Boží všemohoucnost a lidská logika

Dokáže všemohoucí Bůh vytvořit kámen, který sám neunese?

K sepsání tohoto článku mě kdysi inspirovala otázka jedné žákyně. Zněla nějak takto: „Dokáže Bůh, když je všemohoucí, stvořit takovou kaši, kterou by sám nedokázal sníst?“ 

Tato rafinovaná otázka je známější a rozšířenější ve verzi s neuzvednutelným kamenem: „Dokáže všemohoucí Bůh vytvořit kámen, který sám neunese?“V

Záludnost této otázky tkví v tom, že v každém případě nás vede lidská logika k závěru, že Bůh není všemohoucí. Neboť buď takový kamen dokáže stvořit, pak ho ale neunese, takže není všemohoucí. Nebo takový kámen, který by neuzvedl, vyrobit nedokáže, z čehož opět plyne, že není všemohoucí. Ovšem my ve vyznání křesťanské víry říkáme: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího…“

Jak se můžeme s tímto „paradoxem všemohoucnosti“ vypořádat? Dovolte mi v tomto článku nabídnout několik přístupů. Netvrdím, že všechny dají uspokojivou odpověď každému hloubajícímu a hledajícímu člověku. Ale třeba povedou k dalšímu zamyšlení o povaze lidské logiky a její omezenosti na jedné straně a o nadřazenosti a výjimečnosti Božího charakteru na straně druhé.

Pohled Bible na všemohoucnost Boha

První přístup je biblický (a o ten nám jde především). Písmo, které nám Boha pravdivě zjevuje, mluví o Boží všemohoucnosti (všemoci) na několika místech. Starý zákon přitom používá jednak hebrejský výraz „šadaj“ (např. ve spojení „el šadaj“ = Bůh všemohoucí; např. Genesis 17:1), který má v pozadí obrázek Boha, který zajistí a poskytne vše, co je třeba. Nebo se jako „všemohoucí“ chápe hebrejský výraz „cebaót“ (zejména ve spojení „jahve cebaót“ = Hospodin zástupů, tedy zástupů všech mocností a sil; např. Izajáš 6:3, srovnej Zjevení 4:8). Nový zákon zase obsahuje řecké „pantokratór“ (spojenina pas = všechno, kratos = moc, nadvláda; tj. dohromady „vládce všehomíra“). V těchto případech jde o zdůraznění Boží moci a nadvlády nade všemi silami, tedy Jeho suverenitu, svrchovanost.

SOUVISEJÍCÍPříprava na setkání s Králem

Znamená tedy všemohoucnost (všemocnost), že Bůh dokáže úplně všechno? Nebo má Bůh nějaké limity? Žalmista vyznává: „Proč by měly pronárody říkat: ,Kde je ten jejich Bůh?‘ Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce (co se Mu líbí), koná.“ (Žalmy 115:2-3) V evangeliích je zase zaznamenán Ježíšův výrok, kterým odpověděl na zděšení svých učedníků ohledně schopnosti člověka dojít spásy: „Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: ,Kdo potom může být spasen?‘ Ježíš na ně pohleděl a řekl: ,U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.‘“ (Matouš 19:25-26) V těchto a dalších verších dostáváme důležité vodítko k nalezení odpovědi na onu protikladnou otázku v úvodu. Především je třeba si uvědomit, že Bůh je všemohoucí v tom, co chce konat. Dokáže vykonat všechno, co se Mu líbí a co se rozhodne učinit, přesto (někdy i právě proto), že jsou to věci, na které člověk nestačí (jako např. naše spása). Snad by šlo přesněji hovořit o tom, že Bůh je „všechno-co-chce-moucí“. To, co je v rozporu s Jeho vůlí, s Jeho rozhodnutím či s Jeho podstatou, to skutečně Bůh „nedokáže“ – například nedokáže lhát, klamat, neplnit své sliby, být nevěrný (viz 2. Timoteovi 2:13 – „nemůže zapřít/popřít sám sebe“). Buďme však Bohu za tuto Jeho „nemohoucnost“ vděčni!

Sv. Augustin (O obci Boží, kniha V, kap. 10):

„Bůh je správně nazýván Všemohoucí, ačkoli nemůže zemřít nebo udělat chybu. Je nazýván Všemohoucí kvůli tomu, že dokáže vykonat, co chce, nikoli kvůli tomu, že musí strpět a dělat i to, co nechce. Neboť kdyby k tomu došlo, pak by rozhodně nebyl všemohoucím. Bůh tedy nemůže dělat určité věci právě proto, že je Všemohoucí.“

SOUVISEJÍCÍ – Učit se dívat očima nebes

Důležité pro nás je také poznání, že Bůh – ve své všemohoucnosti (a především ze své lásky) – se dokázal na čas zříci použití své neomezené moci. Právě v tom tkví zázrak poníženého vtělení Boha v Kristu Ježíši. Aby mohl vykonat naši záchranu a zemřít jako jeden z nás, rozhodl se Boží Syn na určitý čas přestat uplatňovat svou absolutní moc, vědění a další božské vlastnosti (ty bytostné, nikoli ty morální). Ježíš tedy stále byl a zůstal všemohoucí, ale svou moc nepoužil, když měl například na poušti hlad nebo když Ho zatýkali a křižovali vojáci. Opět to vede k závěru, že to, co chce, Bůh dokáže. Třeba kvůli nám i bezmocně trpět.

Zde by mohl můj pokus o vysvětlení „paradoxu Boží všemohoucnosti“ skončit. A nejste-li zrovna „příznivci“ logiky, ani dál číst nemusíte. Následuje totiž jen nabídka dalších, více či méně uspokojivých pokusů o řešení problému neuzvednutelného kamene. Některé z těchto navrhovaných řešení nabízejí teologové, jiné filozofové, matematici či jazykovědci.

Lidská logika není „všemohoucím bohem“​

Druhý přístup řešení onoho paradoxu se týká smysluplnosti. Podle tohoto přístupu nemůže všemohoucí Bůh činit logické a jazykové nesmysly. „Kámen, který Všemohoucí neunese“ je logický protiklad, něco jako „kulatý čtverec“ nebo „hluboké hory“. Logické protimluvy a nesmysly Bůh netvoří. Tento názor zastával např. Tomáš Akvinský, italský filozof a teolog ze 13. století.

Co se stane, když neodolatelná síla působí na nepohyblivý předmět?

Jiný přístup, nazvěme ho „nad-logický“, staví Boha a Jeho všemohoucnost dokonce nad jazykové nesmysly a zákony logiky. Naše logika a způsob uvažování a vyjadřování je omezený a Bůh je tomu všemu nadřazen. Toto stanovisko zastával např. francouzský filozof, matematik a fyzik René Descartes, žijící na počátku 17. století.

Jinak řečeno, podle tohoto přístupu, Bůh dokáže stvořit kámen, který by neunesl, a zároveň dokáže takový kámen unést. Že to logicky nejde? To je jen kvůli omezenosti naší logiky, ale Bůh stojí výš. Někteří lidé přitom staví tento „paradox všemohoucnosti“ na úroveň jiných logických paradoxů, např. „Russelova paradoxu“ naivní teorie množin. Tento paradox se běžně vysvětluje na příkladu vesnického holiče. Představte si vesnici, ve které žije a pracuje právě jeden holič. Tento holič holí všechny vesničany, kteří se sami neholí. Otázkou je: „Holí tento holič sám sebe?“ Uvažujte: Pokud se sám neholí, tak by ho měl holit místní holič, tedy on sám. Na druhou stranu pokud se on sám holí, tak by ho místní holič (on sám) neměl holit. V každém případě to vypadá, že holič se zároveň holí a zároveň neholí. (Co když tedy Bůh kámen zároveň neunese i unese?)

Jak se lze konkrétně s paradoxem holiče vypořádat, nechme na matematicích. Spokojme se se zjištěním, že jednoduchá, selská logika nemusí vždy stačit ani na „obyčejné hlavolamy“, natož na vystižení Božích vlastností. Bůh skutečně stojí nad naší logikou. Kdyby ne, pak by naše logika byla tím nejvyšším bohem. Jenže koho dokáže jeho logika zachránit?

„Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. ,Já jsem Alfa i Omega‘, praví Pán Bůh, ,ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.‘“ (Zjevení 1:7-8)

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 13. ledna 2024 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,,,,,

1 Komentář

  1. Bůh Bible je Všemohoucí, Bůh je Duch, co vládne všemi věcmi. Bůh-Duch je nadřazený všemu stvořenému, materiálnímu. Duchovní svět je nadřazený materiálnímu, duchovní svět, resp. Bůh, drží všechny věci pohromadě.

    Toto pravidlo, zákonitost, nelze zaměnit, otočit, tedy že by Bůh byl, stal se podřízeným materiálnímu a stvořenému, protože tato změna by vyžadovala, že by nebyl Všemohoucí a nebyl by ani Bůh. Odsud nesmyslnost otázek.

    To, že by Bůh neuzvedl kámen, co stvořil, prostě znamená, že by materiální vládlo duchovnímu, což je nebiblický koncept, předpoklad. No a když se do otázek zamíchá slovo všemohoucí, tak to působí „úchvatně“. Podstata otázek je, že převrátí to, kým Bůh je, tedy Všemohoucí, a pak zneváží Všemohoucího tím, že změní to, kým je, tedy Všemohoucí, a to tak, že změní nastavení Bůh je Duch, duchovní vládne materiálnímu, a otočí pravidlo duchovní vládne materiálnímu na materiální vládne duchovnímu, čímž z Boha učiní nevšemocného, a pak ho za to kritizují. Přitom jde jenom o manipulaci do obrazu, kdy z Boha Všemocného uvnitř otázky udělají nejprve nevšemocného (tj. materiální vládne duchovnímu, tedy kámen, co Bůh neuzvedne), s následující kritikou. Proto obě otázky jsou neporozuměním, kdo Bůh vůbec je, a jak funguje duchovní svět.

    Tedy neměli by mluvit v otázkách o Všemohoucím Bohu a zároveň tvrdit, když tvrdí, předpokládají, že materiální vládne duchovnímu. Pakliže materiální je nadřazené duchovnímu, pak slovo všemohoucí nemá v otázkách co dělat, resp. ukazuje to, že otázky jsou zcela nesmyslné.
    Otázky matou tím, že v sobě uvnitř převrací roli a postavení Boha Všemohoucího, čímž z něj nedělají Boha, a pak se ho za to snaží kritizovat, napadnout.

    Často se lidé také ptají na otázku: Odkud se vzal Bůh?
    Zde níže dobrá odpověď. Někdy problém různých podobných otázek tkví v tom, že předpokládají nějakého boha, který nemusí být ten biblický, tedy jediný pravý Bůh.
    https://www.youtube.com/watch?v=w6AHcv19NIc

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář