Byly doby, kdy většina lidí dovedla vyjmenovat tzv. Desatero Božích přikázání. Dnes většina lidí ani neví, co to Desatero je. Byly doby, kdy obchody a zábavní podniky a jakékoli jiné, pro život nepodstatné podniky, byly v neděli zavřeny z úcty k Božímu přikázání o svěcení sedmého dne. Dnes je téměř po celém světě většina obchodů otevřená celou neděli. Byly doby, kdy většina občanů jednoznačně odsuzovala homosexualitu, cizoložství, a dokonce i rozvod. Kdy klení nebo braní Božího jména nadarmo nebylo samozřejmostí. Kdy umělé přerušení těhotenství bylo nemyslitelné. Kdy vládní a státní úředníci měli malé platy, ale vysoká morální měřítka. Jak se doba změnila! Vliv křesťanství ve společnosti byl nahrazen praktickým ateismem a morálním relativismem. A nesvádějme to prosím jenom na komunisty. Ti se samozřejmě přičinili velkou měrou o rozšíření materialistického ateismu, ale dnešní hospodářství volného trhu a demokratické svobody neudělaly zatím moc pro to, aby se trend zpomalil, natož změnil. Co má dělat v dnešní společnosti věřící člověk, co má dělat Církev, jak se máme zachovat, abychom se nejen sami nedali strhnout proudem, ale abychom alespoň malým dílem ovlivnili vývoj společnosti k lepšímu?
Před nějakými 30 lety si američtí křesťané silně uvědomili morální skluzavku, na kterou se dostali díky liberální teologii a liberální politice. Došlo ke vzniku mnoha nejrůznějších hnutí a organizací, které založili křesťané v domnění, že tak zastaví pád americké společnosti do bahna morálního relativismu. Prostřednictvím těchto organizací, a za pomoci hromadných sdělovacích prostředků a působením mnoha věřících politiků se měl prosadit v americké společnosti jakýsi „křesťanský světonázor“. Všechno to bylo dobře míněno, byl za tím čistý úmysl. Došlo však velmi brzy k tomu, že tito věřící lidé a jejich organizace začali bojovat stejnými zbraněmi jako jejich oponenti, došlo k ostrému politickému střetávání a výsledkem bylo to, že věřící byli strženi k postoji nenávisti vůči nevěřícím, tedy k těm, které věřící mají milovat, a kterým mají zvěstovat evangelium.
SOUVISEJÍCÍ – Otakar Vožeh / Slova a skutky
Nemělo by smysl popírat historický aktivismus křesťanů ve světě domácí a zahraniční politiky a kultury. To, že však vždycky byli věřící aktivisté, ještě neznamená, že to je něco správného, že je to biblický postoj, ke kterému nás nabádá Bůh. Dnes už asi žádný křesťan nebude bránit středověké křižácké výpravy, které měly na tehdejší dobu vznešený cíl – dostat pod křesťanskou kontrolu tzv. „svatou zem“. Náboženské války a kampaně v době kolem Reformace nás také dnes už plní přinejmenším velkým údivem. Všechny tyto války byly nejen nábožensky, ale rovněž politicky motivované. Krutost a krvavost těchto konfliktů je úděsná.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Dnešní křesťanští aktivisté – a tady hovořím především ze své vlastní americké zkušenosti – si snad ani neuvědomují, jak se jejich společenský aktivismus podobá myšlení a jednání liberálních teologů a jejich následovníků na počátku 20. století. Stejně jako liberální teologie, dnešní křesťanský aktivismus se pohybuje na rovině časnosti, na úkor věčnosti a věčných hodnot. Dnešní věřící aktivisté hlásají totéž, co hlásali jejich liberální předchůdci: sociální evangelium. Sociální evangelium klade důraz na sociální a společenské záležitosti a zanedbává záležitosti duchovní a věčné. Sociální evangelium nabádá k boji proti chudobě, hladu, válkám a sociální nespravedlnosti. (Boží evangelium hovoří především o hříchu, o odpuštění, o smíření s Bohem, o věčném životě.) V tomto myšlenkovém rámci dochází k tomu, že vláda se stává pro křesťanské aktivisty buď spojencem – pokud se jim podaří vládu přesvědčit o tom, že mají společné užitečné cíle – anebo nepřítelem – pokud se jim vládu přesvědčit nepodaří. Skutečnost je taková, že žádná lidská vláda nemůže sama od sebe udělat cokoli pro Boží království, stejně tak jako žádná vláda nemůže Boží dílo zmařit.
Slova Britského teologa Roberta L. Ottleyho pronesená na známé oxfordské univerzitě před více než sto lety, nám snad pomohou pochopit biblický postoj vůči společensko-politickému aktivismu věřících. Ottley tehdy řekl:
„V knihách Starého Zákona můžeme studovat otázku sociální spravedlnosti. Vynikají zde absolutní morální požadavky Boha, který jedná s celými národy, spíše než s jednotlivci. Vědomí Boží přítomnosti mezi lidmi a Božího jednání s národy dalo základ slovu proroků, kteří dodnes mluví k celému světu . . . Stojí za povšimnutí, že tito starozákonní proroci – jakkoli stáli o sociální reformu – nebrali osobní účast na politickém životě a nevyžadovali reformu násilím. Prorokům nešlo o lepší společenské zřízení, jim šlo o lepší lidi.“
Abychom si rozuměli, já rozhodně v žádném případě nechci říct, že by věřící lidé měli stát stranou politického života, nebo že by vůbec neměli brát účast na společenském dění. Naprosté oddělení od společnosti by nebylo správným biblickým postojem. Věřící člověk má především výsadu i povinnost zúčastnit se svobodných voleb a tím ovlivnit řízení společnosti, ve které žije. Křesťan by měl sledovat společenské dění a tam, kde je zapotřebí, by měl dát veřejně najevo svůj postoj podložený autoritou Božího slova. K tomu jsou svobodné sdělovací prostředky. Věřící lidé mají být živým svědomím národa, a to jak svými slovy, tak svým celým životem, každým postojem. Jedno je však podstatné: společenský nebo politický aktivismus věřícího člověka a celé Církve by nikdy neměl vytlačit prioritu zvěstování evangelia. Zapojení věřícího do společenského dění se nesmí stát náhražkou za zvěstování Ježíše Krista.
V Bibli nacházíme několik úžasných příkladů, jak si Bůh použil svých lidí v politice a hospodářství národa. Josef v Egyptě nebo Daniel v Babylóně slouží jako modely Božích služebníků, kteří se dostali Božím řízením do nejvyšších politických postavení a posloužili Božímu království. Zacheus nebo Kornelius jsou zase příklady z Nového Zákona.
SOUVISEJÍCÍ – Pavel Svoboda / Je křesťanství slučitelné s politikou SPD?
Je to otázka priority. Vždycky musíme mít na zřeteli, že ani to nejlepší, čeho bychom mohli dosáhnout politickým aktivismem se nedá nijak srovnat s tím, jak můžeme být Bohu užiteční na Jeho díle evangelia. Na díle, kvůli kterému On poslal svého Syna, kvůli kterému Ježíš Kristus položil svůj život, když se obětoval na kříži. Tak jako ve starozákonní době povolal Bůh Izrael (2.M.19,6), volá i dnes Církev k tomu, aby byla královským kněžstvem, nikoli královstvím politických aktivistů: „Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný k vlastnictví, abyste vyhlašovali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1.Petr.2,9).
Autor je zakladatelem československého vysílání Trans World Radio-Monte Carlo a dlouholetý mezinárodní misijní pracovník
Autor: Otakar Vožeh Datum: 18. září 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
47 Komentáře
Konečný Fr.
Příkladem působení křesťanů v politice byla Charta 77. Stačil její podpis a farář přišel o státní souhlas. Stejně by se měli křesťané zapojit i dnes. Modlit se je správné, ale je správné volit strany, které podporují EU s jejím neomarxismem a ideologií LGBT? Správná odpověď je – tyto strany nevolit, klidně radši Volný blok.
Olga Nedbalová
Velmi dobře napsané. Ano, křesťané nemají stát stranou společenského dění, ale zároveň se nemají nechat strhnout světem. Někteří křesťané v politice začnou mít přehnané ambice – myslí, že realizují Boží království již nyní. Ano, záblesky zaslíbeného Božího království již můžeme pozorovat ve společenstvích věřících, pokud mají Krista ve svém středu. Ale Písmo na žádném místě neslibuje to, že nevěřící svět přijme bezezbytku Ježíše Krista jako jediného Pána a Spasitele. V poslední době často přemýšlím nad tím, jak rozdílně lidé reagují, pokud s nimi hovořím o Kristu. O Kristově veliké oběti, o kříži, o veliké radosti obsažené v evangeliu. Kristus vzal na sebe všechny moje dluhy – není to úžasné! Bohužel pro některé tato zvěst není úžasná. Dívají se na mě jako na blázna. Ano, v Písmu se najdou věci, na které by přistoupili a se kterými souhlasí. Mají svůj svět, který si vybudovali svými vlastními zásluhami a v případě, že jim chybí malý kousek do té jejich dokonalosti, tak by se Kristus možná hodil. To si ještě rozmyslí. Ale ke Kristu ve skutečnosti může přijít jen člověk, který uzná a vyzná svou vlastní nedokonalost, svou hříšnost. Doplněk pro tento svět nebo Ten, který na sebe vzal všechny mé hříchy? Čím je pro nás Kristus? A jaké evangelium budeme zvěstovat? Proto souhlasím s panem Vožehem – ano, můžeme svým zvěstováním evangelia pozitivně ovlivnit i tento svět, ale nedejme se zmást, to není náš hlavní úkol.
Karel Krejčí
Velmi dobrý komentář. Když se obrátíme do minulosti a uvědomíme si, kolik již tento svět prodělal snah o ustanovení „spravedlivých“ království, státních zřízení, politických i vojenských paktů a pod.., pak se musíme sami sobě divit, že stále svět zaslepeně naráží hlavou do zdi. Autor správně upozorňuje na liberalismus, který nenaplnil očekávaní. Nenaplni jej ani v současné ani v budoucí době, je to instinktivní únik a planá naděje vyprostit se ze zajetí tohoto světa. Je to paradox, tolika zkouškami tento svět již prošel, tolikrát již tvrdě „narazil“ a stále je zahleděn sám do sebe, stále věří ve své schopnosti, ve své politiky, vědu, ideály a nechce si připustit, čí že to hru vlastně hraje. Ale je to logické, pokud nevěří v Boha, nemůže věřit ani v realitu pána tohoto padlého světa.
Olga Nedbalová
Pane Krejčí, ano, je to tak, pán tohoto padlého světa je velmi mazaný našeptávač. Z pohledu světa je křesťan žebrákem, stojícím před Kristem a mající prázdné ruce. Navíc jakýsi Ježíš – kdo to vlastně je? Nějaký potulný kazatel, syn tesaře a ještě navíc z Nazareta. Kdo ví, jestli vůbec stal z mrtvých. Kdežto světští, moudře ví, že jen oni sami si musí svůj život zařídit, spasí sami sebe. Jsou pány tohoto světa. Ještě možná, ano, jsou nějaké věci mezi nebem a zemí, tak k tomu mají horoskopy, vědmy. Křesťan = pomatený žebrák, ateista = osvícený, liberální člověk.
A pak je tu pohled Boží. Ty jsi můj milovaný syn, ty jsi moje milovaná dcera. I přes tvoje hříchy tě k sobě volám. Skrze mého jediného Syna můžeš ke mně přijít a zůstat na věky v mé přítomnosti. Jsi spasený, spasený od své pýchy, od své soběstačnosti. A co říci světským? Ve skutečnosti jsi ten největší otrok toho nejhoršího pána. Mají zaslepené oči a hluché uši. Nevidí, neslyší, jdou do záhuby. My věřící nad nimi pláčeme společně s našim Pánem a Spasitelem Ježíšem Kristem.
Ano, liberalismus je zmatek nad zmatek. Dříve ten zlý byl prostě zlý. Lépe se identifikoval. S liberalismem přišla přeměna, ten zlý se tváří jako hotový lidumil. Dobrák, spasitel světa. A zaslepení lidé mu začínají skákat na vějičku.
pavel v
Tento svět byl stvořen Bohem. Bůh stvoření komentoval výrokem: Bylo to dobré, nebo dokonce velmi dobré. Ne celý svět, ale jen zlí lidé je v moci satana. Na druhé straně ti dobří jsou v moci Ježíše Krista.
Vaše názory, Olgo, mají blízko ke gnosticismu. Gnosticismus židovského Boha Jahveho označuje jako démiurga, který sice stvořil hmotný svět, ale ve skutečnosti nad ním ještě existuje vyšší neznámý Bůh, kterého Židé nevidí. V období antiky byl kosmos ztotožňovaný s ženským principem vrtkavé štěstěny (Fortuna), ale postupně začal být spojovaný už jen s negativními vlastnostmi ženského principu, včetně démonických sil, působících zotročení lidí. Nežádoucím důsledkem vlády krutého a nevypočitatelného Osudu bylo také vyloučení protikladného mužského boha. Představa o vlivu těchto negativních kosmických sil se vztahovala nejenom na hvězdné a planetární sféry, ale také na tělesnou podstatu individuální existence. To vedlo k mytologizaci nedostatků veškeré existence jako kosmogonického a antropogonického pádu z říše božského ducha do hmoty. Mytické přehodnocení tohoto světa jako zcela negativního bylo základem pro odmítnutí jakýchkoli nároků vnějšího světa na lidskou existenci (včetně sociálních, politických či kosmologických tlaků), což vedlo k radikální změně orientace na poznání sebe sama. Pravé já mohlo být z hmoty vysvobozeno pouze znovusjednocením s vlastní transcendentní podstatou, a k tomu bylo třeba překonat zotročující síly kosmu. K ženské podstatě padlé hmoty poskytoval alternativu pouze transcendentní mužský princip. Až zásahem mužského vykupitele byla duše schopná překonat svou padlou ženskou stránku a znovu se sjednotit s nadkosmickým božským Otcem.
Jiří Aron
1/ „Tento svět byl stvořen Bohem. Bůh stvoření komentoval výrokem: Bylo to dobré, nebo dokonce velmi dobré. Ne celý svět, ale jen zlí lidé je v moci satana. Na druhé straně ti dobří jsou v moci Ježíše Krista.“
Pan pavelv nepočítá s tím, co se v Bibli píše o pádu lidstva do hříchu a proč musel přijít Ježíš Kristus. Ve své vlastní představě dělí lidi na dobré a zlé a jaksi automaticky se počítá mezi ty dobré, kteří pod mocí satana nejsou. Co pro něj znamená vykoupení Kristovo na kříži a kým je pro něj Kristus? Z jeho textů toto není pro něj zásadní téma. Jeho životní téma je psaní hojných společensko politických komentářů zde na KD, kdykoliv a k čemukoliv. Což v kontextu tohoto článku p. Vožeha a komentářů např. paní Nedbalové se dá chápat jako úmyslný trolling.
2/ „Vaše názory, Olgo, mají blízko ke gnosticismu.“ Atd.
Jedná se o klasický argumentační faul slaměný panák. Vytvořím se vlastní představu, co si protivník v debatě podle mne myslí a tuto svou vlastní představu o protivníkovi přímo před ním bravurně rozcupuji.
pavel v
Máte pravdu, že svět se nedělí na dobré a zlé lidi. Chtěl jsem jen říci, že satan nemůže svět ovládat přímo, ale vždy jen zprostředkovaně – prostřednictvím člověka. To znamená, že hmotný svět jako tako takový není ani zlý, ani zkažený. Zlé jsou v něm jen zlé skutky lidí. Když tedy Olga Nedbalová mluví o padlém světě, odporuje to Písmu. Některé skutky lidí jsou totiž dobré a není tedy správné hodit všechny skutky do jednoho (satanova) pytle.
pavel v
Podle Wikipedie liberalismus (latinsky liber svobodný, liberalis svobody se týkající, svobodomyslný) je politický směr nebo také filosofický pohled, který většinou prosazuje principy jako svoboda, demokracie, volný trh, tržní ekonomika, kapitalismus, sekularismus, právní rovnost, limitovaný stát a podporu občanských a lidských práv.
Olgo, vysvětlete mi, co z výše uvedeného se vám na liberalismu nelíbí. V čem z toho vidíte zmatek.
Olga Nedbalová
Vzhledem k mému vystudovanému oboru, což je ekonomie, tak co se mi třeba nezdá na „laissez faire“, neboli jak vtipně říkal pan profesor Klaus něco jako volná (neviditelná) ruka trhu. No, sice teoreticky super, ale prakticky by to mohlo fungovat leda tak v Ježíšově věčném království. Je tam totiž předpoklad, že většina občanů musí jednat čestně, a tak i když jednají ve svém nejlepším zájmu, berou ohledy i na zájmy druhých. Praxe – divoká devadesátá léta privatizace a kdo si co ukradne, ten to má. Ale pochybuji, že Ježíš má zájem o naše upatlané ekonomické teorie, On to má zařízeno daleko lépe. Ano, svět chce být klamán. Co třeba investice do akcií (přesunu se z oblasti makroekonomie do oblasti mikroekonomie). Vývoj jednotlivých fondů je znázorněn většinou graficky – výnos v posledních x letech, cena v posledních x letech atd. Někteří bezcharakterní finanční poradci (většinou z akciových trhů znají tak pět pojmů a ty si ještě našli na Wikipedii) strčí graf před nos a řeknou, podívejte, jak nám ten fond pěkně rostl. Ti více drzí ještě graf protáhnou. Matematicky největší nesmysl na světě. Graf vývoje jednotlivých akcií není v žádném případě funkce, nemá stanovený žádný předpis, tudíž jaké protahování?!!! Ano, můžu možná něco predikovat, ale onen graf se mi v podstatě může vlnit úplně libovolně. Klidně může strmě růst, strmě se propadnout nebo se vlnit jako sinusoida. Jenže – liberálně, hlavně že to umí dobře prodat, jsou úspěšní obchodníci, tak co, že u toho plácají nesmysly. A zklamaní klienti – měli dávat pozor v hodinách matematiky a šmytec. Liberální – volný, ach ano, ona je úžasná ta volnost. Hlavně když platí jenom pro mě a ostatní mi budou dělat oslíky. Protože ano, všichni přece volní být nemohou. Nebo mohou? Ano mohou, díky Ježíši Kristu. To je jediná cesta. A to mám nastudováno docela dost ekonomických teorií a zkoušky z makra a mikra jsem měla vždy za A, ale přesto, nejlepší ekonom je Ježíš. Písmo je pro mě nejen živé slovo od Boha, ale já si ho v praxi docela dobře použiji i na jiné oblasti. Abych zakončila pozitivně, aby se svět neutopil ve zmatku, proto přišel Ježíš na zemi. Proto Jeho hlas zazněl na kříži. Proto Mu naslouchejme a nehledejme naši spásu jinde. Studujme tento svět, právě proto, abychom pochopili jeho bláhovost a naivitu. A abychom ostatním mohli ukázat řešení – Ježíše Krista.
Olga Nedbalová
Takže liberální, tzn. minimálně regulovaný trh je v dnešním hříšném světě celkem nebezpečný experiment. Potvrzeno i praxí.
pavel v
Olgo,
fotbalisté během utkání musí dodržovat herní pravidla, ale jinak jsou svobodní. Mohou se rozhodnout pro samostaný postup nebo zahrát libovolným směrem, atd. Neliberální fotbal by vypadal tak, že mužstvo by bylo strukturované a každý hráč by mohl postupovat jen podle nařízení svého bezprostřeního nadřízeného. Takové mužstvo, které by nebylo založeno na kreativitě hráčů, by těžce prohrálo. Proto bolševik prohrál ekonomickou soutěž se Západem. U něj platilo: Iniciativa = nekázeň. Laissez faire v doslovném překladu znamená: Nechte nás (samostatně) konat.
Svoboda (liberté) není totéž co anarchie. Liberálové nejsou anarchisté, jak si myslíte. Liberálové uznávají pravidla, jinak nazývaná zákony či regulace. Pokud jsou regulace přehnané, je to špatně. Představte si například pravidlo ve fotbale, že hráč smí přihrávat jen dopředu. Tato regulace by zcela zničila krásu hry.
Václav Klaus je anarchokapitalista, tedy pomatenec.
Studujme tento svět, abycho nevypadali bláhoví a naivní. Naše znalosti a zkušenosti představují jakousi mapu, podle níž putujeme životem. Pokud je mapa falešná, zabloudíme. Ta mapa vemi často opravdu falešná je. Mnoho našich přesvědčení jsou pouhé předsudky vnucené nám „prodavači tepé vody“. Žel, předsudky nám mohou předat i naši kazatelé nesprávným výkladem Písma. Setkal jsem se například s bigotní křesťankou, která mě přesvědčovala, že Ježíš byl prvím komunistou, že marxismus je dovršením Písma 🙂
Realtoltek
Prosím rozumné lidi o podpis petice proti green-dealu.
……..https://no-deal.eu/
pavel v
Autoři petice uvádějí: „Postavit se Green Dealu. Návrh, který už zanedlouho povede ke zdražování energií, k zákazu aut na benzín a naftu, nebo také ke ztrátě pracovních míst.“
To je však argumentace „zlatým teletem“. Autoři vyhrožují, že stoupnou životní náklady. Povede snad green deal k tomu, že budeme hladovět. Nikoliv, budeme jen méně plýtvat.
Prosím Vás, nepodepisujte ten nesmysl. Žádný křesťan nemá zájem na plundrování planety.
Konečný Fr.
Dobrý odkaz. Doporučuji podepsat.
Olga Nedbalová
Ano, ano, oni totiž někteří vypadají zlí a přitom jsou daleko lepší než ti, co se tváří jako spasitelé světa. A dokáží si zcela bezcharakterně osvojit původně dobrou myšlenku, udělat si svůj výnosný byznys. Zážitek z nedávné doby, recenzovala nám projekt profesorka M. Margala z University of Massachusetts Lowell a přišlo jí divné, proč u publicity projektu budeme všude využívat heslo „Working together for a green, competitive and inclusive Europe“, když ten projekt není vůbec o ekologii. No, asi protože to fondy EHP a Norska chtějí? Protože nám to nepřijde divné, když jako děti jsme slyšely hesla „Se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ a jsme zvyklí, že něco jiného se říká a něco jiného se dělá? No, na nic jiného jsem nepřišla, jinak se to opravdu příčí zdravému rozumu 🙂 Ano, já prostě nebudu kupovat petky, budu přemýšlet, zda si nutně musím pořídit další zbytečnosti nebo se bez nich obejdu, ale abych viděla perspektivu energetické soběstačnosti v slunci a větru, to po mně nemůže nikdo chtít. Větru, dešti neporučíme a les solárních elektráren na nejúrodnější půdě, to taky nezní moc rozumně. Dříve měl prostý sedlák prostě rozum a nic by si dobrovolně nezničil, protože jinak by měl hlad. Dneska rádoby ekologové bez ohledu na následky prosazují nesmysly a ve finále udělají více škody jak užitku. A omlouvám se skutečným ekologům, kteří neprosazují své názory bez patřičné vědecké opory a ráčili si zachovat ještě zdravý rozum. Mezi námi, ostatně v Písmu je hodně návodů, jak se chovat jako moudrý správce. Škoda, že to hodně lidí nechce slyšet.
pavel v
Je poněkud hnusné srovnávat jakousi evropskou spolupráci s naším povodvolením se Sovětskému svazu. Vždyť Rusové nás okupovali, zatímco EU nám posílá dotace. Fuj.
Vyjadřujete se opovržlivě na adresu solárních elektráren, že jsou postaveny na nejúrodnější půdě. To je lež. Vadí vám i větrné elektrárny a přece se v minulosti energie větru běžně využívala, když „měl prostý sedlák prostě rozum …“.
Olgo, píšete „Dneska rádoby ekologové bez ohledu na následky prosazují nesmysly a ve finále udělají více škody jak užitku.“ Mohla byste uvést, komu konkrétně byla určena tato pomluva?
Olga Nedbalová
Ano, větrné zdroje se používaly. Tam kde to bylo rozumné, stál jeden větřák na mletí obilí. Jinak zase mi tak nevadí, ale spíše se na ně nedá spolehnout na 100 %. A ekologie je v poslední době byznys. Třeba Babiš a jeho řepka, to je taky eko a ve skutečnosti to je spíše katastrofa. A místo uhlobaronů máme barony se solární energii. Najdete dost odkazů i na ekologicky zaměřených webech.
pavel v
Co autor myslí tím politickým aktivismem? Byl Ježíš politickým aktivistou, když pranýřoval politicko-náboženskou elitu izraelské společnosti? Velekněží a starší lidu nebyli jen náboženští, ale také političtí vůdcové – disponovali mocenskými prostředky (chrámovou stráží). Mohli bychom je přirovnat k islámským klerikům, jež vládnou v Íránu. Ježíš „přední muže národa“ zcela nevybíravě nazval plemenem zmijí a obvinil je, že jejich otcem je satan – lhář a vrah. Ježíš jim také vyčetl, že okázale uctívají Boha místo aby dbali o právo a spravedlnost pro sirotka a vdovu (pro lidi na okraji společnosti). Ježíš rovněž řekl, že království Boží není určeno těm, kdo se k Němu budou okázale hlásit, ale lidem, kteří učiní něco pro „jednoho z Jeho nejmenších“. Jiný krásný příklad žádoucího „aktivismu“ je popsán v podobenství o milosrdném Samaritánovi.
Snad se shodneme, že hlavním úkolem křesťana je mírnit utrpení člověka v tísni. Nejvíce hladu je v rozvrácených státech, zpravidla občanskou válkou. Není lepší těmto válkám předcházet, třeba i ozbrojenou mocí? Při etnickém masakru ve Rwandě bylo povražděn téměř milion lidí. OSN, Bill Clinton, ale i církev hanebně zklamala – masakru se dalo včasným vojenským zákrokem zabránit. Chyběl „aktivismus“. Nejlepší způsob, jak předcházet občanským válkám, je vzdělání. Vyspělé západní země věnují velké prostředky na (základní) vzdělání v zemích třetího světa. Je to zbytečný sociální aktivismus nebo projev křesťanské lásky?
Olga Nedbalová
Pane Pavle, hlavním úkolem křesťana je následovat Ježíše Krista. Pak je otázka, co si pod tím následováním představujeme. Ano, patří sem i pomoc trpícím. Vzhledem k tomu, že pan Otakar Vožeh je dlouholetý misijní pracovník, tak bych ho nepodezřívala, že nechce trpícím pomáhat. V komentáři je jasná výstraha pro ty, co si myslí, že Ježíšův řád lze nastavit lidskými – politickými prostředky. Žádný politik není svatý a každý má své plus a minus. My se můžeme tak maximálně přiklonit k tomu menšímu zlu. A bohužel, i když některý politik jde do toho s bohulibou motivací, tak vnější tlaky ho prostě semelou. Pan Otakar Vožeh nám jasně říká, ano, křesťan se má zapojit do života a jít volit. Nemáme se úplně odstřihnout. Na druhou stranu, pozor na to, aby si křesťané místo svého pravého Spasitele Ježíše Krista, nedosadili někoho úplně jiného. Svět začíná být náročný, i díky online prostoru a někdo, kdo vypadá jako hotový lidumil, může být naprostý opak. A Ježíš jako politický aktivista – hodně zvláštní představa. Ježíš je Boží syn, který nás dovede k Otci. Ano, našim hlavním cílem není založit Boží království už tady na zemi. Pokud Ježíše následujeme, neseme Ovoce Ducha Svatého. Tímto Ovocem můžeme kladně ovlivňovat život už zde na zemi.
Karel Krejčí
Ve Skutcích 3.kapitole je uvedena moc a síla Kristova poselství. Různými způsoby angažování se v politice nebo jiném společenském dění se míjíme tomuto poslání. V očích apoštolů nebylo žádné lsti, ale zářilo z nich Kristovo světlo a cistota. To je to skutečné světlo, které má moc léčit tento zmrzačený svět.
pavel v
Olgo,
nikde jsem nenapsal o nějakém podezření, že Otakar Vožeh nechce pomáhat trpícím. Jen jsem se ptal, co autor myslí politickým aktivismem? Odpověď jsem nedostal. Možná že tím myslí pokusy některých křesťanů realizovat utopické společenské uspořádání majetkové rovnosti, jako například u Táboritů. V tom případě bych s ním vřele souhlasil. Utopie je cesta do pekla.
Pokud pan Vožeh myslí politickým aktivismem „spojení trůnu a oltáře“, které bylo běžné ve středověku, také bych s ním vřele souhlasil.
Pokud však pan Vožeh má za nežádoucí politický aktivismus účast nynějšího biskupa Václava Malého v Chartě 77, pak se krutě mýlí. Víra není soukromá záležitost člověka, jak hlásal bolševik. Věřící lidé jsou povinni zajímat se o společnost a bojovat proti nespravedlnosti, která je činěna jiným.
Pokud autor kritizuje „politický aktivismus“ a nenapíše, co tím konkrétně myslí, vidím v tom neupřímnost. Avšak vyjádření křesťana mají být jasná (ano, ano – ne, ne).
Neupřímnost vidím i v tom, když píšete o „ovoci Ducha svatého“. Tato obecná vyjádření jsou velmi ošemetná, protože každý si pod nimi může představovat něco úplně jiného. Výsledkem obecného vyjadřování je nedorozumění, zmatek.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, já beru Ovoce Ducha Svatého podle 5:19-29
19Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. 22Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. 24Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. 25Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. 26Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.
Myslím, že je to celkem jasně řečeno. Vyjádřit se jasně ano, ano – ne, ne třeba k politickým záležitostem? Uf, nadlidský úkol. První by měli sami politici mít jasno ve svých vyjádřeních. Politika je v demokracii především věci kompromisu, vzájemné dohody. Tak se původní ne může změnit na možná ne a pak na ano nebo naopak. Příkladem nám budiž například poslední vyjádření pana Jurečky v otázce LGBT sňatků. Ježíšovo evangelium moc kompromisů neobsahuje. Ten, kdo dělá politiku musí „obětovat“ touhu po uznání většinovou populací. Musí říkat nepopulární věci, které se lidem moc nelíbí. Jenže – politik potřebuje co nejvíce hlasů. Takže opustí představu říkat pravdu i za cenu toho, že se lidem nebudu líbit. A ti, co říkají pravdu? Budou mít tak málo hlasů, že skončí na nevolitelných pozicích. Svět chce být klamán, bohužel. Pane Pavle, proč je v Písmu na konci Zjevení Janovo? Proč Písmo nekončí všeobecným rájem na zemi, zařízeným na základě lidského snažení a politických hrátek?
Olga Nedbalová
Jen doplním, citace je z Galatským, vypadlo mi to v textu.
Konečný Fr.
Válka v Avghanistánu byla hanebnost, na které vydělali zbrojaři na úkor mrtvých domorodců i vojáků NATO. Hlavně že církve vojákům NATO žehnaly. Vůbec působení USA ve světě v poslední době je přinejmenším kontroverzní. Prvotní je budování církve a když je tu církev, tak k její činnosti patří, že pomáhá slabším. Kdyby v Česku byla velká církev a členové platili desátky, pak si lze představit, že ta pomoc pro potřebné by byla větší. Na sociální službu církev nepotřebujete, tu mohou dělat i nevěřící.
pavel v
Všechny tyzo názory jsou mylné.
Jiří Aron
Děkuji panu Vožehovi za dobrý článek. Velmi potřebný co se týče uvědomění si životních priorit.
K otázce pana pavla v, co myslíte tím politickým aktivismem a k jeho výpadům v dalším jeho komentáři. Určitě mu neodpovídejte, jedná se o trolling.
Panu pavlovi v: článek přece velmi jasně vysvětluje všechny Vaše otázky a pokud si jej pořádně přečtete, můžete pochopit biblický postoj vůči společensko-politickému aktivismu.
Olga Nedbalová
Pro pana Pavla, když mluvím o padlém světě, nemyslím tím, že na tomto světě jsou jen špatní lidé. Navazuji na pana Krejčího a jeho příspěvek o pánu padlého světa. Svět je rozdělený na ty, co chtějí naslouchat tomu zlému a na ty, co chtějí naslouchat Ježíši. Blíže viz Zjevení Janovo. Jinak co se týče ekonomických teorií, je to neustálý vývoj a k posouzení úspěšnosti jednotlivých teorií tady na webu není prostor, to je tak na diskusi na odborném ekonomickém serveru. Tady spíše bych chtěla zdůraznit, proč je pro mě následování Ježíše jediným logickým řešením problémů tohoto světa. Ježíš totiž staví své učení na jednotlivci. Každý sám za sebe pozná svou hříšnost, svou nedostatečnost a stojí před Ježíšem v podstatě jako žebrák. Ježíš nás ale neodsuzuje, neponižuje, ale říká. Pojď za mnou a skrze mě můžeš přijít k Otci. Vrátit se zpět do dokonalého světa a dokonalého zřízení. Jeho láska k nám je dokonalá. Proto ano, světská zřízení si mohou část Ježíšova učení využít a vylepšit se, ale nikdy Ježíšovo učení nemohou nahradit. Nikdy nebude žádné lidské zřízení rovno Ježíšovu učení. Proto má pan Vožeh pravdu. Je to otázka priority. Buď chci vyhlašovat Ježíšovo království zde na zemi nebo se budu snažit o svoje vlastní království, do kterého si sem tam Ježíše pustím. A každý sám za sebe si musí říci, co mu dává větší smysl. Nemáme tady neomezený čas. Nejsme pány svého času. A nejsme ani svobodní takovým způsobem, jakým se nám to snaží namluvit liberalismus. Buď jsme otroky hříchu nebo jsme svobodni v Kristu. A to by měl každý slyšet než bude pro něho pozdě.
pavel v
Olgo, velmi se mýlíte, že cílem křesťana je království Boží hlásat. Cílem je královvství Boží žít. Budete-li trpícímu člověku kázat 100 let o lásce, nehne to s ním. Pomůžete-li mu. je šance, že uvěří, že to, co říkáte, myslíte vážně. V tom okamžiku vás pan Vožeh obviní ze sociálního aktivismu.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, to že o Božím království mluvím přece nevylučuje to, že ho zároveň žiji. Naopak, je to nutná podmínka. Ale, pokud jen pomohu fyzicky nevěřícímu a následně mu nesdělím, že to konal skrze mě Ježíš, co mu to bude platné. A aktivně konat? Mohu být tedy aktivně politikem a aktivně protlačit zákon proti potratům. S dobrým úmyslem zabránit vraždit malé děti. Ale, co dále. Co maminky, kterým nikdo nesdělil, proč je špatné jít na potrat? Najdou si nelegální cesty nebo dítě donosí a možná ho budou mít nakonec i rády. Ale zůstanou samy nespasené. Neví nic o věčném království a o věčném životě. Neví, že Ježíš je ta Pravda, Cesta a Život. Ani jejich děti se to nedozví. Možná budou žít spokojený světský život, ale ve finále umřou a co je čeká dále? Dojdou pokoje a spásy? Budou žít věčně ve společenství s Ježíšem, kde nebude žádný zármutek? Ne, to v Písmu není. Říkat nespaseným, že stačí žít jen světsky dobrý život, to riziko bych si na sebe nebrala. Ano, pokud je někdo zbitý, hladový, ponížený, první vyřešme jeho fyzické potřeby. Mezi námi, v dnešním světě už to umí možná daleko lépe sociální instituce než křesťané. A pak hlásejme Boží království. Když hlásám pravdy evangelia, tak MUSÍM žít život evangelia. Bez toho to nejde. A nepodezírám pana Vožeha, že nežije Kristem. Ale, křesťan není sociální pracovní, zdravotník, psycholog, politik. Křesťan je učedník Kristův. A má předávat Jeho učení. Předávat učení jen skutky se nám může silně vymstít. Ten, komu je pomáháno, nemusí porozumět obsahu, protože evangelium beze slov je vždy horší sdělitelné. A nebo my se můžeme svými skutky začít pyšnit, povyšovat nad evangelium a utvrdit se, že vlastně jsme tak sami o sobě dobří, že už vlastně ani Ježíše nepotřebujeme. Spasíme se přece sami, svými dobrými činy. Ano, křesťané nesou Ovoce Ducha Svatého (Galatským 5:19-26)a tím činí tento svět snesitelnějším. Ale, pořád tím hlavním je Kristus. O něm máme mluvit, Ho máme ukazovat. Pokud obvážu zraněnému rány a nesdělím mu zároveň pravdu evangelia, zachráním dočasně jeho fyzické tělo. Pro jeho současný život. A co jeho duše? Nebo už nám nejde o věčné království a stačí nám život tady, na tomto světě? Tím popřeme základní pravdu evangelia Jan3:16-19
16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. 17 Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. 18 Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. 19 A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé.
Necháme lidi chodit ve tmě? Neřekneme jim o soudu? Protože většina přirozených lidí žijících podle těla nerada slyší o svém hříchu? Protože je lépe poukazovat na hříšné politiky než na mě, jako stejně hříšného jednotlivce? Protože by bylo nejlepší si nechat pro sebe hříšné tělo, dělat si co chci a zároveň na sobě pocítit Ježíšovu lásku a být spasený? No, není moc laskavé nechat bližního se řítit do záhuby. Naopak, je to velmi, velmi nemilosrdné!
pavel v
Olgo, Ježíš uzdravil 10 malomocných, ale jen jeden z nich (Samařan) se obrátil a pochopil, že Ježíš je Bohem. Ježíš ty ostatní nijak nepřesvědčoval, nechal je, ať se zcela svobodně rozhodnou. My bychom měli jednat stejně – nepočítat s tím, že ten, komu pomůžeme, uvěří. A úplně špatné je víru vyžadovat jako protihodnotu. Ježíš přece řekl „Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“
Prokazujeme-li milosrdenství, pak proto, abychom někomu ulehčili trápení, ne abychom „získali dušičky“.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, kde hovořím, že pokud děláme skutky milosrdenství, tak se tím máme chlubit na veřejnosti jako svými zásluhami? Naopak, nemusíme si psát večer seznam dobrých skutků ani ho zveřejňovat na veřejnosti – kolik jsem dala na charitu, kolik trpícím jsem pomohla. Hovořím o tom, že pokud neřekneme lidem, kudy vede cesta ke spáse, tak zahynou. Chápete vůbec tento důsledek nekázání evangelia? Budeme schovávat světlo – Krista, aby Ho nikdo nespatřil? Je to otázka života a smrti. Nejen našeho života a smrti. A proto kažme evangelium, aby žádný, kdo uvěří v Krista nezahynul, ale měl život věčný.
Olga Nedbalová
A pane Pavle, pokud šíření evangelia nazýváte lapaní dušiček, tak nevím, co si o vás myslet. Evangelium šíříme ne pro naše zásluhy, ale proto, aby co nejvíce lidí uslyšelo radostnou zprávu. Ježíš přemohl i toho největšího nepřítele smrt a každý, kdo v Ježíše uvěří, přemůže smrt s ním. Vy žijete pořád ve světě něco za něco. Ale spása je zdarma a i pro ty největší hříšníky. Bez našich zásluh nás Ježíš spasí. A to platí pro všechny. Co jsme zdarma dostali, tak máme zdarma předat dál. Tak je to v Písmu, o žádném lapaní dušiček není nikde řeč.
pavel v
Olgo,
vy jste napsala: “ Předávat učení jen skutky se nám může silně vymstít. Ten, komu je pomáháno, nemusí porozumět obsahu, protože evangelium beze slov je vždy horší sdělitelné.“
———————————————————————————————————————————————————————–
Já jsem naopak přesvědčen, že pokud chcete někoho evangelizovat, pak musíte nejprve předvést skutky milosrdenství a teprve poté je malá naděje, že někdo z těch, komu jste pomohla, se začne zajímat o víru. Úplně stejně to bylo s těmi desíti malomocnými. Víru přijal jen jeden z desíti.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, tvrzením, že někdo uvěří na základě našich dobrých skutků, popíráte to, co je psáno v Písmu.
Olga Nedbalová
A malý dodatek, pane Pavle, pokud je člověk skutečně znovu zrozený křesťan, neprojde kolem trpícího bez povšimnutí. Neodsoudí bližního jen tak, na základě vnějších znaků. Krista má v srdci a jedná podle Jeho učení. Ani si večer nemusí dělat seznam svých dobrých skutků. Naše dobré skutky nejsou cestou ke spáse. Tou je jedině Kristus. Naše dobré skutky jsou takový lakmusový papírek, na kterém se může ukázat, zda jsme skutečně spaseni v Kristu. Zda skutečně jsme pod mocí Ducha Svatého nebo v nás sídlí duch někoho úplně jiného. Nic jiného v nich nehledejme, naše dobré skutky jsou pouze „vedlejší“ produkt toho, že jsem spaseni díky Kristu. Díky Jeho kříži. A to musíme lidem říci.
pavel v
Olgo,
Jakubova epištola říká přesný opak toho, co píšete.
13Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.
14Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
15Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,
16a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
17Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
18Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.
19Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.
20Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?
Olga Nedbalová
Ano, pane Pavle, s tím nelze než souhlasit. Ale Jakub sám mluvil o Kristu, věděl, kdo je Kristus. Předpokládá se, že zřejmě se jednalo o bratra Ježíše Krista. Tudíž neměl problém s učením, znal Písmo. Ale, to chcete tvrdit nevěřícím, že se nemusí vůbec zajímat o Krista, že stačí dobré skutky? Četl jste třeba Pavlův druhý list Timotejovi, 4:
1Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království:
2Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.
3Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.
4Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.
5Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě.
6Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu.
7Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.
8Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.
9Pospěš si, abys přišel za mnou co nejdřív.
Nebo Pavlův list do Říma 10:
8Co však praví? ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme.
9Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
10Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,
11neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘
12Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť
13‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘.
14Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?
15A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: ‚Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!‘
16Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: ‚Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?‘
17Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.
Olga Nedbalová
Pane Pavle a skutky bez víry jsou k něčemu? Pokud ano, tak nemusíme být v církvi a vyznávat Krista. To si můžeme ty dobré skutky činit jen tak a na Krista se úplně vykašlat. Bude to rychlejší, jednodušší a hlavně, nebudeme šířit nepravdivé evangelium a mást ty, co touží po spáse.
Olga Nedbalová
A zamyslete se nad částí:
Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?
Nezní to logicky?
Olga Nedbalová
První a základní je oběť Pána Ježíše Krista za naše hříchy. Jediný On je nás schopen dokonale spasit. Až sami vyznáme, že potřebujeme Ježíše Krista a Jeho učení, pak On přijde. A dokáže nás proměnit. Dá nám živoucí srdce, otevře nám oči, vyčistí uši. Najednou vidíme komu pomoci, kdy a co mluvit. Nespoléháme se na sebe, na svoje omezené schopnosti, spoléháme se na Ježíše Krista. VYZNÁVÁME, že jen v Kristu jsme schopni být dobří. Ne naši zásluhou. Problém některých křesťanů je, že jejich slova a činy se rozcházejí – jak správně upozorňuje List Jakubův. Nedávno jsem slyšela velmi pěkné svědectví na webu Ježíš tě má rád. Zasílám odkaz https://www.jezistemarad.cz/zeptej-se-krestana/jak-jste-uverili-v-boha/. Je to svědectví paní Oldřišky, která se prvně snažila jen na základě četby Písma aplikovat víru v Ježíše. Ale viděla, že je zlá, nemilosrdná, tvrdá. Neuměla sama od sebe žít podle Ježíše. Byť se sebevíce snažila o to, být dobrá. Ale pak klekla na kolena. Před Pána Ježíše a vyznala, že sama nestojí za nic. Že neví kudy dál. V tom okamžiku se jí změnil svět. Možná ti, kterým se zatím víra a skutky rozcházejí, by měli také kleknout před Ježíše. A prosit Ho, ať jim pomůže. Nikdy není pozdě a Ježíš neodmítá toho, kdo upřímně volá. Bere k sobě i zločince, jemuž stačí pouze vyznat svou hříšnost a víru v Ježíše. A nehledejme v tom světskou logiku. Neříkejme, vždyť my se tady s Ježíšem pachtíme tolik let, konáme dobré skutky, jsme téměř svatí a najednou si někdo přijde na poslední chvíli. A dostane tu samou odměnu. Ano, i to máme lidem říci. Nezakrývejme světlo Ježíšova evangelia. Přijetí Ježíše na svého Pána dá člověku radost a pokoj. Takový pokoj mu nemůže dát nic a nikdo jiný. A pokud to lidem neřekneme, tak je strašně moc ochudíme.
pavel v
Olgo,
jedna věc je Písmo, druhá věc je jeho interpretace. Chcete-li vykládat nějakou část Písma, váš výklad musí být v souladu s celým Písmem. A naopak, pokud vytrhnete nějakou část Písma z kontextu, můžete dojít ke zcela mylným závěrům.
To platí i pro váš výňatek z listu apoštola Pavla Římanům. Tento výňatek není o tom, zda bude člověk spasen vírou nebo skutky. Tento výňatek řeší spor mezi Ježíšem a farizeji, který pak pokračoval sporem mezi Pavlem a farizeji. Farizeové hlásali, že člověk bude spasen, bude-li striktně dodržovat, co ukládá Mojžíšův zákon. To jsou ony „skutky (Zákona)“, o nichž mluví Pavel. Farizeové neuvěřili Ježíšovi, že „skutky Zákona“ ke spasení nestačí. Například: Bůh nežádá zvířecí oběti, Bůh žádá, aby se obětoval člověk, který v něho věří, podobně jako se obětoval Ježíš („Jestliže chce za mnou někdo přijít, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.“). Když zde Pavel mluví o víře, nemá na mysli víru v existenci Boží či jeho Syna. Má na mysli víru ve správnost Ježíšova učení. Když se Pavel vydal do světa hlásat Ježíšovo evangelium, obracel se předně na Izraelity v diaspoře. Někteří přijali evangelium s nadšením, jiní se zachovali nepřátelsky. Proč se zachovali nepřátelsky? Protože to byli náboženští fundamentalisté. Fundamentalismus je urputné lpění na základních principech. Jedná se o směr. vyžadující doslovný výklad základních textů a jejich aplikaci do života. Bývá spojen s přesvědčením o absolutnosti vlastní pravdy, provázeným netolerancí k odlišným názorům. Zatímco zvenčí jsou zastánci označováni jako fundamentalisté, sami se vnímají jako pokračovatelé tradice, kterým je cizí moderna. Často jej doprovází moralizování a xenofobie.
Jednoduše řečeno: Pýcha nedovolila farizeům připustit, že by Ježíš mohl mít pravdu. Oni se považovali za majitele pravdy – měli perfektně prostudován Zákon (starý). Pokud kázali, na ten Zákon se odvolávali. Ježíš kázal zcela jinak – jako ten, kdo má moc. Ježíš zredukoval celý Zákon na zákon lásky. Pokud kázal, opíral se o rozum a cit. Ježíš dal svým následovníkům svobodu. Augustin z Hippo tuto svobodu vyjádřil proslulou větou: Miluj – a dělej, co chceš. Jinými slovy: Pokud je tvoje jednání motivováno láskou (agapé), pak máš naprostou svobodu učinit, co považuješ za správné a nemusíš se ohlížet na žádné předpisy, tradici atd. Člověk, který má moc, může na rozdíl od poddaného jednat, jak se mu zlíbí – svobodně. Ježíš kázal svobodně, tedy jako ten, kdo má moc. Je zřejmé, že Ježíšovo svobodné počínání působilo na farizeje jako rudý hard na býka.
Závěrem: Víra v Ježíše Krista neznamená jen víru v jeho existenci. Tato víra znamená víru ve správnost jeho učení. Podstatou jeho učení je prokazovat milosrdenství trpícím. Setkání s trpícím člověkem je setkání s Kristem (například: …Byl jsem na cestách a ujali jste se mě …)
Olga Nedbalová
Pane Pavle, zásad učení Ježíše je více, třeba odpouštět bližnímu. Pro začínající věřící se doporučuje Ježíšovo Kázání na Hoře. A dvě nejvyšší přikázání jsou také dána. Ano, zahrnuje i pomoc trpícím, ale i mnoho dalších věcí. Podstatou učení je sám Kristus! A jen dodržováním zásad bez skutečného přijetí Krista k cíli nedojdeme.
Olga Nedbalová
A pane Pavle, vy si využijete část Jakubovo listu ke své argumentaci, což je podle vás správné. Následně mně vyčtete citaci z Listu Římanům. Jakubův list také netvoří základ evangelia a Písma. Vy navíc zde na diskusích nevyzýváte ani tak lidi k pomoci trpícím, ale spíše neustále hledáte, jak pomoci trpícím na základě politiky, jedny vyvyšujete, druhé zatracujete. Používáte biblická slova Ježíše k odsouzení politického protivníka. Tvrdíte, že technika informací tak postoupila, že vy máte vždy pravdu (na základě wikipedie) a ostatní tady lžou. Ale já hledám pravdu Ježíšovu. Ověřeným zdrojem informací je Písmo. Myslíte, že pan Vožeh je fundamentalista. Já si to nemyslím, cítím z jeho textu pochopení Ježíše a hlavně starost o věřící. O to, aby nešli zaslepení přímo do zkázy. Aby co nejvíce lidí uslyšelo pravdivé evangelium. Nezlobte se, já z vašich slov necítím lásku a milosrdenství. Něco říkáte, ale v srdci možná zatím máte něco jiného. Ale možná se mýlím, osobně vás neznám. Navíc, v podstatě je to asi jedno, vy se stejně spasíte sám, svými skutky.
pavel v
Olgo,
vložila jste mi do úst slova, která jsem neřekl a na základě těchto slov jste mě odsoudila. Nikde jsem neřekl, že pan Vožeh je fundamentalista. Nikde jsem neřekl, že mám vždy pravdu.
Snažil jsem se vždy reagovat na vaše argumenty – naposled na váš úryvek z listu apoštola Pavla k Římanům. Vaše reakce na moje argumenty? Žádná. Místo toho „necítíte z mých slov lásku a milosrdenství“.
Olgo, co myslíte, kdo je autorem těchto slov? „49Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel! 50Mám ale podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná! 51Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení! 52Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. 53Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“
Co myslíte, kdo řekl tato slova? „34Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. 35Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.“
Olga Nedbalová
Pane Pavle, já to vzdávám. Vyhrál jste, jestli vám to udělá dobře. Jenom jste mi třeba neodpověděl na otázky, které jsem kladla v průběhu diskuse: Proč je na konci Písma Janovo zjevení? Je spása zdarma nebo na základě našich dobrých činů? V zásadních věcech se rozházíme. Zkuste si přečíst odkaz na webu víra cz https://www.vira.cz/texty/glosar/spasa-spaseni (katolický web)
a pak jim napište, jak moc se mýlí. Že základní podmínkou spásy je pomoc trpícím.
Cituji z webu základní podmínky spasení:
* Činit pokání
To znamená obracet se od falešných cest a pomíjivých jistot k Bohu. S ním pak konzultovat celý svůj život.
* Věřit evangeliu
Evangelium „je moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří“ (Řím 1,16). A věřit neznamená jen o Bohu a jeho spáse vědět, ale žít z toho, spoléhat se… (srv. Žid 11; Sk 16,31).
* Přijmout křest
Křtem se člověk spojuje s Ježíšem, který na sebe přijal náš lidský úděl: smrt – následek hříchu. Křtem ale též přijímáme Ježíšův Božský úděl: vzkříšení – vítězství nad smrtí a hříchem (srv. Řím 6,4).
* Přijímat odpuštění
„Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští“ (1Jan 1,9).
* Žít ze křtu
Jsme spaseni zdarma, ne za své skutky (srv.Řím 3,23). Naším úkolem ale je tento dar spásy přijmout a rozvíjet, pracovat tak na „dovršení své spásy“ (Fil 2,12), nechat se vést Božím slovem (srv. Jak 1,21; 2Tim 3,15), posilovat svou víru modlitbou, ve společenství církve, účastí na svátostech a přinášením ovoce dobrých skutků (srv. Jak 2,14).
Neexistuje žádná oblast v životě člověka, do které by Ježíš (což v překladu znamená: „Bůh je spása“) nemohl vstoupit:
* jako spasitel,
* jako ten, kdo vytrhuje ze smrti,
* jako ochránce a zachránce,
* jako osvoboditel,
* jako ten, kdo vykupuje z každého zajetí,
* jako ten, kdo léčí, kdo nade vším vítězí
* a jako ten kdo, uděluje pokoj, radost a plnohodnotný život bez konce.
Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána
a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých,
budeš spasen! (Řím 10,9)
V Ježíši Kristu je spása (viz Sk 4,12)
Díky němu život člověka nekončí a dochází naplnění.
On sám nám vychází vstříc.
Je jen na nás zda se pro Ježíše Krista rozhodneme…
pavel v
Paní Olgo,
k tomu mohu uvést jiný citát:
14Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
15Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
16Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
17Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
18Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
19Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
20A tak je poznáte po jejich ovoci.
21Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
22Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘
23A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘
24A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.
Z uvedeného je zřejmé, že nastačí vaše „vyznat Ježíše Krista jako Pána“, ale že je nutné také podle jeho slov žít, tedy konat s k u t k y lásky, jak se o tom píše v Matoušově evangeliu o posledním soudu – Mt 25,31-46. Zjistíte, že zde Ježíš nezkoumá, kdo se v životě zaklínal Jeho jménem, kdo se účastnil bohoslužeb, nezkoumá, k jakému patřil národu. Dokonce nezkoumá jaké měl člověk v životě hříchy vyjma hříchu jediného a tím je neláska.
Starat se jen o své vlastní spasení je sobectví jako každé jiné. Vzorem takového „svatého sobce“ byl poustevník Školastykus ve hře Hrátky s čertem. On celý svůj život zasvětil odříkání a boji s hříchem … a nebylo mu to nic platné. Bohu mileší byl nakonec karbaník Martin Kabát a to právě pro svůj skutek – riskoval vlastní život ve prospěch (oopravdového) života jiných.
Olga Nedbalová
Je zajímavé, že sám katolický web nemluví v článku o Spáse, spasení o Listu Jakubovu, ale zmiňuje List Římanům 10, tak jako já. Tak asi jsem nebyla zase tak vedle.