Kritika teorie „sedmi vrcholů“
„Přemýšlím, jestli mám křesťanství vnímat nejen jako pomýlené, ale pokládat ho také za existenční hrozbu pro sebe a svou rodinu a aktivně proti němu bojovat.“
Tato zpráva se objevila na skupinovém chatu, který vedu s přáteli ze střední školy. Jako pastor a jediný křesťan ve skupině jsem cítil povinnost se k ní vyjádřit. Když jsem si povídal se svým dvacetiletým kamarádem, vyjádřil své rostoucí znepokojení nad mou vírou. Nedávno poslouchal podcast o teorii sedmi vrcholů (7M), který vyzývá křesťany, aby se vrhli do společenského boje a volili politické kandidáty, kteří se postaví do jeho čela. Bojovný tón podcastu mého přítele značně znepokojil (z dobrého důvodu) a náš rozhovor mě přiměl zabývat se několika otázkami. Co by si měli evangelikálové myslet o teorii sedmi vrcholů? Jak obstojí ve světle Bible a co se můžeme naučit z jejích chyb?
SOUVISEJÍCÍ – No ne! Zrovna káže ten holobrádek
Teorie sedmi vrcholů
Teorie sedmi vrcholů nebo také proroctví sedmi hor je strategie společenské angažovanosti, kterou zpopularizovali Lance Wallnau a Bill Johnson ve své knize Invading Babylon (Invaze do Babylonu) z roku 2013. Od svého vzniku se stal tento pohled populární zejména mezi charismatickými a letničními křesťany. Zastánci teorie sedmi vrcholů vyzývají křesťany, aby znovu ovládli sedm sfér (neboli vrcholů) kulturního vlivu: náboženství, rodinu, vládu, vzdělávání, média, umění/zábavu a podnikání.
Na jedné straně jsou sféry vlivu, které rozebírá teorie sedmi hor, výstižným výčtem institucí, které utvářejí naši kulturu. Kdokoli se silným přesvědčením, ať už konzervativec, liberál, muslim, žid, nebo sekularista, přirozeně chce, aby byly jeho hodnoty přijaty a hlásány na všech sedmi „vrcholech“. Například buddhista věří, že školy fungují nejlépe, když se řídí buddhistickými principy. Ať už je vaše nejhlubší přesvědčení jakékoli, je přirozené se domnívat, že je dobré nejen pro vás, ale i pro všechny ostatní.
Teorie sedmi vrcholů jde však ještě dál, a právě ve zdánlivých maličkostech často vězí zakopaný pes. Tento pohled totiž v konečném důsledku stojí na dvojím nepochopení – Písma a Kristových záměrů ve světě.
Zastánci teorie sedmi vrcholů hájí svůj pohled na získání vlivu ve společnosti verši ze Zjevení 17,8–10, tedy pasáží, která popisuje šelmu se sedmi hlavami, jež Jan označuje za „sedm hor“ (v. 9). Tato pasáž však představuje obraz (celá kniha Zjevení používá obrazný jazyk) duchovního boje, který probíhá v průběhu celých dějin až do Kristova návratu. Měla křesťanům dodat naději uprostřed jejich utrpení a společenského úpadku.
SOUVISEJÍCÍ – Tři úvahy o evangelizaci v moderním západním světě
Sedm hor pravděpodobně odkazuje na sedm pahorků ve starém Římě. V době, kdy Jan tuto knihu psal, se římská vláda stavěla proti Kristu a jeho cestám. Ať už chápeme šelmu, nevěstku, krále a hory v této pasáži jakkoli, vítězem boje je vždy ukřižovaný Kristus, nikoli církev ohánějící se mečem.
Nesprávná naděje
I v případě, že jste nikdy neslyšeli o teorii sedmi vrcholů (a jejím podivném výkladu Zjevení), můžete být v pokušení myslet si, že Kristovo království roste „získáváním“ společenské moci a vlivu. Pokud se na tom zakládá naše naděje, bude těžké snášet prohru.
Evangelikálové stále více riskují, že ve společenském boji utrpí drtivou porážku. Naše neschopnost odejít, vzdát se veřejných pozic a moci ukazuje na víru založenou na nesprávných věcech. Mnohokrát jsme zatáhli Ježíšovo jméno do politické agendy podobně jako křesťané předních denominací, kteří snížili církev téměř na úroveň společenského klubu liberálního aktivismu.
Svého přítele jsem odkázal na Ježíšova slova Pilátovi: „Mé království není z tohoto světa“ (Jan 18,36). Vysvětlil jsem mu, že Ježíš při svém zatčení pokáral Petra za to, že udeřil mečem. To vedlo k plodnému rozhovoru, ale také mě to vedlo k zamyšlení: Jak vypadá věrné svědectví, když evangelikálové ztrácejí vliv ve společnosti?
Lepší způsob
Ježíš říká svým následovníkům, aby vzali své kříže, ne své koruny (Matouš 16,24–26). K rozkvětu církve docházelo vždy během nejchmurnějších období, kdy měla nejmenší společenský vliv. Moderní příklady můžeme vidět v Íránu a Číně. I když je naše víra na Západě stále více odsouvána na vedlejší kolej a znehodnocována, společenské bitvy prohrané s vlídností, důstojností a láskou mohou přesvědčivě ukázat na krásu Kristova kříže. Naopak touha po moci a jejích výhodách není nijak přesvědčivá.
Petr napsal svůj první list křesťanům, kteří čelili silnému pronásledování. Pojednává o tom, jak věrně trpět, což je ve světě, který vzhlíží k celebritám na sociálních sítích, ztracené umění. Petr varuje věřící, kteří byli vystaveni neustálému tlaku, že ačkoli je důstojné a krásné trpět pro víru, měli by si dávat pozor, aby nikdy netrpěli jako zločinci nebo pleticháři (1. Petrův 4,15). Trpět kvůli tomu, že škodíte druhým nebo jste nepříjemní, není křesťanská věrnost. A co hůř, když zoufale využíváte nástroje moci nebo se oháníte lokty, jen abyste získali vliv, obětujete Kristovu věc a způsobíte chaos.
SOUVISEJÍCÍ – Francis Schaeffer: 4 recepty na obnovu církve
To neznamená, že jako křesťané nemáme mít žádný politický přehled, jen si lehneme a necháme se unášet kulturním proudem. Znamená to, že američtí evangelikálové mají v době, kdy se zdá, že slunce nad naším vlivem zapadá, jedinečnou příležitost dokázat, že naše naděje přesahuje vše materiální a viditelné. Příští generaci můžeme vytyčit cestu věrnosti, která předejde jak zatrpklému stahování se do ústraní, tak pomstychtivému a bezohlednému jednání.
Umění prohrát souvisí s naším přístupem. Mírníme svůj tón, ale ne své přesvědčení. Usilujeme o to, co je ctnostné a chvályhodné, protože nám záleží na tom, co je dobré – a ne proto, že máme vždycky pravdu a musíme vyhrát. Podobně jako Daniel nacházíme způsoby, jak žehnat lidem a institucím, které jsou plné problémů. Jako věrní evangelikálové hájíme Boží cesty a povzbuzujeme své bližní, aby po nich kráčeli, a výsledky necháváme na Bohu.
Možná se nám nepodaří vystoupit na sedm vrcholů společenského vlivu, ale pokud budeme nadále prosazovat naše hodnoty, můžeme pamatovat na to, že jednou z našich hlavních ctností je láska. Ježíš za nás trpěl, když jsme ještě byli jeho nepřátelé (Římanům 5,8). Kvůli němu milujme své nepřátele, i pokud kvůli nim trpíme.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Justin Poytress Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 11. srpna 2023 Foto: Pxhere – ilustrační
6 Komentáře
Andy
Velice dobré shrnutí – děkuji redakci za uveřejnění.
David Floryk
Považuji za nešťastné, ba matoucí, jsou-li publikovány překlady článků, které komentují situaci v Americe a v amerických církvích, bez jakékoliv reflexe a pokusu přiblížit českému kontextu. Copak si redakce neuvědomuje, že i ČR má hnutí Sedmi vrchů své vlivné následovníky? Je kritika obsažená v textu mířena i na ně – nebo jde jen jako obecné varování? Proč překladatel text přeložil, v čem jej oslovil – protože mu připadala situace v USA v této věci zajímavá? Nebo protože chtěl textem zasáhnout do situace v ČR? Obávám se, že publikovat takový text bez nějakého pokusu nějak text vztáhnout k situaci u nás není dobrá žurnalistika.
Jaroslav Rada
David Floryk – Souhlas! Dík za toto důležité upozornění, lépe bych to neřekl.
Mirek P.
Tady bych se redakce zastal, s omezenými finančními prostředky si těžko může hrát na novinářské analytiky a komentátory.
Pokud přetiskne překlad článku z amerického tisku, může předpokládat, že 1. čtenáři se sami v evangelikálním prostředí pohybují 2. nejsou líní si sami dohledat doplňující informace ( osobně i proto se snažím připojit věcný komentář pro méně znalé jazyka či reálií ).
Hnutí Sedmi vrcholů může v radikální formě podporovat lidské sobectví, stejně jako Hnutí víry. V umírněné formě jde naopak o snahu vytvořit ve společnosti takové prostředí, kde se bude dobře žít a evangelizovat. Z mírně kritických českých zdrojů :
https://info.dingir.cz/2021/02/cesti-a-slovensti-krestane-uz-take-dobyvaji-sedm-vrcholu/
https://www.youtube.com/watch?v=7bNI2iM2NOU
P. Ašer
„Zastánci teorie sedmi vrcholů vyzývají křesťany, aby znovu ovládli sedm sfér (neboli vrcholů) kulturního vlivu: náboženství, rodinu, vládu, vzdělávání, média, umění/zábavu a podnikání.“
Připadá mi, jako by tvůrci teorie sedmi vrcholů tuto koncepci okopírovali od marxisty Antonia Gramsciho, který namísto revoluce snil o postupné infiltraci společenských institucí idejemi socialismu a komunismu:
„Konečného vítězství socialistických sil lze dosáhnout něčím, co nazval kulturní hegemonií, jejímž cílem je ovládnout nebo ovlivnit všechny struktury občanské společnosti. Do struktur občanské společnosti zahrnoval vše, co není přímo v rukou státu a nesouvisí s výrobou, tedy zejména rodinu, kulturu, vzdělání, náboženství, média nebo odborové organizace. (…)
Ve svých dílech popisuje strategii konečného vítězství komunistických sil, ke kterému by mělo dojít během několika generací. Jeho strategie zahrnuje několik klíčových bodů a nechybí jí trpělivost. (…)
Gramsci argumentoval, že revoluce v Rusku mohla proběhnout tak, jak proběhla, protože z historických důvodů pro ni existovaly příznivé podmínky. Ale v ostatních zemích jsou instituce občanské společnosti příliš silné na to, aby mohly být rozvráceny jedním frontálním útokem. Tyto instituce představují solidně vybudované zákopy, které nelze dobít jednou revolucí. Proto je podle Gramsciho nutné se připravit na delší zákopovou válku a postupnými kroky občanskou společnost oslabit. (…)
Gramsci dospěl k závěru, že civilizovaný svět je již 2 000 let pevně spojen s křesťanstvím, které se stalo dominantním morálním systémem. Díky jeho pevnému ukotvení ve společnosti není možné jej zničit jednou revolucí. Gramsci nabádá k postupnému ovládnutí mysli společnosti, které může trvat několik generací. Proto píše: „Socialismus je přesně to náboženství, které musí převládnout nad křesťanstvím.“
Rozdíl mezi frontálním útokem a zákopovou válkou v Gramsciho pojetí v případě křesťanské víry by se zjednodušeně dal popsat jako „nebořte kostely, ale zkorumpujte kněze!“ (…)
Prvním krokem k dosažení kulturní hegemonie ve společnosti je zpochybnění všeho, co představuje tradiční kulturu. Gramsci věřil, že pokud dokáže komunistické hnutí prostřednictvím kulturní hegemonie ovládnout lidskou mysl, nebude nutné ke konečnému vítězství používat pracovní tábory nebo podobné metody nátlaku. Pokud se komunistům podaří získat kontrolu nebo alespoň silný vliv ve školách, médiích, kostelích a dalších organizacích, budou mít dostatek příležitostí k ovládnutí lidské mysli.
Doslova napsal: „V novém uspořádání ovládne socialismus jako první kulturu tím, že infiltruje školy, univerzity, církev a média a transformuje vědomí národa.“
https://www.syrzdarma.cz/clanek/nejvlivnejsi-marxista-minuleho-stoleti-ktereho-nikdo-nezna
Dnes můžeme vidět, jak úspěšná byla zvláště na Západě Gramsciho strategie infiltrace institucí s následnou společenskou akceptací idejí, které byly ještě nedávno zcela nepřijatelné.
Ať už se tvůrci sedmi vrcholů inspirovali u Gramsciho či nikoli, je jejich koncepce na infiltraci sekulární společnosti křesťanskými idejemi stejně záludná jako koncepce Gramsciho. Vypadá to jako tělesná snaha zadními vrátky „pokřesťanštit“ společnost. Jako křesťané ale nemáme používat tělesné zbraně a plánovat postupné ovládnutí světských institucí, nýbrž máme používat zbraně duchovní (2 K 10:3-5). Novozákonní křesťan nezapadá nikterak do obrazu aktivisty, který se naivně domnívá, že změní tento svět. Novozákonní křesťan naopak vyzývá lidi, aby se z tohoto světa zachránili v Božím království (Sk 2:40; Kol 1:13).
https://www.syrzdarma.cz/clanek/nejvlivnejsi-marxista-minuleho-stoleti-ktereho-nikdo-nezna
Karel Dvořák
1. Proroctví o sedmi horách přinesli Bill Bright (Campus Crusade for Christ, u nás Nový život) a Loren Cunningham (YWAM, Mládež s misií), nikoli lidé kolem Bethelu. Jde o ideu mnohem starší.
2. V Evropě je tato myšlenka přijímána a praktikována mnohem méně radikálně než v USA, kde se (což je, pravda, nešťastné) místy stala součástí poměrně vyhrocené kulturní (a někdy i politické) války. Viz např. http://www.7vrchu.cz
3. Cílem není ovládnout nějaké oblasti společnosti mečem nebo ostrými lokty, ale být v těchto oblastech světlem a solí, jak nám to přikázal Pán Ježíš Kristus.