Kathy Kellerová k manželství mezi věřícím a nevěřícím

Nejběžnější pastorační problém, se kterým jsme se společně Timem (pastor Timothy Keller pozn. red.) během naší služby setkali, se týkal plánovaného nebo již realizovaného manželství mezi věřícími a nevěřícími.  

Často jsem přemýšlela o tom, že mnohem jednodušší by bylo, kdybych mohla k rozhovoru přizvat ty, kteří jsou již v manželství s nevěřící osobou, aby mluvili s nezadanými, kteří se zoufale snaží najít nějakou skulinku, která by jim umožnila vzít si někoho, kdo nesdílí jejich víru. Tímto způsobem bych mohla přeskočit všechny biblické pasáže, které vyzývají nezadané pouze k tomu, aby se „oženili v Pánu“ (1. Korinťanům 7,39) a nebyli „v jhu s nevěřícími“ (2. Korinťanům 6,14) a starozákonní zákazy o uzavření manželství s cizincem a ctitelem jiného boha, než je Bůh Izraele.

Těchto pasáží najdete mnoho, ale když už někdo zašel tak daleko, aby se jeho srdce zasnoubilo s nevěřícím, domnívám se, že Bible již byla znehodnocena jako měřítko pro  křesťanskou praxi. Místo toho přichází varianta otázky hada Evě: „Opravdu to Bůh řekl?“ jako by ten jejich konkrétní případ nějak mohl být výjimkou, vzhledem k tomu, jak se navzájem milují, jak nevěřící podporuje a chápe křesťanskou víru, jak mají duševní spřízněnost navzdory absenci společné víry v Boha.

Poté, co jsem unavená a netrpělivá, chci vybuchnout a říct: „Nebude to fungovat, ne z dlouhodobého hlediska. Manželství je dost těžké, i když jsou oba věřící, kteří jsou duchovně zcela v harmonii. Ušetřete si zármutek a překonejte to.“  Takový nekompromisní přístup však není v souladu s Kristovou jemností, ani není přesvědčivý.

Smutnější a moudřejší

Kdybych jen mohla dát dohromady ty smutnější a moudřejší ženy a muže, kteří se ocitli v nefunkčních manželstvích (ať už kvůli své vlastní pošetilosti nebo kvůli tomu, že jedna osoba našla Krista v průběhu manželství), s věčnými optimisty, kteří jsou přesvědčeni, že jejich odhodlání jim pomůže překonat všechny překážky.

Stačilo by jen deset minut rozhovoru, pokud je člověk skutečně výstižný, stačila by dokonce jen minuta. Podle slov jedné ženy, která byla vdaná za naprosto milého muže, který nesdílel její víru: „Pokud si myslíte, že jste osamělí, než se vdáte, není to nic ve srovnání s tím, jak osaměle se můžete cítit PO svatbě!“  Toto je zřejmě jediný skutečně účinný pastorační přístup: najít muže nebo ženu, kteří jsou ochotni upřímně hovořit o svých manželských problémech, a pozvat je do pastorační služby pro pár, který je právě na cestě udělat vážnou chybu.

 Jako alternativu by možná mohlo fungovat, kdyby nějaký kreativní filmař ochotný pobíhat po celé zemi natáčel jednotlivce, kteří žijí v bolesti z důvodu manželství s nevěřícím partnerem.

Tři varianty pro manželství s nevěřícím

Existují jen tři možné varianty, jak může manželství s nevěřícím partnerem dopadnout (a sem jsem ochotna zahrnout opravdové, vřelé křesťany, kteří chtějí vstoupit do manželství s člověkem, který se pouze pro forma hlásí ke křesťanství):

  1. Aby se křesťan více sjednotil se svým partnerem, bude muset vytlačit Krista na okraj svého života. To hned nemusí znamenat opuštění víry, ale projeví se v oblastech jako je osobní ztišení nebo společenství s dalšími věřící (setkání v malých skupinách), misijní podpora, desátek, výchova dětí ve víře. Všechny tyto aspekty křesťanského života budou muset být minimalizovány nebo jim bude pro pokoj v rodině zabráněno.
  • Případně, pokud se věřící v manželství pevně drží svého křesťanského přesvědčení, bude muset být nevěřící PARTNER marginalizován. Pokud nedokáže pochopit smysl biblického studia a modlitby nebo misijních aktivit, pak se na těchto aktivit nemůže nebo nebude podílet spolu s věřícím partnerem. Hluboká jednota mezi partnery nemůže růst, když se jeden z nich nemůže účastnit nejdůležitějších aktivit té druhé osoby.
  • Pak se ale manželství prožívá stresové situace a rozpadá se; nebo prožívá stres a zůstává pohromadě a dosahuje určitého stavu příměří, ale v obou stranách zanechává pocit osamělosti a neštěstí. Zní to jako ten typ manželství, které chcete? Neumožní vám to růst v Kristu nebo to nepovede k rozvoji a růstu jako páru. Vzpomeňte si na tuto citovanou pasáž ze 2. Korinťanům 6,14 o „nesení jha s nevěřícím“.

Naše osobní zkušenost

Pro úplnost: Jeden z našich synů začal před několika lety trávit čas s nevěřící ženou židovského původu. Celé roky od nás slyšel, jak mluvíme o bolestech (a neposlušnosti) v případě manželství s nekřesťanem, takže věděl, že to nepřichází v úvahu (což jsme mu taky velmi důrazně připomínali).

Přesto se jejich přátelství rozrostlo v něco víc. K jeho cti jí náš syn řekl: „Nemohu si tě vzít, pokud nejsi křesťankou, a nemůžeš se stát křesťankou jen proto, aby sis mě vzala. Budu s tebou sedět v kostele, ale pokud to s křesťanstvím myslíš vážně, budeš to muset udělat sama – najdi svou vlastní malou skupinu, čti knihy, mluv s jinými lidmi.“

Naštěstí je to žena bezúhonná a odvážná a pustila se do prověřování biblických tvrzení o pravdě. Když se více a více přibližovovala k odevzdání života Kristu, k našemu překvapení náš syn začal růst ve své víře, aby s ní dokázal držel krok!  Když uvěřila, tak on při křtu držel nádobku s vodou. O týden později ji požádal o ruku. Milujeme je oba a jsme tak vděční, že je jak v naší rodině, tak i v těle Kristově.

Zmínila jsem pouze toto osobní svědectví, ale spousta našich přátel prožilo odlišné zkušenosti – děti, které vstoupily do manželství s nevěřícím. Dokonce i v domácnostech pastorů, kde se hovoří a diskutuje o Božích věcech a kde mají děti docela dobré možnosti na vlastní oči vidět, jak jejich rodiče radí rozpadajícím se manželstvím. Pokud je to pravda v rodinách křesťanských lídrů, co pak v případě běžných věřících? Musíme naslouchat hlasům mužů a žen, kteří jsou v manželství s nevěřícími, a dozvědět se, proč se nejedná jen o neposlušnost, ale také o nerozumnou volbu.

Kathy Kellerová působila jako asistentka ředitele komunikace v Redeemer Presbytetian Church v New Yorku. Je autorkou knih spolu s manželem Timothym Kellerem o manželství a rodině.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Kathy Kellerová Překlad: Michal Nosál  Článek vám přinášíme ve spolupráci s portálem The Gospel Coalition  Foto: Unsplash – ilustrační

Tags: ,,,,,

12 Komentáře

  1. Matouš 10, 38 Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.

    Ano, pokud dva nesou spolu jeden kříž, pak to mají nepochybně snazší, než když ho nese pouze jeden. Ano o to je kříž těžší. Ale je tu přeci sám Kristus, který se nám nabízí, že nám jej pomůže nést, protože On sám nejlépe ví, jaké to je. Opět, Boží cesty jsou nevyzpytatelné a ten kříž, pod kterým se nám někdy podlamují kolena a klesáme, může být právě to, co se máme naučit nést …

    Odpověď
  2. Dobré manželství – jakékoliv, nejen to mezi křesťanem a „nevěřícím“ – je podle mě podmíněno především osobní zralostí manželů. Když ta není, ani „znovuzrození“ obou není zárukou absence velkých karambolů. Já osobně vycházím z tradice katolické, kde sňatky mezi katolíkem a nekatolíkem nejsou doporučované, ale ani jim není bráněno. Mám zkušenost s přípravami na manželství v letech 1994-2014, kterými prošlo přes 2000 párů. Problémy s vírou nemají jen ty páry, ve kterých nevěří ani jeden. Ostatní problémy s vírou mají. Možná paradoxně větší problém bývá v manželství mezi horlivými křesťany různých denominací nebo (po katolicku řečeno) různých spiritualit, než mezi „věřícím“ a „nevěřícím“. Samozřejmě, pokud budu přistupovat k „nevěřícímu“ partnerovi (já nebo moje nejbližší okolí) jako k vážnému kandidátovi na zavržení nebo alespoň jako k člověku 2. kategorie a ne jako k Bohem milovénému a úctyhodnému, budu s ním vytvářet manželství jen velmi obtížně. Shrnuji: zásadní je otázka zralosti partnerů a vyvarování se ideologického křesťanství nebo ideologického agnosticismu (pravý ateismus je i u nás vzácné zboží). Mimochodem, když Bůh „stvořil“ manželství, šlo mu o zralost partnerů: „Proto opustí …“(Gn 2,24), ne o stupeň jejich víry. 🙂

    Odpověď
    • Ano, souhlasím s podstatou Vašeho komentáře opírající se o praktické zkušenosti. Dovolím si poslední větu trochu korigovat, Bůh prověřuje nejen zralost partnerů, ale i víru. A právě manželství někdy a pro někoho, může být tím, možná „nejtvrdším a nejprokazatelnějším“ způsobem, jak toho docílit. Ostatně, Bůh stále před nás předkládá patřičné zkoušky ve všem. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, jak propastně rozdílné cesty mohou vést k Bohu. Ale tou největší oporou vždycky je a zůstává hluboký vztah, důvěra a láska k Bohu.

      Odpověď
        • Tomu nerozumím, když nedoporučuji uzavírat sňatky věřícího s nevěřícím, přece nutně neznamená, že mám tvrdé srdce. To samé aplikujete na sňatky homosexuálů?

          Odpověď
    • Já bych bez víry své manželství jistě nezvládl. Ta mne držela v těžkých chvílích. Jinak bych se na něj asi vykašlal. Asi jako říkat nemocnému, že pro život bez nemoci je klíčové být zdravý. Znám mnoho zralých lidí, kteří jsou rozvedení… A křesťané se statisticky rozvádí méně. Je to protože jsou zralejší? Spíše myslím, že je to tím, že mají větší motivaci vytrvat v problémech a soužení. Samozřejmě zralost je důležitá. Víra ale není nepodstatná, je moc podstatná. Myslím také, že neideologické křesťanství asi nebude úplně křesťanství. Záleží na tom, co je to hlavní. Zda šťastné manželství nebo život s Bohem.

      Odpověď
  3. „Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi , a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ (Mt 16,19)
    Komu vlastně dnes náleží toto sdělení, jestliže nepokládáme papeže za jediného právoplatného Petrova nástupce? Komu patří ty klíče, ne-li všem učedníkům?

    Odpověď
    • Motiv klíče a zaslíbení o tom se vyskytuje v Písmu i jinde ve SZ. V prvotní církvi a v NZ rozhodně chybí taková teologie Petrova primátu (Nový Jeruzalém ve Zjevení má 12 bran, ne jedinou). Nemyslím tedy, že jediným,kdo ty klíče získal je Šimon Petr. Přesto si myslím, že ty pasáže, kde mluví Ježíš jen s Petrem jsou dost osobní a nejsou úplně pro všechny – třeba pas mé beránky, zrada a pod. Nejde z toho udělat teologii Petrova primátu, ani teologii, že je to automaticky pro úplně všechny. Myslím, že ty pasáže jsou dost pro služebníky evangelia. Pokud budete v situaci, že Vám (či před Vámi Bohu) budou lidé vyznávat hříchy, pokud budete vést sbor, vysluhovat svátosti, budete nutně potřebovat ty klíče a moc svazovat a rozvazovat.

      Odpověď
  4. Znám dvě taková manželství.
    To první je krásné.Partneři se mají rádi a žijí spolu mnoho let.Ale sestřička psychicky velmi trrpí tím že manžel odmítá Boha a děti ho následovaly.
    Druhé je hodně složité i díky věkovému rozdílu A je to zase sestra která trpí protože manžel to vidí jinak.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář