Ježíš pronesl své poslední kázání přibližně v úterý 31. března roku 33 našeho letopočtu.
Poselství, které se nachází v Matoušově evangeliu 23,1–39, varuje před pokrytectvím, zejména před pyšnými kazateli, kteří kážou vodu, ale pijí víno. V pátek 3. dubna byl největší kazatel dějin popraven za Jeruzalémem. Současně tím ukázal pokoru tím nejpozoruhodnějším způsobem v dějinách.
Jeho poslední kázání dělily od posledního výdechu tři dny.
Všichni kazatelé kážou někdy naposledy – ale na rozdíl od Ježíše to většina z nich neví. Zde je několik příkladů z dějin.
Jan Kalvín
Jan Kalvín stál za reformami, které změnily svět, a napsal komentáře ke 48 biblickým knihám. J. I. Packer nazval jeho Instituce „jedním z literárních divů světa“. Přes to všechno si Kalvín udržoval velice nabitý program kázání: v neděli kázal dvakrát a k tomu několikrát během týdne. Celkem se jednalo o „10 nových kázání každých 14 dní“.
SOUVISEJÍCÍ – No ne! Zrovna káže ten holobrádek
Ale když ho 6. února 1564 přenášeli do kostela na židli, bylo všem jasné, že si jeho tělo vybírá svou daň. Theodor Beza uvedl, že Kalvín kázal s „astmatem, které mu bránilo v projevu“ (jednalo se patrně o záchvat kašle, který mu naplnil ústa krví). Své poslední kázání tak reformátor pronášel v bolestech a slabosti.
Nenašel jsem žádný záznam o tom, na jaký text Kalvín toho dne kázal, ale na smrtelné posteli dokončil svůj komentář ke knize Jozue. V úvodu píše, že Bůh udílí své církvi nadané vůdce a pak jí je opět bere, ale „má připravené jiné, aby je zastoupili… jeho moc není na nich závislá, ale pokud se mu zalíbí, je mocen najít vhodné nástupce.“
O několik dní později, 27. května roku 1564, Jan Kalvín ve věku 54 let umírá. Je pohřben v neoznačeném hrobě.
John Flavel
Kalvínovo dílo ovlivnilo Johna Flavela, který kázal 41 let v podmínkách, jež by většina amerických pastorů považovala za nesnesitelné. Vystudoval Oxford a proslul výkladem a kázáním Písma, které promlouvá k srdci. Za vlády krále Karla II. však stát nařizoval, co mohou anglické církve kázat, jakým způsobem mohou uctívat při bohoslužbě a zda se vůbec mohou scházet.
Flavel nesouhlasil a byl exkomunikován ze své církve. Nesměl se k ní přiblížit na méně než pět mil. Celé roky proto kázal ilegálně – ve svém domě, v domech jiných lidí nebo pozdě v noci v lese. Tak se staral o ovečky svěřené do jeho péče. Mezitím se mu podařilo publikovat mnoho děl, která souhrnně vyšla v šesti objemných svazcích. Ty pak hluboce ovlivnily pozdější generace kazatelů, včetně Jonathana Edwardse a George Whitefielda.
SOUVISEJÍCÍ – Tři úvahy o evangelizaci v moderním západním světě
Dne 21. června roku 1691 Flavel navštívil Exeter, kde kázal na text z 1. Korintským 10,12: „A tak, kdo si myslí, že stojí, ať hledí, aby nepadl.“ O pět dní později, ve svých 64 letech, podlehl mrtvici.
Jonathan Edwards
Flavel zásadním způsobem ovlivnil Jonathana Edwardse, podle některých „nejbrilantnějšího amerického teologa“. Ačkoli za Edwardsova života bylo publikováno 17 jeho kázání, celkově jich od té doby vyšlo mnohem víc. Jeho díla nyní plní 26 svazků, které vydalo nakladatelstvím Yale University Press. Edwards pronesl nejslavnější americké kázání „Hříšníci v rukou rozhněvaného Boha“.
Jeho kázání ve Stockbridge ve státě Massachusetts z 15. ledna roku 1758 je jeho posledním zaznamenaným kázáním ve sbírce Yaleu. Edwards kázal na text z Lukášova evangelia 21,36. Poznámek se nám dochovalo málo, ale jsou klasickým příkladem Edwardsova přístupu, kdy nejprve překládá zákon a poté evangelium. Napomínal své shromáždění, že každý stane před Kristem na soudu a „přijde mnoho strašných věcí“, ale existuje způsob, jak „těmto přicházejícím věcem uniknout“.
O dva měsíce později, 22. března 1758, Edwards zemřel v Princetonu po neúspěšném očkování proti neštovicím. Bylo mu 54 let.
George Whitefield
Historik Mark Noll považuje britského rodáka George Whitefielda za „nejznámějšího Američana do doby, než přišel George Washington“. Často kázal venku, protože žádná budova nedokázala pojmout davy, které přitahoval. Za svůj život kázal více než 10 milionům lidí na dvou kontinentech. Celkově pronesl přes 18 000 kázání.
Dne 29. září roku 1770 kázal dvě hodiny venku 6 000 posluchačům v Exeteru ve státě New Hampshire. Kázání shrnul následovně: „Skutky? Skutky? Člověk že by se měl dostat do nebe skrze skutky? To spíš vyleze na měsíc po laně s písku!“
Tu noc byl velmi unavený. Zemřel ve spánku ve svých 55 letech.
Charles Spurgeon
Spurgeon je nejčtenějším kazatelem v dějinách a pravděpodobně je citován více než kterýkoli jiný pastor – v 63 tištěných svazcích je k dispozici 25 miliónů slov jeho kázání.
Život tohoto londýnského kazatele byl poznamenán utrpením, protivenstvím, ztrátami, depresí a fyzickou bolestí. „Představte si, že vložíte nohu do svěráku,“ říkával, když popisoval svou dnu, „a utáhnete svěrák, jak jen to jde.“ Přesto každou neděli stál před shromážděním a kázal.
Dne 7. června 1891 měl nemocný Spurgeon své poslední kázání na text z 1. Samuelovy 30,21–26. Shromáždění jistě mělo užitek z toho, co se naučil během celoživotního utrpení:
Vy malověrní, sklíčení, bojácní, malomyslní, vy, kteří více vzdycháte, než zpíváte, vy, kteří byste chtěli, ale nemůžete, vy, kteří toužíte pro svatosti, ale cítíte se poraženi ve svých zápasech, Pán vám jistě dá svou lásku, milost, přízeň, stejně jako ji dává těm, kteří v jeho jménu konají veliké věci.
Dne 31. ledna 1892, kdy se Spurgeon zotavoval v horké jižní Francii, zemřel v 57 letech na dnu a selhání ledvin.
Martyn Lloyd-Jones
V době, kdy ve většině londýnských církví ubývalo členů, Westminsterská kaple pod vedením Martyna Lloyda-Jonese rostla. Sloužil zde od druhé světové války celkem 30 let. Byl považován za jednoho z nejvlivnějších kazatelů 20. století a byl zastáncem výkladového kázání, které definoval jako „plamennou logiku“.
SOUVISEJÍCÍ – Proč postkřesťanský svět potřebuje pastory-teology?
Lloyd-Jones strávil své poslední dny kázáním po celém Spojeném království. Dne 18. května 1980 kázal v Aberystwythu ve Walesu na Žalm 2. (Tento text kázal při několika příležitostech; jednu z nich si můžete poslechnout online). Ačkoli byl zesláblý kvůli rakovině, která ho nakonec připravila o život, 8. června 1980 pronesl své poslední kázání v anglickém Barcombe na text Jozue 4,6. Dne 26. července řekl Iainovi Murrayovi: „Lidé mi říkají: ‚Musí být pro vás velmi těžké, když nemůžete kázat.‘ Ne, vůbec ne! Nežil jsem z kázání.“
Martyn Lloyd-Jones zemřel 1. března 1981 ve věku 81 let.
4 ponaučení z posledních kázání
1. Každý kazatel může kázat jenom jednou
Pravděpodobně to nebude jeho nejlepší kázání a možná to ani nebude skvělé kázání. Ale z Boží milosti by poslední kázání mělo být dobré. O tom, co dělá dobré kázání dobrým, by se toho dalo mnoho říct, ale dva znaky z 2. Timoteovi 2,15 jsou zásadní: charakter a způsobilost.
Co se týká charakteru, kazatel se pokorně odevzdává Bohu a žije to, co hlásá. Je způsobilý být Kristovým vyslancem, tedy „bezúhonný“ podle norem 3. kapitoly 1. listu Timoteovi. (Bohužel ne všichni výše uvedení kazatelé ve svém veřejném životě odpovídali tomuto popisu.) Pokud jde o způsobilost, kazatel správně přistupuje ke Slovu. Poté, co vykonal náročnou exegetickou práci, obratně vykládá biblický text tak, aby bylo jasné, co znamená a jak na něj mají posluchači reagovat.
2. Každý kazatel pronáší své poslední kázání, aniž by byl dokonale svatý
Všichni kazatelé mají hluboké nedostatky a dopouštějí se omylů – a u mužů, o kterých zde mluvíme, jich můžete najít mnoho. Po svém posledním kázáním a před svých posledním vydechnutím Kalvín přiznal: „Nesčetněkrát jsem selhal při vykonávání svého úřadu.“
S tím souzní většina pastorů, kteří se blíží k cíli.
Svět se raduje nad známými pastory, kteří neskončili dobře. Abychom se vyhnuli ztroskotání, musíme (mimo jiné) mít poslední kázání dobré. A protože pravděpodobně nebudeme vědět, že naše kázání je poslední, musí být všechna naše kázání dobrá.
Pokud neumíme dobře kázat, neměli bychom kázat vůbec.
3. Každý kazatel může mít poslední kázání dobré
4. Každý kazatel potřebuje protivenství od Boha
Někteří kazatelé umí přitáhnout davy posluchačů. Jak by řekl Spurgeon, „konají veliké věci v jeho jménu“. Většina z nich však bude věrně pracovat v ústraní a další generace na ně zapomene.
Přesto každý měřitelný úspěch bude neustále pokoušet k pýše, kterou Ježíšovo poslední kázání odsuzuje. Proto Bůh ve své laskavosti spojil protivenství s úspěchem, „abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé“ (2. Korintským 1,9).
Touto pokořující milostí nás připravuje na poslední kázání.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Steve Bateman Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 5. září 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
