Co byl „hřích Sodomy“? aneb Jak interpretovat biblické texty o homosexuálním chování

Před časem mě oslovil jeden člen našeho sboru s pozváním ke zhlédnutí dokumentu BBC, který odvysílala Česká televize. Šlo o pořad ze série nazvané Největší apokalypsy dějin. A hned první díl byl o Sodomě. Musím říct, že jsem ho zhlédl s velkým zájmem, především z archeologického hlediska byl velmi obohacující.

Tvůrci se samozřejmě dotkli také biblického příběhu a vysvětlovali, že dle Bible šlo o Boží trest. Trest za co? V dokumentu zaznělo, že za hřích odmítnutí pohostinnosti. Poté zaznělo, že až novozákonní křesťanství tento hřích redefinovalo na hřích homosexuality. Opět tady máme otevřenou tu důležitou otázku, co tedy Bible vlastně na tomto místě říká o hříchu Sodomských? A otevírá nám to ještě i širší otázku, co říkají biblické texty obecně o stejnopohlavní sexualitě?

Pro nás evangelikály je Bible měřítkem víry a života, a proto je pro nás tak nesmírně důležité dobře pochopit, co Bible opravdu říká. Při jejím studiu a interpretaci nám všem samozřejmě hrozí jisté hrozby. Hrozbou je to, že nikdo Bibli nečteme jako úplně nezaujatí studenti. Máme svoje názory, svoje postoje, svoje životní zkušenosti. Velmi významně nás ovlivňuje naše místní kultura, společenské nálady či církevní společenství, kde jsme Bibli vyučováni. Není jednoduché studovat Bibli tak, aby tyto vlivy neměly dopad na to, jak ji interpretujeme. Přesto to nesmíme vzdát.

SOUVISEJÍCÍ – (Anketa) Manželství pro všechny? 

Jak je to tedy s interpretací biblických textů týkajících se stejnopohlavních vztahů? V historii křesťanství nevidíme žádné zásadní tenze týkající se interpretace těchto textů až do 20. století. Za milník se považuje kniha britského teologa Derricka Sherwina Baileyho nazvaná „Homosexualita a západní křesťanská tradice“. Bailey se pokusil nově vysvětlit některé biblické texty a takto dokázat, že církev chybovala ve své historické interpretaci, což vedlo k nezvládnutí pastorační praxe. Jistě není nezajímavé, že Bailey sám věřil, že společnost spěje ke kvalitnějším manželstvím a ke kvalitnějšímu rodičovství a že je jen otázka času, kdy homosexuální vztahy úplně vymizí. Nicméně počínaje Baileyem začíná éra různorodých interpretací textů spojených se stejnopohlavními vztahy. Kromě historického křesťanského přístupu se objevují interpretace hovořící například o tom, že Bible k tomuto tématu neříká vůbec nic, i názory, že Bible stejnopohlavní vztahy schvaluje. 

Příběh Sodomy

Pojďme se společně podívat na ty nejdiskutovanější texty. A začneme u již zmiňované Sodomy, o které se dočteme v 19. kapitole První knihy Mojžíšovy. (Velmi podobný příběh potom v 19. kapitole knihy Soudců.)

Bůh se rozhodl zničit Sodomu a Bible nám uvádí pouze obecný důvod: „Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní.“ (1M 13,13) „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký…“ (1M 18,20) Hřích Sodomy a Gomory zjevně přesahoval hříšnost jiných měst a Pán Bůh přišel se soudem. 

Devatenáctá kapitola nám odhaluje, co se odehrálo v samotné Sodomě poté, co Lot přijal hosty: „Volali na Lota a řekli mu: ‚Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!‘ Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel. Řekl: ‚Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého. Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší.‘“ (1M 19,5–8) 

Historicky byl tento text vždy vnímán jako text se sexuálním obsahem, kdy sodomští žádají vydání hostů pro sex. Muži žádají muže. Z toho vzešlo i slovo sodomie. Sodomští chtějí ty muže „poznat“, což je slovo, které v sobě často nese právě sexuální rozměr. Lot je žádá, aby jim nedělali nic zlého, a nabízí jim k sexu své dvě dcery. Šílenost této nabídky jen zmocňuje nemorálnost toho, co žádali. 

Někteří kritici tvrdí, že hříchem Sodomy nebyla homosexualita jako taková, ale snaha o znásilnění hostů. Najdou se i takoví, například zmiňovaný Bailey, kteří říkají, že Sodomským nešlo o sex, ale o seznámení, a že byli uraženi odmítnutím. A tedy, tím velkým hříchem Sodomských potom nebylo homosexuální chování, ale jejich selhání v sociální oblasti, shrnuto: neúcta k hostům. Svůj postoj podporují veršem z Ezechiela 16,49–50: „Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. Povyšovaly se, páchaly přede mnou ohavnost, a tak jsem je odstranil, jak jsem uznal za vhodné.“Argumentují, že v tomto textu nic o homosexualitě není, naopak text ukazuje na hřích pýchy a sociální ignorace. Proti tomu je však třeba poukázat na to, že celý kontext této kapitoly je silně sexuální a prezentuje nevěru Jeruzaléma vůči Bohu. Navíc je důležité si všimnout, že slovo „ohavnost“, které zde Ezechiel používá v jednotném čísle, používá Ezechiel všude jinde ve své knize vždy pouze v sexuálním smyslu. Takže tento Ezechielův citát nese také silné odsouzení za nevhodné sexuální chování Sodomy. 

Dalším silným argumentem ve prospěch historické interpretace textu o Sodomě je známý citát z Judy: „Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.“ (Ju 7) To, co zde máme přeloženo jako „propadly zvrhlosti“, doslovně znamená „vydaly se jinému tělu“. Jsou zde interpretační pokusy, aby se za tím „jiným tělem“ nevidělo stejnopohlavní tělo, ale andělské tělo. Tedy je zde snaha nevidět hřích homosexuality, ale vidět za snahou Sodomských touhu po sexu s andělskými bytostmi. Nicméně tato interpretační snaha má jen malou podporu v textu. Navíc, ten hřích byl už donebevolající před tím, než nebeští hosté navštívili Lota. Tento text potvrzuje, že prvotní církev text o Sodomě vnímala jako text hovořící o hříchu homosexuality.

Je faktem, že i někteří konzervativní biblisté docházejí k závěrům, že příběh Sodomy je v posuzování homosexuality irelevantní. Jsem přesvědčen, že historická intepretace této pasáže má na své straně nejsilnější argumenty, a tak nejlépe odráží skutečné poselství textu. Dokazuje, že sodomská společnost byla více či méně poznamenána akceptací homosexuálního chování. Ano, byla to zřejmě špička ledovce, nicméně vše ukazuje na to, že právě homosexuální jednání zde hrálo prim.

Mojžíšův zákon

Mezi další významné starozákonní texty patří text Zákona. Ve Třetí knize Mojžíšově čteme: „Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost.“ (3M 18,22) „Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.“ (3M 20,13) 

Tyto texty se zdají na první pohled velice výmluvné a jasné. Přesto i ony byly nově interpretovány. Například zmiňovaný Bailey tvrdí, že zde není řeč o běžném homosexuálním svazku, ale o rituálním a náboženském homosexuálním styku. Zmiňováno bývá sexuální uctívání Molocha. Proti tomu silně stojí kontext především 20. kapitoly, která následně vyjmenovává další zakázané sexuální praktiky, jako je sex s příbuznými a podobně. Je těžko obhajitelné, že toto vše by se týkalo pouze rituální sexuality nebo že by se něco týkalo rituální sexuality, a něco běžného života.

Jinou argumentační cestou se ubírají ti, kteří tvrdí, že toto ustanovení spadá do skupiny ceremoniálních zákonů, které už naplnil Pán Ježíš Kristus, a že už v nové éře neplatí. Zákaz homosexuálního styku tedy považují za srovnatelný například se zákazem požívání vepřového. Tento argumentační přístup má však zásadní problém v tom, že nenabízí konzistentní vysvětlení, jak rozhodovat, co z Mojžíšova zákona ještě platí, a co už ne. 

Naproti tomu historická interpretace dle učení Nového zákona rozlišuje mezi ceremoniálním a morálním zákonem. Zatímco chápeme, že ceremoniální zákon je překonán, protože měl ukazovat na Pána Ježíše Krista a byl v něm naplněn, morální zůstává, protože je zakotven ve stvořitelském řádu a ukazuje na charakter Stvořitele. Někdo by tady možná mohl vznést dotaz, proč tedy praktikující homosexuály nekamenujeme. Není zde prostor na podrobnou analýzu, a tak pouze připomenu setkání Ježíše s ženou přistiženou při cizoložství a Ježíšovu větu: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ (J 8,7)

SOUVISEJÍCÍ – Prohlášení zástupců českých církví k manželství

Jsem přesvědčen, že historická interpretace zmiňovaných textů Zákona nejvěrněji reflektuje jejich smysl v době vzniku a je nejužitečnější i pro dnešní dobu. 

Pavlovo učení

Nejvýznamnější Pavlův text hovořící o homosexualitě se nachází v první kapitole listu Římanům, kde jej najdeme v popisu dopadů toho, že se člověk obrátil k Bohu zády. Pavel napsal: „Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.“ (Ř 1,26–27)

Historická interpretace zde vidí, že homosexuální jednání je vzpourou proti přirozenému stvořitelskému řádu v sexuálním životě, který je definován vztahem jednoho muže a jedné ženy.

I u tohoto textu se setkáváme s alternativní interpretací. A tak někteří teologové tvrdí, že zde není řeč o homosexualitě, ale například o hříchu opuštění heterosexuálního partnera, o hříchu promiskuitního života či o prostituci. Další tvrdí, že zde je kritizováno takové sexuální chování, které není dané osobě přirozené. Tedy u heterosexuála homosexuální, ale že stejně to může platit i naopak.

Tyto interpretační přístupy mají velkou slabinu v tom, že se snaží ukázat, co by ten text mohl teoreticky znamenat, nicméně ve srovnání s historickou interpretací mají jen mizivou podporu. Pokud by měl Pavel na mysli cokoli z popsaných praktik, mohl použít jiná slova, protože pro dané praktiky řečtina slova měla. A jelikož zde nemáme žádný náznak toho, že by tomu tak bylo, je argumentačně nejlogičtější jej interpretovat v jejich obecném znění. 

Kromě tohoto učení se Pavel homosexuálních praktik dotýká ještě ve svých dvou seznamech hříšného chování v 1K 6,9–10 a 1Tm 1,9–10.

V listu Korintským jsou v seznamu osob, které nevstoupí do Božího království, použity dva popisy osob týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity. Ekumenický překlad používá slova nemravní a zvrácení. Český studijní překlad používá termín rozkošníci a lidé praktikující homosexualitu. 

To první slovo v originále znamená doslova „měkký na dotek“ a používalo se k popsání muže s pasivní úlohou v homosexuálním styku, tedy nejčastěji mužského homosexuálního prostituta. V druhém případu je použito slovo, které doslovně znamená „mužská postel“. Toto slovo se v antické literatuře objevuje výjimečně. Vzhledem k tomu, že je to v kontextu sexuálního chování, biblisté v tom vidí odkaz na sexuální styk, kde je místo ženy muž. Historická interpretace navíc zdůrazňuje především spojení těchto dvou slov vedle sebe a z toho odvozuje, že Pavel chce vyloučit jakékoli stejnopohlavní soužití. Zajímavým faktem v této souvislosti je i to, že židovští překladatelé Starého zákona, tzv. Septuaginty, pro překlad mojžíšovských textů o homosexualitě použili totožné řecké výrazy. Zdá se tedy, že Pavel skutečně odkazoval nejen k tehdy rozšířené praxi pederastie – tedy styku starších, většinou heterosexuálních mužů s mladými muži – ale k homosexuálnímu styku obecně. Přestože to je silný argument pro historickou interpretaci, nelze definitivně vyloučit i užší smysl zde použitých slov, a tedy užší interpretaci. Nicméně v kontextu celého učení Písma dává historická interpretace této pasáže největší smysl. 

Můžeme si tedy být jisti?

Zmínil jsem zde zásadní biblické texty hovořící o homosexualitě. Nicméně biblické argumenty týkající se homosexuality nevycházejí pouze z těchto textů. Mnohem silnější argumenty bychom našli ve stvořitelském řádu, v tom, jak Bible hovoří o manželství muže a ženy jako o obrazu vztahu církve a Ježíše apod. Tam nacházíme základy učení o lidské sexualitě. Dalším silným argumentem je to, že nikde v Písmu nenajdeme žádné pozitivní popisy týkající se stejnopohlavního sexuálního života. 

Co tedy říci k tradiční evangelikální interpretaci textů o homosexualitě? Nemusíme mít pocit, že jsme něco zaspali a že nám ujel vlak. Naopak, jsem přesvědčen, že historická interpretace textů týkajících se homosexuality je tou nejpoctivější a argumentačně nejsilnější interpretací daných textů. Věřím, že je svědectvím o tom, že jsme nepodlehli společenským tlakům a nepřizpůsobujeme svou teologii tomu, co je zrovna in. 

Modlím se, abychom na tomto doktrinálním základu založili silnou pastorační péči inspirovanou službou Ježíše a zmocňovanou jeho Duchem. Kéž by církev byla místem požehnání a radostného spočinutí v Pánu Ježíši i pro ty, kdo se nejrůznějším způsobem se svojí sexualitou perou. 

Autor: Michal Klus Datum: 10. července 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

Autor je pastorem SCEAV Třinec a členem Církevní rady SCEAV.

Převzato se svolením z časopisu Život víry 2022/7–8 (www.zivotviry.cz).