitost, než jim my a svět přisuzujeme. Ale na tuto zásadní odlišnost já přece neustále poukazuji. Jestliže nás skutečně osloví a hluboce se nás dotknou tyto a podobné příběhy, proč se tedy neustále vracíme tam, kde jsme už jednou byli a kde už být nechceme? Proč stále na druhé straně posuzujeme svět a reagujeme na něj způsobem a zrakem, který ve skutečnosti nevidí, a pokud ano, tak jenom to, co lze vidět pouze na povrchu? Ano, pak se řízením „shora“ setkáme osobně s podobným příběhem, který má moc v nás uskutečnit zcela zásadní změnu a otevře nám oči. Ale znovu si kladu otázku, proč se ale potom vracet zpátky a být člověkem s více tvářemi?
Jitka Brůnová
Milý bratře v Kristu, Dane,
děkuji za vaše napsání – na rozmanitá témata – často mne ty vaše články povzbudí nebo rozšíří vědomosti.
Nemusím vždy mít stejný názor, přesto si myslím, že máte v ohlasech často velmi nelaskavé až drsné kritické vyjádření. Nezasloužíte si je.
Nemyslím si, že touha být už s Kristem, a také doběhnout svůj běh a v pokoji umřít by byla špatná. Ani ta zmínka o ženě, která si počínala moudře, prozíravě. Blížím se šedesátce a přistihla jsem se také, že se modlím např. abych mohla ve víře v pokoji žít a
v pokoji umřít v Božím načasování – prostě být s PÁNEM.
Děkuji za vaše citlivé pastorační vedení – ,,povzbuzujte se, tím více, když vidíte, že se blíží Pánův den“
,,vy silní ve víře, posilujte slabší“, ,,dávejte si pozor na to, jak žijete…“ Jitka B.
Dan Drápal
Milá sestro, moc děkuji za povzbuzení. Jak vidíte, sám se nehájím, ale jsem vděčný, když se ozve někdo jiný. Ale konec konců má náš život – i naše činnost – jediného relevantního čtenáře a diváka, Pána Ježíše Krista.
Karel Krejčí
Někdy se hodí i role mučedníka …