Dan Drápal / Vztah k Písmu

Jsem šťastný člověk. Ale nebylo tomu tak vždycky.

Nechci se tím vytahovat. Proč to tedy píšu? Protože ke štěstí vede určitá cesta. A myslím si, že jsem kus té cesty prošel, a rád bych ji ukázal ostatním. Zejména těm, kteří jsou nešťastní. 

 O té cestě se dá říci, že je dlouhá, protože je vlastně celoživotní. Teď moc lituji, že jsem v mládí tuto cestu neznal a velmi jsem bloudil. Ztratil jsem mnoho let a řadě lidí jsem ublížil. 

Na druhé straně se mi zdá, že ta cesta je vlastně docela jednoduchá. A není na tom nic tajného a záhadného. Je potřeba číst Písmo, modlit se, mít s několika důvěryhodnými lidmi dobré obecenství – a především v tom všem nešvindlovat.

Písmo čtu stále dokola. Po mnoho let jsem dbal na to, abych za rok přečetl celou Bibli. Teď už jsem trochu polevil, ale ne moc. Kromě toho jsem Bibli i studoval (a studuji), ale chápu, že stejně to nemůže dělat každý. Byl jsem „profesionál“, tedy pastor na plný úvazek, a každý den jsem dvě hodiny „z pracovní doby“ věnoval Písmu a modlitbě. A pokud by mi někdo vyčítal, že jsem ten den „ještě vlastně nic neudělal“, tak bych se jen smál pod (u mě pomyslné) fousy. Kdepak, brachu, dělal jsem to nejdůležitější.

Během těch let jsem se poznenáhlu „proměňoval obnovou své mysli“ (Ř 12,2). To není proces, který byste mohli nějak změřit. Během tohoto dlouhého procesu jsem se měnil z člověka nafoukaného a sobeckého v člověka… dokonalého? To ani náhodou. Proměnil jsem se v člověka vděčného. Nevznáším žádné nároky na své bližní. A rozhodně nevznáším žádné nároky na Boha. Jestli pozoruji nějaký neblahý trend dnešního světa, pak je to stále méně vděčnosti a stále více náročivosti. 

 S náročivostí jste se mohli – snad ve všech dobách – setkat i v církvi. Už jsem konec konců psal, že proměna je dlouhodobý proces. Nicméně zdá se mi, že je jí více než dříve. A že to mnozí považují za normální. Dle mého názoru v tom církev pouze pokulhává za tímto světem. 

 Ježíš nás vede k opaku. „Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.‘“ (Lk 17,10). Hm. Tady nás Ježíš zřejmě nevede k asertivitě, že?

 Pokud člověk žije v náročivosti, nemá nikdy dost. A pro vděčnost nezbývá moc prostoru. Je mnohem krásnější ráno se probudit a rovnou děkovat Bohu za to, že žiji, že mi přidal další den. Jít na výlet a radovat se ze sluníčka či z dešťů. Otevřít Bibli a radovat se z toho, že k nám Bůh mluví. 

 Mám moc rád zprávy o lidech, které Písmo také tímto způsobem proměňovalo a udržovalo při životě. Mám například moc rád detektivky Patricie Wentworthové (pár jich vyšlo i česky). Hlavním „detektivem“ je v nich nenápadná stará dáma (Miss Maud Silver), která si vždycky četla Bibli před spaním. 

 I v naší zemi byla písmácká tradice. Z hlediska liberální teologie se tito lidé mýlili, protože si mysleli, že Pavlovy listy psal Pavel, Petrovy Petr a tak dále. Mě ale zajímá, co Písmo dělá s lidským životem. 

 

Jednu dobu jsem lidem na počátku bohoslužeb říkával, aby provedli drobný liturgický úkon, a sice aby vypnuli své mobilní telefony. (Nevymyslel jsem to já, pouze jsem napodoboval evangelického faráře z Braníka Jaroslava Pechara, který tuto krásnou větu pronesl na svatbě jednoho z mých synovců. Můj syn Ben by možná řekl, že se tím „vracím ke kořenům“.) 

 Teď už nemá cenu to říkat. Naopak, na počátku kázání polovina lidí mobilní telefon vytáhne. Proč? Protože v něm mají bibli v elektronické podobě. 

 Nu, je to jistě lepší než nemít bibli vůbec. Celkově si ale myslím, že technologie znalostem Písma moc nesvědčí. Obecně svádějí k povrchnějšímu čtení. Pokud dostanu jakýkoli hodnotnější text, tak si ho raději vytisknu, než abych koukal na monitor. 

  „Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí“ (Žalm 25,14). Tato věta vysvětluje, proč některé lidi nechává Písmo bez proměny. Písmo se nám otvírá, pouze známe-li Boží bázeň. 

 Možná se mýlím, ale nezdá se mi, že množství všelijakých biblických pomůcek, dostupných na internetu, vede k lepší znalosti Písma a k hlubší úctě k němu. 

 Chceme-li se rozvíjet, pak platí, že číst je lepší než poslouchat rozhlas a poslouchat rozhlas je lepší než se dívat na televizi. Podíváte-li se na nějaký zfilmovaný biblický příběh, může to být dokonce škodlivé. Prostě Písmo ničím nenahradíš – ani komentáři (jakkoli mohou být dílčím způsobem užitečné), ani poslechem kázání slavných kazatelů (jakkoli mohou být tato kázání inspirující).

 Na závěr mám jednu prozkoušenou nabídku pro pastory a jiné vedoucí. Kdysi jsem napsal Příručku pro čtení Písma, vydala ji KMS, ale už je rozebraná. Je v ní plán četby Písma, koncipovaný tak, aby byl vhodný pro úplné začátečníky. Začíná se tedy evangelii a končí se Levitikem. Za rok je podle tohoto rozpisu možné přečíst celou Bibli. Na každý týden je připraven odstaveček o biblických reáliích (proč je Bible rozdělená na kapitoly a verše, kdy k tomu došlo, v jakých jazycích byla psána, proč se nám někdy chce spát, zrovna když jsme si chtěli číst, apod.). 

 Nabídl jsem lidem z mého okolí, aby četli Bibli podle tohoto rozpisu. Ale pozor: Nedostanou do rukou celou „příručku“, ale pošlu jim vždy rozpis na jednotlivý týden. Když mi potvrdí, že mají předepsané penzum přečtené, pošlu další týden. Mám s tím trochu administrativy, ale rád to dělám. Hodně lidí po čase odpadne, ale povzbuzuji je, aby znovu „naskočili“. Nepřečtou Bibli sice za rok, ale jistě má smysl, i když ji budou číst roky dva. Je to lepší než nečíst vůbec. 

 A jsem rozhodnut na naší zlatohorské skupince tuto nabídku pravidelně každého čtvrt roku opakovat. 

Asi se tu uplatňuje podobná dynamika, jako když si zaplatíte jazykovou školu. Tady sice nic neplatíte, ale víte, že jste se přihlásili (a že vás Dan Drápal sleduje, bu bu bu). Naučit se jazyk byste ale taky zvládli sami, s dobrou učebnicí pro samouky. Ale mnoho lidí nad sebou potřebují nějaký „bič“, aby se k něčemu přinutili. A propos, nepatříte k nim také? 

  Zde jde o bič celkem pomyslný. Pro ty, kdo dojdou až do cíle, chystám cukr. Pochvalu před nastoupenou jednotkou. 

  Já už další lidi odjinud přijímat nebudu, ale kdyby se toho nějaký vedoucí chtěl ujmout, rád mu pošlu podklady.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teologa a publicista Datum: 13. ledna 2021 Foto:

Tags: ,,,,

18 Komentáře

  1. Kdo je šťastný v tomto světě a ještě se tím chvástá vůbec nepochopil tento svět. Jak může být někdo šťastný ve světě kde umírají tisíce dětí denně na hlad. Byl by snad náš pán Ježíš šťastný v tomto SVĚTĚ ???

    Odpověď
    • Existují lidé, kteří si myslí, že je to Boží vůle. Nebo, že si lidé za svá životní trápení mohou sami. Ale pan Drápal k nim asi nepatří.
      Nakonec je fakt, že si člověk nemůže vyčítat každé jídlo nebo ho jíst s myšlenkou, že v Somálsku (nebo někde jinde) děti umírají hlady.

      Odpověď
    • A nelze být šťastný jen tak? Z toho, že mě Bůh miluje, že kvůli mě obětoval svého Syna, že mi drží místo v nebeském království? Samozřejmě je potřeba na Boží milost odpovědět vírou a skutky (Ef 2:10, Jk 2:17), například skutky směřujícími k odstranění chudoby a hladu; ale ten pocit štěstí z vykoupení mi nikdo nevezme.

      Odpověď
  2. Musím se také zastat používání Bible na internetu. Střídám při tom http://www.biblenet.cz/ a https://www.bible21.cz/online#Tou%C5%BE%C3%AD%20%3Aand.
    Někdy sáhnu i k jiným verzím.
    Jednak se v tom dá velmi rychle vyhledat konkrétní text, když si člověk nevzpomene na to, kde přesně ho hledat. A jednak lze libovolně zvětšovat písmo, což u papírové Bible nelze. Pro toho, kdo vidí hůř (a ani brýle mu nepomohou), je to mnohem lepší. V mobilu možná ne, ale na tabletu určitě. Kapesní vydání Bible má velmi malá písmenka a nosit s sebou někam obrovskou knihu, to se moc nedá.

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Také mám i online verzi. Dcera mi stáhla aplikaci, kde jsou i plány čtení (tématické, vždy krátké zamyšlení + úryvky z Bible), verš dne apod. Večer čtu klasickou verzi podle plánu čtení, objednala jsem si kartičky z nakladatelství Poutníkova cesta. Online verzi Bible třeba používám i ve vlaku, nebo když někde dlouho čekám, aspoň vyplním čas. Bible je opravdu kniha knih a nedá se říci, že by ji někdy člověk dočetl a odložil. Pořád je tam co objevovat.

      Odpověď
  3. Karel Krejčí

    Pane Realtoltek, jste dosti mimo. V samotném Písmu jsme nabádáni k radosti, stejně jako abychom se zbytečně nestrachovali. Jste papežštější než papež. Podle Vás je tedy správné sebemrskání a být zoufalý, v jakém stavu se tento svět nachází? Opravdu Vám někdo naložil na Vaše bedra, že máte zodpovědnost za tísíce umírajících dětí hladem? Opravdu? Opravdu k tomu máte Bohem dané schopnosti, možnosti a potenciál? A když se rozhlédnete kolem sebe, nejsou ve Vašem nejbližším okolí lidé, kteří také potřebují pomoc, třeba ne až tak zoufale, ale potřebují? Těch rádoby dobrých skutků a ústupků je čím dál víc, a také se náležitě zviditelňují.

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Filipským 4:4-7 B21
      Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko. O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
      🙂

      Odpověď
    • Otázka je stále stejná… byl by Ježíš šťastný na zemi pokud by na zemi existovalo jediné hladové dítě ??? Potažmo byl by otec biogolické rodiny štastný kdyby věděl, že jedno z jeho dětí trpí ???

      Odpověď
      • Já myslím, že Ježíš, dokud byl na zemi, neřešil, zda je či není šťastný. On měl úkol a toho se držel. Nicméně, nějakou radost asi občas zažíval, aniž mu v ní bránilo vědomí, že jsou na světě trpící lidé. Třeba když mu (hříšná) žena pomazala nohy drahou mastí, odpověděl na námitku, proč se mast neprodala a peníze se nedaly chudým: chudé budete mít kolem sebe stále, ale mě tu vždycky mít nebudete.

        Odpověď
      • Olga Nedbalová

        Ježíš je možná šťastný, když dokážeme pomoci tomu druhému, aby netrpěl. Možná je šťastný, když alespoň střípky Jeho učení se už nyní projevují v praxi – soucit, milosrdenství, láska k bližnímu. Ostatně sám Ježíš nás k tomu nabádá:
        Matouš 25:35-40 CSP
        Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.“ Tehdy mu spravedliví odpovědí: „Pane, kdy jsme tě spatřili hladového a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě spatřili jako cizince a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za tebou?“ Král jim odpoví: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“”

        Odpověď
        • Olga Nedbalová

          Ano, my sami nemůžeme pomoci úplně všem. Ale můžeme pomoci tolika lidem kolem nás. Můžeme prosit Ježíše, ať nám otevře oči a uvidíme, kde je třeba pomoci. Pokud začneme upadat do beznaděje, že je to nad naše síly, můžeme prosit Ježíše o sílu. S Ježíšovou pomocí lidé někdy zvládnou neskutečné věci. Vím, že jsou to pořád jenom střípky, ale i tyto střípky se jednou promění v Ježíšovo věčné království.

          Odpověď
  4. Liberální teolog byl A.Schweitzer. V Evropě se vedly zničující války a on někde v pralese v Africe léčil černochy. Také stavěl nemocnici a ti černoši seděli a koukali na něj, tak je musel honit do práce a když některého dostihl, tak ho kopnul do zadnice. A černochům se to líbilo a měli z toho legraci.
    Liberální teologie může být jeden extrém, druhý extrém je biblický fundamentalismu. A mezi tím by jako zlatá střední cesta mohlo být něco jako kritické bohosloví.
    Stará Jednota bratrská měla hymnu – Ve jméno Krista doufáme, neb v Něm své spasení máme…..
    Kristus je to pravé Boží Slovo, o kterém vydávají svědectví slova a knihy Starého a Nového zákona.

    Odpověď
  5. Olga Nedbalová

    Uvědomuji si, že v oblasti víry mám poněkud zúžené zkušenosti, jsem členem vesnického sboru ČCE a na cestě víry jsem tak cca teprve 15 let. Ale i tak jsem se zkusila zamyslet, jak bych charakterizovala biblický fundamentalismus. Pro mě je jeho typickým představitelem farizej, zákoník. Má dokonale načtené Písmo, ale pravdy Písma se mu ve skutečnosti neusadily v srdci. Přejde bez povšimnutí okolo zraněného poutníka. A to má ještě poutník štěstí, také si ho mohl všimnout a ten těžký, tlustý svazek Písma mu mohl také omlátit o hlavu a v podstatě ho dorazit. Na druhou stranu – v dnešní době je jako fundamentalista označen i člověk, který se pouze drží pravdy Písma. Pravdivě varuje hříšníky před hříchem. Upozorňuje, tak jako Ježíš, že úzká branka vede do nebe a málokdo jí projde. Činí tak ovšem s láskou ke svému bližnímu a z důvodu, aby ho uchránil před věčným zatracením. Dnešní věřící, má „výhodu“, pokud se mu takové kázání nezdá, tak se urychleně přesune jinam, kde už není život tak náročný. Liberální teologie se naproti tomu snaží věřícím přeložit poselství Písma do současného jazyka a životního stylu. Což je někdy sice k užitku, ale může se při tom překladu i mýlit. Podle mého mínění není tedy od věci si kontrolovat tyto překlady s původními pasážemi Písma. Nemluvím teď o různých překladech Písma, ale o tom, že v podstatě se některé církve obejdou i bez citací z Písma. Ježíš se zjevuje věřícím hlavně z osobních prožitků a vše ostatní je zastaralý moloch minulosti. Nerada bych tímto příspěvkem vyvolala diskusi o tom, která denominace je lepší a který přístup je ten pravý. Kdo vlastně má tu pravou víru? Zřejmě ten, kdo má Krista ve svém srdci. Ze sborů pak ten, kdo má Krista ve svém středu. Vím, že to zní alibisticky, ale mě lepší definice nenapadá.

    Odpověď
  6. Olga Nedbalová

    A možná by nebylo od věci, kdybychom se jako jednotlivci ptali: „Ježíši, mám tě ve svém srdci?“ A jako sbory se zamyslely, zda jsme náhodou Ježíše nevyhodily před naše dveře.

    Odpověď
  7. Václav Pospíšil

    Jak chce člověk, který není šťastný pomoci světu? K čemu, když ne ke štěstí? Jak, když neví jak štěstí dosáhnout? Sám ho nedosáhl? Jistě dá se pomáhat i smutně, ale nejlepší pomoc je naučit druhé jak být šťastní. To Ježíš dělal: Šťastní jsou chudí v Duchu, šťastní jsou pokojní …

    Odpověď
    • … podobně, podle překladu Slovo na cestu, jsou šťastní i ti, kdo pláčou a kdo jsou pronásledováni. Trochu to tahá za uši. Všechny ostatní české i slovenské překlady používají slovo ‚blahoslavení‘ či ‚blaze těm‘. Člověk se může cítit šťastný i bez vztahu s Bohem, ale toto štěstí je pak závisející na okolnostech. Moderní psychologie mluví o rozhodnutí člověka býti šťastným.

      Co pak v případě, že ztráty zdraví, pověsti, postavení, bydlení, majetku a blízkých lidí nepřijdou postupně, ale třeba najednou? Rozhodnutí být šťastným se může stát prací nad lidské síly.

      Blahoslavený je ten, kdo svou potřebu spokojenosti nechává naplnit Bohem. Blahoslavený se nestává zaujetím nějakého svého postoje, ale zvenčí, rozhodnutím Božím, z víry.

      Bůh Otec poslal svého Syna, aby žádný, kdo v Něj věří, nezahynul, měl život věčný. Ježíš je vzkříšen a věřící mají naději na vzkříšení slíbenu od Něj. Radost blahoslavených věřících je víc, než jen obyčejné štěstí, nemůžeme si ji sami získat, rozhodnout se. Je z víry. Blahoslavenost věřících, radost, spolu s milostí a s pokojem, jsou mnohem vzácnější a trvalejší, než štěstí.

      Jan 17,13 Ježíš se modlí za věřící: „Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti“ .

      Tuto modlitbu Bůh už mnohokrát vyslyšel, vyslýchá a bude vyslýchat:
      Skutky 5: „Poslechli ho, zavolali apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu, a propustili je. Oni tedy šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno. “

      Žd 10: „Buď jste byli veřejně vystavováni urážkám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž se takto nakládalo. Vždyť jste měli soucit s vězni a uloupení svého majetku jste přijali s radostí, vědouce, že máte v nebi vlastnictví lepší a trvalé.“

      Odpověď
  8. Věřím tomu, že člověk, který má vztah s Bohem, může být šťasten i v případě ztráty zdraví, pověsti, postavení, bydlení, majetku a blízkých lidí.
    Ale nevěřím, že mohou být takto šťastní všichni lidé, tedy že je to cesta pro každého. Jaký smysl by potom mělo uzdravování chromých, slepých, hluchých, nevyléčitelně nemocných a jinak trpících, které konal Ježíš a apoštolové, pokud jediné, co má na tomto světě smysl, je vztah s Bohem, přičemž člověk u toho může klidně zůstat slepý, hluchý atd?

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář