Šedesát pět lidí z ČR, SK a UK se zúčastnilo první vlny aktivity Nové horizonty, která pomáhá vidět dílo Boží a církve z jiné perspektivy, než jsme v Česku zvyklí. Martin Penc zorganizoval zájezd do Austrálie, jehož se zúčastnilo vedení Apoštolské církve, Církve bratrské a zástupci Křesťanského společenství. Slovo života mělo jednu zástupkyni. Nedílnou pomocí v diskusích byla i škola ETS se svým ředitelem a Česká evangelikální aliance. Čeští vedoucí sborů navštívili tři velmi odlišné církve, slyšeli příběhy proměny dvou církevních denominací a zažili konferenci pro 1000 pastorů jednoho z Australských regionů. Cílem bylo vidět za 10 let českou církev mnohem blíže lidem, církev, která má násobný vliv, násobně více následovníků a vlivu, který přináší naší zemi naději, pomoc, hodnoty a směr. Církev, která umí přinést poselství Božího syna Ježíše způsobem, který bude srozumitelný i mocný.
Martin Penc vedl 15 let odbor mládeže AC, je pastorem Církve Kolín, rád rozvíjí lidi, a proto učí na Essential College v Brně o identitě. Rád cestuje a inspiruje se tím, co Bůh dělá v různých částech světa.
Jak Tě napadlo shromáždit české vedoucí různých církevních sborů a odvézt je do Austrálie?
Pracuji v církvi přes 20 let. Vidím to enormní úsilí stovek vedoucích, tolik projektů, tolik nápadů, tolik skvělých kazatelů, pastorů, konferencí. A přesto je nás pár desítek tisíc s minimálním růstem. Někdy mi přijde, že naše úsilí i převyšuje nasazení mých přátel ze zahraničí. Podle průzkumu oblíbenosti jsme po 20 letech pořád mezi uklízečkami a politiky. Bolí mě to a měl jsem minulé léto delší rozhovor s Bohem. „Co s tím uděláš?“ byla otázka, kterou jsem vnímal hluboko uvnitř sebe. Vím, že každý k tématu růstu a zdraví církve jde z jiné strany. Rád bych sdílel svůj příběh.
SOUVISEJÍCÍ – Pohostinnost je dar, který můžeme rozvíjet
Před 5 lety jsem slyšel příběh, který by jako vypadl z oka naší české zkušenosti. ACC, jedna z australských denominací dlouho žila na hranici 8.000 členů, měla pár desítek sborů, minimum mladých lidí mělo zájem o práci v církvi. V roce 1977 však nastal zlom, větší skupina vedoucích si řekla, že musí adoptovat jiné uvažování. Cca 240 z nich odjelo tenkrát na 14 dní do Jižní Koreje, poté co pastor Yongi Cho sloužil v Austrálii. Společně a to je strašně důležité, společně zahlédli nový horizont toho, jak církev přemýšlí, jak se chová, jak získává nové lidi, jak se o ně stará atd. Strávili spolu 14 dní. To je čas, kdy se nad věcmi zamýšlíte jinak, než když jedete na víkendovou akci. Když to zkrátím, po návratu se tato skupina rozhodla pro některé změny, na jejichž konci začala církev ACC fungovat jinak. Za dalších 20 let vyrostli z 8.000 na 120.000 a do dnešní doby na 420.000. Tento příběh mě ovlivnil.
Další rovina příběhu.
Posledních několik let jsme se scházeli jako vedoucí odborů mládeže z 5 denominací. Sdíleli jsme své radosti i výzvy a zjistili, že všichni řešíme to stejné. Poznávali jsme příběhy našich církví a nově si definovali, co pro nás znamená ekumenická spolupráce. Začali jsme některé aktivity dělat společně – např průzkum potřeb vedoucích mládeže, letní konferenci, web portál pro vedoucí nebo pro ně vytváříme video materiál. Zároveň jsme začali klást důraz na naši vlastní identitu a více rozumět tomu, v čem jsme jiní. Vážíme si té rozdílnosti a obdivujeme Boží rozmanitost.
Když jsem minulý rok v říjnu vnímal tu otázku „co s tím uděláš“, rozhodl jsem, že zkusím aktivovat „australský sen“, který v sobě 5 let nosím. Věděl jsem, že to také nebude pouze o jednom výjezdu. Ten první jsem však chtěl nabídnout našim vedoucím, těm, které Bůh povolal, aby vedli naše denominace. Chtěl jsem, abychom to zažili nejprve spolu, zahlédli nějaký nový horizont, něco opravdu Božího, co nás může posunout jako celek.
SOUVISEJÍCÍ – Rádio 7: Víra v éře DAB
Vůbec jsem nevěděl, jak to dopadne, ale protože jsme měli komunitu vedoucích odborů, nabídl to každý svému vedení. Protože mám rád koncepční přístup, nabídl jsem aktivitu i vedení ČEA a ETS, se kterými jsme jako vedoucí odborů také spolupracovali. Jedna denominace nabídku odmítla, další 3 přijali a jedna vyslala 1 zástupce. Bylo to opravdu takové živelné, prostě jsem jen sdílel, co mě napadlo a každý hned řekl „to je skvělé, chci toho být součástí“. No a tak vznikla skupina 60 lidí z ČR plus 4 přátelé z Anglie a Slovenska.
Jak jsi české účastníky vybíral? Dělal jsi konkurs?
Haha, to bylo úplně jednoduché. Jsem vztahový člověk a důvěřuji svým přátelům. Každý z vedoucích odborů oslovil své vedení a to si oslovilo svoje lidi. Další skupina 30 lidí jsou mí přátelé z Apoštolské církve z 8 sborů, kde každý měl za úkol vzít 3 až 4 lidi. Je důležité to prožít se skupinou lidí, se kterou pak můžete nové myšlení aplikovat. To bylo také jedno z pravidel. Nesmíte jet sám.
Proč do Austrálie?
Ptal jsem se pěti přátel, který stát a církev na světě pro ně byla klíčová v jejich růstu jako křesťana a vedoucího v církvi. Všichni řekli shodně „Austrálie.“ Protože to vnímám stejně, řekl jsem si, že žijeme v nejbohatší době v dějinách a všechno na planetě je blízko, tak v první vlně udělám plán a rozpočet na inspirační cestu právě tam. Protože čas je důležitý, a člověk nikam nepojede kvůli inspiraci na 14 či dokonce 16 dnů než právě sem. Člověk se opravdu oddá věci, musí zastavit práci doma, většina neměla internet, jen večer na hotelu. Opravdu jsme se ponořili do Božích i církevních témat.
Finanční otázka celé operace mi přijde obzvlášť pikantní. Jak jsi to udělal?
Haha. Spadly z nebe.
Rozpočet byl 5,3 milionu a já jsem přijal, že mám sehnat dvě třetiny ceny, aby akce byla dostupná pro každého. Je to dlouhý příběh, ale pokud se Bůh stane vaším partnerem, je parťákem pro všechny části výjezdu. Od počátku jsem se ptal, kde najdu lidi, kteří té vizi uvěří. Uviděl jsem v modlitbě skupinu lidí. V té byl jeden generální sponzor, dva velcí sponzoři a menší skupinka drobných dárců s příspěvky řádově desítky tisíc. To mi pomohlo vytvořit plán a šel jsem svou myšlenku prodat. Ježíš žil z darů, není to nic nového, jen to není vždy příjemné, čelit těžkým otázkám. Mojí výhodou bylo, že jsem nejdříve nabízel a potom žádal.
V mém srdci je touha zavolat na podnikavé lidi, aby své dovednosti, kompetence i zkušenosti darovali více Bohu a církvi. V Austrálii většinu větších církví vedou právě podnikatelé, manažeři, právníci, lidí, kteří mají schopnosti řídit. Právě druhý výjezd, který se koná v březnu, bude z 50% určen pro tuto komunitu.
Než žádám, rád něco nabízím.
Jaké to tam bylo? Co jste měli na programu?
No nakonec to bylo opravdu intenzivní. Prozkoumávali jsme životy tří sborů, navštívili několik různých bohoslužeb, konferenci pro cca 1000 pastorů a vedoucích jednoho ze států (NSW New Soutt Wales) a diskutovali, hodnotili a hodnotili. Setkali jsme se lídry dvou denominací, které provedly tak zásadní změny, že se církev proměnila a začala zásadně růst. Druhá z těch denominací udělala tu změnu před pár lety, vše bylo ještě dost čerstvé. Hodně času jsme strávili cestováním, např. v Melbourne jedete z centra do jedné církve 60 min.
Co říkali Češi?
Byli zvědaví a hladoví, kladli skvělé otázky a dávali si odvážné cíle.
Co říkali Australani?
Chválili nás, že jsme odvážní, že jsme byli schopni se sjednotit a klademe si těžké otázky. Kladli nám na srdce, abychom pořád jenom nediskutovali, ale udělali klíčové změny, které nám Bůh ukazuje.
Co si od toho slibuješ?
Je to Boží dílo, jsem jeden z mnoha, kteří se snaží přinést čerstvé vyjádření víry do společnosti a širší pohled na práci církve, témata jako je vůdcovství, komunitní práce, roli duchovních darů, důležitost zakládání sborů a mnoho dalších.
SOUVISEJÍCÍ – Daniela Hurtová z festivalu UNITED: Víme, že to nejdůležitější se odehrává v srdcích lidí
Čeští vedoucí jsou Boží mužové a ženy a dostali jsme silný impulz. 14. listopadu se opět sejdeme a budeme hledat, jak společně dál. Nechci, aby to bylo o mém jménu, chtěl bych dále jít společně. Společně nést břemeno.
Zatím plánujeme, že v březnu pojede skupina dalších 60 lidí a v červnu dalších 60 na jiné místo v Evropě. Po těchto zkušenostech se pravděpodobně sejdeme všichni v zimě 2025 a znovu si položíme tu klíčovou otázku: „Co se potřebujeme naučit během dalších 10 let, aby byla česká církev silnější a mohla násobně růst.“ Nemám tu odpověď, ale těším se na proces hledání, na těžké otázky a odvážné odpovědi.
No není Bůh úžasný?!
To každopádně!
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 13. listopadu 2023 Foto: archiv Martin Penc
2 Komentáře
Petr Kartouz
Ta církev má být v čem jiná? Jiná než ta, kterou nám vykresluje Nový zákon? Má být plná zábavy, rockové hudby, manažerů, reklam nebo má být vedena veleapoštoly?
Jan Hrázný
Nepohybuji se v církevním prostředí, tudíž nejsem zcela kompetentní k vyjadřování se ohledně církevního managementu a marketingu. Nicméně soudím, že za tak silné vize z hlediska dlouhodobé koncepce, by se nemusela stydět ani fakt „našlápnutá“ a vzhledem k nákladům výše uvedené akce, dobře vydělávající firma. Team buiding za 5,3 mil je vskutku velkorysá záležitost. Inu, je-li Bůh s vámi, kdo proti vám.
Čím to, že se mi do mysli vtírá jeden ošuntělý židovský vtip:
Před Svatopeterským náměstím stojí Kohn s Roubíčkem. Z brány zrovna vyjíždí papamobil se svatým otcem a doprovodnou suitou. Kohn se nakloní k Roubíčkovi a řekne: Nemyslej Roubíček, že jim to ve firmě šlape? Představěj si, že jejich zakladatel začínal na oslu!