Dne 16. září 2001 se dlouhá řada lidí jen pomalu posouvala dovnitř presbyteriánského sboru Redeemer, který se nacházel severně jen pár bloků od Světového obchodního centra. Ve vzduchu bylo stále cítit pach hořících budov a vidět plakáty pohřešovaných osob.
Pastor Tim Keller kvůli velkému zájmu lidí narychlo zorganizoval další bohoslužbu a zeptal se hudebníků, zda by ještě zůstali. Sbor, který v této době obvykle navštěvovalo kolem 2800 věřících, v ten den přivítal 5300 lidí.
Keller tehdy kázal svou sérii na příběh Jonáše, ale tu přerušil a otevřel evangelium Jana 11, 1-44. Jeho kázání mělo název Pravda, slzy, hněv a milost.
Portál The Gospel Coalition přináší celé kázání, my ho publikujeme ve zkrácené verzi.
Marie a Marta se právě potýkají se stejným problémem, kterému dnes čelíme my. Dívaly se na tragédii a říkaly: „Pane, proč se to stalo? Proč jsi to dopustil? Jak tomu máme rozumět? “
Ježíš reaguje na tuto bolest čtyřmi způsoby: pravdou, slzami, hněvem a nakonec milostí. Pravdou, kterou sdílí spolu s Martou; slzami, které roní s Marií; hněvem, který je namířen na hrob; a milostí, kterou dává všem. Podívejme se, jak tyto čtyři věci do sebe zapadají.
Slzy Ježíše Krista
Začněme Ježíšovými slzami. Co se od nich učíme? Když Ježíš dorazil k Marii, položila mu zásadní teologickou otázku: „Pane, proč jsi tu nebyl? Mohl jsi to zastavit.“ Položila mu otázku, ale on nebyl schopen odpovídat. Jen plakal. Jediné, co mohl udělat, bylo zeptat se: „Kam jste ho položili?“ Má obavy a je hluboce dojatý.
Tato reakce je zarážející, protože když Ježíš vstoupí do této situace, přichází se dvěma věcmi, které my nemáme. Ví, proč se to stalo. Ví, jak tuto tragédii promění v projev Boží slávy. Ví, co bude dělat, a že za deset minut se budou všichni radovat.
Když my vstupujeme do těchto tragických událostí, tak o nich nemáme žádné tušení.
SOUVISEJÍCÍ – Tim Keller / Jak zasáhnout evangeliem dnešní společnost?
Druhá věc, kterou má, je moc. S problémem může něco udělat. My nemůžeme udělat nic pro to, abychom to změnili. Přesto pláče. Proč? Proč prostě nepřijde a neřekne: „Počkejte, až uvidíte Boží slávu“
Protože je dokonalý. Je to dokonalá láska. Nezavřel své srdce ani na deset minut. Neříká: „Nemá smysl vstupovat do toho všeho smutku.“ Vejde dovnitř.
Z toho se můžeme naučit dvě důležité věci. První je jednoduchá, ale je třeba to říci: Na pláči v takové době není nic špatného. Ježíš Kristus byl nejzralejším člověkem, který kdy žil, přesto se nebránil zármutku. Není to známka nezralosti nebo slabosti. Lidé, kteří se podobají Ježíši, se smutku nevyhýbají.
Když Ježíš pláče, vidíme, že je přesvědčen, že služba pravdy (říkat lidem, jak by měli věřit a obrátit se k Bohu) prostě nestačí. Je také zastáncem služby slz. Služba pravdy a moci bez slz, to prostě není Ježíš.
Musíte mít slzy.
New York bude potřebovat sousedy a přátele a lidi, kteří jsou ochotni zde žít a být součástí velkého města. Být členem sboru Redeemer v příštích několika měsících a letech může být obtížnější a nákladnější. Nevím. Ale pokud je to tak, nejlepší, co můžeme pro město udělat, je zůstat tady a být sami sebou, i když to může stát více peněz nebo zabrat více času. Možná se budeme muset o něco méně starat o vlastní kariéru a více se zajímat o komunitu. Pojďme tedy vstoupit do této bolesti. Pojďme plakat s těmi, kdo pláčou. Toto je první lekce o utrpení, kterou se můžeme z Ježíšových slz naučit.
Ježíšův hněv
Druhá věc, kterou se učíme o utrpení, se učíme z Ježíšova hněvu. Všimli jste si v textu, který jsem četl, něčeho, co by naznačovalo, že se Ježíš rozhněval?
Ve verši 33, když Ježíš viděl Marii a ostatní plakat, se říká: „V Duchu se rozhorlil a vzrušen řekl.“ Původní řecké slovo však znamená „třást se vztekem“. Ve verši 38, když Ježíš přišel k hrobu, je tam napsáno, že byl „hluboce dojat“. Původní řecké slovo tam znamená „řvát nebo fučet vztekem jako lev nebo býk“. Může to znamenat, že ve skutečnosti křičel hněvem.
To je pro nás relevantní, protože si tím všichni procházíme. Náš šok a žal ustupují strachu a hněvu. Všude kolem nás je teď spousta vzteku. V této pasáži je Ježíš plný hněvu. My také. Co s tím ale Ježíš dělá?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jsou dvě věci, které nedělá. Za prvé, nestane se „Jobovým přítelem“. Víte, kdo je „Jobův přítel“? V knize Job se Jobovi stala řada strašných věcí. Jeho děti zemřely; přišel o všechny peníze; onemocněl. Jobovi přátelé řekli: „Je jasné, že nežiješ správně! Bůh tě musí soudit za tvé hříchy, jinak by se tyto špatné věci nestaly.“
Mluví Ježíš takto s Marii a Martou? Zde je ten, kdo tvrdí, že je Bůh, který tomu mohl zabránit, a nyní je plný vzteku – ale ne sám na sebe. Říká Martě: „Já jsem vzkříšení a život,“ jedno z nejúžasnějších tvrzení, jaké kdy někdo udělal. Neříká jen: „Jsem léčitel.“ Říká: „Já jsem vzkříšení a život. Já nabízím život.“ Tvrdí, že je Bůh! Když se ale dostane k hrobu, nedémonizuje nikoho, včetně obětí, včetně Boha.
Lidé dnes používají dvě linie příběhu, které zde Ježíš odmítá.První linie příběhu je, že se tato tragická věc stala, protože Amerika je souzena za své hříchy. Přemýšlejme o tom biblicky. Jak se projeví to, že Bůh se na vás nebo na váš národ hněvá? Je to podle toho, jak se vám v životě daří? Ne. Ježíš Kristus – který byl docela dobrý člověk, nemyslíte? – měl mizerný život! Prožíval odmítnutí! Osamělost! Všechno se pokazilo!
V Lukášovi 13 někteří lidé přišli za Ježíšem a ptali se na dva incidenty. Jedním z nich byl politický masakr, při kterém Pilát zabil skupinu lidí. Při druhém incidentu padla věž na 13 lidí.
SOUVISEJÍCÍ – Povrchní náboženská víra čelící realitě smrti nepomáhá, tvrdí Keller
Otázka zní: Byli souzeni? Byli horší hříšníci než ostatní?
Víte, co říká Ježíš? „Ne.“ A pak se zeptá: „Proč nečiníte pokání?“ – skoro to vypadá jakoby ho ta otázka rozhněvala. Bible říká: Miluj Boha; miluj svého bližního. Ježíš za nás trpěl, abychom my netrpěli. Ale abychom se mu přes utrpení více podobali.
Zdá se, že existuje další dějová linie, která má větší opodstatnění, a z tohoto důvodu je poněkud nebezpečná. Tato druhá dějová linie démonizuje našeho nepřítele.
My představujeme to dobro; oni jsou absolutní zlo. Tato linie příběhu má své opodstatnění, protože to, co se stalo, bylo zlé. Je třeba dosáhnout spravedlnosti. Ale tahle dějová linie je přehnaná.
Miroslav Volf je chorvatský křesťan, který si prošel utrpením. Podle Volfa nastávají obrovské problémy, když vyloučíme svého nepřítele ze společenství lidí a když se vyloučíme ze společenství hříšníků, když zapomeneme, že naši nepřátelé nejsou nějaká nelidská monstra, ale lidské bytosti, když zapomeneme, že nejsme dokonalým dobrem, ale lidské bytosti s vlastními chybami. Když si to zapamatujeme, naše nenávist nás nepohltí.
Ježíš neodpovídá podle druhé linie příběhu. Neříká: „Jsem na Boha naštvaný.“ Co dělá se svým vztekem? Nesměřuje ho proti lidem, kteří to udělali, ani proti Bohu. Svůj vztek soustředí na smrt samotnou. Zlobí se na hrob. A toto je příběhová linie, kterou používají ti nejlepší vůdci.
Ježíš říká: Tuto smrt proměním ve vzkříšení. Změním to v něco ještě většího, než to bylo předtím.
To je mimochodem dějová linie evangelia. Z kříže vychází vzkříšení. Ze slabosti vychází skutečná síla. Z pokání a přiznání, že jste slabí, přichází skutečná moc. Z rozdávání a služby druhým přichází skutečná síla. Ze štědrosti a rozdávání peněz přichází skutečné bohatství. To je dějová linie evangelia.
Naši nejefektivnější občanští vůdci neříkají, že jsme souzeni, a neříkají, že jsme úplně dobří a naši nepřátelé úplně zlí. Říkají, že z této hrozné události můžeme udělat něco ještě lepšího. Z této smrti můžeme přinést vzkříšení! Přemýšlejte o tom.
Někdo říká: „To je docela těžké udělat. Nejprve mi řekneš, abych měl srdce otevřené a plakal s plačícími. Potom mi řekneš, abych korigoval svůj vztek. Nevím, jestli to zvládnu! “
Proto nám Ježíš dává třetí věc. Je to služba pravdy – nejen jeho slzy, nejen jeho hněv, ale také pravda.
Pravda Ježíše Krista
Ježíš říká Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Věříš tomu?“
Pokud bude všechno dobře fungovat, tak můžeme z popela vybudovat lepší město. Ale Ježíš říká: „Mohu ti dát něco mnohem víc. Pokud chcete ještě větší zdroj – maximální moc to zvládnout, kromě určitého altruistického zbožného přání – musíte věřit.“
Podíval se na Martu a řekl: „Mohu ti dát tuto moc, ale věříš, že jsem Syn Boží, který přišel na svět, že jsem přišel z nebe a sestoupil na tuto planetu, aby jsem zemřel a vstal z mrtvých? Věříš tomu?“
Má důvod se zeptat: „Věříš?“ Protože pokud nevěříte, že je Božím Synem, který přišel na tento svět, nemáte přístup k této neuvěřitelné věci, kterou vám právě řeknu.
Marta říká: „Ano, já tomu věřím.“
A co ty?
Co tím chci říct? Ježíš neříká: „Pokud mi věříš, jednoho dne tě z toho všeho zachráním.“ Neříká: „Pokud ve mně věříš, tak tě jednoho dne vezmu do nádherného ráje, kde tvoje duše na to všechno dokáže zapomenout.“
Říká, že nám dává vzkříšení. Co je vzkříšení? Vzkříšení znamená: Nepřišel jsem, abych vás vzal ze země do nebe, ale abych přenesl moc, která je v nebi na tuto zem – abych vytvořil nové nebe a novou zemi a učinil vše nové. Obnovím vše, co bylo ztraceno, a bude to milionkrát lepší, než si dokážete představit.
To je moc mé budoucnosti, moc nového nebe a nové země, radost a celistvost a zdraví a novost, která přijde. Slzy, které zmizí, a utrpení a smrt a nemoci, které budou zničeny. Všechno bude vylepšeno. Všechno se napraví.
Ježíš Kristus neříká, že nám dá útěchu. Říká, že nám dává vzkříšení.
Pokud na druhou stranu opravdu nevěříte, že Ježíš je Boží Syn, žádám vás, abyste o tom přemýšleli. Ježíš říká: „Pokud mi nevěříš, je to všechno jen sen.“ Pokud je tam nahoře Bůh, který se nikdy nestal člověkem, a ty jsi tady dole a žiješ v naději, že jednoho dne budeš dost dobrý na to, aby tě vzal do nebe, nebude to fungovat.
Někdo ale říká: „Jak poznám, že se to stane? Rád bych tomu věřil, ale jak to poznám?“ V tomto příběhu je ještě jedna věc, kterou musíte akceptovat. Ježíš nabídl slzy, pravdu a hněv, ale všimli jste si poslední řádky příběhu, posledního řádku textu, který jsem četl?
Říká se tam: „Od toho dne plánovali, že ho usmrtí.“
Milost Ježíše Krista
Poté, co Ježíš vzkřísil Lazara z mrtvých, jeho nepřátelé řekli: „Teď musí zemřít. Je to nejnebezpečnější muž, jaký existuje. Musíme se ho zbavit.“
Nemyslíš si, že to Ježíš věděl, když vzkřísil Lazara? I přesto to udělal. Ježíš Kristus to věděl a záměrně se tak rozhodl. Věděl, že jediným způsobem, jak přerušit Lazarův pohřeb, bylo způsobit svůj vlastní. Jediným způsobem, jak mohl Lazara vyvést z hrobu, bylo přivodit svoji vlastní smrt.
Není to obraz evangelia?
Máme Boha, který je tak odhodlaný skoncovat s utrpením a smrtí, že byl ochotný přijít na svět a sám se podílet na tom utrpení a smrti.
Když mi někdo řekne: „Nevím, zda Bohu záleží na našem utrpení,“ řeknu: „Ano, záleží.“ Říkají: „Jak to víš?“ Kdybych byl v jiném náboženství, nevěděl bych, co říct. Důkazem ale je, že sám byl ochotný trpět.
Zajímá ho to. Není vzdálený. Není od nás daleko. Ježíš je dokonalý rádce. Vždy vám dá to, co potřebujete.
Pokud potřebujete pravdu – nebo pokud potřebujete slzy – dá vám je v den, kdy je budete potřebovat. Dá vám to v míře, ve které to potřebujete. Dá vám to v pořadí, v jakém to potřebujete. Je to jediný dokonalý rádce, který existuje. Musíte k němu jít. Musíte před ním ronit své slzy; musíte nalézt jeho pravdu; musíte poznat jeho hněv. Potřebujete všechny tyto věci, ale hlavně potřebujete získat jeho milost. To je to, co nejvíce potřebujete, a to je to, co přišel dát. To je to, co zde budeme dávat i nadále.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 16. září 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační