Je smutné, když pastoři museli skončit kvůli sexuálnímu obtěžování. V poslední době se tyto incidenty v některých místech světa objevily s takovou intenzitou, že to jeden někdy ani nestíhal sledovat.
Sam Allberry však upozorňuje, že v posledních letech se ale rozmohl další nešvar, a to manipulativní chování a zneužívání moci. Ve svém článku pro portál The Gospel Coalition konstatuje, že už apoštol Petr se musel vypořádat s těmito trendy.
Když psal pastýřům prvotní církve, varoval je, aby se nechovali jako „páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni.“(1 Pt 5, 3). Ale zatímco problémy s panovačnými pastory nejsou nové, zdá se, že zejména na Západě je to stále více evidentnější.
Britský duchovní varuje, že v některých případech šikana trvá mnoho let, než na ni někdo upozorní. Proto je důležité dostatečně brzy rozpoznat zárodky takového jednání.
Generální ředitelé a generálové
Allberry vnímá, že tento problém má odlišné podoby na obou stranách Atlantiku. Zatímco ve Spojených státech si pastoři propůjčují pozici generálního ředitele z byznys sféry a očekává se od nich úspěch v podobě růstu sboru, ve Velké Británii jsou duchovní v roli „tříhvězdičkového generála,“ který deleguje a vydává rozkazy.
SOUVISEJÍCÍ – Sam Allberry / Miluje mě Bůh i když jsem gay?
„Je zřejmé, že od úspěšných generálních ředitelů a také od skvělých generálů se toho můžeme hodně naučit, ale oba modely se mohou rychle stát toxickými. Když se jeden z nich stane hlavním modelem křesťanského vedení, není divu, že výsledkem jsou panovační pastoři,“ konstatuje Allberry.
Přístup pastora, který jedná jako generální ředitel, může vést k inovacím a k riskování, ale snadno se stává orientovaný na výsledky. Obecně by pastor měl podpořit vytrvalost a odvahu, ale snadno se orientovuje jen na dosažení cílů.
První nezdravý model vede k pýše: slovo pastora je zákon, protože je pro církev ekonomicky nepostradatelný. Druhý vytváří dojem, že pastor má vždy pravdu: příkazy je třeba plnit, protože on přece „ví“, co je pro každého to nejlepší.
Pokud se tyto modely v církvi objevují, tak se buď tolerují nebo přehlížejí, protože prostředky, jimiž chceme dosáhnout cíle, přece lze ospravedlnit. Allberry však varuje, že bez ohledu na to, jak je pastor oceňovaný v kruhu věřících, v Božích očích každý, kdo jedná bez lásky, končí v zatracení. Nadání na úkor charakteru nikdy není v konečném důsledku efektivní.
Pavel varuje věřící před obdarováním, které je praktikované bez lásky: Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. (1 Kor. 13,2).
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Sam Allbery dále cituje biblický text: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. (1. Petra , 2–3)
Peter poukazuje na důležité črty, které musí provázet službu v církvi – ochota bez chamtivosti a život, který je příkladem.
V kontextu pastorační služby ke zneužívání moci dochází, když je společenství vedené spíše pomocí síly než z působení Ducha svatého. Pro pastýře je klíčové správně pochopit smyl své pozice. Allberry připouští, že ta role zahrnuje také autoritu a cituje pasáž z Listu Židům, kde autor píše křesťanům, aby „poslouchali své vůdce a podřizovali se jim (Žid 13,17). Ale dále pokračuje: „Protože bdí nad vašimi dušemi, jako ti, kteří budou muset skládat účty.“
„První část chrání před antiklerikalismem ze strany společenství, druhá před autoritářstvím ze strany vedení. Pastor má sloužit radostně, stejně jako mají věřící ochotně následovat,“ píše dále Allberry.
Panovat na Božím stádem znamená chovat se světsky. Ježíš řekl: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je (Marek 10,42). Přesně, tak se chová svět kolem nás, ale o místní církvi by to platit nemělo – Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem. „Můžeme se učit od generálních ředitelů a generálů, ale pastoři nemají být generálními řediteli a generály,“ konstatuje Allberry.
Být panovačný je pro společenství katastrofou. V krátkodobém horizontu to vypadá efektivně – věci jsou hotové! – ale v dlouhodobém horizontu to vede ke krachu.
Ideální stav je, když pastor jde svému společenství příkladem (1. Petra 5,3). Pastýř má své stádo vést, ale ne silou své osobnosti. Dobrý pastýř svým příkladem inspiruje věřící k dobrým skutkům a k lásce ke Kristu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 5. srpna 2021 Foto: samallberry.com – Sam Allberry
21 Komentáře
Olga Nedbalová
Ano, určitě souhlasím s tvrzením:
„Ideální stav je, když pastor jde svému společenství příkladem (1. Petra 5,3). Pastýř má své stádo vést, ale ne silou své osobnosti. Dobrý pastýř svým příkladem inspiruje věřící k dobrým skutkům a k lásce ke Kristu.“
A doplnila bych – ještě ideálnější je, pokud věřící podporují svého pastora (duchovně i fyzicky), modlí se za něho a nehází (sobecky) odpovědnost jen na pastora. I pastor (evangelický farář 🙂 může zaváhat, mít problém s malou vírou a v ten moment potřebuje podporu – ideálně od „svého“ sboru.
Jiří Aron
A ještě lepší stav je návrat od římského vzoru církevní hierarchie k biblickému modelu vedení: tj. více starších nad nimiž panuje jen Kristus a kteří nepanují lidem.
A přestat dělit lidi v církvích na duchovní a laiky, vždyť všichni věřící jsou bratři a sestry v Kristu.
Ano vzájemné modlitby příklad podpora a úcta jsou důležité.
Bárta
Dvě poznámky k bratru Aronovi:
1.) Nejsem si jist, že Vámi uváděný model je jediný biblicky správný…
2.) Existuje v dějinách církve příklad, kdy by tento model vedení byl dlouhodobě udržitelný?
Jiří Aron
1/ mám zato že ano. Biblicky k tomu argumentuje L. Křesina v knize Charismata a podobně David Gay v článcích na Reformace. cz.
2/ to že v dějinách neexistuje takový příklad, ještě nemusí znamenat, že model není pravdivý. V Písmu NZ je celá řada pokynů které dodnes následovníci Krista neposlouchají. V tomto případě může být potíž s egem těch, kdo chtěli stát v čele a současně s pasivitou či slabostí ostatních mužů ve vedení. Tedy tělo. Tlak světa je další příčina ve světě jiný než hierarchický model dlouhodobě taky není. No a v zájmu satana je to aby církev nevyužívala všechny duchovní dary viz Ř 12, 1.Kor 12 a Ef 4 a aby byla většina z darů potlačena.
Olga Nedbalová
V Českobratrské církvi evangelické je zavedeno presbyterně-synodní zřízení. Farní sbor spravuje staršovstvo, které tvoří na šest let volení starší – presbyteři. Nejvyšším shromážděním je sborové shromáždění, které se koná nejméně jednou ročně. Jsou na něj zváni všichni členové sboru. Statutárními orgány sboru jsou farář/farářka (příp. administrátor/administrátorka) a kurátor/kurátorka. Největší váhu tedy mají řadoví členové sboru. V tomto případě ovšem hodně záleží na celém sboru a jeho souhře. A hlavně na tom, aby ve středu sboru byl přítomen Ježíš Kristus. V záležitosti správy sboru se mi hodně líbí odkaz Jednoty bratrské a rozdělení na věci podstatné, služebné a případné. Přikládám odkaz http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5677
Jiří Aron
Stará Jednota bratrská je pro mne zatím nejblíž ideálu NZ církve aspoň tedy v jejích začátcích v 15. a v části 16. století.
Zajímalo by mě více se dovědět jestli jí to vydrželo až do Komenského. Proč o tom pochybuji. Protože mj. svým posledním biskupem zvolili může, který věřil nejen v Bibli a spoléhal nejen na Boha. Ale i ve falešná proroctví lidí a na světskou moudrost humanismu.
Olga Nedbalová
Jan Ámos Komenský začal bezesporu dobře. Jeho knihu Hlubina bezpečnosti mám velmi ráda. Za to Všenápravu věcí lidských jsem byla schopna dočíst jen do poloviny první kapitoly. A pak jsem ji odložila do knihovny. Těžko soudit, proč J. A. Komenský se ke konci života snaží najít lepší řešení pro svět, než je psáno v Písmu. Na „starou“ Jednotu bratrskou dokázali navázat někteří tajní evangelíci v dobách protireformace. Snad tím, že tvořili poměrně malé, zato sourodé jednotky, soustředěné kolem studia Písma, dokázali překonat i nepřátelství okolí. Měli víru Beránkovu a žádnou jinou víru nechtěli. To platí i pro prvotní církev. Zase přidám tu moji obehranou frázi – pro sbor je důležité mít Ježíše ve svém středu. Ale na nic lepšího jsem zatím nepřišla.
Eva Hájková
Ale vždyť Komenský v té Všenápravě přikládal velký význam výchově a vzdělání (zejména mladé generace). O tom snad nemůžeme říct, že by to bylo špatné.
Z toho, co jsem četla, soudím, že Luther a Kalvín považovali lidskou přirozenost za naprosto zkaženou. Nedá se podle nich napravit, Ježíš může pouze „přikrýt naše hříchy“. Komenský si ale nemyslel, že je lidská přirozenost úplně zkažená. Soudil, že sama přirozenost člověka touží po dobru a když se jí ukáže, co je dobré, tak za tím půjde. Věřil, že když se lidem ukáže pravá víra, zřeknou se falešné. Také věřil, že člověk nutně potřebuje svobodu, protože lidská přirozenost špatně snáší, když někdo rozhoduje za ni. Proto se angažoval v boji proti Habsburkům a proti nucení k jejich katolické víře.
Četla jsem určité vysvětlení (i když ne od Komenského, ale od jiného teologa), že lze i na základě biblických textů oponovat tomu, že by lidská přirozenost byla od počátku úplně zkažená. Ani Ježíš si to pravděpodobně tak úplně nemyslel:
„Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.“
„Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.“
A zvláště toto!
„Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.“ (V některém jiném překladu: andělé, kteří je střeží, hledí bez přestání na tvář Boha Stvořitele.)
Lidská duše tedy nemůže být zkažená tak beznadějně, jak si prý mysleli Luther a Kalvín, protože jinak by nemohla existovat dětská nevinnost (kdyby byl člověk zkažený už od narození). Ona však existuje a dokonce je Ježíšem dávána za vzor dospělým. Z toho je patrné, že člověk se zkazí až kontaktem se světem dospělých. Proto stojí za to pokusit se o změnu takového stavu.
Já si samozřejmě nemyslím, že výchovou lze svět dovést k dokonalosti. Ale jistě má cenu se o to aspoň snažit. On si samozřejmě ani Komenský nemyslel, že by to šlo bez Ježíše. Ale věřil, že Bůh to bude podporovat. Že to není nic proti jeho plánům. Že jsme spolupracovníci na Božím díle.
O Komenského představě o lidské přirozenosti je v Panegersii: http://www.ceska-konference.cz/texty/porada-o-naprave-vecich-lidskych/80-j-a-komensky-obecna-porada-o-naprave-veci-lidskych-panegersia
Omlouvám se, že mám potřebu se Komenského zastat. Mám pro něj trochu slabost.
Olga Nedbalová
Našla jsem zajímavý článek v Kostnických jiskrách. Zatím bohužel není on-line dostupný, mám pouze tištěnou verzi. Obecně se dá říci, že doba předbělohorská a pobělohorská byla silně nešťastná. Nebudu tady opakovat už poněkud omšelé klišé, kdy katolická strana tvrdí, že v podstatě „zachránila českou zemi před Švédy a díky rekatolizaci zde máme hodně barokních památek, protestantská strana naopak tvrdí, že době pobělohorská způsobila ustrnutí víry a dlouhodobé potíže v českých zemích. Základní chybou bylo napojení křesťanství na vládnoucí moc a prorůstání všech církevních struktur do vládnoucí moci. Jak na straně katolíků tak i protestantů. V Příloze Kostnických Jisker 20-21 se píše: „Tzv. „kalvínský duch kapitalismu“ podle Maxe Webera se neprojevil jen v monarchomanickém zdůvodnění svržení rekatolizátora a krále Ferdinanda II. Habsburského, ale také v samotné argumentaci šlechtických a městských podnikatelů, jak ji máme doloženou z úst bohatých v Listech do nebe z roku 1619 od J. A. Komenského. Tamější bohatí šlechtici (zřejmě Jan Skrbenský z Hřiště na Fulneku, český bratr a direktor za rytířský stav na Moravě) a českobratrští měšťané (zřejmě přerovský primátor Mikuláš Pitruše, fulnecký purkmistr Jan Siw a další měšťanští obchodníci) tam proti chudým argumentovali, že zisky ze svého podnikání, lichvy a obchodů a vůbec svou úspěšností dokazují svou boží vyvolenost: „nás pak, kteříž pracemi svými a potem svým tvého žehnání (tj. božího) sobě dobýváme, požehnáš, přispoříš toho, cožs nám již v ruce uvedl.“ Komenský zde doložil rozšíření tzv. predestinační teorie o boží zásluhovosti kapitalistického podnikání v předbělohorském české státě. Z tzv. tradicionalistů můžeme naopak jmenovat čelného opozičního politika Václava Budovce z Budova, jenž se svým ekumenickým a částečně rosenkruciánskými díly (např. Kšaft duchovní) snažil dosáhnout aspoň sjednocení všech evangelických církví a tak se částečně přiblížit vůbec původní církevní jednotě všech křesťanů.“
Osobně si myslím, že spojení víry a politiky je skutečně nevhodné. Dokud se původní Jednota bratrská držela pouze křesťanského učení, byla věroučně velmi silná. Pokusy implementovat světské učení do Ježíšova a naopak pokusy zavádět Boží království již zde, v porušeném světě a to lidskou mocí, zřejmě jsou předurčeny vždy k neúspěchu. Křesťané samozřejmě působí i zde na světě. Ve svém povolání se máme řídit Ježíšovým učením, nelhat, nepodvádět, prostě odvést poctivou práci. Ve své rodině máme ukazovat Krista. A to vždy všechno s vědomím, že hlavní hybnou silou je Ježíš a Boží království bude ustanoveno způsobem předepsaným v Písmu.
A malá poznámka na závěr – nejsem historik ani teolog. Snad by někdo více erudovaný se mohl tomuto tématu věnovat šířeji a na více odborném základu.
Olga Nedbalová
Pro paní Hájkovou – Komenský byl bezpochyby velikán českého národa – co se týče pedagogiky. Co se týče vedení církve, tam už o tom lze pochybovat. Navíc v době Komenského se již Jednota bratrská zřejmě vydává špatným směrem a otevírá se politickým hrátkám. Komenský má mnoho starostí – se svou rodinou, s pronásledováním, s obživou (je úspěšný reformátor školství v Švédsku, Holandsku, Uhrách). Nemyslím, že samotný Komenský by toužil po hmotném prospěchu pro sebe, ale spíše chce zabezpečit svoje výzkumy a svoje vznikající díla. Navíc Jednota bratrská je v Čechách zakázaná a tudíž v podstatě už není ani co řídit. Přiznám se, že jako evangelička mám výhodu. Nemusím své vzory vyhlásit za svaté a jen na ně obdivně zírat. Strašně nerada soudím víru jiných, ale myslím, že Komenský měl svou osobní víru v pořádku. Věřím, že bude jednou ve společenství svatých a že bude chválit Boha, tak jak to je v Labyrintu. Komenský nebyl podlý, nelhal, nekradl, nehledal osobní prospěch. A nelze mu ani vyčítat, že hledá a pracuje na dobru, které pomůže lidstvu už nyní. Ale možná právě proto začíná akceptovat mamon a nevidí do srdcí lidí, kterým jde jen o hmotný prospěch. Kteří si z víry udělají kasičku tady na zemi. Co se týče neporušenosti a bezhříšnosti dětí – většina dnešních psychologů doporučuje stanovit co nejdříve dětem hranice. Děti se rodí jako sobecké bytosti a je dobré jim vysvětlit, že na světě nejsou sami a musí brát ohled i na druhé. Pokud tak rodič za včas neučiní, nastanou velké problémy. Dítě se neumí smířit s tím, že bude na chvíli omezeno, že nedostane ihned, po čem touží (a nebo to nedostane vůbec). A v dnešním světě je to vidět. Bohužel i někteří dospělí zůstali věčnými dětmi a tvrdohlavě si vydupávají svoje – třeba tu svoji pravdu. Komenský sám trvá na laskavé ale důsledné výchově. Dítě ale má proti nám dospělým jednu výhodu, dokáže vidět lépe věci a také uvěřit. Jak třeba v pohádce Císařovy nové šaty. Jedině dítě řekne natvrdo, že císař je nahý. Ještě se neobává následků svého prohlášení. Císař je nahý a tak to řekne. A víra – uvěřit jako malé dítě Ježíši, že On nás dokáže vést, že On je ta správná cesta. Nepochybovat, tak jak když dítě jde za svým rodičem. Abych se vrátila ke Komenskému, bezpochyby hodně věcí udělal správě a můžeme nám být v nich za vzor. Mně třeba chybí v naší reformě školství, pořád spíše jedeme podle rakousko- uherského modelu než podle Komenského. Ale ve správě církve byl lepší vzor ihned zkraje vzniku Jednoty Bratrské, za dob Komenského už to nebylo dobré, v tom musím dát za pravdu panu Aronovi.
Olga Nedbalová
Omlouvám se a opravuji – Komenský udělal správně hodně věcí. A ty věci, které se mu nezdařily, bychom měly najít a pojmenovat. Ne, abychom Komenského uráželi nebo shazovali z piedestalu. Ale abychom ty samé věci znovu chybně neopakovali. A opravdu nejsem teolog ani historik, tak snad k tomu najdu ještě další článek od skutečného odborníka.
Eva Hájková
On ani Komenský úplně nezapovídal tělesné tresty. Ale zrovna na něm bylo vidět, že vyrostl v Jednotě. Že tam nebylo takové donucování a trestání jako jinde, nýbrž zacházelo se tam s dětmi laskavě. Sobectvím nemůžete nazvat dožadování se oprávněných potřeb. Neoprávněných potřeb by se dítě nedožadovalo, kdyby kolem sebe nevidělo různé možnosti. Věřím, že dítě může mít nějaké špatné geny, ale především ho kazí společnost. Ovšem bez společnosti se nemůže vyvíjet.
Vůbec jsem nepochopila, jak podle vás Komenský tíhl ke schvalování mamonu. Myslím, že si určitě vážil lidské práce (i jejich výsledků). Ale co je na tom špatně? Jednota bratská si také vážila práce a kritizovala ty, kteří nepracovali. Ano, tohle měli patrně společné s kalvinismem.
Mimochodem, kapitalismus byl ve svých počátcích společenským pokrokem oproti feudalismu. A přinesl s sebou prvky demokracie. (Toto je spíš k jinému vašemu diskusnímu příspěvku, pod jiným článkem).
Eva Hájková
O tom, že Komenský nebyl pro mamon, svědčí například tento citát: „Pochopil jsem, že Boží vůle taková není, že je to způsob světa, převráceného světa, aby jedni chodili nastrojení a druzí nazí, jedni říhali přesycením a druzí trpěli hladem, jedni pracně vydělávali a druzí marnotratně utráceli, jedni se bavili a druzí kvíleli. Odtud pochází pýcha a pohrdání jinými u jedněch a lítost a závist k oněm prvním u druhých, i jiné neřády.“
Pokud tedy viděl něco dobrého v počínajícím kapitalismu, představoval si patrně, že o takto vytvořené bohatství se budou ti, co ho podnikáním nabyli, dělit s druhými lidmi. Neměl ještě tušení o zákonitostech kapitalismu, jak je později popsal Marx.
Ano, taky připouštím možnost, že se Komenský v té lidské přirozenosti mýlil. Možná to bylo tím, že vyrostl v Jednotě, kde okolo něj byli samí dobří lidé.
Olga Nedbalová
Komenský spíše podlehl hlasům vážených obchodníků, purkmistrů, kteří argumentovali proti chudým. Chtít po Bohu, aby ještě přispořil k mému majetku, to je dle mého úsudku silně mimo Kristovo učení. Původní učení Jednoty se úzkostlivě vyhýbalo jakýmkoliv politickým vlivům a bylo věroučně velmi silné. Pravdou je, že Ježíšovo učení se v čisté formě nedá použít pro řízení tohoto světa. Stojí na základě dobrovolného přijetí Ježíše jako svého Pána a Spasitele, nečinění zla a spotřebě jen do výše svých potřeb. Zdrojů je na tomto světě dost, jen se pořád hledá správný způsob, jak je co nejspravedlivěji rozdělit. Tím, že mám vystudovanou ekonomickou školu a znám základy různých ekonomických teorií, tak vím, že to není vůbec jednoduché. Možná proto raději mluvím do teologie, historie, psychologie, ale do ekonomie se mi moc nechce. U dětí není potřeba tělesných trestů a nemyslím, že je dobré mlátit děti hlava nehlava. Řešením je skutečně laskavá a důsledná výchova. Ano, jako maminka tří dětí vím, že je to opravdu hodně náročné, nezvyšovat hlas, ale laskavě a důsledně trvat na pravidlech. Kolikrát jsem v duchu volala: „Bratře Jene, já vím, že mám být laskavá a důsledná, ale nejraději bych řvala z plna hrdla.“ Nicméně pokud budu řešit věci křikem a tělesnými tresty, tak leda utvrdím děti v tom, že se konflikty mezi lidmi takto řeší. Také budou používat křik k řešení konfliktních situací. Tady je Komenský velmi dobrý a jeho odkaz se dá použít stále. A také jeho nezdolná víra v Boha je hodna následování. Nicméně podléhání falešným prorokům (Drábek) je spíše nevhodné následování. Hodně se mi líbil film Jako letní sníh. Manželova maminka ale říkala, to o těch prorocích tam neměli dávat. Pochází z Jednoty Bratrské a měla pocit, že to uráží odkaz J. A. Komenského. Ale i to patřilo ke Komenskému. Ať se nám to líbí nebo ne.
Eva Hájková
Husovi příznivci jistě také neradi slyšeli některé jeho výroky o ženách. Prý napsal následující větu: „Ženy jsou ďáblovi poslové a řečnice, smůla ďáblova. I když s nimi nejopatrněji zacházíš, zamažeš se.“
Ale marná sláva, velikán to je.
Olga Nedbalová
Paní Hájková, třeba měl pravdu. My ženy rády diskutujeme a možná zrovna Jan Hus měl doma jednu výřečnou hospodyni 🙂
Eva Hájková
Mimochodem, k té větě: „Jedině dítě řekne natvrdo, že císař je nahý. Ještě se neobává následků svého prohlášení.“
Dítě ovšem vždy vidí jen dílčí pravdu. A některá pravda je krutá (nemyslím zrovna tento příklad s císařovými šaty). Děti jsou zkrátka jednoduché a mají sklon k černobílému vidění.
I někteří dospělí jsou jednodušší. Apoštol Pavel v listu Římanům 14 říká: „Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.“ Vysvětluji si to tak, že nemáme vždy natvrdo říkat, co si myslíme, že je pravda. Jednak se můžeme mýlit a jednak tím můžeme někomu ublížit.
Ale věřím, že každý z nás má od Boha jiný úkol. Někteří mají „v popisu práce“ tvrdě kritizovat. Jiní zase všechny přijímat.
Olga Nedbalová
Ano, souhlasím, při studiu Písma a jeho aplikaci musíme brát v zřetel duchovní zralost jednotlivých věřící. Čerstvě obrácený křesťan nemusí hned napoprvé strávit všechny pravdy Písma. I s tímto musí počítat křesťanský sbor a vyučovat v lásce a trpělivosti ty méně pokročilé. Je to tak trochu jako s dětmi. A k pohádce o císaři – císař byl nakonec rád, že uslyšel pravdu. I nám někdy pravda o sobě neuškodí. A když už je článek o pastorech – třeba i to se nás týká. Upozornit svého duchovního pastýře, že poněkud schází z cesty nebo raději mlčet? Je to opravdu někdy velmi složité a proto je důležité mít ve sboru více lidí ochotných se angažovat. Ano, skutečně někdo umí lépe říci pravdu, jiný umí lépe utěšit. Máme různé dary a pro sbor je požehnáním, pokud jeho členové umí své dary v pravý čas použít. Ale pokud vede sbor pastor, který se staví do pozice jediného neomylného a nikdo ho nesmí napomenout, vzniká z toho veliký problém.
Eva Hájková
V Listech do nebe, které se počítají (podobně jako proroctví) mezi tzv. „útěšné spisy“ JAKO píší chudí i bohatí Ježíšovi, načež ji m Ježíš JAKO dává odpověď. Samozřejmě podle Komenského představy, co by asi Ježíš řekl. O tom, co tím spisem Komenský myslel, existuje diplomová práce, která (vzhledem k tomu, že byla psána na Karlově univerzitě je patrně dosti erudovaná). Autor v ní říká: „Je samozřejmé, že Komenský jako spravedlivý autor dává prostor vyjádřit se i žalované straně, neboť, jak už bylo dříve naznačeno v Kristově odpovědi chudým, nelze soudit pouze jednostranně.“
Podle mě je nejlepší přečíst si jednak samotné Listy do nebe, jednak tuto práci (nebo jiné hodnocení). A pak si udělat svůj názor. Práce je k nalezení zde: https://is.muni.cz/th/to9vp/Komenskeho_utesna_tvorba.pdf
Olga Nedbalová
Děkuji za odkaz, podívám se.
Eva Hájková
Paní Nedbalové.
Já myslím, že za tím byla především hrůza ze sexu, který byl chápán jako zlo.
Ale nakonec, co je to proti ortodoxním Židům, kteří se dodnes modlí k Bohu: Děkuji Ti, žes mne neučinil ženou!