Mladý muž se vyspal se svou holkou. Pipera se ptal, jak to může napravit

Posluchač ze Středního východu se obrátil na Johna Pipera s přiznáním, že se vyspal se svou dívkou. „Oba jsme znovuzrozenými věřícími, ale neodolali jsme pokušení. Existuje nějaká naděje, že bychom mohli být znovu čistí a uzdraveni z našeho hříchu?“

Teolog a zakladatel portálu DesiringGod řekl, že tento mladý muž ztratil něco, co již není možné získat zpátky. „On a jeho přítelkyně již nikdy nebudou moci změnit tuto zkušenost a zrušit to. Ztratili něco velmi vzácného,“ řekl na úvod.

Americký pastor zmínil skutečnost, že je důležité ocenit ty křesťany, kteří své panictví neztratili. Vyjádřil upřímnou snahu pomáhat těm, kteří se snaží zachovávat svoji sexuální čistotu, a pomáhat křesťanům, kteří ji ztratili, aby mohli získat zpátky odpuštění a přijetí, které nabízí Kristus.

Ztratil jsem své spasení kvůli hříchům v sexuální oblasti? John Piper odpovídá na dotaz posluchače >>

Varoval před tím, aby věřící nebrali své hříchy na lehkou váhu v domnění, že Boží odpuštění všechno vyřeší a připomněl výšku ceny, kterou Kristus svou smrtí za nás na kříži zaplatil.

Piper ve své odpovědi citoval 1. Korintským 6, 18: Utíkejte před smilstvem! Žádný jiný lidský hřích se netýká těla; kdo ale smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.

Bůh odpouští hříšníkům

Připomněl slova Ježíše Krista z Markova evangelia o odpuštění hříchu. „Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali. Kdo by se ale rouhal proti Duchu svatému, tomu nebude nikdy odpuštěno; takový se provinil věčným hříchem“ (Marek 3, 28– 29).

Fakt, že Bůh člověku odpustil „všechny hříchy“ je „dechberoucí“ projev Jeho lásky k nám, zdůraznil. „Jinými slovy, neexistuje žádný konkrétní hřích, který je tak zlý, tak urážlivý vůči Bohu, že mu nemůže být odpuštěn Ježíšovou krví,“ poznamenal.

John Piper o křtu Duchem svatým a o tom, co chybí křesťanům na Západě >>

Důležitým aspektem pro setrvání ve zdravém vztahu v případě této dvojice bude vzájemné odpouštění a nepřesunout vinu za selhání na toho druhého, domnívá se Piper. Někdy může být lehčí odpustit, ale důvěra je získává, dodal.

„Jinými slovy, vzájemné odpuštění není jednoduchá záležitost, protože k tomu, aby bylo to odpuštění bylo úplné a skutečné, musí existovat vyznání a pokání, které je autentické a trvalé,“ říká baptistický teolog.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

 

-mn-  Datum: 15. září 2019  Foto: CC Search – John Piper

Tags: ,,

10 Komentáře

  1. A co je na tom strašného? Co se má vlastně napravovat? Špatné by snad bylo, kdyby spal každou chvíli s jinou. To by se pak dalo mluvit o smilstvu.
    Třeba je právě tato dívka jeho životní družkou, s níž už zůstane napořád.
    Nebo snad vadilo, že jim předtím nikdo nepožehnal? Mnoho párů žije v dobrém a dlouholetém manželství aniž měli církevní svatbu.

    Odpověď
      • Dal jste odkaz na dosti dlouhý článek. Myslím, že vůbec neospravedlňuje to, co výše píšete. Cituji z jeho téměř samého závěru : „, v současnosti se však stále jako nejpraktičtější zdá být požadavek oficiálního sňatku, pokud jej okolnosti dovolují. K nevyhovění tomuto požadavku by členy církevní komunity měly vést pouze vysoce závažné důvody, které si v této chvíli nedokážu představit, ale uznávám, že mohou existovat.“

        Odpověď
  2. Vítek Pospěch

    Deuteronomium 22:28-29 Jestliže by nalezl někdo děvečku pannu, kteráž by zasnoubena nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi: Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci děvečky padesáte stříbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí propustiti po všecky dny své.

    Zde je vidět, že pohlavní styk mimo manželství resp. zasnoubení je hříchem, zatímco mezi manžely je legitimní. Například pohlavní styk, resp. krev panenské blány po něm, byla ve SZ důkazním břemenem, ovšem ne samotného manželství, ale neporušenosti ženy. Například krev panenské blány na svatebním prostěradle měla dokázat, že žena vstoupila do manželství jako panna.

    Deuteronomium 22:13-15 Když si muž vezme ženu a vejde k ní, ale pak ji bude nenávidět, obviní ji ze špatnosti a bude o ní roznášet zlou pověst tím, že bude říkat: „Vzal jsem si tuto ženu, přiblížil jsem se k ní, ale zjistil jsem, že není panna“, tedy otec té dívky a její matka přinesou důkaz dívčina panenství do brány ke starším města.

    Právě tento text – krom jiných – dokazuje, že styku předchází manželská smlouva, jinak by byl styk nelegitimní. Naopak to ale neplatí. Tedy, že styk legitimizuje manželskou smlouvu, to by pak nemohl být vykonán žádný trest. Jinými slovy neexistovalo by smilstvo mezi snoubenci, protože samotný akt lidí, kteří se chtějí brát, ale ještě neuzavřeli manželskou smlouvu, by byl roven samotné manželské smlouvě.

    NZ pak přejímá etiku SZ a Ježíš při výkladu respektuje ustanovení SZ o smilstvu resp. cizoložství.

    Odpověď
    • Daniel Pszczolka

      Ten text přece ale pokračuje dále.
      Deuteronomium 22:16-21 Otec té dívky řekne starším: „Tomu muži jsem dal za ženu svou dceru, ale on ji teď nenávidí. Hle, obviňuje ji ze špatnosti a říká: Zjistil jsem, že tvoje dcera nebyla panna. Tady je důkaz panenství mé dcery.“ A rozprostřou roušku před staršími města. I vezmou starší toho města onoho muže a ztrestají ho. Dají mu pokutu sto šekelů stříbra a předají je otci té dívky, protože roznášel zlou pověst o izraelské panně. Ta zůstane jeho ženou. Po celý svůj život ji nesmí propustit. Deuteronomium 22:20 Jestliže však byla ta řeč pravdivá a u té dívky nebylo shledáno, že je panna, tedy vyvedou dívku ke vchodu do domu jejího otce, mužové jejího města ji ukamenují a zemře, neboť tím, že smilnila v domě svého otce, dopustila se v Izraeli hanebnosti. Tak odstraníš zlo ze svého středu.

      Takže pokud přebíráme jednu část textu měli bychom přebírát i to další. Takže hurá do kamenování (pro nechápavé – jedná se o ironii). Nebo je starý zákon trhací kalendář, ze kterého si můžeme jednu část vybrat a druhou zahodit?

      Odpověď
      • Vítek Pospěch

        Každý zákon, právní norma ad., má svoji hypotézu, dispozici a sankci . Hypotéza uvádí, komu je zákon určen. V tomto případě etnickému Izraeli na specifickém území. Dispozice je vymezení prohřešku a sankce je konkrétní, odstupňovaný trest.

        V Novém Zákoně je hypotéza dána duchovním Izraelem, nikoliv etnickým resp. územním Izraelem. Sankce proto není fyzická, vynutitelná státem resp. Izraelem, ale duchovní, uložená církví: bez pokání exkomunikace ( 1 K 5,11-13) a v posledku ohnivé jezero, uložené Bohem (Ef 5,5 resp. Zj 21,8). Dispozice je tedy stále stejná. Jak řekla právnička M. Thatcherová. „Hřích je hřích je hřích“. Smilstvo – πορνεία – G4202 (dispozice) je mimo jiné pohlavní styk s osobou, se kterou člověk není ve smluvním vztahu, definovaným danou právní konvencí příslušné země, společenství, kmene apod. dle hypotézy.

        Vaše argumentace je stejná, jako kdyby někdo zpochybňoval hřích vraždy (dispozici) – úkladného usmrcení člověka – na základě uložené sankce hrdelního trestu (život za život), uplatňovaného ve SZ. Tedy za smilstvo i vraždu byl trest smrti (s jedinou výjimkou uvedenou právě v Dt 22, ale i tak šlo o hřích), protože se jednalo (jedná) o závažný přečin Zákona. Sankce jsou dnes jiné, což ovšem nemění definici smilstva a vraždy.

        Odpověď
  3. |Jen tak mimochodem… Kdopak tady pamatuje šedesátá léta a muzikál Starci na chmelu?
    Běda ti, chlapče, třikrát běda.
    Běda ti, hochu zpozdilý.
    Sbor zasmušilý k soudu sedá,
    co nezná bratra, soudí-li.
    Soudit tě budou soudci přísní,
    co nikdy v tísni nebyli.
    A jestli někdy byli v tísni,
    tak brzy paměť ztratili.
    Je přece v zájmu společnosti
    oddělit plevel od zrna
    a tys dělal jen mrzutosti.
    To věc je zjevně patrná.

    Odpověď
  4. Zajímavé. Ti 2 mladí vědí, že udělali něco, co do budoucnosti může jejich vztah jen poškodit. A zde se najdou “ rádcové“, kteří říkají, že se vlastně nic špatného nestalo. “ Nepřipodobňujte se světu tomuto, ale obnovte se proměněním mysli své. Abyste poznali jaká je Boží vůle dokonalá, příjemná, Bohu libá „

    Odpověď
  5. Jistě, když sami došli k náhledu, že zhřešili před Bohem, ať žádají jeho odpuštění a neptají se druhých.
    Jinak moc nechápu, proč se tu vlastně vytahují citáty ze Starého zákona o zakrvácených rouškách, když Ježíš přece řekl: „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“
    Je tedy zapotřebí řešit to s Bohem a se svým svědomím.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář